Nechápu

28. ledna 2014 v 11:56 |  Občasník

4. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________

20.1. Zase na kliniku. Nalačno. Na krev. Hodina cesty. Sevřený břicho. Jak to, že se mi chce zvracet? Doktor. Nejdřív si povídáme. -Zvládáte odběry krve? -Potom jo, předtím je to horší. ... -Mohla bych sedět tak, abych viděla z okna? ... Ach, proč to tak dlouho trvá? Kolik mi toho bere? ... -Bolí vás to? -Trochu. -Nooo, budu vás muset trápit. Píchnul jsem to nějak blbě. Zvládnete druhou ruku? (Ááááá..) -Jasně. Ale radši bych si lehla. Sono. Ne horší výsledek než obvykle. Snad. Autoimunitní zánět štítné žlázy je prý neléčitelný. -Připravte se, že jednou vaše štítná žláza zanikne. V pohodě, nahradí jí hormony v tabletách. Už teď je narušená. Autoprotilátky jí časem zlikvidujou úplně. S tím se nedá nic dělat. (Áááááááááá... takhle natvrdo mi to ještě nikdo neřek) -No víte, třeba bych to mohla nějak zvládnout - jako hlavou. A mám se vyhýbat lékům, co podporujou imunitu. Tak nevím. Koupit vodku. Dokud je v akci. Doufat, že se brzy bude hodit. Večerní posezení u R. táty a jeho přítelkyně. V novém bytě. Prostorném. S kočkama. Spoustu jídla, nacpaný bříško, víno. Cítím se uvolněně. Jako bych se dokázala zklidnit a být v pohodě. Škoda že to neumím vědomě.


________________________________________________________________________________________________________

21.1. Chci si alespoň trošku užívat života. Zlepšit si den. Tak neodbývám snídani. Jenže zaboha se nedostanu do domácí marmálády! A tak je to vždycky. A pak se ztrácím v běhu dne. Tak jako pokaždé. Den si žije svým automatickým životem a já do něj neumím zasáhnout. Třeba to ani není špatně. Jen divné a prázdné. Večer jdeme na promítání Hlína jednabáseň. Závidím lidem z dokumentu jejich nadšení. Chtěla bych taky nějaký mít. Klidně pro cokoliv.
________________________________________________________________________________________________________

22.1. Chtěla bych si udělat pořádek. V hlavě i ve skutečnosti. Setřídit těch tisíc zbytečných úkolů. A papírů. Dát všemu jednotnej řád. Abych se v tom nemotala. Soupisem úkolů nejsem schopná se dál zabývat. Demotivuje mě to. Neschopnost zorganizovat chaos. Aspoň vyklidím jednu krabičku s papírama. Trvá mi to půl dne. Večer pečeme mrkvový dort. Na křest časopisu. A dort se spálí. Nejradši bych se smála a brečela zároveň. Seškrabat tu spáleninu a polít ho čokoládou. Jestli takhle připravují občerstvení všichni? Tak snad radši nic neochutnám.

________________________________________________________________________________________________________

23.1. Sezení u terapeutky. Co si z něj odnesu? Prý jsem na sebe moc přísná. Měla bych být laskavější. Nevyvíjet na sebe takový tlak. Víc si všímat těla. Nebýt jen v hlavě. Pilovat pozornost soustředěním se na dech. Udržet si odstup. Tím, že najdu obdobné pocity z dětství. Je to jen návyk reagovat určitým způsobem. Pomohlo by mi víc se soustředit na klid a lehkost těla. Alespoň jednotlivých částí. Umět si navodit pozitivní pocity v přítomnosti. A věřit, že si je můžu v budoucnosti vyvolat. Zase víc zpomalit a všímat si krásy detailů. V Boulevardu čekání na HCH. Nemůžu se soustředit. Lidi vedle mě. Se dohadují. Připadám si jak ve filmu. Většina žen má asi jiné myšlení než muži. Ženská je hysterická. Přecitlivělá. Tak nejsem sama. Kdo říká nebo si myslí tyhle věci. -Nechci, aby nikdo hodnotil má rozhodnutí. Nechci, aby to někdo věděl. Nechci se před někým obhajovat. Já prostě jen chci, abys mě pochopil. Ty mě nechápeš. Já chci jen, abys mě podpořil! Za všech okolností! A nabídl mi pomoc. Nekomentoval má rozhodnutí. V podání někoho jiného se to zdá jako divadlo. Lekce z Excelu. Dvouhodinová. Těžké udržet pozornost. Trochu vodky a punku před křestem. Ach bože. Kdyby byl život pořád takhle krásnej... Malý prostor, hodně lidí, žádný alkohol. Jsem tak hladová. Že nepřemýšlím, jak pohoštění připravovali ostatní. A vrhám se na něj. Nudím se. Poslouchám cizí rozhovory. A předstírám, že z nich bliju. Ta sebestřednost a neuvěřitelná sebejistota až arogance ostatních. Mi nedělá dobře. Někdo napíše tři články. A už má tendence dobýt svět. Prý otevřít oči mainstreamovým čtenářům. Navzdory svému složitému stylu psaní. Říká někdo, kdo používá spoustu cizích slov, avšak v každé větě sloveso být. Ach, jak jsem nenávistná.
________________________________________________________________________________________________________

24.1. Noc téměř bezesná. Ještěže máme esíčka. Nejsem schopná ani udělat si snídani. Totální mrtvola. Projíždějící nabídky práce. Energetickou žvejkačku. Abych u toho neusnula. A pak totální útlum. A rychlé vaření polívky. A během pár minut prolití se dvěma vrchovatými miskami. Až se mi houpe žaludek. V metru mi to dojde. Proč to zase dělám? Jdu, i když se mi nechce. Jdu, i když mi tělo dává najevo, že se mu nechce. Přijdu o něco později. A stejně jsem první. Povídání s holkama a šílená únava. KČ se mnou překonává poslední hodinku do setkání s R. Třičtvrtě hodiny se snažíme dostat na místo vzdálené dvě zastávky. Na večírek časopisu. Pivo. Konečně něco, co mi dělá dobře. Narváno. Moc lidí. A stejně se bavíme jen spolu. Krom toho, že opět neponaučitelně poslouchám cizí hovory. A opět slyším jen věci, které mne znechucují. Na metro raději pěšky. Nestojí to za to. Zdržet se. A pak čekat na mraze minimálně půl hodiny na noční spoj domů.
________________________________________________________________________________________________________

25.1. Den, jako by nebyl. Nemít náladu, se dá zvládnout. Nemít energii ani náladu, to už je horší. Smutek nebo apatie? Nejsem schopná ničeho. Jen si přes pyžamo natáhnout tepláky a svetr. Vsedě sundat ozdoby z vánočního stromku. A po nekonečném přemlouvání vybrat kočkám hovínka a dát jim najíst. Toť konec tragické bilance. Alespoň večer dva filmy. Kopačky a Lítám v tom. Pro malé pocítění života.

________________________________________________________________________________________________________

26.1. Chvíli R. číst. Ale aktuální pasáže mě trochu nudí. Umýt si hlavu výjimečně poránu. Proč ty dredy vůbec neschnou? Nutím R., aby mě učil anglicky. Máme o učení odlišné představy. Dělám si rozřazovací testy. V testech mívám vždy úroveň B1. Někdy i B2. Ovšem k čemu mi to je. Když anglicky nedovedu kváknout. Vybírat z možností je snažší. Odposlouchané, logické, nebo pocitové. Prolévám se kvanty zeleného čaje. Abych měla energii. Funguje to. Dokonce dělám ořechovou bábovku. (Je to ještě bábovka, když je v dortové formě?). Na R. přání se dívám na film Podraz. Vysvětluje mi. Když ztrácím pozornost. Stejně ale na závěrečnou čtvrthodinku usnu.
________________________________________________________________________________________________________

Já mám v hlavě dráty nějak zamotané
a tak prosím Pánaboha ať je srovná
Bůh mi na to odpověděl: Milej pane,
ani já bič neupletu přeci z hovna

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 28. ledna 2014 v 16:07 | Reagovat

Nedivím se ti, k takovým lidem nejde nebýt nenávistná.

2 pavel pavel | Web | 29. ledna 2014 v 0:07 | Reagovat

Máš dredy?
Moje dcera od dětství při odběru krve omdlévá a dostane takový třes... to má od  sedmi let když píchla vosa do žíly.
Mám doma jednu knihu o čajích, kde se dokazuje, že nemá žádné velké účinky, jaké se mu připisují.

3 pavel pavel | Web | 29. ledna 2014 v 0:09 | Reagovat

Měl jsem na mysli zelený čaj.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 1:20 | Reagovat

No jo, to je krchovská klasika. Tady mi to vždycky nedá, protože bych to milému mistrovi Krchovskému trochu rytmicky "vylepšil", aby to nevypadalo jako kolovrátek: Škrtnul bych mu ve druhém verši "a tak" a ve čvrtém vycpávku "přeci" a hned by to šlo líp do uší i do muziky. Jenže copak si nádeník vápeník může troufnout radit mistrovi? :-)

5 pavel pavel | Web | 29. ledna 2014 v 7:21 | Reagovat

Konečně terapeutka, která má na tebe názor podobný se mnou: "Sezení u terapeutky. Co si z něj odnesu? Prý jsem na sebe moc přísná. Měla bych být laskavější. Nevyvíjet na sebe takový tlak. Víc si všímat těla. Nebýt jen v hlavě. Pilovat pozornost soustředěním se na dech. Udržet si odstup. Tím, že najdu obdobné pocity z dětství. Je to jen návyk reagovat určitým způsobem. Pomohlo by mi víc se soustředit na klid a lehkost těla. Alespoň jednotlivých částí. Umět si navodit pozitivní pocity v přítomnosti. A věřit, že si je můžu v budoucnosti vyvolat. Zase víc zpomalit a všímat si krásy detailů."  Člověk se musí mít rád a nic tolik neřešit.

6 Bev Bev | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 14:28 | Reagovat

Píšeš velice krásně, pocitově, je to strhující a nechci být odpudivě dramatická, ale na mě to působí a moc bych si přála umět nějak něčím pomoct.
Bohužel neumím a tak jen říkám hodně štěstí a drž se!

7 Beatricia Beatricia | Web | 29. ledna 2014 v 15:47 | Reagovat

Velice pečlivě jsem četla výroky tvé terapeutky, protože některé rady tohoto druhu bych také potřebovala. Zejména udržet si odstup. Ono je to ale dost těžké, když je člověk vtažen do problému, aby si ten odstup udržel.
Já ti posílám aspoň balíček pozitivní energie a dobré nálady. ☼☼☼☼☼

8 Ivet Ivet | Web | 29. ledna 2014 v 17:42 | Reagovat

Hm, rozvinuly se tu odborné komentáře na téma "terapeutky", v tom ti neporadím, ale zážitek s krví, tedy odběrem znám moc dobře. Jen mě se nikdy nikdo neptá a teprve když se složím k hrodné hroudě, tak mě uloží a skáčou kolem mě!:-))

9 stuprum stuprum | Web | 29. ledna 2014 v 20:05 | Reagovat

Bábodort - bábovka v dortové formě. :D

10 L. L. | Web | 30. ledna 2014 v 15:41 | Reagovat

A rychlé vaření polívky - a já čtu a rychle psaní povídky, asi i já potřebuju energetickou žvýkačku, o které jsem doteď nevěděla že existuje. :D
Jo takové lidi také nemám ráda, ano, jsem nenávistná. :3 A ta fotka s tou kočičkou u toho notýsku, no úžasně ho máš polepený. :3
Jinak já koukám na HIMYM a TBBT na eserial.cz tam to jde bez reklam. :)) Když si tam klikneš na díl seriálu který chceš, tak první odkaz NIKDY nefunguje, ale ty podtím už všechny jdou, tak to třeba někdy zkus. :)

11 Date tree Date tree | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 17:03 | Reagovat

Fuj fuj fuj, nemám ráda braní krve :/
Krásná kočička:)
Budeš se radami terapeutky řídit? :)
Krásný západ slunce :)
A víc optimismu do toho životaa!! :*

12 Erička Erička | Web | 31. ledna 2014 v 23:11 | Reagovat

Skus meditaci, vyžeň z mysli všechny problémy jak svoje tak ostatních, udělej si na sebe čas a pozoruj svůj dech, svoje tělo a klid duše :-)
Soutěž u mě už skončila, moc děkuju za účast :-)

13 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. února 2014 v 8:00 | Reagovat

Doktoři jsou děs, raději od nich prchám... Nám se včera připálilo maso, takže jsme ho úspěšně vyhazovali :D
- Na ty "mistrsvětaamoleta" bych kašlala, léčí si tak komplexy.

Přeji ti hodně vůle :)))

14 bludickka bludickka | 3. února 2014 v 20:26 | Reagovat

[5]: S tou prvni casti vety problem nemam, nic neresit ale uz tak snadne neni..

[10]: zvejky se jmenujou bitters, pet kusu za padesat,nekdy vyzkousej:-) to je diar, jeste ho nemam hotovy, to bude asi za behu:-)

[11]: ony to nejsou rady, jsou to veci, ktere si uvedomuju kdyz spolu mluvime. Ridit se necim je o dost tezsi nez jen to pochopit.

[12]: Bohuzel mam problemy se soustredenim, takze kazda rada draha. Zkousim, lec bezvysledne...

15 Vendy Vendy | 4. února 2014 v 22:07 | Reagovat

[5]:Většinou jsem trochu v opozici, ale dnes s tebou naprosto souhlasím!
Bludičko, taky jsem ti psala, že jsi na sebe moc tvrdá, a zbytečně. Že od sebe vyžaduješ maximum, a zbytečně. Neustálé maximum totiž o to víc vyčerpává.
Že jsou někteří (mnozí) lidi sebestřední pitomci, o tom už nepochybuji. Stačilo mi včera poslouchat chvíli Reportéry ČT>

16 doDina doDina | Web | 13. února 2014 v 21:56 | Reagovat

Co říct, když už to není aktuální. Že diář je super, lidi jsou namyšlený hovada a spálenej dost jako "dárek" na oslavu punk :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama