Nejlíp se mám, když nepřemýšlím o tom, jak se mám

13. ledna 2014 v 12:04 |  Občasník

2. TÝDEN
______________________________________________________________________________________________________________

6.1. Asi se zblázním. Čiky z neznámých důvodů pomňoukává. A kocour? Se to asi přes noc naučil. Chodí za mnou všude. S tou svou hračkou. A kvíká, abych mu jí házela. Chce aportovat. Moje už tak nanic pozornost, je úplně rozmělněná. Nikdy se mi nechce do ničeho pustit. A pak se nikdy nemůžu odtrhnout. Četla bych blogy celý den. Pak obědvám až v půl třetí. Je plíseň na nakrojeném hermelínu jedlá nebo nejedlá? Asi odkrojitelná. Kočky dělají pokusné králíky. A nic nenamítají. Je potřeba dojíst vánoční zásoby. Potvory pomáhají i při ručním žehlení uschlého prádla. Spíš se v něm perou. A zasekávají do něj drápy. Pokouší se o mě infarkt. Konečně po několika dnech vyjdu z bytu. Na dokument Absolventi - Sloboda nie zadarmo. Ne, že by přinášel něco nového. Snad jen ujištění. Že jiní lidé zažívají podobné pocity. To mi stačí.

______________________________________________________________________________________________________________

7.1. Budím se a nemůžu si vzpomenout. Co je za den. Nástup do práce bude asi pěkněj skok. Lápoškovi jsem schovala hračku. Hledá jí. A je mi ho líto. Klid ale stejně není. Mydlí se navzájem s Čikynou. Všude lítají chlupy. A furt někdo mňučí nebo kvičí. Když konečně zalehnou, probírám pracovní nabídky. A obrňuju se. Jsem na své myšlenky přísnější než policajt. Přesně vím, kde je hranice. A zuby nehty jim bráním ji překročit. Klasické záchvaty strachu. Z toho, že práci neseženu. I z toho, že ji seženu. Utípávám hned v počátcích. Kocour ulovil myš. Počítačovou. Jsem bez ní dost nepoužitelná. Setkání s L. Liliová čajovna. Není moc o čem mluvit. Jen o tom, do čeho se mi nechce. O práci. Mluvit o tomhle tématu globálně mě ničí. V rámci jednoho dne jsou neúspěchy tolerovatelnější. Z hlediska několika měsíců deprimující. Pak se hromadně noří myšlenky. Které se běžně snažím nemít. Že práce v rodném městě mě bavila. Měla dokonalou pracovní dobu. A plat vyšší než mi teď nabízejí. Nájem o půlku nižší. Kdyby tam nežila matka... Snad bych i uvažovala o návratu? Chtěla jsem víc života. Jenže stejně není s kým a za co. Tím horší jsou iluze, čím míň je za iluze považujete. Zase to utnout. I když někde vespod to tleje. Dolovat optimistické vize.

______________________________________________________________________________________________________________

8.1. Vstát v půl sedmý. A mít půlnoc. Přečíst si při snídani něco pozitivního. Poslouchat muziku. Která navodí atmosféru. Ale neveselou. Na úřadě práce. Mě vyřídí za tři minuty. Bez dotazů. Bez nabídek. Jen termín za dva měsíce. Nedochází mi smysl téhle instituce. Obzvlášť když v ní nemám teplé místečko já. Dvě hodiny prázdného času. Píšu na tabletu. Na lavičče v obchoďáku. Vedle bezdomovce. Se strachem, kdo mě okrade. Jak mi denně podsouvá do hlavy R. Obcházet krámky. Bez peněz ne moc zabavné, ale nevadí. Strašně moc času ve švadlence. A mrknout na zvířátka v petcentru. S JR na oběd. Poslechnout si starosti holky snažící se dočkat termínu umělého oplodnění. Objevily jsme obrovskej sekáč. A já pro JR tričko s Housem. A pro sebe flekatý zelený. Cena podle váhy, zajímavé. Definitivně se rozloučit s Woolfovou. Do Boulevardu. Zabít další hodinku. Sraz s HCH. Jen seznámení se s kontigenční tabulkou. A honem na setkání na klinice. Plánovaný sraz. Na kterém si řekneme, jak se nám daří. Je to stručné a rychlé. Ani se moc netoužím šťourat v tom, jak se mám. Holky jdou posedět. Ale já slíbila účast na poradě časáku. Nejspíš je to alkoholem. Ale nějak aktivně se zapojuju a dělím o své názory. Proto čas utíká rychleji a zábavněji.
______________________________________________________________________________________________________________

9.1. Bez myši mi vše trvá pětkrát tak dlouho. Snažím se pročítat nabídky práce. A zároveň na facebooku komunikovat s PD. Která se necítí dobře. Nějaké splíny. Je nezaměstnaná a nudí se. Naklidila celý byt a nemá do čeho píchnout. Závidím každému, kdo se nudí. Já se cítím jak křeček v kruhu. Přestává fungovat i notebooková myš. Čím jsem jí vyřadila z provozu? Zkouším instruktáže přes mobil. Fn a F9 či co? Hodinu se jí snažím zprovoznit. Pak jedu za R. do Globusu. Koupit si tu nejlevnější novou. Návaly jak před koncem světa, br. Cestou zpět zastávka u tety. Mělo to být jen pro zapomenutou šálu. Ale nakonec posezení i s babi. Tahle čárka rozhodně zadarmo nebyla. Zase vyprávět, jak jsem na tom s hledáním práce. Furt to omílat, hrůza. Jejich jako vždy depresivní komentáře a poznatky rozhodně člověka nepovzbudí. Závěrem domlouvání, abych se usmířila s tátou. Jsem vyždímaná jak citron. Chci domů. Snažím se přes facebook podpořit PD a odeslat co nejvíc životopisů, na místa s nízkým platem a hodinovým dojížděním. Večer si opravuju tašku přišíváním knoflíku. A s R. dokončujeme výrobu mého diáře přidáním gumy, u čehož se jak se patří vyvztekám. A pak se to zlomí. Když se zhasne a mozek se přestane zabývat vykonáváním činností. Přichází první vlna temna a slz. Zase intenzivní pocity, že všechno je špatně. Nepracuju. A místo abych si to užívala, stejně nestíhám nic dělat. Ani neodpočívám. Čas mizí. Zase zhasínaj světla v tunelu. Žádná minulost, žádná budoucnost. Nekonečné bezvýsledné povinnosti. Nic o co se opřít. Bez cíle a bez síly se jde kupředu těžce.

______________________________________________________________________________________________________________

10.1. Napsat máti přání k padesátým narozeninám. A doufat, že se nedočkám srdceryvného telefonátu. Pouštím se do úpravy fotek. Přetahování z foťáku, třídění, třídění, třídění, třídění. Několik hodin. Načež objevím další nevytřízenou složku. Už nemůžu. Oddaluju oběd. Praská mi bolestí hlava. Proč si neumím dát pauzu? Proč mám výčitky, když odpočívám a když se flákám tak ne? Proč mám podvědomě zafixováno, že nemám nárok odpočívat? Zasraná léta vtloukaných nesmyslů do hlavy. Tolik let to šlo tam, kolik let to půjde ven? Hlava mě tentokrát donutí. Kočky mají soucit a nezlobí. Pouštím si filmy. Romantické. Útěk do neexistujícího světa. Hudbu složil, slova napsal a Rozchod. Stejně se neuvolním. Jsem nervózní z toho, že odpočívám. Ach. Možná jsem se těm práškům na hlavu bránit neměla. Teď to jistí valetol na bolest. Jsem mrtvola. Koukám s R. na Červenýho trpaslíka. Abych mu udělala radost. A začíná mě to bavit. Ačkoliv nemám ráda věci, co mi nedávají smysl a odporují mojí logice. Večer bych fňukala, ale spánek je naštěstí silnější.

______________________________________________________________________________________________________________

11.1. Snažím se. Ale jde to všechno nějak ztuha. Čtu R. Optimismus. Tahle pasáž je nudná a nenakopává mě. Donutit se vstát. Někdy mi přijde tak těžké a složité i vyčistit si zuby. Procházka a na velký nákup. Spousta utracených peněz a spousta lidí. Obdivuju, že jsem dokázala udržet návaly paniky. Pořád se o mě pokouší deprese. Držím se, ale je to na hraně. Jsem posedlá dolouskáním celé igelitky vlašáků. Na chvíli mě probere troška rumu a Helena Vondráčková, se kterou vykřikuju Já půjdu dáál a poskakuju po bytě do úplného propocení. R. si myslí, že už mi šibe. Já se snažím nemyslet si nic. Jedeme do Souterrainu na Krch-off. Narváno, dva pejsci, dvě piva. Dlouhé stání, chvíle radosti a chvíle únavy. Zpátky doma, rovná se zpátky do svého myšlenkového rozpoložení.


______________________________________________________________________________________________________________

12.1. Copak se z toho nevyspím? Už je to tady zase. Nevyspalost, rozlámanost, bolest hlavy a břicha, depresivní stav. Stupňuje se to. Už nemám zájem ani si číst. Nemám zájem vůbec o nic. Ani brečet. Všechno je složitý a náročný a zbytečný. Tenhle stav se překonává těžko. Dá se utnout jen v počátcích, když se zjeví během dne. Ráno a večer to je horší. Po dlouhém a úmorném ležení mě proberou karty. A kousání do ramene. Jdeme s kocourem před dům. Už není takovej hrdina. Oběd. Je mi jedno co, ani bych nemusela jíst. Kdyby to R. neuvařil. Sbírám síly psát článek. Musím, když je uzávěrka. A když chci dostát svojí spolehlivosti. Nevím, jak začít. Mučím se s tím. Rozptyluju se kartama. Kéž by mi všechno šlo tak jako karty. Pak mě konečně napadne první věta. A píšu, píšu, opravuju, předělávám. Několik hodin. A výsledek? Je mi to jedno. Jen obrovská úleva, že jsem to dokázala. ______________________________________________________________________________________________________________

Můj psychiatr sídlí v Široký 6
A já jsem opět v úzkých
Budu se léčit asi na vlastní pěst
Děsím se další schůzky

Spolykám prášky a pustim si plyn
Autem to do něčeho napálim
Já vim, já vim, nejspíš bude to tim
V hlavě mi schází serotonin

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 13. ledna 2014 v 15:02 | Reagovat

Výborný, všeříkající nadpis článku. Je to pravda, hlavně se v tom nešťourat... nějak bylo nějak bude, a bude dobře.
Já plíseň na hermelínu bez problému jím a domnívám se, že tam patří.
Napsala jsi zase bezvadný článek; přeji ti stále úspěch v hledání práce.☼☼☼☼☼

2 pavel pavel | Web | 13. ledna 2014 v 16:20 | Reagovat

Nic mi do toho není, ale R je tvůj kamarád nebo přítel? Zdá se že společně nebydlíte, nebo ano? Pokud byste bydleli spolu, můžete se o nájem podělit a nemáš tolik starostí s hledáním práce... brát cokoli.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 12:30 | Reagovat

Pořádně odpočívat je zatraceně těžká a odpovědná práce! A lepší náladu pro odpočinek a uvolnění by mohla udělat pohádka Sněhurka a sedm Červených trpaslíků :-).

4 Erička Erička | Web | 14. ledna 2014 v 16:56 | Reagovat

Hlavní je - ničemu nepřikládat důležitost a význam, jen tak se člověk uchrání od cvokhausu :-D Ta noční fotka je úchvatná :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 14. ledna 2014 v 17:15 | Reagovat

Pořád nic moc pozitivního, asi víc nic, že? Já nevím, nebylo by dobré změnit úplně prostředí? Zkus se nad tím aspoň zamyslet.

6 Ivet Ivet | Web | 14. ledna 2014 v 18:03 | Reagovat

Souhlasím s komentářem č. 1
jakmile se začně do něčeho šťourat a šťourat, dopadne to pak většinou tak, jak si člověk vůbec nepřál! :-(

7 Ivet Ivet | 14. ledna 2014 v 18:04 | Reagovat

[3]: :-))) Petře, ty nezklameš! :-)

8 L. L. | Web | 14. ledna 2014 v 23:41 | Reagovat

Chce se mi škodolibě smát, jak píšeš o kočičkách, nezlob se :)))
My ty sýry vždycky sníme, i když se nám nezdají :P
Já mám v ntb tři složky s názvem "Binec" :D, dohromady mají přes 50Gb :/
Je mi z toho článku celkově smutno. Nechci, aby ses tak cítila :( Někdy by mě vážně zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby jsme si my dvě povídaly. A zrovna v takových dnech...

9 L. L. | Web | 14. ledna 2014 v 23:44 | Reagovat

PS: Stále moc držím palce!

10 L. L. | Web | 16. ledna 2014 v 16:52 | Reagovat

Slečna s komentářem nad má stejnou přezdívku, haha, mohlo to vypadat jakože tři komenty napsala jedna. :D
Ta čičíííí je krásná. :3
Tyo tak triko na váhu jo? :D To je zajímavé, o tom žádná, jen jestli to nebylo drahé. :D
Jedlá nebo nejedlá? Asi odkrojitelná. - To mě pobavilo, hezky napsáno. :D

11 doDina doDina | Web | 16. ledna 2014 v 22:35 | Reagovat

Ten kocourek neví, jestli náhodou neni vlastně štěně? :D chce aportovat! drsný. Je to super, když jsou kočky ještě mladý a hravý :)
S tím odpočíváním - taky jsem s tím mívala problém, ale řeším to tak nějak oklikou. Třídění fotek, to přece není práce! :) to je odpočinek...jen intenzivní a o tom se nikde nepíše, že by nemohl být. Čteš, koukáš na filmy...odpočinku máš za den víc než já za týden. pořád jen škola, pomáhat doma. Film jsem nestihla ani nepamatuju, do postele upadám alespoň na 4 hodiny, tak na to ani není čas. Knížku si šetřim na léto, nebo do metra, až vystřídá skipta. Vím, že je to o psychickém odpočinku, ale on se k tomu časem přidá, když uvěříš, že všechno tohle už vlastně je flákání :)) Rodiče mě v dětství taky tak nastavili. Nudit se je vlastně ostuda. Člověk by měl setrvávat v činnosti. (Ačkoliv mě to přeneslo do stavu, kdy mě  člověk, který nic nemusí a tudíž ani nic nedělá, irituje. A to taky asi není úplně zdravé.)

12 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 13:43 | Reagovat

[1]: Děkuju, jen kdyby člověk někam směřoval, možná by se to zdálo alespoň o maličko smysluplnější.

[2]: R. je můj přítel, bydlíme spolu a o nájem se dělíme. I tak platím šest a půl tisíce.

[5]: Změnit prostředí? Jako dovolená? Myslím, že by spíš chtělo srovnat si to v hlavě. Jednodenní konzultaci a pak začít od píky. Já pořád nějak sama nevím, z který strany to začít v tý hlavě srovnávat.

[8]: V takových dnech by z toho asi nic pozitivního nevzniklo. Ale kdybysme povídaly před nimi, tak by to třeba až do takových stavů nedošlo. No ale teď je hormonální bouře už na ústupu, tak teď zas snad bude o trochu líp.

13 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 13:50 | Reagovat

[10]: Stálo čtyřicet korun. Ale jak to kamarádky, která měla pěkně, skoro jako nové, tak to moje, co už bylo léty řádně prověřené :)

[11]: čiky dřív taky aportovala. lískové ořechy. Třídění fotek je pro mě hrozná práce. Musím vymyslet složky, přemejšlet kam co přendat, pořád se mi to nezdá, nevyhovuje mi uspořádání. Zlatej jeden rutinní den v práci, kdy si vím se vším rady. Jenže já čtu nebo koukám, jen když jsem s R. Sama si to většinou nedovolím. A když jo, tak celou dobu myslím na to, že bych měla dělat něco důležitějšího. Jak mi máti léta vtloukala do hlavy. Vždycky jsem měla dělat něco důležitějšího, než jsem právě dělala. Až na to, že už vůbec nedokážu posoudit co je důležité a co ne. Čtení cizích blogů je taky relaxace ne? Horší je, když u veškerých činností máš pocit, že je dělat musíš, ne že bys chtěla. Když čtu knížku jen proto, že už jí musím vrátit do knihovny, ne proto, že bych na to měla náladu... Je to celý nějak naopak. Vykonávat něco proto, že to doopravdy chci by měl být odpočinek. Asi. Neznám to, zdá se mi.

[Smazaný komentář] Kočky vymyslí kdeco :) Tohle naštěstí ty naše zatím neumí. Ale myslela jsem, že to aportování není tak výjimečné :)

14 Raisel Raisel | Web | 19. ledna 2014 v 18:11 | Reagovat

Vypadá to jako trochu poctivější 365, tedy pokud to porovnávám se sebou. Líbí se mi tvůj styl, jakým to píšeš :) Podle mě je důležité, udělat si každý den co nejhezčím (říká pesimista). Ale je to tak. I kdyby to měla být maličkost. Vždycky můžeš být líp. :)

15 L. L. | Web | 20. ledna 2014 v 18:57 | Reagovat

[12]: Možná.

16 pavel pavel | Web | 21. ledna 2014 v 2:35 | Reagovat

[12]: To máte docela drahej nájem... kolik pokojů?

17 bludickka bludickka | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 14:44 | Reagovat

[16]: 2+1

18 pavel pavel | Web | 21. ledna 2014 v 17:54 | Reagovat

[17]: Taky záleží na jakém místě, v jakém prostředí a v jakém bytě. :)

19 pavel pavel | Web | 21. ledna 2014 v 17:54 | Reagovat

Myslel jsem v jakém domě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama