Cítím se špatně kvůli tomu, že bych se měla cítit dobře

20. ledna 2014 v 14:43 |  Občasník

3. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

13.1. Jak to udělat. Abych se ráno probouzela s dobrou náladou a elánem? Kočky zlobí. I přes nulovou pozornost se snažím věnovat blogu. Telefonát s nabídkou pohovoru. Ano, vždycky jsem si přála prodávat od rána do večera tonery a mít akorát tak na nájem. Tohle byla moje motivace, když jsem skládala maturitu. Mohla jsem jít pracovat rovnou po základce. Třeba bych už měla něco našetřeno. No, možná to bude daleké mým představám. Tím pozitivním směrem. Raději nemyslet, nebo mě to sejme. Čtení blogů odvede myšlenky jinam. A pak první sezení. S novou terapeutkou. Mám z ní lepší pocit. Taky je sympatická. Předcházející byla nesmírně laskavá, maminkovská. K téhle mám ale větší důvěru. Za padesát minut jsme ledacos probraly. Nejen minulost, ale i současnost. Na první hodinu to šlo. Je fajn, když vám někdo řekne. Že po tom, co jste zažili, není divu. Že vám život připadá složitý a prahnete po zázemí, které jste nikdy neměli. Chci udělat R. radost filmem Závěť. Ale nejsou k němu titulky. Tak Méďa. Romantika.


________________________________________________________________________________________________________________

14.1. Už to pomalu odchází. Snad. Vstát se mi sice nechce. Ale nic mě neděsí. Ani nabídky práce. Věnuju jim polovinu dne. Bez pocitů. Rozesílám na exekutorské úřady v okruhu 45 minut cesty. Ne, že bych chěla vstupovat do stejné řeky. Třeba to ale není všude stejné. Píše mi ŠČ. Že budou hledat náhradu za těhotnou. Ve firmě, kde už jsem taky pracovala. Nevím, jestli by se mi chtělo. Byla to těžká rutina. A všude se tam kouřilo. Prostě nevím. Přišla mi korektura. To je vždycky radosti. Stylisticky dobré. Jen někdo by chtěl, abych téma pojala jinak. Překopávat článek. Práce na dlouhou dobu. Obzvlášť když to oddaluju. Jako všechno. Ani se výjimečně tolik nerozčiluju. R. mi chvíli pomáhá. Docela se i zasmějeme. Ale nemám buňky v jedenáct večer to dokončit. Ani důvod.
________________________________________________________________________________________________________________

15.1. Hurá, pohovor! Důvod dát si panáka poránu. Ehm, vlastně dva. Autobus stojí v koloně. A já mám rezervu jen čtvrt hodiny. Rychle přeskočit na metro a pak zase na tramvaj. Tak zbožňuju pocit, když alkohol nastoupí. Feťačka. Všechno zrůžoví. Nic není problém. Všechny mám ráda. Všechno se vyřeší. Konečně dokážu vnímat přítomnost. Vystoupit z myšlenek svý hlavy. A být tady a teď. Chtěla bych to okopírovat. A převést do nealkopraxe. Pohovor s klukem. Kterýho znám od pohledu z bývalé práce. A jeho tátou. Plat s pohyblivou složkou, ne zrovna výhodný. Hlavně nejistý. Pracovní dobu bych si také dovedla představit o dost lepší. Alespoň je variabilní - snad. Pro návštěvy literárního kursu i psychoterapie. Písemný test. Na půl hodiny. Ani to nestíhám. Až moc detailní. Až moc otázek. Proč chcete pracovat u nás? Co nám můžete nabídnout? V čem jste byli nejvíc prospěšní bývalému zaměstnavateli? Co si představujete pod pojmem produktivita práce? Za co jste na sebe nejvíc pyšní? Co je pro vás v zaměstnání nejdůležitější? Atd, atd, atd. Moc jsme toho pak neskonzultovali. Jsem zvědavá, jak si poradí sami. S mými útržkovitými odpověďmi. Plánovaný sraz s PD. Která mě opět vypekla. Je jí psychicky nanic. Píšu jí a volám. Naháním. Ale marně. Nemůžu pomoct někomu, kdo o to nestojí. Nebo se jen málo snažím? Pravidelná otázka... Do kavárny, kvůli záchodu. Sama. A bez alkoholu. A neumím si prostě užívat života. Nesnáším pocit, že mi někdo závidí. A já vím, že bych se mohla cítit skvěle, ale nedokážu to. Neplánovaý sraz s JK. Po čtrnácti letech? Když jsme spolu prožily jeden tábor. A pak si rok dopisovaly. Je? Nebo spíš jeví se? Kdoví, třeba to je jen maska. Ale pořád se směje. Je milá. Otevřená. Přátelská. Upovídaná. Poslední dobou se mi vůbec nechce mluvit o sobě. Taky je obdivuhodná. Pracuje v marketingu. Denně skoro do večera. Provozuje eshop. Zároveň je grafičkou na volné noze. Umí anglicky, španělsky, perfektně francouzsky. Dřív i učila. Cvičí jógu, taiči. Je plná energie. Asi můj opak. Možná to se mi na ní líbí. Mluví se mnou, jak kdybysme se znaly léta. Dohazuje mi zaměstnání v jednom obchodě. Nevím, jestli chci. Nevím, jestli chci prodávat hodiny. Nevím, jestli chci prodávat tonery. Nevím, jestli chci papírovat v advokátním nebo exekutorským kanclu. Nevím vůbec nic. Ani jestli chci něco vědět. Chce mě zase brzy vidět. Má čas o víkendech. Já nemám čas nikdy. A nedělám nic. Diář mám nacpanej. Nechápu. Tisíc známých. A nikoho, kdo by mi byl opravdu blízkej. Jak mě odhadla moje terapeutka. - Zdá se, že toho máte hrozně moc, ale přitom vlastně doopravdy nic, co byste vážně chtěla, co by vás opravdu těšilo. Ehm, no. Ale zase aspoň nemám tolik času myslet.


________________________________________________________________________________________________________________

16.1. Zase nechápu ten svůj natřískanej program. Nemám čas ani popovídat po telefonu s babi. Věnuju jí třičtvrtě hodiny. Ale vnímám na půl ucha. Protože si přitom hraju s kocourem. Snažím se ho utahat. Dnes pošlu jen dva životopisy. Nic vhodného. Až si snad začínám přát nudné papírování nebo prodej tonerů. Hledání práce ze mě saje energii. Pracuju na programu kin do časáku. Ještě tak znát něco, co mi tu energii dodá. Zjišťuju, jak změnit telefonní číslo na zasílání autorizačních sms. Dotazuju se na údajný vzniklý nedoplatek v Kooperativě. Na zrušení úžrazového pojištění. Hledám, jak zbavit byt plísně. Jak se přihlásit k trvalému pobytu. Jsem k.o. Dělám pořádek v plastových a skleněných lahvích. Uklízím bordel na lednici. A nevěřím vlastním očím. Čiky se tam vychcala! Kdovíkdy. Asi už před časem. Mezi staré letáky, recepty a igelitové tašky. Pokouší se o mě infarkt. Před spaním luštím. Nějaké nové číselné křížovky. Mám pořád plnou hlavu myšlenek.


________________________________________________________________________________________________________________

17.1. Dnes jsem měla být na urologii. Ale nechci. Ani tak mě nečeká lákavý den. Alespoň dopoledne ne. Uklízet. To je jedna z činností, které jsou mi nejodpornější. Ještě před snídaní se zabývat loužičkou a dalšími výkaly mimo záchod. Je to nanic. Myslím, že den by měl aspoň začít pěkně! Na prodej tonerů mě nevybrali. Lehce ponižující. Budeme mít návštěvu. To je největší důvod likvidovat bordel. I když zbavit se ho úplně mi v tomhle bytě přijde nedosažitelné. Mám pocit, že všude jsou návaly zašlé špíny. Br. Zlomila jsem záchodovou štětku. Jak jsem byla důkladná! Už vím, co si v životě doopravdy přeju. Mít uklízečku! Koupit víno na večer. Mám na něj hroznou chuť hned. V Ovocném světozoru čeká jen VH. Hodinu jsme jen samy. Mňam, mňam, krém s jahodama. HCH dorazí z práce, KČ má taky zpoždění. Povídáme. Je to docela fajn. Ještě bych s nima poseděla. Ale musím domů. Haha, zase nestíhám. Řešíme PD. Že bysme za ní přijely. Podpořit jí. Vůbec nechápu svou nutkavou snahu bejt někomu oporou. Někomu, komu jsem možná stejně ukradená. Rupnou mi nervy. Protože R. nedopoklidil. Hledám router. Škoda že nemáme Osadníky. BA a HA u nás. Dlouhé povídání. Do půl třetí do rána. Jejich životy by nikdo nechtěl. A přece vypadají tak spokojeně. Ach. Koukám do stropu. Zase nemůžu spát. Do hlavy se vtírá myšlenka. Moje oblíbená: Všechno je úplně špatně. Jako bych měla klubko vlny. Plné uzlíků. Ztracený začátek a konec. Jenže až ho rozmotám. Vůbec nevím, co si s ním počnu. Co mám k sakru uplést? Navíc když plést vůbec neumím!
________________________________________________________________________________________________________________

18.1. Nevyspalá a lehce lítostivá. Očekávání a realita. Nejen ten rozpor mezi nimi. Ale i všechno ostatní. Nevím, co chci. A když ano, nejsem schopná rozpoznat, jestli je to reálné. Nebo iluze. Jestli se snažit. A pořád zklamávat. Nebo se smířit. Že moje touhy jsou neuskutečnitelné. Nedokáži rozpoznat, jestli něčeho lze dosáhnout nebo ne. V jedenáct všichni snídáme špagety. Jsem unavená a rezignovaná. IŠ a NT mě lákají na koncert. Je to tak hezké. Když se jednou nesnažím já. Ale nemám peníze. Ani energii. Zkouším Bitters žvejku. Co jsem dostala na jednom pohovoru. Opravdu to docela nakopává. Chtěla bych pozvat OM a PM. Skvělej nápad. Využít toho. Že máme právě uklizeno. Zahrát si Osadníky. Ale nechce se jim. Tak píšu dopis NK. Už vím, proč se mi do toho psaní nechce. Protože při něm se mi chce brečet. A to dlužím ještě jeden dopis. Koukáme s R. na Milerovi na tripu. Co mu půjčil kamarád. R. je zklamanej. Já u toho kupodivu celkem dokážu odpočívat. Ale za kvalitní snímek to nepovažuju. Což jsem ale neočekávala. Takže prima pokoukání.


________________________________________________________________________________________________________________

19.1. Číst. O tom, co je pozitivního na pesimismu. A jak důležitou roli občas má. Pesimistické vidění světa prý odpovídá skutečnosti. To optimistické jsou iluze a zkreslování. Proto je takovým lidem lépe. Ti pesimističtější prý mají mnohem reálnější odhad. R. půl dne spí. Druhou půlku píše článek. Den utíká rychle. Proč existuje tolik různých úkolů? Například třídit internetové záložky ve dvou prohlížečích? Proč mám pocit, že to jsou úkoly, kde se nikdy nedoberu požadovaného výsledku? Píšu dopis LV. Spolužačce ze střední. Kupodivu mě to baví. Víc než mou ruku. Nabízím na nyxu k darování ruličky od toaletního papíru. A sáčky od čajů. Copak to nechce někdo použít k tvořivým účelům? Je mi dobře. Psychicky.
________________________________________________________________________________________________________________

pořád se chceme snažit dělat něco jinak
ale pokaždý to dopadá stejně
bojíme se pohnout z místa
protože nevíme, co ještě může přijít
tam, kde teď jsme
ale stejně nic nepřichází
čekáme na tu změnu,
která to konečně udělá takový, jak bysme chtěli
ale jak to vlastně chceme?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erička Erička | Web | 20. ledna 2014 v 18:16 | Reagovat

Sluníčko, ta změna nepřijde sama, musíš se změnit ty, neříkej, že všechno je špatně, skus myslet jinak, i když to tak nevypadá, vesmír ti dává jen to o čem dumáš, co říkáš a co děláš, jen ty můžeš změnit svůj život a nikdo jiný, jen ty máš tu moc, aby bylo všechno jinak :-)
přijď se odreagovat do soutěže, pošli fotku jaká se ti zdá nejroztomilejší, nevadí, že už byla na tvém blogu, zkus to :-)

2 Ivet Ivet | Web | 20. ledna 2014 v 18:32 | Reagovat

Kdo ví, zda-li za ty nenálady nemůže i to podivné počasí! Nebo aspoň trochu nemůže! :-(

3 L. L. | Web | 20. ledna 2014 v 19:08 | Reagovat

Třeba si jednou spolu zahrajeme Osadníky.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

Já si myslím, že všechny sny a touhy jsou v principu uskutečnitelné, i když opravdu uskutečnit se nám povede jen semtam něco. Ale důležité je podle mne i se o to uskutečnění snažit a dokonce i v těch případech, kdy svou snahu dočasně vzdáme, považuju za důležité aspoň si tu touhu ponechat "na sadičku", aby až nadejde ten správný čas, jsme ji zase mohli trochu poškádlit :-).

5 Beatricia Beatricia | Web | 20. ledna 2014 v 19:51 | Reagovat

To je pozitivní zpráva, že máš novou, příjemnou terapeutku. S tou korekturou, to je problém... vždycky se najde někdo, kdo pojímá téma jinak.
Ty detailní otázky při pohovoru by mě děsily. Nechtěli také vědět dívčí jméno babičky?
Nicméně, stále a neustále ti držím ty příslovečné palce, abys konečně našla vysněnou a vhodnou práci.☼☼☼

6 pavel pavel | Web | 21. ledna 2014 v 2:33 | Reagovat

Mohu se zeptat jaké jsou to korektury a články a na jaké téma a pro co píšeš? Držím ti palce ať konečně dobrou práci seženeš.

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 14:53 | Reagovat

[1]: Fotky jsem poslala. Já rozhodně nečekám, že změna přijde sama. Vím, že ne. Jen ji nějak neumím nastartovat. Ten text pod čarou jsou slova uvedený písničky :)

[2]: Počasí? To bych neřekla :)Hormóny :) A pak taky moc přemýšlení a málo světel v tunelu.

[3]: Osadníci mě vážně baví. Ale můžeš být v klidu, moc mi nejdou :) Taky moc často netrénuju.

[4]: Když ono to není jentak. Většinou jsou to věci, kvůli kterým se musíš něčeho vzdát. Jak zjistit, jestli má cenu se něčeho vzdávat, atd. atd. Když to převedu třeba jen na práci. Mám zůstat nezaměstnaná, i když si to finančně nemůžu dovolit, a hledat tu práci, kterou bych dělat chtěla (což mi zastak nereálné nepřijde), když nevím, jak dlouho to bude trvat. Nebo jít dělat něco, co budu nenávidět? Atd. atd. To by bylo na dlouhé povídání, tyhle mé úvahy :)

[6]: Jméno časopisu neuvedu, to bych rovnou na blog mohla napsat své číslo :) Píšu články většinou o filmu nebo knížce, každej článek mají možnost opřipomínkovat další tři osoby a jejich názory se leckdy s těmi mými nepotkávají. Bohužel to není o stylistice nebo gramatice ale o představě obsahu článku

8 pavel pavel | Web | 21. ledna 2014 v 17:49 | Reagovat

[6]: To je škoda, že si tvé názory nemohu přečíst... snad někdy tě objevím. :D

9 Fredy Kruger Fredy Kruger | 21. ledna 2014 v 23:15 | Reagovat

" Jeden , dva , tři ... čtyři , pět " ...

Frantischek  Beyczek  náhle zbled !
( nevyspal se dnes dobře )
... vykřikl :  " Vidím dobře ??

Tu kočka je  šestá ... sedmá  a osmá ..
... ty nejsou moje !  svoje si poznám !
Tu kočka je devátá ... desátá !
a jedenáctá ... ta strakatá ...
... kdyby to viděl můj táta !!

35  koček ! ... to bere dech !"

... muž divoce běží po schodech :
" Kdos do bytu kočky mi vhodil !!

... vy též na tom máte podíl !!"
( muž pokaždé zazvoní u bytu,
když otevřou, mrští pak do xichtu
zděšeným lidem kočku !! )

... výkřiky :  " Co si s ní počnu ?"
muž vůbec nebere na zřetel !

... " Podruhé  už mě neserte !!
Běda vám, jestli mi někdo zas " ......

Muž poslední kočku vzal za ocas
a zatočil s ní  jak s vrtulí !
řka : " Ať jí  to bolí, - či nebolí "
... vmetl jí do xichtu  domovníku !

Pak vyšel ven ... až na chodníku
když  sem- tam  se rozčilen procházel,
zařval :  " I svoje jsem naházel !!"

Běží zpět ...  dveře  zamčeny !!!

... houkání, ... slyšet jsou sirény ??
... jen chvilka ...  byl strážníky  zatčený !

10 Vendy Vendy | Web | 22. ledna 2014 v 0:04 | Reagovat

Holka, čapni práci. Jedno jakou z těch tří, vyber si tu, co dá nejvíc. Peníze potřebuješ a nikde není psaný, že musíš prodávat tonery nebo hodiny do důchodu... (samozřejmě záleží, jestli jsou tam finanční rozdíly, nebo jsou všechny stejně placené, tedy mizerně).
Nemůžeš pomoc někomu, kdo pomoct nechce. Ale přesto nepřestávej, jednou může přijít okamžik, kdy ten člověk bude chtít pomoct.
K pohovorům... achjo. Oni snad ty otázky vyčetli z nějakých publikací. Nebo to do nich nahustili na nějakých školeních. Oni totiž musej vykázat činnost, víš, proto se musí tak idiotsky ptát, proč chceš pracovat v jejich firmě. V době, kdy je tolik lidí bez práce. Tyto otázky by byly možná na místě, pokud bys usilovala o post manažera nebo něco takového, ale u obyčejných míst? Někdy mám pocit, že ti personalisti mají v palici vymeteno, jindy si smířlivě říkám, že fakt musí něco dělat, aby to aspoň vypadalo, že vykazují nějakou činnost.

11 Vendy Vendy | Web | 22. ledna 2014 v 0:06 | Reagovat

[1]: Do té soutěže se zapoj, máš s mickama parádní fotky! :-)

12 L. L. | Web | 22. ledna 2014 v 1:39 | Reagovat

Hele, LV jsou i mé iniciály. :D :D
ŠPAGETY mňám, udělalas mi chutě. :D Miluju je, Horozně moc. <3
Jaké je to s tou prací vím moc dobře, sháněla sem si jí rok, rozesílala tolik životopisů, byla se ptát na tolika místech... Nic. Práce je nesehnatelná. :/

13 L. L. | Web | 22. ledna 2014 v 1:39 | Reagovat

Jooooooo a! Budu na tebe myslet a až se znovu uvidím s tou spolupracovnicí, tak se jí zeptám pod jakou agenturou je. :)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 6:54 | Reagovat

To jsou opravdu strašidelně podrobné otázky. Až mě zamrazilo. Nevěděla bych, co odpovědět.
Až dneska mně teprve došlo (říkejte mi blesku), že píšeš recenze na filmy a knihy. To je úžasné.
Prodávat knihy by mě bavilo. Nebo pracovat v knihovně, to se mi vždycky moc líbilo. Ale záleží asi taky na tom kolik platí, to chápu.
Těším se na další článek, co zas přinese nový týden a doufám a přeju, aby to byly jen samý dobrý věci. :)

15 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 10:25 | Reagovat

Aaaaahoj :-) omlouvám se.
No a teď k článku :D ;)
vidím, že za dobu mé lenosti, co jsem zanedbávala celý blogový svět, se zase několik věcí změnilo. To mě mrzí.
Na druhou stranu ale máme něco společného, což ale není nic moc pozitivního. To, že ani já nevím, co od života chci, jakým směrem se má ubírat a vůbec co mám dělat. A užívat si ho taky neumím. Jedno krátké období jsem měla ten pocit, že si užívám života, ale asi to byl jen přelud.
A ba ne, i to hnusné počasí má velký vliv na rozpoložení člověka. Je depresivní. A je z toho člověku na nic.Ať už je teplíííčko :D :-(

16 Ježurka Ježurka | Web | 22. ledna 2014 v 17:09 | Reagovat

Tak koukám, že u tebe zase nic moc nového, je to určitě těžké, já bych také jako prioritu brala tu práci, třeba budeš mít štěstí a postupně se propracuješ k tomu, co bys dělala ráda. Hlavní je, abys nějak vůbec fungovala, třeba ti ta druhá terapeutka pomůže víc. Držím pěsti.

17 L. L. | Web | 23. ledna 2014 v 16:03 | Reagovat
18 Erička Erička | Web | 24. ledna 2014 v 20:49 | Reagovat

Sluníčko, právě začala soutěž, tak přijď na výzvědy :-)

19 vivienne vivienne | Web | 26. ledna 2014 v 8:59 | Reagovat

Budu držet palce, aby jsi práci našla.

20 Raisel Raisel | Web | 26. ledna 2014 v 15:22 | Reagovat

Už uběhl týden, doufám, že tvůj další článek bude ukazovat optimističtější život. I když chápu, když to občas nejde, prostě to nejde. Moc děkuju za návrhy na stránky s naušnicema - alá trsátka. Doufám, že obdarované udělají radost :)
Jakožto student si před pohovorem nemůžu vybavit nic, jako zkušenost, ale vím, že  by mě to samotnou vyvedlo z míry.
Snad přeci jen více pěkných dnů.. :)

21 Miloš Miloš | Web | 26. ledna 2014 v 18:32 | Reagovat

Chodit na ty přijímací pohovory musí být o nervy. Má neteř tak už rok a půl hledá místo, je sice Ing., asi už ale stejně nic ze školy neumí, po pohovoru vždy dostane příslib, že se ozvou, kromě zbytečného čekání to ale jiný efekt nemá. Občas zajde na výpomoc do hospody, kde o prázdninách dělala servírku. Mohla by pracovat ve firmě švagra, ale ten ji tam nechce, má se prý otrkat sama na trhu práce. Nakonec skončí v té hospodě natrvalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama