Vánoce, Vánoce přicházejí...

24. prosince 2013 v 14:44 |  Myšlenky, povídky a úvahy
Milí a drazí,
jako skromný vánoční dárek jsem se rozhodla vám všem věnovat povídku Z mého minulého života. Je to jeden z úkolů, který jsem psala na literární kurs. Ten, který považuju za nejpovedenější. Snad se vám zalíbí a zkrátí dobu čekání na opravdové dárky. Nebo navodí trochu jinou atmosféru při prožívání vánočních svátků.



Den za dnem mizí mí přátelé. Rodiče už jsou rok po smrti. Kdy dojde na mě? Pořád nad tím musím přemýšlet. Proč oni a ne já? Kdo o tom rozhoduje? Můj domov je najednou tak studený a prázdný. Život mě přestal těšit. Proplouvám mezi dny žalostně a osamoceně. Netoužím už se s někým sblížit. Konec může přijít tak rychle.

Nemám ráda tuhle dobu. Dny se krátí, halí se do noci. Blíží se výročí úmrtí mých rodičů. Dostalo je to oba najednou. Nemám už proč žít. Přesto se smrti bojím. Jedna moje přítelkyně mi o ní vyprávěla. Unikla prý jen o kousek. Tak tak se vyhnula smrtelné nehodě. Ale její milý to odnesl. Dodnes mě mrazí z jejího vyprávění. Kdo z nás ví, kolik mu zbývá času?

Zamotávám se do sítě svých depresivních myšlenek. Nelze z nich uniknout. Tak jako nelze uniknout síti reality. Tuším, že moje poslední chvilky jsou nadosah.

Najednou je kolem mě spousta dalších těl. Neznám je. Ještě dýchají. Mají strach v očích. Tak jako já. Mlčíme. Doufáme, že to ještě není konec.

Vůbec netuším, co se se mnou děje. Beze své vůle měním působiště. Další chvíle úzkosti. Neznám to tady. Skoro pořád tma. Ani bílé stěny mi nenapoví. Nevím, jestli se bát. Jestli má cenu se bát. Jestli jde přestat se bát. Už jsem zase sama.

Pomalu si přivykám. Dny jsou stejné. Slyším hlasy, přibližují se. Několik párů očí mě probodává. Není kout, ve kterém bych se mohla skrýt. Chodí se na mě dívat. Chtějí mi ublížit? Ještě pár okamžiků mi ponechají naději.

Teď už to vím. Že můj osud je nezvratný. Doufám, že po smrti se všichni shledáme. Jediná útěcha. Víc už mi nezbývá.

Slyším hudbu, vidím blikání světýlek, cítím vůni vanilkových rohlíčků.

Chvíli se snažím vysmeknout. Podaří se. Ale pak už ne. Prosím očima. Marně. Jakto že nevědí, že mám duši? Co jsem jim udělala? Proč musím zemřít, jen pro jejich zábavu? Proč mě alespoň neumějí zabít bezbolestně?

Pokládají mě. Není pochyb o tom, co uvidím, až obrátím svůj zrak nahoru.

Poslední z mých myšlenek je pomstychtivá.

Snad se jim alespoň pár z mých kostí zapíchne v krku!





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 21:34 | Reagovat

Dobře vymyšlené a vypointované, pěkně sis v textu pohrála s náznaky přes různé slovní hříčky (studený domov,síť reality, atd.). Přitom když se nad tím člověk zamyslí, je to veskrze posmutnělé čtení.

Mě se dnes žádná kost nezapíchla, tak snad můj kapřík nebyl pomstychtivý :-).

2 Beatricia Beatricia | Web | 25. prosince 2013 v 11:06 | Reagovat

Velmi hezky, brilantně vybroušená a vystylizovaná povídka. I když je zdánlivě depresivní, pointa to vysvětlí.

Já jsem měla řízek, tak žádná kost v krku. ☼☼☼☼☼

3 May-rinne May-rinne | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 13:23 | Reagovat

Veselé Vánoce :)
Velice hezká povídka, jde vidět, že sis na ní nechala záležet :))

4 Date tree Date tree | Web | 25. prosince 2013 v 16:53 | Reagovat

Moc se ti to povedlo:) přidej i další kousky z literárního kursu :)

5 doDina doDina | Web | 26. prosince 2013 v 14:49 | Reagovat

Ouu, jsem postrašená Tvojí pohádkou ! :) Děkuju za otevření literárního šuplíku i nám a přeju krásné poslední dny tohoto roku. :)

6 Ježurka Ježurka | Web | 26. prosince 2013 v 16:37 | Reagovat

Psát tedy umíš, o tom jsi nás už mohla přesvědčit kolikrát, ale toto je opravdu nádherně napsané. Já myslím, že by tohle mohla být i zajímavá práce nejen koníček, ne?

7 srufrk srufrk | 27. prosince 2013 v 10:09 | Reagovat

Většina tvojich článků, které jsem si letmo přečetl je přehnaně negativních, vzbudzujících lítost - uměle. Nechápu jak tě lidi tady za tvoje texty chválí, jenom dostáváš jistotu, že to co děláš se líbí, přitom jenom pláčeš, lituješ se, a děláš ze sebe chudáčka, protože ty jsi ta dobrá a svět je pro ty zlý. Zdá se mi to moc přehnané. Nikdo ti z toho nepomůže, tak se konečně vzchop. Měla by jsi něco ze sebou dělat a ne být s lidma, co tě tahaj ke dnu.
Promiň, že ti to píši takhle otevřeně, ale celé mi to přijde hrozně umělé - buď si normální schopná baba, která má normální život a tady lže o tom jak je jenom ten svět hrozný, nebo si opravdu neuvědomuješ, že litovat se u panáků, ti z toho ho*na, které žiješ nikdy nepomůže.

Jestli ti to nevadí, budu dál číst tvé texty, jenom abych chtěl vědet, jestli si opravdu na to jenom hraješ, nebo věci radši řešíš panákem a pivem -  jestli máš na to se vzchopit a udělat ze sebe ženu a ne trosku.

8 bludickka bludickka | Web | 27. prosince 2013 v 12:29 | Reagovat

[1]: děkuju, jsem ráda, že jsi zaznamenal ty slovní hrátky :)

[2]:, [5]: děkuju za komentáře holky a též vám přeju, abyste si vychutnaly poslední dny tohoto roku a do toho následujícího vstoupily co nejlépe

[3]:, [6]: psaní cvičí se mnou a ne já s ním :) neposlouchá mě. někdy mě věci napadají samy od sebe bez dlouhého vymýšlení a takové jsou nejlepší. ale často jsem při psaní nucena lepit různé části dohromady, brousím hrany a často je to nejednotné. nejlepší je zkrátka to co se píše zevnitř, samo a na jeden zátah :) Jako tohle. Na začátku psaní jsem neměla tušení, jak to dopadne. Nebylo to promyšlené.

[7]: Já pořád stejně píšu, ty přidáváš stále stejná hodnocení. Nevidím rozdíl. Tak ti tedy znovu vysvětlím, že se jedná o deníkové psaní, tedy o vypsání se z negativních pocitů, na to mi pomáhání i psaní obecně. Zpracovat to negativní v sobě, aby mě už dál neobtěžovalo a mohla jsem to překročit. Jsem prostě od malička pesimista. A myslím, že jsem na tom byla s náladami a viděním světa dřív daleko hůř než teď. Neznáš mě, nevíš, jak působím ve skutečnosti, ani co jsem si už v životě prožila. Tohle je ventil, proto se věci mohou jevit depresivnějšími, než jak je prožívám v běžném dni, jak na ně skutečně reaguju. Jako troska se rozhodně necítím. Troska je pro mě člověk, který se vzdal. Na jednu stranu mě tvé reakce uráží, na druhou stranu je ego-povznášející, že se někdo o mě tolik zajímá a tolik se mnou zabývá, že kvůli mě čte něco, co ho nezajímá a pohoršuje a ještě má soustavnou snahu se k tomu vyjadřovat. Zvláštní.

9 Vendy Vendy | Web | 27. prosince 2013 v 17:28 | Reagovat

Dobrá povídka s nečekanou pointou. Nejdřív to na mě působilo hodně depresivně, závěr vše zvrátil. Nojo, nebozí kapříci (a další ryby). Ale co by s nimi bylo? Stejně by zahynuli.
Kost v krku mě minula, protože jsem měla tresku. A řízek. :-)
Zaujal mě koment č.7. Vlastně mi připadá, že svým poměrně ostrým komentářem tě chce probudit, zatřepat s tebou. Ale věci se mají trochu jinak a hlavně, i přes tvý negativní a pesimistický psaní si myslím, že jsi v podstatě pozitivní člověk (to už jsem psala několikrát), který má rád život, jen se mu nelíbí to, co se mu servíruje.

10 pavel pavel | Web | 28. prosince 2013 v 17:17 | Reagovat

Několik takových mrtvol (i lidských) jsem viděl a některé měly opravdu zlověstný výraz ve tváři, jako by tím chtěly ukázat na tu nespravedlnost, že musí z kola ven. Proto taky nejím maso.
Mimochodem jako malej kluk jsem vždycky toužil po té jejich dušičce. Děti nemají obvykle soucit. :D

11 Yominis Yominis | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 20:07 | Reagovat

[7]: Každý z nás má blog tak trochu na něco jiného. Někdo pro pobavení, někdo tak má pocit oblíbenosti a jiní, jako třeba bludička, aby se vypsali z negativních myšlenek. Pokud pro ni tak funguje, plní svůj účel. Je pochopitelné, že když hromadu negativních myšlenek shromáždíte na jednom místě, tak můžou na někoho působit depresivně nebo lítostivě. To ale neznamená, že to je kompletní pohled na svět, jaký bludička má. Mně osobně to vždycky přišlo tak, že se tady soustředí na to negativní ve svém životě, místy to zveličuje, místy zlehčuje a často si z toho sama tak trochu dělá legraci. Takové "Když to napíšu, už to není ve mně."
Na tom nevidím nic špatného.

12 L. L. | Web | 1. ledna 2014 v 19:59 | Reagovat

Tek ze začátku jsem si říkala: Sakra, ješžě že jsem to nečetla na Štědrý den, no ke konci my vytanul úsměv na tváři. :D je to geniální dílo! Myslím že za něj bys měla dostat nějaké ocenění. :D :) A krásná slovní zásoba. :)

13 bludickka bludickka | 2. ledna 2014 v 14:53 | Reagovat

[9]: Děkuju, myslím, že ty mě znáš o něco lépe než samozvaný soudce :) Často je asi také problém v mých přehnaných očekáváních. Navíc probudit opravdu nepotřebuju.

[10]: Maso mně nikdy nechutnalo, v tom mám výhodu. S těmi dětmi máš pravdu. Jako malé jsme se sestřenkou snažili topit berušky.

[11]: Děkuju za podporu!

[12]: Díky, ale myslím, že přeháníš :) Každopádně mě ale potěšilo, že se ti povídka líbí!

14 L. L. | Web | 4. ledna 2014 v 22:15 | Reagovat

Tak ta je krásná! :-)

15 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 18:45 | Reagovat

No...
Když jsem to četla poprvé, tak jsem si myslela, že píšeš o sobě a o tom kurzu a že bílé stěny jsou stěny blázince, ty jsi připoutána na lůžku a ti, kdo si tě chodí prohlížet, jsou lékaři z vizity.. :D :D No po druhém přečtení už mi to došlo a nakonec mi to nepřišlo tak svíravé a depresivní :-) i když je to dost smutné, když na to člověk pohlédne z jiného úhlu pohledu - z toho rybího, potažmo celkově zvířecího..
ale co už.
Já se tedy moc moc omlouvám za hooodně opožděnou reakci, takže přát šťastné a veselé už je asi jaksi zbytečné, každopádně snad byly alespoň ve zlomku šťastné a veselé ;) do Nového roku jsi snad též vstoupila pravou nohou a tento rok 2014 bude lepší než ten předchozí ;)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 5:57 | Reagovat

Skvostné!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama