V samotě je svoboda, ve svobodě je samota

29. dubna 2014 v 21:49 |  Občasník
17. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

21.4. Už pár dní jsem se to snažila přemoct. Tu negativní vlnu. Co se ke mně valí. Začínám být zmatená. Nesmím přemýšlet, protože se to zhoršuje. Vůbec pro nic se nedokážu rozhodnout. Mám ty špatné vlny pořád popírat? Nebo si je prožít. Už nevím, kdy si lžu a kdy si říkám pravdu. A jestli vůbec něco jako pravda existuje. Protože se mi zdá, že ne. Jen všichni ostatní nějakou mají. A snaží se mě pomocí ní manipulovat. Moje myšlenky se třepí. Řešit to, nebo tomu utéct. Zase nevím. Co je "správné". Tak utíkám. K nádobí. Vyrábění jedné kraslice. Vymýšlení receptu s mascarpone. Prvnímu použití nového příboru (nikdy nebude TA vhodná příležitost). Dívám se po inzerátech na práci. Asi jen proto, abych byla vděčnější za tu, kterou mám. A děkuju BA za pomoc s ftp. Věděla jsem, že jde o banalitu. Ale jakou.


________________________________________________________________________________________________________________

22.4. Konečně se dostávám ke knížce. Proč se všude ptají na cíle? A jak rozlišit cíl od pouhého přání? Co je dosažitelné a co ne? Mít dům, práci, co mě naplňuje, najít spřízněnou duši. Je něco z toho cíl, nebo jsou to všechno jen sny?

________________________________________________________________________________________________________________

23.4. Kabátek a kraťasy? Nevypadám trochu jako blázen? Potřebuju si koupit jarní bundu. Je nějak moc toho, co si potřebuju koupit a nějak málo toho za co. Vezu staré příbory vlakem. Abych je vyhodila na nádraží. Kdyby si je třeba nějaký bezdomovec chtěl vzít. Je brzy přemýšlet, jestli kniha plní svou funkci. Uvědomuju si, jak divně to žiju. Nebývala jsem taková dřív. Úplně jsem zapomněla rozhodovat se podle toho, co chci. Vše podléhá analýze, jak děsivé. Vždyť já ani nejdu čůrat, kdy se mi chce, ale kdy bych měla. Není divu, že se cítím jako stroj. Jsem cvok! Snad je ještě cesta zpátky. A meč, abych se jí mohla prosekat. Jsem v kanclu sama. Tak střídavě intenzivně makám a hledám na netu mobily. Ten můj už mi pije svými excesy krev dlouho. Stejně se mi nechce zas učit novým kouskům. A vzdávat se vychytávek, které jsem konečně objevila.

________________________________________________________________________________________________________________

24.4. Prohlížím nabídky cestovních kanceláří. Opět jsem zvědavá, jaký s R. uděláme kompromis. Vzhledem k našim naprosto odlišným představám. R. ségra je v nemocnici. Podezření na preeklampsii. Všichni jsou z toho vyděšení. V její kůži bych samozřejmě podléhala hysterii. Zvláštní. Když se jedná o nemoci druhých, jsem skálopevně přesvědčena, že budou v pořádku.

________________________________________________________________________________________________________________

25.4. Knížka mě baví. Ale asi bych jí potřebovala mít v ruce denně. Po zbytek života. Horší je to se soustředěním. Proč vždycky fungujou dvě pravidla. Za prvé - vždy když se chci vyhřívat na sluníčku, objeví se odnikud mraky. Za druhé - ať je všude kolem volných laviček, kolik chce, musí si všichni přisednout a krafat hned vedle mě. Vypadám jako dobrej blázen. Když si píšu na papír, pak to šeptem předčítám. Následně trhám na kousky a nesu ke koši. Čtyřikrát po sobě. V práci se dozvídám spoustu informací. Které nesmím vynášet. Ale jsem šťastná, že nejím maso. Nechápu. Jak běžným se stalo naprosto nehumánní chování k živým tvorům. Jak se otřesné věci stávají samozřejmými. Jak spoustu lidí nechce vědět. Aby se dál mohli držet svého slepého iluzivního optimismu. Já jsem ráda. Když se mohu dovídat ověřené informace. Konečně mít přístup k nezpochybnitelným faktům. Nechci zachraňovat svět. Chci vědět. Někteří nechtějí. Ze strachu, že by mohli pocítit vinu? Pochopit, že jsou spolúčastníky každodenních krutostí? Že jejich mlčení je tichým souhlasem s během věcí? Je potřeba vědět. A dokázat unést zodpovědnost za své pohodlné činy.
________________________________________________________________________________________________________________

26.4. Že bych jednou udělala z knížky naráz celý den? Zázrak. A vzpomněla jsem si na Apríles. Samotné se mi moc nechce. Zkouším IŠ a NT. Sraz s IŠ. Sluníčko peče jak kdyby byl červenec. Na což jsem příliš navlečená. Naháníme se s NT. Protože dorazila ráno v pět a přišla o telefon. Příležitostně si líznu pálenky od slovenskýho dědy. Ta teda jemností zrovna neoplývá. Hledáme Parukářku. Ehm. My abysme někdy nebloudily. Kolegové od IŠ z práce. (Proč se mnou žádní kolegové/kolegyně po práci nikdy nikam nechodili/nechodí?) Holkám se první z kapel nelíbí. Slyšíme vlastně jen jednu. Chtějí se jít najíst. Do KFC na Floru. Je ještě brzy. A nemám hlad. A zrovna jsem si koupila pivo. Počasí není zrovna nakloněné osamělému posedávání v parku. Tak se přidávám. Na bagetu z Boulevardu. Třetinu které nechávám dobrosrdečně v metru na koši. Pro bezdomovce. Prší. Cucám malý pivo v restauraci. A neřeknu vlastně skoro ani slovo. Úderem osmé se loučíme. Jako by to ze mě spadlo. Holky jsou fajn. Ale,... Nikdo není jako já. A tak se musím pořád jen přizpůsobovat. A vlastně nic není podle mě. A to mě nebaví. A taky je morbidně dobré pít sám. Protože je to vědomé. Není to pití jentak mimochodem. Je to obřad, rituál, neskutečně emotivní chvilka. Rušená jen poslechem muziky. Která to vše umocňuje. Je v tom síla a svoboda. Chodím tam a zpátky po Národní. A hraju hru. Hraju si. Úsměv na každého kolemjdoucího. Co nejupřímnější. Baví mě to. Bavím se. Chvíle která patří mně. Chvíle kdy jsem zase sama se sebou. Vnitřně. Úplně v klidu a blažená. Vagon je poloprázdný. Jsem ráda, že zahlédnu NN. Sháním spoluhráčku na fotbálek. Naivní myšlenka, že by z toho mohlo být víc. Holky se vůbec nechtějí kamarádit. Jsem milá, ale ona se zdá odtažitá. A vůbec se na mě neusmívá. I tak nabízí další hry s ní a jejíma dvěma známýma. Myslela jsem, že jeden z nich je její kluk. Do chvíle než přinesl pivo mně a ne jí. Hrajeme moc dlouho. Tak dlouho, že už mi to ani nebaví. Zase mám mozol. A puchýř. Hrajeme snad celou první kapelu. A pak NVÚ. A já si to užívám. A je mi skvěle. A chci ze sebe vypotit všechno. Všechno zlý. Pařím celou kapelu. Mám ještě trochu času. Ale sedět sám tak zábavný není. A tak jdu ještě na chvíli pařit. Pak sprintuju na metro. Na autobus. A na další. Jako vždy s hlavou opřenou o okýnko. Se zoufale snažím neusnout.

________________________________________________________________________________________________________________

27.4. Zase ty stavy. Dlouhé a děsivé. Které se mi nějaký čas vyhýbaly. Nejsem zrovna fit. Ale stejně mám zájem. Jet navštívit R. ségru do nemocnice. Jen mě mrzí, že nechce nic dovézt. Cesta trvá přes hodinu a pěkně si jí protrpím. Pod oknama mají muflony a daňky. Místo aby se toulali v Kunratickém lese. Moc se nezdržíme. Tak snad alespoň pro pocit. Potřebuji se cítit zúčastněně. Krátká procházka po lesíku. A díkybohu pivo. Vyprošťovací lék na mírnější kocoviny. Do nákupáku. R. si vybírá kalhoty. Divím se, jak dobře to zvládám. Ale lidí je tam naštěstí málo. Nacpávat si v devět večer bříško, mňam. U filmu Sociální síť. Na základě číchž informací asi vznikl?
________________________________________________________________________________________________________________

Úlohy si stále opakovala
všetky svoje sily na to obetovala
a keď sa to skončilo tak sa spýtala
čo dokázala naša analýza?

Analýza dokázala hovno

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 0:07 | Reagovat

Dosažitelných věcí je o dost víc, než se může zdát. A pokud jde o mé viny, snažím se nést je odpovědně a neházet je na ostatní, jak bývá v Čechách zvykem. Za činy pohodlné i ty ostatní :-).

2 Ježurka Ježurka | Web | 30. dubna 2014 v 13:52 | Reagovat

Já tedy nevím, ale myslím, že by sis ty špatné vlny popírat neměla, ale prožít, abys pak z toho uměla vyvodit následky nebo se chovat příště jinak. Ne? Myslím, že by ti konečně moc pomohlo najít si pořádnou a dobře placenou práci. Spoustu problémů by se tím vyřešilo. Držím pěsti.

3 Vendy Vendy | Web | 30. dubna 2014 v 23:41 | Reagovat

Knížky mě taky baví, i když poslední době tomu dávám na frak. Děsí mě tvá definice, že chodíš na záchod jen když můžeš a ne kdy se ti chce. To je fakt děsivé a nedivím se, že se cítíš jako robot, taky bych se tak cítila.
Ale bojuješ s tím vším, a to je hlavní.
Jinak, vina nevina za to, že jím maso? Na světě je tolik zla, že kdybych měla zachránit všechno a všechny, roztrhalo by mě to na kusy.

4 Beatricia Beatricia | Web | 1. května 2014 v 20:56 | Reagovat

Je mi líto těch tvých dlouhých a děsivých stavů. Je to jako šedivá clona na tvém životě. Nedá se to nějak radikálně léčit? Tak přece nemůžeš žít celý dlouhý život. Přeji ti radost, naplnění duše pozitivními myšlenkami a uzdravení tvého EGA. :-)

5 stuprum stuprum | Web | 2. května 2014 v 16:13 | Reagovat

Tak prý pití třinácti jednotek alkoholu je zdravotně optimální, proto ti denně doporučuji litr vína a nebo 5 piv, ale nikdy víc!

6 stuprum stuprum | Web | 2. května 2014 v 16:13 | Reagovat

Tak prý pití třinácti jednotek alkoholu je zdravotně optimální, proto ti denně doporučuji litr vína a nebo 5 piv, ale nikdy víc!

7 Doma Doma | Web | 2. května 2014 v 18:51 | Reagovat

Sociální síť je úplně debilní film! Alespoň pro mě.

R. ségře držím place ;)

No takový zákon schválnosti jako ty na lavičkách zažívám taky všude možně i nemožně :D

8 doDina doDina | Web | 2. května 2014 v 22:10 | Reagovat

Nikdo není jako já. A nikdo není jako ty.
Já nevím, je to hrozně špatnej pocit. Vědět, že tam nikdo, nikde není. A jak si pak najít to dobré v tom, že jsi jiná. Nevím nevím. Život je na mě moc složitej.

9 L. L. | Web | 3. května 2014 v 14:31 | Reagovat

První dvě fotky jsou náádhernééé.
Držím palce, ať je se sestrou R. vše v pořádku.
Maso (vajíčka, mléko) jím. Vím, co se někde děje a kdybych mohla, tak zařídím, ať ti lidé zažívají to samé, co dělají zvářítkům!

10 ratuska ratuska | E-mail | Web | 4. května 2014 v 2:35 | Reagovat

Taky bych mohla říct, že nikdo není jako já. Ale u některých lidí na to ráda zapomenu :-).

11 Duckiina Duckiina | Web | 4. května 2014 v 12:22 | Reagovat

Pěkný blog :)

12 bludickka bludickka | 4. května 2014 v 18:48 | Reagovat

[1]: Jsi jeden z mála, kterému to věřím :)

[3]: Ne když můžu, když bych měla :) Nikoho neobviňuju, jen nechápu ty lidi, co si nechtějí připouštět, co se děje.

[6]: Tak to se v týdnu se svými maximálně dvěma dvojkami vína vejdu :) Ale co víkend? Skóre včerejšího večera je: 3 dl vína, 1,2 dl vodky, 1l piva. Vypito asi od 18h do 24h :D

[8]: Na mě též. Bylo by fajn, kdyby byl někdo jako my :)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 6. května 2014 v 6:37 | Reagovat

Krásné fotky a skvělé čtení, jako vždy. Sestře držím palce, aby bylo vše v pořádku a tobě, aby těch děsivých úmorných stavů bylo co nejméně. Příjemné dny přeji, milá Bludičko!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama