Deník 16.5.2001 - 18.5.2001

4. května 2014 v 18:39 |  Ze starých deníků
16.5.2001 středa
Nevím, proč tu máma musí vysedávat zrovna dneska, když vždycky chodí spát brzo. Už je dost hodin, takže tímhle tempem - než se vypíšu, půjdu spát někdy kolem půlnoci. Fakt mě to štve. Stejně jako to, že když táta konečně svolí, že může L. přijet, tak se naskytne dalších několik překážek. Nevím, proč se nemůžu zbavit toho pocitu, že ona ani moc netouží sem jet. Vždycky když s ní mluvím po telefonu, tak mam pocit, že vím, jestli chce nebo ne. Prostě, že to poznám. No, a teď do toho moc žhavá není. Mrzí mě to, fakt jsem se na to těšila.


Ještě má šanci do zejtřka, ale už ani nedoufám. Je to jako bych se pohybovala mezi dvěma světy. Jeden, v kterým žiju a jeden, kdy jsem s L. Alespoň musím uznat, že ten v kterým žiju - narozdíl od toho druhýho - je zatím o.k. Vlastně dneska se stal takovej malej zázrak. Já a Lubka už se spolu celkem bavíme. Byla jsem s ní a A. dneska v Pabu. A pak mě Lubka šla doprovodit až domů. Překvapilo mě to. O tom, co mezi námi bylo předtím, jsme se nebavily. Nevím, zjistila jsem, že nemá cenu řešit to jaká je a jaká není. Teď se s ní bavím, i když to zdaleka nemění některý moje názory na ní. Ještě víc mě ale překvapila Linda-Pinda-Minda. V Pabu přišla za mnou a za A., podala nám ruku a omluvila se. Bylo to pěkný gesto. Ale já jí to nežeru. Ale těžko posoudit, co má za lubem. Doufám, že nám nechce něco provést. U ní bych se tomuhle nedivila. Nebo je to možná kvůli tomu, že ví, že se Tomáš s náma baví. A nechce si ho naštvat. Nebo něco v tom smyslu. Každopádně ňákej dobrej úmysl v tom není. Ještě, když Tomáš šel za náma, prej mu říkala: "Ty jdeš fakt za těm krávama?" Ze mě vola neudělá. Jenže nemám ponětí, co plánuje. Tak asi nemá cenu nad tím přemejšlet.
Ale v Pabu byla fakt sranda. Tomáš zase "trochu" oslavoval a taky to tak vypadalo. Prej bude od září dělat poldu. Tak to bych chtěla vidět! Děsně jel po A. Pořád jí chtěl na něco zvát a nechtěl, aby odešla. A na závěr jí chtěl dát pusu. Když si vzpomenu, jak se A. kroutila, je mi do smíchu. Doufám, že mi táta dovolí o víkendu někam vyrazit. A taky, že bude s kým. Nesmím bejt na L. tolik upnutá. Takže jestli nepřijede, tak jí nesmím zavolat, napsat ani řádek - dokud se sama neozve. I když nevím, jestli to půjde. Už jsem to párkrát neúspěšně zkoušela. Ale co, nesmím si to tak brát. Vždyť bych třeba mohla jít s Anetou. To by bylo taky fajn. Ani jsem se vlastně nezmínila, že minulej pátek jsem se na Střele seznámila s jedním chlapem od cirkusu. Ten den jsme tam zrovna s mámou a E. byly. On mi říkal, že můžu přijít do cirkusu zadara. A taky, že v sobotu se na Střele sejde celá ta jejich parta. Škoda, že sem tam nemohla bejt. Jeden z nich se mi docela líbil. A on by mě s nima určitě seznámil. To mohlo bejt zajímavý. On osobně mě totiž nezaujal. Na starý teda rozhodně nejsem. I když netuším kolik mu mohlo bejt - ale na mě starej rozhodně byl.
Chtěla bych vědět, jak to vypadá s tím Jonášem! L. mi jen řekla, že mu ten dopis dala a že něco vyřizoval L. přes Terezu. Co, ale netuším! Musím se jí na to kdyžtak zejtra zeptat. Kéž by fakt přijela! Pravděpodobnost je ale nízká. Radši si nebudu dělat iluze a pokusím se naplánovat si víkend bez ní.

18.5.2001 pátek
Tak s tou L. to nevyšlo. No, co se dá dělat! Ale musím dodržet ten slib, co jsem si dala. Je docela možný, že by k nám mohla přijet příští tejden, ale o to já se nestarám. Jestliže se mi do tý doby jakkoli ozve, tak jí o tom řeknu. Jinak nic. Ale s touhle věcí, co se mi stala dneska bych se jí s radostí pochlubila. I když to není vůbec žádná událost. Ale stejně mě to dostalo. Dneska jsme šly s A. do Pabu jen naskok - tam a zpátky. Bylo tam děsně narváno. A v chodbičce sem si všimla, že tam na zemi sedí Včelda. Ale co jsem se divila, on mě pozdravil. Po 100 letech. Bohužel jsem z toho byla překvapená tak, že jsem mu odpověděla dost potichu. Myslím, že mě asi neslyšel. Doufám, že ho to neodradí. Byla to ta příležitost, o který sme s L. mluvily. Ale já jí nevyužila. Kdyby to věděla, asi by mi pěkně vynadala. Jenže to nešlo. Možná kdybych měla jinou náladu! Byl sám, takže jsem za ním klidně mohla přijít a prohodit s ním pár slov. No, snad dostanu ještě další příležitost. Když bych si mohla přát, bylo by to jinde než v Pabu. Tam se na to necítím. Ale stejně je pokrok, že mě pozdravil a že si mě vůbec všimnul. Vždycky se totiž dívá na druhou stranu. Až si začínám myslet, že úmyslně. Chtěla jsem pak zaskočit za Anetou, aby tam se mnou šla, ale minuly jsme se. Asi to tak mělo bejt. Dost možná je to blbost. Ale je lepší říkat si, že to tak "osud" chtěl. Než si vyčítat, že jsem tu šanci propásla. Tím bych si stejně nepomohla. Zejtra jdu večer s Anetou "za zábavou". Tak třeba mi ten "osud" dá šanci č. 2. A třeba jí konečně využiju...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. května 2014 v 1:02 | Reagovat

To máš pravdu, ono se to většině lidí líp snáší, když je to "ten osud" :-).

2 Bev Bev | E-mail | Web | 6. května 2014 v 6:43 | Reagovat

Už tenkrát jsi měla vlastní styl psaní, který čas ještě vybrousil a zdokonalil.:) Obdivuji trpělivost, se kterou zaznamenáváš všechny ty drobné příhody.

3 Beatricia Beatricia | Web | 7. května 2014 v 8:23 | Reagovat

Jsi opravdu Mistr v líčení drobných příhod, které samy o sobě zajímavé nejsou, ale ty jim dokážeš dát nový rozměr. Já věřím, že kdybych ti zadala téma "Rezavé potrubí", že uděláš parádní fejeton. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama