Lepší jeden čaj, než deset kamarádů

9. dubna 2014 v 9:04 |  Občasník
14. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

31.3. Jaro mě zastihlo nepřipravenou. Růžové boty, co jsem nosila jako přezůvky na léčení. Vypadají v kombinaci černého oblečení jako pěst na oko. Ale zimní kozačky by byly už taky úlet. Ztrapňuju se ve vlaku. Protože neznám ty moderní dveře. Co se zavírají sami. Chci ty automatické zavírat manuálně, ehm. Píše mi JKc. Kolik si rezervovala knížek. Kvůli našemu podnikatelskému záměru. Abych si prý nepůjčovala ty samé. Dost mě děsí! Neměla jsem v plánu si půjčovat žádné. Těžce nestíhám. A chybí mi její odhodlání. A couvám, kdykoliv se něco začne jevit jako povinnost. Den splněných přání. TH nedorazila. Má nemocnou dceru. A tak jsme v práci jen ve dvou. A já se cítím svobodnější. A začínám týden s úsměvem. O pauze se usilovně snažím vybrat si jakékoliv boty. Ale je z toho krém na ruce. Večeříme s R. v Einsteinu. Zbožňuju Marinaru. Česnek a parmazán, libuju si. Na poradě jsme včas. A pivo smrdí míň než minule. Opět mě skoro nikdo nevytáčí. Ten čaj je snad zázračnej. Anebo jsem na vrcholu svý maniodepresivní křivky. Celou cestu domů mluvím na R. francouzským přízvukem. A donekonečna opakuju větu: Ona bchusliila. Šibe mi. Ale tak nějak příjemně.

________________________________________________________________________________________________________________

1.4. Po tom čaji se tak krásně usíná. A docela snesitelně i žije. Ale to noční buzení? Pocení? Nepěkné sny? To skončí kdy? Na růžový boty už nemám odvahu. Tak nějaký stoletý tenisky. Co vypadají poměrně nově. A přenáším je po bytech už dobře osm let. Síťovaný punčocháče. Poprvý. Moc nechápu jejich smysl. Nezahřejou. A esteticky taky nicmoc. Chránit je před kočkama. A trnout na záchodě. Vzhledem k tomu, kolikrát denně je musím svlíkat a zase nandavat. ŠČ není v práci. Jak se prostřídat na pauze? Když vždy někdo musí být na místě? A JKv si jí zabere celou. Mizím tajně a modlím se. Abych nenarazila na vedoucí. R. má narozky. A já ho zvu na jídlo. Na voucher. Do restaurace U Parléře. Nějak se u toho kroutí. Asi mu moc nechutná. Můj grilovanej hermelín je malej. A jeho křepelka vypadá jako malinká mrtvola (muflon a kanec mě tolik neznechucujou). Nemůžu se mu dívat do talíře. Protože křepelka vyvolává dávící reflex. Maso s kostma prostě víc vypadá jako zvíře. Jsem na to nějak víc přecitlivělá najednou. Oslava pokračuje v naší hospodě. Kde si po dvou pivech dávám vanilkovou zmrzlinu se šlehačkou a horkýma malinama. A rychle pod posledních pár kapek sprchy. Než nám vypnou vodu. Děje se to nějak moc často. Všude po bytě rozestavené petky s vodou. Kočky se snaží vypít kýbl připravenej na záchodě. A já vyhrávám v kartách. I když jsem pod uspávajícím vlivem čaje.

________________________________________________________________________________________________________________

2.4. Hovno nebo fík. Trojka nebo pětka. Hlavně, když nemusím čekat. Až po x zastávkách mi to dojde. Že jedu něčím divným, někam divně. Kupodivu odtamtud dokážu dorazit do práce. Zase ta šlamastyka s pauzou. Chci zdrhnout první. Ale JKv mě předběhne. Tak jsem zas podělaná. Abych neměla průšvih. A nemůžu se uvolnit. S JR klasické toustování v Dobré trafice. Když slyším ty zvěsti o tom, co vše člověka může potkat během snah o umělé oplodnění, nestíhám se pokaždé divit. To je jen pro otrlé. Asi se vážně rozloučím s antikoncepcí. Kdekdo se kvůli tomu staví na hlavu. Tak nač se bát nějaké kapky. A když? Tak co? Tak budu mít deprese z něčeho jiného než obvykle, no. Hlavně musím zkontrolovat, jestli by těhotné mohly pít ten můj nervovej čaj. Může se pít šest týdnů. Možná bych se ale od něj mohla začít odpoutávat. Nerada bych si vytvořila další psychický návyk. Ještěže na alkoholu nepíšou, jak dlouho se smí užívat.
________________________________________________________________________________________________________________

3.4. Voda poteče v šest. Kdo tomu věřil? To si člověk uvědomí. Kolik jí spotřebuje na jedno mytí rukou. Na pauzu zdrhám tentokrát dřív. Velkej nákup Maxi Nut. A raduju se ze zvířátek v pytlíku. Pako. A ze sluníčka. A ze čtvrtka. A z toho, že mě R. po práci vyzvedává. A objevujeme pěkný místečko. Blízko. Neznámý, nepříliš navštěvovaný, zelený. A koukáme do časáku. Číst články ostatních redaktorů mě často rozčílí. Nemůžu se zbavit pocitu, že pro ostatní platí jiná pravidla. Jakto že některým je tolerován tak četný výskyt slovíčka která? A existuje vůbec tvar Vinohradami? Prší jen na místech, kde nejsme. Jedeme vlakem. Cukrárna a Královský vanilkový opravdu není dobrý. Strašně moc šlehačky, br. To ani nemůžu sníst.
________________________________________________________________________________________________________________

4.4. Každou volnější chvilku obětuju článku. Po dlouhý době mě to baví. Psát a upravovat. To období skončí obdržením korektury. A stejně mi zase nenavazujou odstavce. Protože mi nenavazujou myšlenky. Pauza s minimem lidí. A na sluníčku. A pak jsem nervózní. Že mě vedoucí vidí jíst u internetu. A z toho, jak dobře to má kolegyně v práci koulí. Vytvořila si roli workoholika. Které nevěřím, vzhledem k tomu, že s ní sdílím kancelář. Někdo prostě ví. Jak na život. Já to nejsem. Ba naopak. Máme jet na koncert. Přítele ENd. S ní. A ona to zruší. Když už jsme v centru. Nálada kolísá. Jdeme do Unijazzu. Vyhrávám v Abalone. A po prvním pivu už je mi dobře. Sedíme u záchodů. Pozoruju lidi. Někdo nám chce dokonce platit. Baví mě to. Dorazí MR s bráchou. Jdeme pěšky. JRd má skate. A hned se k němu znají lidi. A bába u Národního divadla chce z neznámých důvodů volat policajty. A v Propagandě žádnej koncert není. Vypekla nás a neozývá se. JRd objednává panáky Morgana. Jó, tvrdej já můžu. Hrajeme pár fotbálků. Jsem nadšená, ale R. to nebaví. Jede nám poslední metro. Ale já nechci domů. Kdo stojí o to, aby byla sobota? Ukecávám R. Přijímáme nabídku. Návštěvy a přespání u MR. ENm je doma. Vzbudíme jí. A ona je úžasně milá a hostí nás. Já na jejím místě bych vraždila. JRd dovezl z Itálie bombardino. Zapíjíme to pivem. Mladým ječmenem, zajídáme konzervovanýma broskvema, chlebem, brambůrkama,... Jsem unavená a napůl usínám. Převlíkám se přede všema. Tak abych se vůbec neodhalila. A R. je z toho stejně zpruzenej. Nechápu. Odděluju se od toho. Chci spát.
________________________________________________________________________________________________________________

5.4. Probudit se před sedmou. Na návštěvě. A snažit se dopravit domů. Piju s očima zavázanýma šátkem nervovej čaj. V posteli. Abych ještě dokázala usnout. Povede se to až za hodně dlouho. V půl druhý se začneme vykopávat z postele. Mínus půl den. Jsem unavená. Ale nálada je přijatelná. Jdu nakoupit. A vybrat víno pro R. tátu. A užívám si to. A užívám si i přípravu pomazánky a mazání chlebíčků. Pouštím si muziku a užívám si to. Jedeme a nebavíme se. Mám rozhozenej rytmus. Je mi divně. A mám pocit, že věci nejsou v pořádku. Máme tak málo času. Že si ho každej necháváme pro sebe. Smutné. Dělat radši něco sám. Než společně. Společně si neužíváme. Společně s nikým. Smutek rozlezlej někde za oponou. Hrozně bych se napila. Snažím se vydržet cestu bez toho. S R. rodičema, OM a PM. Ačkoliv předpokládám pospávání, docela se bavím. A ta pálenka od ENm je luxusní. Zvláštní, jak dokáže být padesátosm procent jemňounkých. Placatka pro tři je vážně jen na chuť. OM s PM berou koberec od popelnic. A já bych si taky dala říct. A nechce se mi domů. Kdo stojí o to, aby už byla neděle? Kdo vůbec stojí o nějakej další den?
________________________________________________________________________________________________________________

6.4. Brečet s přestávkama až do oběda. Jinak by to snad vůbec nebyla neděle. Jen škoda, že obědváme ve čtyři. Pod všema těma drobnostma je prostě prázdno. Vidina dalšího uhoněného týdne. Žádná energie snažit se dělat něco, co by mě mohlo rozptýlit. Tenhle den je mínus celej. Odpoutávání od čaje asi brzo skončí. Nutím R. dívat se na depresivní filmy. Ty správně depresivní. Po kterých se život zdá hrozně prima. A těším se po nich do práce. Volání o pomoc takové nakonec není. I tak se mi ale líbí. Jen by to nemuselo trvat dvě hodiny.
________________________________________________________________________________________________________________

Už dost línej sbalit ňákou holku
už jen vopatrný pitky
už se víc držím na svým dvorku
začínám pěstovat i kytky.

Už se tělo ze všeho hůř líže
hustší časy, řidší vlasy
žaludek už velí: mrkev, rýže
nálady už visej na počasí.

Už se blbě učím nový kousky
hlavu těžkou, lehký spaní
játra tvrdý jak tejdenní housky
mozek měkkej jak mámino stlaní.

Tak už si tě asi nechám - ze zvyku
tak už si tě asi nechám
nebudem už dělat žádnou paniku
znáš mý průjmy, kocoviny, vztek,
já tvý nadbytečný kila, migrény a brek,
tak už si tě asi nechám - ze zvyku.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ichos ichos | Web | 9. dubna 2014 v 20:47 | Reagovat

Dokud šibe příjemně, je to příjemný. To známe :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 20:48 | Reagovat

Neděli taky neberu jako moc dobrý den. Už je v ní příliš otisknutá předzvěst pondělku, to je, myslím, vypěstované ještě ze školy. Ještě dopoledne ujde, ale pak už to jde z kopce. Ale ani hodně pozdě večer, myslím, neděle sama o sobě nestojí za slzy.

3 pavel pavel | Web | 10. dubna 2014 v 0:43 | Reagovat

Když píšeš o těch těhotných, kdy chystáš potomka ty? Myslím, že jsi v těch správných letech a taky bys přišla na jiné myšlenky. :)

4 Bev Bev | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 7:48 | Reagovat

Nemám ráda neděle. Od dětství je mám spojené s filmem pro pamětníky, psaním úkolů do školy na poslední chvíli. Neděle jsou otravné. Ale až na tu neděli se mi to zdá jako docela dobré dny. Obdivuji výběr písniček, ta dnešní má obzvlášť pravdivý text. :)

5 Vendy Vendy | Web | 11. dubna 2014 v 18:56 | Reagovat

Proto mám nejraději pátky.

6 L. L. | Web | 11. dubna 2014 v 23:35 | Reagovat

Jsem couvací typ jako ty. Některé povinnosti = fuj.
Chtěla bych vidět, jak vypadáš, když se usmíváš, nechceš mi poslat fotku? :-)
Udělala jsi mi strašnou chuť na čaj. Úplně jsem zapoměla, že máme varnou konvici :D
Odradilo by lidi, kdyby na alkohol psali, o kolik mozkových buněk při vypití příjdou? A co to udělá s jinými orgány? :-)
Jo, je to pěkně nespravedlivé, jak některým lidem procházejí zrovna takové chyby.
Těším se na další článek:)

7 N. N. | Web | 12. dubna 2014 v 22:16 | Reagovat

Moc se mi líbí nadpis. Je to fajn motto.

8 doDina doDina | Web | 13. dubna 2014 v 3:17 | Reagovat

Líbí se mi, hrozně moc, když se dokážeš radovat maličkostmi (sluníčko, čtrtek). A vztekat se nad správnými (nebo snad oprávněnými) věcmi (články jiných, útěky na svačinu). Mít strach z věcí, který jiní nemaj (antikoncepce). A pití nervovýho čaje se mi taky líbí.
Ale mrzí mě, že to nemá výdrž. Nejmín na celej život.

9 Beatricia Beatricia | Web | 13. dubna 2014 v 11:19 | Reagovat

Mne zas a znovu oslovil tvůj problém se sháněním bot. Ani nevíš, jak tě chápu. Jdu si koupit boty i s nabitou kešení a stejně si nevyberu. Nesedí velikost, pak barva, pak to a ono.
Těší mě, že se raduješ i z maličkostí... vždyť z nich se skládá celý náš život. Tak ti přeji oceán takových radostných maličkostí.☼☼☼

10 stuprum stuprum | Web | 13. dubna 2014 v 12:39 | Reagovat

Ty jemňounkých 58%, říkal jsem ti, abys nepila, jsi nepoučitelná. Kdo chce kam,... :)

11 bludickka bludickka | 13. dubna 2014 v 18:43 | Reagovat

[2]: Nejhorší je neděle ráno. Ten tlak, že musím dohnat, co jsem nestihla a zároveň najít chvíli na zrelaxování. Úplně mě to vyřazuje z provozu. A ožívám až v neděli večer, když vím, že už stejně nic nespasím.

[3]: Zatím neplánuju.

[6]: Článek se už peče :) Fotka odeslána, jen ještě nevím, jestli jsem na ni obdržela zpětnou vazbu :) Někdy mám pocit, že alkohol zabíjí ty depresivní mozkové buňky :D A těch já se ráda zbavím.

[7]: Nevím, jestli fajn, ale dostatečně cynické, aby mě to rozesmutňovalo i těšilo zároveň :)

[8]: Strach z antikoncepce? Jak se to vezme. Nesmím jí užívat kvůli trombofilní mutaci. Nebo spíš, nedoporučuje se. Takže jí nejím. Šlo mi o jiný druh antikoncepce :D Možná spíš trochu strach z toho, že až budu chtít, tak nebudu moct otěhotnět. Ale to jen proto, že vidím, jakými úskalími si prochází má kamarádka a vím, že to není tak úplně výjimečné.

[9]: Děkuju. A boty stále nemám :D

[10]: Kdybys mě trošku znal, věděl bys, že na mě doporučení, natož příkazy, nefungujou :D Nemám ráda, když mi někdo mluví do života.

12 Ježurka Ježurka | Web | 14. dubna 2014 v 14:57 | Reagovat

Jo, ještě si matně pamatuji ta rána po mejdanu a když jsem se těšívala na víkendy. Jednou budeš už jen vzpomínat, ber život tak, jak jde, raduj se z každého dne. To ti třeba také dodá energii, ne?

13 Erička Erička | Web | 14. dubna 2014 v 17:47 | Reagovat

No, já čaje nepiju, tak u mě raději těch deset kamarádů :-D

14 L. L. | Web | 23. dubna 2014 v 21:06 | Reagovat

[11]: Tak to budu taky více pít :D

15 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. července 2014 v 0:35 | Reagovat

5. 4. mi připomnělo, jak nesnáším, když se probudím a jsem jinde, než doma ve své posteli. Nesnáším, že se většinou probudím jako první. A pak buď zase ležím, nebo sedím a koukám do blba. Našlapuju potichu, když něco potřebuju. A nejradši bych hned utekl domů.

Pokud myslíš tu samou Dobrou trafiku jako já... je boží, žejo? Mají tam výbornou pitu (tedy aspoň v té v Korunní, na Újezdu jsem nikdy nebyl).

Neděle jsou zvláštní. A jejich anglický název je vážně trochu paradoxní... Jako kdyby byla neděle hrozně mrtvá a ponurá... Tak trochu gloomy sunday. Jako by ani nebyl víkend, ale prostě chvíle někde mimo.

16 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. července 2014 v 17:55 | Reagovat

[15]: Ja se taky na navstevach probouzim jako prvni. A ten cas hrozne pomalu utika. Vetsinou chodim do Dobre trafiky na Ujezde, tam to mam momentalne bliz. A davam si panini. Moc se mi libi v obou. Neznam moc takovych prijemnych mist v Praze. Letni nedele jsou lepsi, nejlepsi z celeho roku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama