Závidím všem suverénům

1. října 2013 v 22:51 |  Občasník

39. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

23.9. Sedím v parčíku. A všechno se ve mně svírá. Vytáhnu láhev a propočítávám. Kolik a za kolik. A nemám sluchátka. Pouštím si jentak potichoučku. Hudbu Prahu a Šanov. A moc mě baví pozorovat svou hlavu. Jak zareaguje na 1,2 dl vodky. Když je celkem dost ředěná. Muzika mi povytahuje koutky. Čekám, až to přijde. Velký bum. Alkoholická feťačka. Čeká na nájezd svý drogy. Jak to změní mozek. Tělo pociťuje lehké vibrace. Kde se najednou stane z malý vyděšený nesebejistý holky královna plesu? Miluju to, když se během pár minut zboří všechny moje omezení. První trojhodina literárního kursu. Jinak bych to nezvládla. Mluvit, číst. Zase se cítím jako bílá vrána. Jedna mladá holka - K. Snažím se být přátelská. Nemůžu se pořád izolovat. Zase čtení a mluvení. Nevadí mi tolik, že jsem nervózní. Ale že to každej hned pozná. Horší, než stát nahá. A večer ještě dělat korekturu! Jsem v jednom kole.

________________________________________________________________________________________________________________

24.9. Předposlední odpolední. Ze všech. Napsat oznámení o neprodloužení pracovního poměru. A chvíli váhat. Uvědomovat si. Jakou má jedno kliknutí moc. R. klikne za mě. Asi nemá rád chvíle napětí. Neslušné, psát email. Ale osobní setkání? Nestojí mi za to. Za zbytečnej stres. Bude dobře, bude dobře! Mantra posledních dní. Hlavně si nenechat vzít naději!


________________________________________________________________________________________________________________

25.9. Urologie. Vážně neznám lepší způsob, jak prožít dopoledne. Výjimečně krátká návštěva. Tak bludička má bloudivé ledviny. Myslí si na radiologii. Na urologii ne. Hodně pokleslé, ale bez nutnosti regulace. Vědí vůbec, z čeho jsou moje potíže? A zajímá je to? Objednaná na leden. Docházení na pravidelné odběry moči. Cévkované? Nevím. Nechci vědět. Nechci chodit. Chtějí ze mě udělat jen dalšího stálýho pacienta. Nenávidím to. Jestli mi bude líp, zkusím se vymanit. Šéf neodpověděl, zda email bere na vědomí. A přitom už supervizorka na skypu rozjela debatu o náhradníkovi. Nikdo se mě slovem nezeptá. Kdy, co, proč, jak? Všichni dělají jako nic. Poslední čtyři pracovní dny. Chci se flákat. Ale vlastně to nejde. L. už na to kašle skoro měsíc. Ale na ní si nikdo nedovolí. Protože ona je Ta Protivná. Zajímalo by mě, jestli já mám taky nějaký přídavný jméno.
________________________________________________________________________________________________________________

26.9. Svátek. Prima důvod kontrolovat co tři hodiny mobil, všechny tři emaily, facebook i blog. Víceméně zbytečně. JR zlatíčko si vzpomněla hned ráno. L. mě poránu obejmula, R. mi dal večer pusu a raffaelo. Nějak mě odbývá. Nato že ví, že miluju zabalené dárky. Sms od mámy nikdy nepotěší. Zklamání nepřichází, jelikož bylo předpokládáno. V práci se snažím nepředřít. MA přijde s půlhodinovým zpožděním. Já chodím pořád včas. Úzkostlivě snaživá a hloupá. Neměla bych já být ten, kdo na to kašle? Zrušit si pracovní životko, nebo co to bylo. Aspoň jedu v pracovní době. Na dotazy pojišťovačky na kvality mého šéfa, taktně mlčím. Sraz s NT a IŠ. Které jsem dlouho neviděla. Chodíme po Harfě. Hledají práci. A taky přechodný bydliště. U nás. Nemám ráda, když po mně chce někdo něco souvisejícího s mým domovem. Jediné místo občasného klidu. A já ten klid potřebuju. A nevejdou se tam. A neumím říkat ne. A přemýšlím, jak se z toho vykroutit a jestli jsem špatná kamarádka a proč mně nikdo nepíše, jestli mě nikdo nemá rád, jestli kdybych umřela, by to někdo zaznamenal. Klasické myšlenky, které mě napadají. Ale nedojímají. V našlapaný mhd mi kráva vynadá, že se jí dotýkám vlasama, další do mě bez omluvy kopne, když se dere k volnýmu sedadlu, bezdomovkyně smrdící močí. A já se chystám s R. na pohár. A sýrovou palačinku. Trochu se chytnem kvůli jeho matce. A já nevím, proč se mi najednou po tekutým vajíčku zvedá žaludek.
________________________________________________________________________________________________________________

27.9. Směna s VD. Jak jinak si nechat zkurvit den? Je mi ze všech tak zle. Buzeruje mě kvůli tomu, co jsem předchozí den neudělala. Vyčítá každej detail. Na kterej oni sami dřív kašlali. Jsem šťastná, že končím. Poslední dva dny si nevychutnám. Budu trpět a těšit se na konec!! Střídání směn. Nikdo mě nestřídá. Všichni si vzadu povídají. A smějou se. Proč mě lidi nenávidí? A já je ještě víc? Zase přestávám věřit, že to někdy bude jinak. Nemám z toho krizi. Ale jsem plná vzteku. Jedinej, kdo se se mnou chce bavit, je bláznivá holka na zastávce. Desetkrát řekne -Děkuju za informaci. Pak -Máte hezký kalhoty. Pošuci mě mají rádi. Brzy budu vděčná i za to. Na sraz s NK se dostávám pozdě. A ne s nejlepší náladou. Ale brzy se to srovná. Sáhodlouze vypráví o dovolené v Irsku. Baví mě to. Dávám si zase pohár a palačinku. V Mlsný Žirafě. Spousty dětí, co zlobí. Ani se neslyšíme. Vyprávíme si. Hodiny. Máme si pořád co říkat. V Dobrý trafice na čaji a víně. Unavené, ale usmívající. Protože společný čas byl moc prima. Pěkný večer.
________________________________________________________________________________________________________________

28.9. Probouzíme se s NK. A povídáme v posteli. Vstávat se nám nechce. Píše si s nový objevem. A mě to vrací do puberťáckých let. Kdy se budoucnost jevila růžovější. Představa grilovaného hermelínu je velice lákavá. Ale restaurace nás vypeče. Tak do druhé. Bramborové placičky s nivou. Chyba sedět čelem k veškerému osazenstvu. Tříletý chlapeček blije jídlo zpátky do talíře. Vypadá to taky na cosi s nivou. Fantazie pracuje, ale přesto dojím. Loučíme se. Doufám, že ne zase na tak dlouho. S R. utrácíme, ani se nám jídlo nevejde do ledničky. Připravujeme se na večer. Na akci, kterou organizujeme. Večer italských ochutnávek. Je nás celkem osm. Welcome drink sestávají z kapky vodky s chilli papričkou. Cedrátový likér. Víno. Sladký talíř - kandovaný cedrát, cedrátová čokoláda, sušenky z italské benzínky. Italské krekry s českým chedarem a masdamerem. Žlutý meloun s italským salámem. Promítáme na zeď fotky z dovolené. S vyprávěním. Čtyři dvojice, čtyři různé lokality. OM s PM přivezli z cest mandle. Ještě ve slupce. Sním skoro pytlík. Snad mě to nezabije. Jak mi vždycky vyhrožovala babička. Prima večírek. Trochu neobvyklý. Ani jsme nehráli Osadníky. Ani Bang. A spát jdeme před půlnocí. I když s nějakým tím vínkem v krvi.


________________________________________________________________________________________________________________

29.9. Hm, nato, že jsem toho nevypila tolik. Nicmoc. R. celý půlden proleží v komatu. Já krastinuju na cizích blozích. Potřebuju si koupit přezůvky a tepláky. Jsem líná obědvat. Cokoliv jiného než tlusté tyčinky. Protože to vyžaduje práci. Taky věšet prádlo, br. Když sedím, tak mi je dobře. Zítra musím odevzdat příběh. A nemám ani nápad. O čem psát. A minuty utíkají. Odhodláme se nakupovat. Zkouším si tepláky. Kdy naposled? Nevzpomenu. Hlavně se zajímám, ve kterých mám nejhezčí zadek. Jako kdyby nic nebylo důležitější. Jako kdyby to osm dalších žen z léčení zajímalo. Měla bych si začít hledat jiné nové kvality. Na kterých budu stavět. Večer přecijen píšu. Škoda že nemůžu být stručnější.
________________________________________________________________________________________________________________

Rozum vraví stop, ale srdce kričí go!
každý deň sa trápim s touto schizofréniou
Stále skúšam robiť to čo chce moje lepšie ja
málokedy to zvládnem bez boja...









 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 2. října 2013 v 0:43 | Reagovat

Ach jo... Já si dokonce poznamenala tvůj svátek do kalendáře...A samozřejmě jsem se tam pak nepodívala... :/
Takže přeju aspoň takhle, hodně opožděně, všechno nejlepší k svátku :)
Prý se má sníst max 7 mandlí denně. Ale já snědla dva pytlíky...A nic :D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. října 2013 v 8:33 | Reagovat

Každopádně ti přeju práci, ve které budeš spokojenější. Vztek v člověku moc dobroty nenadělá, ani uvnitř, ani navenek. Ale tvé články mají setrvale vysokou úroveň, nikdy mi nestačí jen je přelítnout očima, vyžadují poctivé přečtení a čas. A je to dobře vynaložený čas.

3 pavel pavel | Web | 5. října 2013 v 2:42 | Reagovat

Ta niva. :D
Taky dodatečně všechno nejlepší.
Moje ex měla taky pokleslé ledviny. Nesměla moc solit, jinak otekla na nohách.

4 Beatricia Beatricia | Web | 5. října 2013 v 7:32 | Reagovat

Já se ztotožňuji s nadpisem tvého výborného článku. Také bych chtěla být suverénem. Já jsem introvert, zakuklený do sebe, a o suverenitě si mohu nechat jen zdát. Tvůj článek jsem přečetla jedním dechem... umíš opravdu upoutat čtenáře svými skvěle vylíčenými zážitky.
Přeji ti pevné zdravíčko a hezký víkend.☼☼☼

5 Lů | Web | 5. října 2013 v 11:41 | Reagovat

Ten pocit, kdy na sobě začnu pociťovat alkohol, je skvělý. Je to až k neuvěření, jak dokáže z nesebejistý holky udělat úplně někoho jinýho.. mám to ráda. :))
Nepříjemné věci taky raději řeším např. přes ten e-mail, než osobně.. taky vím, že to není zrovna nejslušnější, ale je to pohodlnější a je fakt, že se člověk u toho až tolik nestresuje.. :)
S těmi ledvinami mě to mrzí, snad se tvůj stav zlepší a nebudeš muset podstupovat všechna možná vyšetření a léčbu. :)
To, že šéf nedal žádným způsobem vědět, jestli o tvém e-mailu ví... to by mě nehorázně štvalo. :/ Nemám ráda, když někdo dělá, že neví.. a přitom ví. :)
Ta práce musí být podle toho, co o ni píšeš, hrozná. Je dobře, že pokud je to tam takový, odcházíš. Proč se tam zbytečně trápit.. snad najdeš něco, kde budeš mnohem spokojenější. :)
Ten večer italských ochutnávek musel být zajímavý, pro mě by byl. Nikdy jsem nic takovýho nezažila, ani nic z toho, co jsi tu vyjmenovala, jsem v životě neochutnala. :D :)
A mimochodem, píšeš opravdu skvěle! :)

Co se týče toho, co dělám vlastně na brigádě.. ono se jedná o callcentrum. Firmu s kosmetickými produkty. Já ale dělám naštěstí v části, která se nazývá backstage - a tam pracuji s počítačem, zadávám data o klientech apod. :)) Vzhledem k mým předchozím brigádám, na které jsem vždycky narazila, je tohle to nejlepší, co mě mohlo potkat. :)

6 vivienne vivienne | Web | 5. října 2013 v 12:24 | Reagovat

já držím palce aby bylo líp

7 fakynn fakynn | E-mail | Web | 5. října 2013 v 21:07 | Reagovat

Všechno nejlepší!  A ať jde všechno lépe.!

8 L. L. | Web | 6. října 2013 v 1:01 | Reagovat

Je to tak, alkohol fakt pomáhá odbourat zábrany. :D Že já si to uvědomila až teď, ikdyž to vím celou dobu. :D
Proč mě lidi nenávidí? A já je ještě víc? Zase přestávám věřit, že to někdy bude jinak. - Sympatizuji s touto větou a obzlášť když se mluví o práci. :) Já to tak mám v "pracovním kolektivu" také, ikdyž jsem jen brigádník. :D A ono i v osobném životě, tak je to jedno. :D Asi to mám vyryto na čele. :D

9 L. L. | Web | 6. října 2013 v 11:13 | Reagovat

Andrea :-) to jméno mi k tobě nesedí. A promiň, jestli bych už měla vědět, že se tak jmenuješ. Co si nenapíšu hned, zapomenu. Za chvíli nebudu vědět svoje jméno.  
No, měla bys své vlasy více ovládat.
Hezká pozvánka, hned bych se přidala :-)
A kočičí fotka je skvělá :))

10 Yominis Yominis | E-mail | Web | 6. října 2013 v 12:32 | Reagovat

Večer italských ochutnávek zní dobře, je fajn, že jste si to užili. :-)
A je asi dobře, že jsi se rozhodla skončit v práci, když tě to takhle ubíjelo. To blbý pracovní kolektiv dokáže spolehlivě. :-(

11 Ježurka Ježurka | Web | 6. října 2013 v 17:11 | Reagovat

Máš dva velké problémy, já vím. Najít dobrou práci a být zdravá. Moc bych ti to všechno přála, už by bylo načase.

12 Bev Bev | Web | 7. října 2013 v 8:15 | Reagovat

Fantastické čtení, strhující, bolestné i vtipné. Přeju aby bylo jenom líp. :)

13 bludickka bludickka | E-mail | Web | 7. října 2013 v 13:43 | Reagovat

[1]: Děkuju. No já jich taky snědla rozhodně víc než sedm :)

[2]: Děkuju, jsem ráda, že někdo čte celý občasník :)

[3]: Díky, no já mám pokleslé ledviny jen vestoje, nevím, jestli to je nějaký rozdíl :) Vleže jsou v pohodě. Vsedě to nevím :)

[5]: Moc děkuji za podrobný komentář :)Potěšil mě! Ta tvoje brigáda nemusí být špatná, pokud je za ni slušný plat.

[8]: Já asi taky. Pořád ještě věřím, že se to dá překonat, ale někdy opravdu už ztrácím naději.

[9]: No jmenovala jsem se tak už loni :D Nevím, jestli si tu v té době byla, asi jo :) Jaké jméno bys mi přisoudila? :D

všem ostatním děkuji za milá přání :)

14 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 8. října 2013 v 16:43 | Reagovat

Jsem tak strašně líná. Zase jsem si neotevřela ten wordpad, abych si postupně napsala odpověď do komentáře. Achjo.
No tak to nějak shrnu: jsem ráda, že už jsi v té práci skončila, nikam to nevedlo. A teď se ti určitě bude dařit o moc líp!
S doktory je mi líto, že s nimi máš pořád takovou lítačku, ale snad to jednou (a brzo) přestane.
Když si kupuju sukni, kalhoty nebo tepláky, taky koukám hlavně na to, jaký v tom mám zadek :D a to asi dělá hodně holek/žen. :-)
A váš večer s italsko-českými a nevím jakými dalšími dobrotami tiše závidím :)

15 L. L. | Web | 10. října 2013 v 19:20 | Reagovat

[13]: Bludička :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama