Chci být zase mnou!!

15. května 2014 v 6:23 |  Občasník
19. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

5.5. Cesta do práce je opravdu bojovka. Čekat na vlak. Abych nasedla a zase vystoupila. Protože z neuvedených důvodů jede jen jednu zastávku. Chvátat na bus. Ale na trase je výluka, takže další objížďka a zdržení. V Praze je teda sakra těžký hospodařit s časem. R. ségra je po císaři úplně vyřízená. Nechce přijímat sms ani hovory. Přivést dítě na svět je asi pro otrlé povahy. Sraz s L. Už se vrátila z Tasmánie. Z pizzy je nakonec kuskus, ale pochutnávám si. Nejvíc mě baví vyprávění o zvířátkách. O klokanech, žebrajících tvorech podobných veverkám, jedovatých mravencích, tasmánských čertech lačně trhajících syrové maso a všudypřítomných pijavicích. Ještě to všechno zajím zmrzlinou s horkýma malinama a šlehačkou. A vůbec se mi nechce loučit.

________________________________________________________________________________________________________________

6.5. Dnes není dobrej deníček. V práci je toho nějak víc. Tak se zbytečně místy stresuju. A bolí mě v krku. Sakra. A necítím se zrovna dobře. Teď úplně nejvíc potřebuju být fit! Letím do lékárny pro Septolete a dávám si pizzu s česnekem. Ten mě protáhne. R. ségra stále nemá náladu na návštěvy. Na jipce jí chrápala kolegyně a na šestinedělí je přetopeno. Na poradě časáku. Prý zhodnotíme poslední číslo. Každý má něco říct. Nesnáším konfrontace. A nemyslím, že by to k něčemu dobrému bylo. Akorát nadělat si nepřátele. Mlčela bych. Kdyby se do toho odvážně nepustil OH. A kdyby se šéfredaktorka neptala právě na můj názor. OH se pouští i do kritiky mého článku. Zarazím se. Naštěstí mluví o chybě, které jsem si vědoma a klidně jí veřejně přiznám. Pak už je to horší. Jsem tázána. Jak kladně vyjádřit negativní postoj k prvním dvěma článkům? Jde to snáz, když oba autoři jsou nepřítomni. I tak by bylo mlčení asi lepším řešením. Šéfredaktorka se ptá, jestli s články nemám problém z nějakého svého bouřičského popudu. Nehádala bych, že mě takhle vidí. Debata celkem dlouhá a celkem k ničemu. Prostě mě vytáčí psaní ve stylu -Je načase, abych vám všem blbečkům otevřel oči. Svět je přesně takhle černobílej, já jedinej vím, jak má všechno být správně, tak vás tedy poučím a koukejte pochopit, jak blbě jste dosud žili. Šílím z takových arogantních projevů, byť jsou čtivé a stylisticky obratné. Ještě když se snaží sdělit nějakou úžasně objevnou myšlenku, jako že televizní seriály vymývají mozky. Zrovna lidi, co žijou život na facebooku, se budou ohánět novinkama o tom, že skutečnej život není u televize ale venku. Poučte své rodiče a prarodiče. Cože? Mně je úplně u prdele, na jaký kraviny se dívá moje babička, hlavně že je zdravá a spokojená. Daleko víc mě serou lidi, co mají patent na rozum.
________________________________________________________________________________________________________________

7.5. Budím se s myšlenkou na včerejší debatu a zmiňované články. Koukám, jak mě to dokáže rozpálit do různých barev. Někdo pije, někdo kouří, někdo jí zvířata, někdo kouká na televizi,... Kdo se proboha může považovat za bezchybného tvůrce světa, že ví, jak mají žít druzí a dovoluje si jim kázat!? Při odchodu na pauzu potkávám mladýho šéfa. -Tak vám moc děkuju za ty papíry, dneska se k nim snad koněčně dostanu. Zírám a nevím, která bije. Což vzápětí přiznám. A on se zeptá -A kdo vy jste? Představím se. -Vy tu pracujete? A kde? Docela vtipná situace. Spletl si mě s kolegyní. A to vypadáme každá jinak. O mé existenci beztak nemá ponětí. No hlavně jsem ráda, že na mě šel s pochvalou. Taky mi moh nadávat. Což by mu asi bylo bližší. Po práci za R. rodinkou na Letnou. A pak na Žižkově zapíjení malé Šárky. Piju málo. R. s partou objednávají panáky. A na mě si nevzpomene. Ani když se snažím hlásit o slovo. Docela si beru takové přehlížení osobně. Naštěstí se bavím s MP. Ráda ho vidím. A vynahrazuje mi toho panáka. Je milej! A přemýšlím, jestli má upito. Když mi vykládá, co ho štve na jeho vztahu. Asi se všechny vztahy všech prostě naprosto stejně opakujou. Všechno už to znám. Rozumím. Ale neumím najít tu míru. Spokojenosti pro všechny zúčastněné. Stejně mi svou přítomností zlepšil náladu. Jsem ráda, když jsou lidi otevření. A když mám pocit, že i druzí se nimrají v sobě, citech, myšlenkách a vztazích.

________________________________________________________________________________________________________________

8.5. R. jede na celý den pryč. S rodičema. Taky jsem mohla. Ale den pro sebe. Hurrrááá. Budu si užívat života. Jen malinko smutno je mi. Z toho, že je mi veselo. Není to špatné, že jsem ráda, že jsem sama doma? Neměla bych být radši, kdybysme byli spolu? Do háje s analýzou. Radši na rtech s písničkou - Kocourek a Čikynka, to jsou pěkná miminka, já jsem jejich maminka,........ Přepisování deníku. Tím teď žiju. Úplně nejvíc. Jako bych byla půl dne s tou nejlepší kamarádkou. Nejlepší z nejlepších. Byla jsem stejná. Ale... Prostě víc v pohodě. V čem byl rozdíl? Možná jsem nebrala všechno tak vážně. Trochu víc nadhledu. Míň ostychu, víc průbojnosti, míň ohledů na názory a postoje druhých.
________________________________________________________________________________________________________________

9.5. Z toho cestování jsem teda na mrtvici. Netroufám si zdrhnout brzo na vlak, tak se mrcasím domů hrozným způsobem. Myslela jsem, že prázdninový provoz znamená, že to jezdí méně často. Ne, že to z některých zastávek nejezdí vůbec. Aniž by to bylo někde napsáno. V metru je zima, v autobuse vedro k zalknutí. Peklo, peklo, peklo. V práci nás je šestnáct na jeden záchod a umyvadlo uvnitř. A tak místo do parku utíkám rovnou domů. A stejně musím na chvíli ven. Jsem závislá na sluníčku. A večer trávím ve společnosti mého článku. Kterej nejsem schopná napsat podle svých představ. No co.
________________________________________________________________________________________________________________

10.5. Vstávat a cvičit! Stíhám toho za dopoledne víc než kdy jindy. A ještě si pouštím muziku z bandzone. A do toho se raduju, že se vejdu do svých milovaných kalhot. Co jsem nosila v sedmnácti. A taky že v nich odejdu! Sraz s A. v pizzerce. Haha. Začínám decentně malým pivem. Koupit vodku, namíchat. Hledat místo na schovku. A na čtvrtou jít dovnitř do Vopice. Poslechnout si Barbar punk a vyhlížet budoucí spoluhráče. Nějak málo sympatických lidí. Ale vždycky se dá někdo vybrat. Jen by mě hodně zajímalo, kdo pak pozval divoženku. Už jsem o ní neslyšela dlouho. Myslela jsem, že ten lepší kus se převtělil do bludičky a ten horší zhynul. Asi ne tak úplně. Na kameni mezi stromy. Mít se, pít si, povídat. Nechci - chlemtat vodku jako vodu, kouřit jedno cígo za druhým, líbat se s holkou, řezat sebe ani druhé do ruky, šňupat ze stravenky omítku od pochybného cikána, přemlouvat druhé k útěku. Nebo snad chci? Věci nejsou černobílé. Jsou barevné a plné obrazců. Nejspíš činy, které nechci, by mohly vést k věcem, které chci. Nebo spíš naopak? Sotva stojím na nohou. Šílím radostí z nvúček. Mám zas ráda celej svět. Okýnka. Fotbálky. Skoro jediná pařím na RV4. Potřebuju prostě něco dělat! Nacházím si fotbálkovou oběť. Které chci vymluvit díru do hlavy. Dneska potřebuju plnou pozornost. A žvanit a žvanit, dokud to lze. Dělá mi to dobře. Nikdy nedostanu rozum. Nikdy nedospěju. NIkdy nebudu připravená na svatbu. Nikdy nebudu připravená na rodičovství. Nikdy nebudu připravená na stárnutí. Nikdy nebudu připravená na umírání.
________________________________________________________________________________________________________________

11.5. Ne, není mi tak hrozně. Tedy ráno. Průběh dne fyzickej stav zhoršuje. A psychickej? Sebeobviňování. Moje milovaný, jemný, slaďounký tělíčko. Proč ho takhle huntuju? Proč piju víc než potřebuju? A co moje už tak narušená psychika? A jaké si vzít morální ponaučení? Je lepší pít sám. To si dokážu určit hranice. A taky vnímat působení alkoholu. Celej den sleduju primitivní filmy a večer nemůžu usnout. Poslední dobou, co chodím jednou týdně vypít si hlavu a zapařit na koncert, se vytrácejí depresivní myšlenky o nesmyslnosti života. Drží mě to nad vodou. Je mi líp. Jen ten bordel v hlavě je pořád stejnej.

________________________________________________________________________________________________________________

Všichni všemu rozumí
A všichni všechno dobře vědí
Málokdo z nich neumí
A oni moudrost světa snědí


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 15. května 2014 v 10:00 | Reagovat

Moje slaďounký tělíčko... to se mi líbí. :)
Taky mám dnes knedlík v krku.... dobrý nápad, jdu na česnek.
Ty kočičí fotky jsou krásný. :)

2 Beatricia Beatricia | Web | 15. května 2014 v 12:24 | Reagovat

Moc se mi líbí ten paradox, jak kladně vyjádřit negativní postoj k čemukoliv. Já bych to chtěla umět, ale pro mne je černá černá a bílá bílá.

Další perla: Je mi z toho smutno, že je mi veselo. To svědčí ale neblaze o mnohém.
Jinak, ta čiči je perfektní.:3

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. května 2014 v 19:26 | Reagovat

Myslím, že člověk nikdy není připravený na všechno z toho, o čem jsi psala. Bylo by to v některých ohledech možná lepší, ale rozhodně to všechno jde i bez velkého tréninku.

4 stuprum stuprum | Web | 16. května 2014 v 9:57 | Reagovat

No docela dobrý mladý šéf, že ani nezná podřízené. Vypalte ho, starší šéfové. :)

5 Doma Doma | Web | 17. května 2014 v 12:59 | Reagovat

To jsme dvě, mě připadá, že vůbec nedospívám. SVATBA? DĚTI? sakra mě to děsí víc než dost!

6 Vendy Vendy | Web | 27. května 2014 v 22:52 | Reagovat

"Poučte své rodiče a prarodiče. Cože? Mně je úplně u prdele, na jaký kraviny se dívá moje babička, hlavně že je zdravá a spokojená"
Bludičko, tohle se mi moc líbilo, to by se mělo tesat.
Porodit dítě není žádná sranda. Plusem budiž, že na tuhle bolest každá ženská zapomene, určitě i sestra R. No, možná až tak moc ne, ale trochu ano.
Máš skvěle bláznivý myšlenkový pochody a zajímavé obraty. A teď nevím, jsi divoženka nebo bludička? :-)

7 Vendy Vendy | 27. května 2014 v 22:58 | Reagovat

P.S. zapomněla jsem pochválit naprosto fantastické fotky naprosto fantastických kočiček.

8 Vendy Vendy | 27. května 2014 v 22:59 | Reagovat

[4]:Souhlasím!
Není nad mladé šéfy, kteří ani nevědí, kdo u nich pracuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama