Deník 8.5.2001 - 14.5.2001

27. dubna 2014 v 14:01 |  Ze starých deníků
Nevydržela jsem. A v silně omezených volných samotářských chvilkách mám nutkání vracet se ke starým zápiskům. Chronologické řazení, o které jsem se dlouho pokoušela, nechávám plavat. Bude to možná zmatené, ale jinak by k přepisování nikdy nedošlo. Alespoň deníky udržují nějakou tu dějovou posloupnost a tak začnu jimi. Přepisování starých dopisů zůstává ve hvězdách. Jsem zvědavá, kolik informací budu chtít vynechat.


Deník, který jsem začala psát, když mi bylo patnáct a třičtvrtě, začíná tímto úvodem:
PRO KOHOKOLI, KDO SE PRÁVĚ CHYSTÁ ČÍST NÁSLEDUJÍCÍ LISTY:
Tohle je jen a jen moje osobní věc. A zásadně si nepřeju, aby to někdo četl. Jestli máte ke mně aspoň trošičku úcty, tak to přání respektujte. Zkuste si představit, jak byste se cítili, kdyby se někdo bez svolení prohraboval vašima myšlenkama. A asi si dovedete představit, jaké pocity k vám budu chovat, jestliže mi takhle "nechutně" zničíte soukromí. Žádná omluva pro to nemůže existovat!

8.5.2001 úterý, v Praze
Tak dneska už musím jet domů. Je mi to fakt líto. Někdy přemejšlím, jak by to mohlo bejt skvělý, když bych tu byla nastálo. Cítím se tu víc v pohodě. - Žádný návaly vzteku ani stresu. Rozhodně by mi to tu prospělo. I když si nedovedu představit, jak by to vypadalo mezi mnou a L., když bysme spolu trávily každej den. I přesto mám někdy pocit, že si ažtak nerozumíme. Možná je to tím, že v tý situaci máme třeba odlišnou náladu. Těžko říct. Já většinou toužím podniknout něco, co je pro mě zajímavý. Ale v tom se asi naše názory liší. Dokázala bych celý odpoledne projezdit metrem nebo autobusem. Vystupovat a přestupovat podle toho, kdo by se mi líbil. Nebo třeba jako včera, když jsme šly z CČM. Klidně bych se vrátila zpátky jen kvůli tomu pěknýmu cikánovi - co šel tam. (Pak po kom to ta ségra má :D ) Nebo bych šla do Mekáče za tima úžasnejma :) klukama. Je třeba možný, že bysme se s nima pak mohly i seznámit. Možná jsou to blbosti, ale nemůžu si pomoct, a přijde mi to zábavný. A rozhodně milionkrát víc než sedět doma. Když sem totiž konečně přijedu, přeju si to tu užít na maximum. Jenžě těžko nutit L. do něčeho, co se jí nechce. Proto mě mrzí, že v těhle věcech moc stejnej názor nemáme. - Dalo by se užít víc srandy. Ale když schrnu ten pobyt tady - bylo to fajn. Jen škoda, že všechny ty dny nebyly aspoň tak skvělý jako včerejšek.

9.5.2001 středa
Teď jsem dočetla ten dopis, co jsme si psaly s L. v sobotu. Ach jo. Děsně mi to všechno chybí. Celá Praha se vším všudy. Tady jako bych nebyla ve svý kůži. Nevím, proč se tady na mě tak snadno snášej všelijaký ne moc příjemný stavy. V Praze jsem v takový pohodičce, až si fakt myslím, že bych tam měla zůstat. Děsně se mi chce začít psát dopis L. - ale nechám to bejt. Mohla bych jí psát každej den - přijde mi tím, že jsme si blíž. Jenže ona mi ani zdaleka tak nepíše. Tak jsem si říkala, že si nějakej čas dám s tima dopisama pauzičku. Docela mě štve, že se mi ani neozvala, jak to dopadlo s tím Jonášem. Ale musím přiznat, že jsem s tím počítala. Je fakt nespolehlivá. Ale myslím, že se už snad dokážu povznést nad většinu jejích chyb.

14.5.2001 pondělí
Máma si myslí, že jsem asi vážně blbá, nebo co? Že se s někým baví mezi dveřma a pak mi tvrdí, že to nebyl nikdo. Akorát to budí podezření. Kdybych chtěla, klidně bych mohla otevřít sama, abych to věděla. Ale kašlu na to. Nijak zvlášť teď netoužím po tom řešit to. Je to její věc. A doufám, že ona si zrovna tak uvědomí, že tenhle deník je čistě moje osobní věc, do který prozměnu není nic jí.
Moc si přeju, aby tenhle víkend mohla přijet L. k nám. Docela bych podnikla nějakou prima akcičku. A taky bych zase ráda viděla človíčka, kterej mi je asi ze všech nejblíž. Momentálně se ve škole bavím s Magdou. Celkem se to dá. Narozdíl od A. za ní člověk nemusí pořád lézt a čekat, až si najde čas. A taky aspoň poslouchá, když něco říkám. Tedy ne věci co mi leží na srdíčku, ale jentak obyčejný zážitky. I když mi už jednou provedla pěknej podraz. Ale co vzmůžu? Dřív jsem to s takovým typem holek brzy skoncovala. Teď? Snažím se nad to povznést. I když si před ní sakra dávám bacha, co říkám. Ale štve mě, že teď vůbec nechodím do Pabu. Fakt blbý. A. to teď opět dala dohromady s Lubkou, takže už se mnou nejspíš nepočítá. I když je to tak možná lepší. Vždyť mi bohatě stačil ten čtvrtek, když jsme šli se školou do b. lékárny a potkali jsme Ríšu s Včeldou. Přijde mi to směšná kombinace. Pro mě téměř smrtelná. No jo, přeháním, jako obvykle. Ale musím přiznat, že jsem na to myslela pozbytek dne. Tedy na to, že jsem po tak dlouhý době doma a v Praze měla pocit, že Ríša už mě absolutně nebere. Ale byl to asi jen pocit, protože to setkání mě vzalo solidně. A ještě s Včeldou - o kterým se mi v Praze tak krásně zdálo a pak jsem na něj myslela. Asi je fakt lepší, že do toho Pabu moc nechodím.
Aspoň je nemám na očích, takže se mi nepletou ani do myšlenek. Tenhle pátek jsem byla s Anetou na Střele. Řekla bych, že to bylo fajn. Jasně, že to mělo svý mouchy, ale až na pár chvilek jsem byla v pohodičce. Aneta se od základky fakt neskutečně změnila. A taky zná děsně moc kluků. Měly jsme příležitost jít spolu na nějakou zahradní párty kluka, kterej se jí líbí. Jenže byly jsme tam jediný dvě holky a celý to bylo ňáký divný. Tak jsme se vypařily. Jenže Ondra - ten nás tam přived - znám ho od vidění z Pabu - a ten kluk, co se Anetě líbí za námi jeli na kole. A chtěli, abysme se vrátily zpátky, nebo si s nima šli na chvíli sednout do parečku. Jenže Aneta je zná, takže jí došlo, co si podtím představujou a poslala je někam. Aspoň, že v tomhle zůstala stejná. Stejnak by mě zajímalo, jak by si nás chtěli rozdělit. Fakt :)) Ten Ondra se mi celkem i líbí. Ale nejsem žádná štětka a musím říct, že jsem na sebe hrdá. Nevím, jestli bych si vůbec mohla vážit sama sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. dubna 2014 v 7:40 | Reagovat

Čte se to vcelku pěkně, pořád by ses povznášela. :)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 11:13 | Reagovat

Jaké to asi je číst si své zápisky po letech? Začala jsem se zapisováním do sešitu několikrát, ale nikdy dlouho nevydržela, dneska mě ro mrzí, mohla jsem si tak uchovat drobné všední příhody, které mi už vypadly z hlavy.:)
Pro mě je to milé čtení.

3 Beatricia Beatricia | Web | 28. dubna 2014 v 22:12 | Reagovat

Je to milá sonda do minulosti a hezky  se to čte. Já jsem nikdy deník nepsala z oprávněné obavy, aby si ho nikdo nepovolaný nečetl. ☼☼☼

4 L. L. | Web | 29. dubna 2014 v 0:11 | Reagovat

Fajné počtení :-)

5 bludickka bludickka | 4. května 2014 v 18:41 | Reagovat

[2]: Je to skvělé. Mrzí mě, že jich tolik skončilo v koši nebo jinou smrtí. Hrozně mě baví tohle vzpomínání, i když je to trochu melancholické.

6 Vendy Vendy | Web | 10. května 2014 v 12:27 | Reagovat

Zajímavé porovnání mezi Bludičkou tenkrát a Bludičkou dnes. V těchto zápiscích vidím tolik optimismu, těšení se na události, energii, trocha lehkovážnosti, hravosti. Myslíš, že to všechno se úplně ztratilo? Myslím že je to jen  někde potlačeno, schováno.

7 bludickka bludickka | 13. května 2014 v 12:48 | Reagovat

[6]: Potlaceno asi ne. Ale doufam, ze by se to jeste odnekud snad dalo vytahnout. Kdyz se k tem zapiskum vracim, tak ty pocity na chvili znovu prozivam.

8 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 24. května 2014 v 15:54 | Reagovat

Miluju prohrabování se starým deníkem. :D Dělala jsem si ho jen asi tři měsíce (nikdy u ničeho nevydržím), ale je úžasné sledovat vývoj těch myšlenek.... :-) A ty kraviny, co se mi staly.. a u situací, které jsem psala naštvaná, se dokážu i znovu naštvat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama