Cítím se, jako bych odkrajovala kusy čokoládového dortu rovnou do odpadkového koše

18. března 2014 v 21:41 |  Občasník
11. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

10.3. Den začíná jako vždy pěkně. JK má rozbitý počítač. A tak musím pracovat za dva. TH říká, že musím zrychlit. Povídají si, ruší mě to. Dělám věci, co mi ukázaly jen jednou. Ani jsem si je nezkoušela. A žádná pořádná kontrola. Navíc se mnou jedná jak s blbečkem. Jsem zvědavá, kdy se rozbrečím v práci. Sraz s R. Nálada podbodomrazová. Nechce se mi jít na večeři. Hezké události v nehezkém dni mě víc deptají než těší. Jsem vystresovaná. Mám ekzém a chce se mi zvracet. Marně doufám, že mě rozptýlí film Doba slevová. Usnu dřív jak v půlce. Jsem vydřená z kůže.


________________________________________________________________________________________________________________

11.3. Už mě ti bezdomovci všude nebaví. Člověk chvíli v klidu neposedí. Přemlouvá mě. Že to nechce na víno. Že má hlad. A koho zajímají mé potřeby? Už jsem se naučila tvářit odměřeně. Další bezďák mě přemlouvá. Ať se usměju. Je to něco mezi úsměvem a úšklebkem. Ale uspokojí ho to. Že jsem se na to vrácení telefonu nevybodla. Pořád někdo volá. A už ani nevím, s kým se na předání vlastně domlouvám. Jsem typ, co si opravdu umí život usnadňovat. Pácháním rádoby dobrých skutků. Zdrhnu kvůli tomu z práce o čtvrt hodiny dřív. A jakoby náhodou je na zastávce šéf. Ach. Naháním se s klukem. Nakonec se dvěma. Ale podaří se. Dostanu čokoládu. A pozvání na pivo. Chvíli dělám fóry. Že nemám čas. Pak si uvědomím, jak je to směšné. To všechno. A jdu. Dáme si dvě piva, bavíme se o blbostech. Necítím se trapně. Baví mě to. Jako by mi to na chvíli vlilo čerstvou krev do žil. Vzpomínám na "punkový léta", na olizování makovic, šňupání extáze, krabičáky s alpou, sezení na policejní stanici,... Problém je asi v tom, že neumím žít normální život. Přijmout, že nemám žádnou budoucnost bylo mnohem snažší. Než se marně snažit nějakou budovat.

________________________________________________________________________________________________________________

12.3. To, co se na mapce jevilo jako reálné pauzové odpočívadlo, je jen úzký proužek trávy mezi frenkventovanýma silnicema. Dvě lavičky. Obsazené bezdomovci. Je mi zima. Snažím se číst. A vystát dlouhou frontu. Abych si vsadila sportku. Do knihovny na film Experiment na lidech. S SI. Velká sláva, tentokrát nespím. I když místy ztrácím pozornost. Bláznivá babka, co by se chtěla stát samozvanou hlavní diskutující. A diskuse přesunutá do předsálí, kde není nic slyšet. Ještě tak babku. Pokračujeme do Dobrý trafiky. Škoda, že máme málo času. Ale cítím se na chvíli líp. A pak dlouhá cesta domů. Už jsem přecestovalá.
________________________________________________________________________________________________________________

13.3. Přepisuju si poznámky. Konečně mám příležitost. Teď už to snad půjde líp. S manuálem. Zkouším pauzírovat na jiném místě. Slunce pálí. Padám vedrem. Děti křičí. Kluci kopou míč do kovovýho plotu. Koukám do letáků. Volají mi kvůli pohovoru. Do další advokátní kanceláře. Za rizikový těhotenství. Divný otázky. Nakonec se na ničem nedomluvíme. Nechci se pořád něco učit. Snažit se někam zapadnout. Chci mít jistotu, klid a vyhovující podmínky. Máme s R. konečně trochu času na sebe. Ale skončí to hádkou. Prostě se vůbec na ničem neshodnem. Spíš máme opačné názory. To těžko druhého podpoří. Proč není víc lidí jako jsem já. Podobných, ale lepších. Obracím se k vínu a k poezii. Abych uhasila rozdmýchané úzkosti z beznadějné budoucnosti.
________________________________________________________________________________________________________________

14.3. Ráno jako z omalovánek. Jen ho konečně vymalovat jinou barvou. Vzbudit se půl hodiny před budíkem. Denně. A trpce si to uvědomovat. Snažit se připravit do práce a přitom si hrát s neodbytným kocourem. Pracovat s nasazením, aby čas utíkal. Jdu na pauzu v 10:45. O čtvrt hodiny dřív než běžně. Protože nemá cenu něco rozdělávat. Holky se tváří divně. Čekám, jestli to bude důvod, aby si do mě někdo zaprudil. Propašuju se na oplocené dětské hřiště. Plné lidí. Vypisuju si z letáků. Cítím se absurdně, uboze a vtipně. Po návratu mi odchytí vedoucí. Že na obědy se má chodit až ve dvanáct. Stěžovaly si jí? Zjistila to náhodou? A jakto, že TH chodí denně v 11 a já tak chodila tři týdny taky? A JK je na pauze dvě hodiny. Platí pro mě jiná pravidla než pro ostatní? Nižší plat za stejnou práci, větší nasazení a jiné měřítko na obědové pauzy? TH si užívá celodenního čtení časopisů a surfování na netu. Já se snažím obout do haldy spisů. Upnout se k makání. JK se se mnou baví. Když jsme samy. Nerozumím ničemu. Snažím se přežívat co nejmíň konfliktně. Na Letnou. Bez laviček a od země je zima. Mám čas, ale nic co bych mohla dělat. Sama mezi lidma, co nejsou sami. Zase se mi chce brečet. Nakonec si najdu svůj koutek. Kde se oklepu. A myšlenky, které mě vzpamatujou. Velké sezení v Nudném otci. MD, MP, OM, PM, IJ, P?, EN, MŠ a já s R. Mlčím. Vychutnávám si svůj hermelín. A dortík. Chci jen poslouchat. Vůbec netoužím, aby někdo reagoval na mé názory. Ale je mi vcelku příjemně.
________________________________________________________________________________________________________________

15.3. Zase je mi, jako bych flámovala. Není normální se takhle pořád cítit. Nezbývá než se dokola překonávat. Hustím R. do hlavy zase nějaký věci a očividně mě má plný zuby. Prostě odmítá cokoliv řešit. Jsem bez šance. Jedeme do Ikey. Kde mi zavře pusu příborem za sedmset. Kterej teda nakonec stejně platím já. Ale z vlastního popudu. Závěsů moc nemají a žádnej se nám nelíbí. Domů jen naskok. A vyrazit za L. V Einsteinu na pizze. Koupit alkohol v Albertu. Paní, co mi dala sáček se zvířátkem. Míchat vodku za Albertem. Mít zlitou ruku od mirindy. Ale smát se. Ten pocit, že budu pít. Mám radost, už jen když mám flašku v ruce. Ještě než se vůbec napiju. Říkám to L, ale nechápe to. Vysvětluju jí, jak s vypitým tvrdým alkoholem pociťuju život. Jak jsem v přítomnosti. Jak žiju. Nechápe. Kolikrát denně si opakuju, jak by to bylo dokonalé a nádherné. Kdyby mi někdo rozuměl. Cítil věci stejně. Kecáme venku. L. končí v práci. Nepodléhá splínům. Má plány. Závidím. Svět je divný místo. A. se bude vdávat a pak třeba i rodit. L. cestovat po světě. Sobě můžu opravdu gratulovat. Nějak to ubíjí mou radost z příboru. Zkurvený přízemní radosti. Můj život se očividně k lepšímu nevyvíjí. Radši se napít. Jít na Poletíme. Potit se. A nebýt v tom stavu, v kterém být chci. Přikrmit to. A zjistit, že na Sunshine se nedá dostat. A všechny kluby Žižkovský noci jsou natřískaný. Motáme se. Potřebuju nakopnout. Nic necítím. A pak se to zlepší. Známí v Orionu. A Nežfaleš, co nevím proč nehrála. A Radek, co se mi za to pak na schodech skoro omlouvá. A spousta lidí. Kluk, se kterým se bavím pár minut, protože stojí vedle. A kvůli světlu ani nevím, jak vypadá. Kluk, co tam je s holkou a zná se ke mně. Že mě prý viděl minule na Plexis. A holka žárlí a já se jí snažím zapojit do debaty. Protože vždycky chci bejt ta hodná. A vyprávím L., že mě nikdy lidi neměli rádi. A nikdy mít nebudou. Kamarádka LJ, která je zvláštní. Ale hlavně že se s námi baví. Upíjím piva cizím lidem, jak je mým zvykem. Tentokrát s jejich vědomím. Kluk, co mi chválí vlasy a úsměv. Úsměv! Každej mi chválí jen vlasy a zadek. Úsměv. To mě zahřeje. A doufám, že mi to teplo na chvíli zůstane. Jako vždycky kecám nesmysly. Nějakejm lidem. A nechápu, proč to vůbec poslouchaj. A hlavně se nechci ztratit. A nechci zůstat bez L. A mikina a bunda jsou politý, mokrý a špinavý. I já jsem od piva. Ale už je mi dobře. I když večírek se pro mě chýlí ke konci. V nočním autobuse sedím vedle kluka s obrovskou barevnou bublinkovou fólií. Praskám ty bublinky kolik zastávek. A nezvána se městnám do diskuse o jeho žárlivé přítelkyni. Cítím se naživu. Konečně proboha zase na chvíli. U L. mámy se ládujeme čínskou polívkou. Která je strašně ostrá. Ale já jsem hladová. Melancholická. Přehrávám si všechny večery, kdy jsem spala v tomhle pokojíku. Kdy jsem cítila život na vlastní kůži. Kdy jsem snila. Kdy jsem se cítila svobodnější než teď. Kdy jsem se cítila míň osamělá. A možná jsou to všechno jen zkreslenosti.

________________________________________________________________________________________________________________

16.3. Probouzím se brzo. Tlaky v břiše a žízeň. Nevstávám, abych nevzbudila tetu. Hodinu se snažím zabrat. A pak už to nejde. Není mi tak hrozně. Vzhledem k tomu, že se cítím mizerně denně. Postupem času se to ale zhoršuje. Oblíknout se, je vždycky to úplně nejtěžší. Lezu na váhu. Abych zjistila, jak si na tom stojím. Teta kupodivu není protivná. Dokonce mě pohostí snídaní. Vyptává se na mou práci. Vysvětluju jí konkrétní pracovní kroky mého běžného dne. Rozhodně mi nezávidí. Spíš se diví, že nejdu radši dělat uklízečku. A L. mi radí dát výpověď. Zvláštní kontrast mezi L., která chce jít za svými cíli a R., kterej tvrdí, že takhle jsou věci v pořádku. Jedu domů. A chce se mi zvracet. Víc z mýho života, než z vypitýho alkoholu. Jsem unavená. Procházím nabídky práce. Což mě ještě více deprimuje. Dva poslané životopisy. Pár okamžiků, které mám na pročtení pár blogů. Ačkoliv na to nemám právě náladu. Ale kdo ví, kdy bude zase čas. Chci si pustit něco depresivního. Tak Obyčejní lidé. R. nerad, ale souhlasí. A já zase usnu. A to jsem měla v plánu chlácholit se neštěstím druhých. Těch, co mi na nich nezáleží.
________________________________________________________________________________________________________________

Některý rána divím se sám sobě
Proč večer neskončil hned po zavírací době
Proč jsem chtěl prodloužit tu noční můru
Dělám, že ještě spím, jenomže už jsem vzhůru
Jenomže jsem vzhůru

Nevím teď, co mám říct, nevím, kam s očima
Pro mě už skončilo to, co má začínat
Před lety ve mně Bůh převrátil světla
Už nejsem normální, to jsi se spletla
To jsi se spletla

Některý rána divím se sám sobě
Že ležím v posteli a ne už v hrobě
A ne už v hrobě

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 20. března 2014 v 8:54 | Reagovat

Bludičko, v jaké práci bys byla spokojená? Nerýpací otázka :) Možná už jsi to tu někde psala, ale nevybavuju si to :)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 21. března 2014 v 5:46 | Reagovat

To je děsný jak čas letí, s údivem čtu, že jsi tam už tři týdny. No, tobě se to možná zdá i víc. :)
Tak snad zas bude další týden o něco lepší. Nadále držím palce.
Text písně je úžasný...dělám, že ještě spím, jenomže už jsem vzhůru... To je nádhera. Mám někdy podobný pocit. :D

3 stuprum stuprum | Web | 22. března 2014 v 14:29 | Reagovat

Nedáš si říct a nedáš i přes varování, s tím alkem. :)

Sobě-hrobě básnička mě okouzlila!

4 Doma Doma | Web | 22. března 2014 v 15:22 | Reagovat

Nemůžu na víkendy se sehnat žádnou práci, říkám si jak jsem na tom bledě, ale vždycky si přečtu něčí blog a zjistím, že jsem vlastně šťastný člověk. Už jsme psala snad 100x že ti přeju ať najdeš ideální práci.

5 L. L. | Web | 22. března 2014 v 21:05 | Reagovat

Ty tak hezky přemýšlíš. :) Zvlášntě, ale zajímavě. :) No jo, punková léta... Doooooooooooooost dobře mám páru o čem je řeč. :)
Mně ani bezdomovci nevadí, aleto asi bude tím, že jich moc nepotkávám, a když nějaký hezky a šikovně hraje, tak mu sem tam něco hodím. :)
Ta noční fotka je luxusní. :)

6 Vendy Vendy | Web | 27. března 2014 v 1:34 | Reagovat

Ad mobil - mám dojem, že někdy je lepší se na věci vyfláknout. Protože v poslední době stále víc platí heslo - za každý dobrý skutek budeš náležitě potrestán.
Na druhou stranu to znamená, že jsi ještě nezlhostejněla, že máš pořád smysl pro férovost a slušnost.
V práci a kolegyně- možná z tebe cítí nepřátelskost a tak jsou odtažité.
Nebo jsou to prostě jenom normální škodolibé krávy.
Hledej dál, a zkus uvažovat nad tím e-shopem. Nebo nějakou práci na doma, myslím, že šéfovat sama sobě bys zvládla.

7 Honza K. Honza K. | 27. března 2014 v 14:38 | Reagovat

"Ten pocit, že budu pít" - opravdu máš pocit, že je to tak? že jediný pocit že žiješ máš když nasáváš? tak to je fakt dost špatný... Nechci znít hrubě, ale asi máš problém děvče. Upřimně bych chtěl vědet co na to tvůj přítel...

8 L. L. | Web | 4. dubna 2014 v 19:22 | Reagovat

Opět mi to připomělo mé začátky v práci :(
Krásný měsíček, měla jsi možnost vidět něco podobného, jako já :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama