Jak život mění se v dým...

2. ledna 2014 v 14:32 |  Občasník

52. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

23.12. Dopoledne trávím se svou blogovou závislostí. A odpoledne se chytnu s R. Protože všechno dělá na poslední chvíli. A vyčítá mi čas strávený pro sebe. Jdu s ním nakoupit. Abych domů zanesla potravinové dary pro jeho rodinu. Drahý má spousty vyřizování. Shánět na poslední chvíli dárky. V tom se míjíme. A navzájem vytáčíme. Já nesnáším věci na poslední chvíli. On nesnáší věci s předstihem. Snažím se sama začít s přípravou vánočky a bramborového salátu. Do toho zakomponovat večeři. Nejsem praktická ani za mák. Z vajíčka na hniličku mám vajíčko natvrdo. Brambory by prozměnu mohly být tvrdší. A vánočka? Kristepane. Viděli jste to někdo? První várka mouky s broukama. Poslední várka mouky. Přidávám další a další suroviny. Avšak netuším, co je to kvásek (ehm, ehm). A přidávám droždí přímo do těsta. Trošku špatně chápu recept, no. Pokud není psán pro amatéry. Takže rádoby těsto skončí v koši. Takhle se šetří. Vánočka nebude. A já jdu radši mýt a utírat nádobí. Na tom se nedá nic zkazit. R. nic nevyřídil. Protože nemá nervy na desetimetrové fronty. A stojánek na stromek si vzala jeho máma. Tak narychlo vyrábí nějaký sám. Prostě úspěšný den. Jdeme do restaurace. R. koupil pro obsluhu dárky. Rafaelo. A já ho zabalila. Snad jsme jim udělali radost. Zdálo se mi, že se to podařilo. Do půlnoci balím dárky. Abych druhý den neměla honičku.


________________________________________________________________________________________________________________

24.12. Dnes mě nic nevykolejí. Den jako každý jiný. Zbavit se veškerých očekávání. Očekávání, že by věci mohly probíhat podle mých představ. Očekávání kouzelné vánoční atmosféry. Prostě den. Dívání pohádky nám nevyjde. Protože notebook nemá prý na Popelku náladu. Koledy nemůžu najít. Tak nějaké náhodné z internetu. R. balí dárky. Stromek stihneme nazdobit jen z půlky. Pěkně pichlavej smrček. Zapomněli jsme, že kocour má rád ostré věci. Takže se ho nejdřív snaží ohlodat. Poté z něj setřást ozdoby a většinu jehličí. Vyrážíme směrem k R. ségře. Den, kdy člověk potká v mhd nejvíc bezdomovců. Málem mě ten smrad položil. Nádhera, sedět na stejných sedačkách, vyparádění. Povídáme, ochutnáváme cukroví. A mají výbornou višňovičku, to je lahoda. Škoda, že tak omezené množství. R. táta přicházím se zpožděním. Byl totiž shánět dárky... Zatímco R. ségra je vedle zabaluje. Má cenu to komentovat? Dostali jsme spousty balíčku. A vyžebrala jsem dva kompoty. Doma. Večeře a nečekaně příliš dárků pod stromečkem. Od R. rodiny. Je to divné. Rozbalujeme skoro do jedenácti. Ale lepší je nad tím nepřemýšlet. A od R.? Vrcholný dárek? Tablet? Jsem v šoku. To jsem opravdu nečekala. V současné finanční situaci. Mám radost. A jsem vděčná.


________________________________________________________________________________________________________________

25.12. Dneska nic nemusíme. Hurá. Válíme se v posteli. Čtu Naučený optimismus. Děláme si testy. R. sleduje film a já se snažím zprovoznit tablet. A naučit se s ním. O zábavu na celý den postaráno. A ještě mi velký kus zbyde.

________________________________________________________________________________________________________________

26.12. Definitivní konec Woolfové. Jedeme shánět pouzdro na tablet. Nechce se mi být maximalista. Tak prostě vyberu v prvním krámě. Snad nebudu litovat. Že je bez klávesnice. Sraz se ségrou. Už zase přibrala. Opravdu je načase, aby se sebou začla něco dělat. Taktně naznačovat neumím. A nakonec mi do toho stejně nic není. Ale škoda. Vážit sedmdesát je trochu moc. Chce ke kadeřnici. Ale přemrštěné ceny nás odradí. Tak si vybere jen triko. Zbytek z dárku na ní čeká doma. Bude vařit zeleninovou polívku. R. z ní kvete. Nešikovnost asi máme v rodině. Takže mám pochopení. A pak jí taky ujede ruka s pepřem. Jinak by byla výborná. Před spaním hrajeme karty. Hrát ve třech je zajímavější. Ale nehrát o peníze, není ono.

________________________________________________________________________________________________________________

27.12. R. odchod ve čtyři hodiny ráno. Vrzající dveře. Jak to, že hlava už tak brzy je schopná plného provozu? Spánek. Další rozruch. Kočky se snaží domňoukat ke mně do pokoje. Přesto jsem poránu nějaká aktivní. Mám chuť uklízet. Asi proto, že na to nemám čas. Máti mě chce k telefonu. Kupodivu to zvládám. Už mě unavuje se tím stresovat. Ségra mi diktuje. Abych aspoň chvíli trénovala. Obědvam zbytek pepřovky. Připojení cestou do MB místy vypadává. Ale jsem neoblomná. Musím sedět vepředu a poslouchat rádio Blaník (?). Aby mi řidič poradil, kdy mám vystoupit. Je krásnej den. Skoro jako na jaře. L. mě provádí okružní cestou po Boleslavi. S finálním zakončením v cukrárné. Kakao a čokohrudka za 28 Kč. To se mi zamlouvá. Probíráme L. podnikatelské záměry. Baví mě takové úvahy. S hledáním detailů na internetu. Vycházka do pizzerie. Do té vzdálenější. Protože v první jsem okem zahlédla dvě plešaté hlavy. Ne, že bych měla chuť očekávat možný konflikt. Upozornění pro příště. Lépe volit jinou pizzu než čtyř sýrů. Vždy je příliš slaná. Servírka se tváří děsivě a milá taky není. A nerozumí, co je to platit napůl. Se silným pocitem zadostiučinění jí nedám ani korunu dýško. Líbí se mi, že to dokážu. I když se u toho necítím dobře. Povídat a neusnout. Na diskotéku se prý chodí nejdřív v jedenáct. A dva a půl kilometru jedna cesta. Už to skoro odkládáme. Když nám VJ dá tip na jinou. V hezkém dřevěném hotelu. Jen při cestě skrz park je mi úzko. Za náma jdou dva chlapi. V dlani pepřák a modlitby na rtech. L. reklamuje pivo smrdící po jaru. Barmanka se uráží. Osazenstvo 40+. Čekáme, až se někdo odhodlá tančit první. Vzhledem k tomu, že můj tanec se sestává především z kroucení zadkem a cesta zpět vede též parkem, nerada bych zaujala případné úchyláky. Jdu poprosit dýdžeje o osmdesátý léta. Pak se to pomalu rozjíždí. Chvíli tancujeme i sami. Obě party chlápků odešli a nikoho jiného se nebojím. Můžu se kroutit. Kdo by řekl, že jsme tam strávily jen dvě hodiny? Stejně mi bude zítra všelijak. Tak už to prostě chodí.


________________________________________________________________________________________________________________
28.12. Ne že bych byla zrovna fit. Klasika. Snídáme cukroví v posteli. Koukáme na Když Harry potkal Sally. Můj nejoblíbenější romantickej film. Čínská polívka napůl. L. je asi tak dobrá hostitelka jako já. Táta prý mimo exekucí splácí i další dluhy bokem. Zanedlouho je splatí. Proč ne ty mně? Zvláštní úvaha. Je lepší mít sto tisíc a otce? Nebo nemít sto tisíc a nemít otce? Kdoví, po tom všem. Dvacet minut skoro sprintu na bus. Cesta utíká jako nic. Napsat něco na klávesnici tabletu mi zabere opravdu hodně času. Snad pomůže trénink. R. se vrací z inventury v Omolouci. (Moc mě baví přehazovat písmena - obzvlášť u měst či stanic metra. Moje oblíbené jsou Kosybily. Omolouc mí zní hezky. Připomíná mi to palačinku.) R. mě zve na večeři. Banda důchodců. Jeden hraje na kytaru, druhý na banjo. Další zpívají. Jsou tak roztomilí. Že se musím pořád culit. Akorát se s R. vůbec neslyšíme.


________________________________________________________________________________________________________________

29.12. Po dlouhé době návštěva babičky a tety. Snažím se obrnět punkem. Ale cesta je krátká. Psychicky se připravit. Protože u nich člověk nikdy neví. Malá K. Už je jí deset. To to letí. Je roztomilá. Ale teta jí buzeruje. Jako dřív mě. Vlastně někdy i teď. Nepovídáme si. Babička chce sledovat televizi. Tak aspoň mám čárku za nic. S tety přítelem se bavím o tabletech a fungování termostatu. Teta jako vždycky vykřikuje. A rozčiluje se při jakémkoliv tématu. Nejradši bych to nahrála. Homolkovi a Slunce, seno - hadr. K obědu je uzené. Aspoň mi nebude vyčítáno, že kvůli mně vařili. Dostanu knedlíky s vajíčkem. A fernet s tonikem. Který babi s tetou popíjejí už od jedenácti. Dvacet minut před mým odchodem si konečně začneme povídat. Vyprávím o mém pracovním faux-pas, o letní dovolené. Narychlo na bus směrem k R. ségře. Přijede R. táta s přítelkyní. Komentovaná prohlídka bytu. A spousty, spousty jídla. Splácaný břicho. Víno. Čas letí. Večer si připravuju pár věcí na zítra. R. diktuje a já píšu. Dává mi to zabrat. Nelepším se. Pomáhá rezignace a soustředění. Čím víc se snažím, tím víc zmatkuju. Do jedné v noci vyhodnocuju test z Naučeného optimismu. Moje celkové skóre je... Tramtaradá: Mírný pesimista. A to jsem rozhodně nešvindlovala. Měla bych si zapsat pár postřehů. Co se týče naděje a externalizace, jsem na tom vcelku dobře. Co se týče hledání konkrétních příčin problému, není to úplná sláva. Malinko pod průměrem. Jednou nahoře, jindy dole. Co je ale má nejslabší stránka? Co mě táhne nejvíc dolů? To, že příčiny problémů považuji většinou za trvalé, a ne dočasné. Proto se mi vše jeví černější. To je mé mínus. Takový to - vždycky, nikdy, pokaždý... Jinak si vedu vcelku dobře.

________________________________________________________________________________________________________________

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 2. ledna 2014 v 17:39 | Reagovat

Jsi můj člověk. Já také absolutně nesnáším cokoliv dělat na poslední chvíli. S tou vánočkou jsme také na stejné parketě. A vajíčka jsou zrádná v každém případě. Chci je natvrdo, ale samozřejmě vajíčka mají jiný názor a jsou "nahniličko". Moc hezky jsi vylíčila své peripetie koncem roku.

Přeji ti krásný, spokojený a úspěšný skok do nového roku a klid v duši. ☼☼☼

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 19:51 | Reagovat

Nebylo to u mě tentokrát všechno úplně na poslední chvíli díky tomu, že Štědrý den byl v úterý a v pondělí jsem měl volno. Ale taky už jsem se kdysi dostal do situace, že jsem 24. v poledne žebral o stromeček v hájovně :-). Od té doby, co bývám na Štědrý den sám, to ale nijak nehrotím. Co stihnu, stihnu, co nestihnu, to si odpustím. No a od té doby paradoxně všechno stíhám v pohodě :-).

3 pavel pavel | Web | 3. ledna 2014 v 0:28 | Reagovat

Krásná fotka západu slunce. :)
Taky jsem rychle naučil v metru raději stát než sedět. :D

4 eri-cka eri-cka | Web | 3. ledna 2014 v 10:12 | Reagovat

Z toho si nic nedělej, není sám, já dělám taky všechno na poslední chvíli, ale zajímavé je, že to stihnu většinou včas i když ostatní mají pochybnosti :-D

5 doDina doDina | Web | 3. ledna 2014 v 11:46 | Reagovat

Ta fotka je nádherná. Západ slunce "na rudo". Příroda je vždycky tolik krásnější a dojímavější než my lidé...
Pobavila mě scénka s těstem na vánočku. Sama musím říct, že nejsem ve vyrábění kynutých těst žádný začátečník, ale do vánočky bych se jen tak nepustila. je to strašně pracné a chce to šikovnost a cvik. Vzpomínám, že jsem jí jedny vánoce s tátou pekli, ale to jsem byla o dost mladší. Vychytat správnou chuť i dobu kynutí, "odležení", pečení...vánočka je prostě challenge a není to jen tak pro někoho :) Navíc, když zapochybuješ už u kvásku! :D Super! Když není po ruce maminka nebo babička s radami, hodí se návod pro amatéry. Ale ty bývají zrádné.    
Líbí se mi, že máte živý stromek. Kočky to mají rády...kousek "toho venku" mají doma. A rády sedí v lese :)) Možná bych mohla ukázat ten náš, protože je opravdu monstrózní, oproti všem, které vídám na fotkách :)
Na Vánocích jsou nejhorší ty křeče. Na poslední chvíli něco. A všechno. protože se to prostě musí. Divné. Nemám to ráda. A souhlasím.

Jinak přeju všchno krásné v dalším roce.  Další kapitola se otevřela :) Tak si užij její "čtení" :)

6 Ježurka Ježurka | Web | 3. ledna 2014 v 14:20 | Reagovat

Tak to bylo docela pozitivní psaní, ne? Mně se to líbilo. Kočička si to taky užívala a dárků jste měli opravdu hodně. Tablety asi byly hodně darovány. Mí vnuci je taky dostali od svých rodičů. Tak ať ti vše v tom příštím roce vyjde lépe, moc ti to přeji a zdravíčko taky. Vše nej.

7 Date tree Date tree | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 20:51 | Reagovat

Já nerada dělám věci na poslední chvíli, ale občas se bohužel nezadaří :)
Miluju flákací dny, kdy si jen tak lehnu do postele nebo k blogu a odpočívám :)
Mám moc ráda obrázky krajiny a ještě víc při západu slunce :)

8 Vendy Vendy | Web | 3. ledna 2014 v 22:36 | Reagovat

Některé věci vyšly docela dobře, zdá se mi... :-)
Vánočka? To je fakt výzva. Dobré je mít čerstvé kvasnice, jak máš staré, nemusí nakvasit. Kvásek se má dělat prvně, pak se přidá mouka a ostatní. Mouka by se měla prosít (je to vzdušnější), ale když neprosiješ, svět se taky nezboří... a kynout by těsto mělo v teple, ale ne v horku. Zbytek už je v různých postupech...
Krásné fotky, líbila se mi ta se západem slunce, fantastická, a moc krásná fotka je ta druhá, s vánočním stromečkem, dárky a živým dárkem (nebo spíš,živou kočičkou).
Nedat dýško, ač nejsem spokojená, je někdy dost náročné, zvyk je železná košile. Ale máš recht, dýško by se mělo dát za dobrou obsluhu, když už, a když nejsi spokojena, za co ji odměňovat?
Zaujalo mě to o černých očekáváních, a problémech, které považuješ za trvalé. Protože přesně tyhlo problémy s problémy jsem měla také a děsně to ovlivnilo moje vnímání reality a hodilo mě do šílený negace. Možná proto rozumím tomu, o čem píšeš, i když se nechci povyšovat na znalce lidských duší.
Teď jsem se naučila brát problémy jako dočasné, které se mění, odcházejí a přicházejí a znovu odcházejí, zjistila jsem za tu dobu, že těch problémů už jsem zažila tolik, že kdybych se měla při každém hroutit, tak jsem permanentně u docenta Chocholouška, který by se asi stal pacientem sebe sama.
Takže, jednoduše, problémy jsou přechodné, nic není natrvalo! Sice se potvory vracejí, ale zase odcházejí.

9 Vendy Vendy | Web | 3. ledna 2014 v 22:52 | Reagovat

P.S. zkus, jestli budeš mít čas, chuť a peníze, si na vánočku koupit formu. Ušetříš si pracné pletení, spichování copanů a riziko rozjetí vánočky při pečení. Forma ji udrží ve formě, vánočka se též pěkně propeče a po vychladnutí jde pěkně vyklopit (pokud je dobře vymazaná a vysypaná). Ale to jen tak, aby řeč nestála...

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 15:20 | Reagovat

[3]: To ale zase saháš na místa, kam oni sahali :) Pokud pak nejedeš domů, umýt si ruce, tak taky nicmoc :D

[5]: Vzpomínala jsem, že jsem kdysi vánočku dělala jednou jako malá s babičkou.. tak se mi to zdálo snadné. Ale já vlastně tenkrát jen pomáhala plést :) Oni ty potvůrky mají stromek jen výjimečně a za odměnu, už tak není totiž moc stabilní :)

[9]: Já myslím, že příště na vánočku raději zapomenu, mazanec na Velikonoce bude snažší :)

jinak moc všem děkuji za přání a taky vám přeju, ať se rok 2014 odvíjí co nejblíže vašim představám :)

11 pavel pavel | Web | 7. ledna 2014 v 0:14 | Reagovat

[10]: Já si myji dost často ruce, na to jsem skoro závislej... dokonce hosty, jak přijdou, ženu do koupelny. :D

12 Bev Bev | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 6:18 | Reagovat

Vánočka je mrcha, peču ji už kolik let a stejně nemám nikdy jistotu jak dopadne, já s tím kynutým těstem jaksi nejsem kamarád. Až letos se mi zdá po těch x letech, že jsem to trošku vychytala. :D Ale taky se mně mockrát stalo, že se připálila, rozjela a nebo byla uvnitř dutá.
A ten spodek ze čtyř pramenů upletu jen když na to nemyslím, prostě tak nějak odhadem. Jak se nad tím zamyslím, hned to mám blbě.
Se ségrou mám soucit, i já jsem přibrala během těch dvou týdnů, však to u nás bylo jen o vaření. Hrůza, co se u nás sežere!! :D takže jsem znovu nastoupila na míč, rotoped a dvakrát denně výšlap s Charliem - psem. Holt dozvuky Vánoc. :)

13 bludickka bludickka | 8. ledna 2014 v 13:58 | Reagovat

[11]: noo:-) kdyz se pak zkratka cely den toulas a ruzne popojizdis, neni vzdy prilezitost si myt ruce:-)

[12]: R. furt tvrdil,jak vanocka je snadna,ze to je totez co mazanec:-)

14 Yominis Yominis | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 21:03 | Reagovat

Teda, kvásek sice vím, co je, ale na vánočku bych si netroufla. Máš můj obdiv za tu odvahu to zkusit. Já bych asi utekla do nejbližší sámošky a nějakou koupila. A modlila se, že se nikdo ze strávníků nezeptá na postup :-D
Ale jak tak čtu, tak i když občas zataženo, tak jsi měla nakonec docela fajn Vánoce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama