Deník 20.5.2001 - 22.5.2001

11. května 2014 v 16:05 |  Ze starých deníků
20.5.2001 neděle
Tak tu šanci jsem bohužel nedostala. I když jsem se snažila. Několikrát jsem šla do Pabu i Pod věž. Ale po Včeldovi ani památky. Škoda. Jinak to nebyl špatnej večer. Na Střele bylo celkem plno. Potkala sem tam i Radka - Stydlivku. Byl tam se svou novou holkou. Chvilku jsem se s ním bavila, ale pak se musel věnovat tý svý. Docela jí lituju. Nikdy jsem nepochopila, co na něm holky viděj. Hezkej není, skvělej taky ne - no ale jako kámoš jde. Pamatuju, jak se mnou chtěl v létě chodit. Bože! No, nechám to bejt.



Ale včera jsem byla celkem oblíbená. Až na ty nechutně urážející poznámky, kterým se ale skoro nikdy nedá uniknout. Nechápu, proč lidem dělá tak dobře urážet druhý. Ale jinak jsem taky potkala Čachráky. Taky zdravili - jakej div. Tedy až na Radka. Asi ho to ještě nepřešlo! A Jirka se mnou dokonce prohodil pár konverzačních vět. Fakt se nestíhám divit. Pak za mnou přišel jeden kluk, kterej se mi docela líbil. Jenže chtěl mě seznámit se svým kámošem. Tak na tohle mám kliku! Jenže jsem zájem neměla a vyhejbala sem se mu jak čert kříži. Ten byl teda fakt něco pro mě! TLUSTEJ, malej, plešatej a o věku radši nemluvě. Na to jsem se taky vymluvila, že je pro mě moc starej. No BR. Ještě tam byl jeden Němec, se kterým sem se bavila. Světě div se, ale uměl česky - špatně. Ale i to je obdivuhodný. Jeho kámoš tam furt do mě hučel, že on mě chce a podobný řeči. Jenže radši jsem se uklidila někam dál. Zjistila jsem totiž, že mu je 25. Vypadal na 18. On byl asi stejně překvapenej, když zjistil, že mi je 15. Byla to sranda. Pak mě Aneta odtáhla pryč, protože prej byl ošklivej. Nic proti, ale rozhodně byl hezčí než ten před ním. Aspoň byl vyšší, hubenější a měl tmavý vlasy :) No a v závěru jsem se seznámila s Vaškem. Kterej mě doprovázel domů. To bylo dílo! Divím se, že jsem to vůbec přežila ve zdraví. Seznámili jsme se podle mě zajímavým způsobem. Spolu se svým kámošem za mnou přišli, abych jim prej řekla, kterej z nich je hezčí. Vašek mi pak začal objímat a tvrdil, že je jasná věc že přece balim jeho. Řekla sem, že maj smůlu oba, protože nesnáším lidi, co si přehnaně věřej. Pak za mnou ještě několikrát přišel ten Vaškovo kámoš - Pavel - že si něco zařídí a přijde za mnou a že mě doprovodí domů, a tak podobně. Jenže ho předběh Vašek. Sednul si vedle a pak jsme kecali - ani pořádně nevím o čem. Napsala jsem mu na papírek muziku, co se mi líbí - slíbil, že prej něco z toho sežene. Musel si tam napsat i mý jméno, prej si to nemůže zapamatovat a Aneta mu tam napsala i mý číslo domů. (no jo, doba bezmobilová:)) A pak se tam Anetka seznámila s ňákým klukem, co se jí líbil a dala mi sbohem. Ať prej s ní nepočítám, že by mě šla "jako" doprovodit. Ještě sem se snažila na rychlo Vaškovi ztratit. Ale byl tak chytrej, že čekal před východem. Musím říct, že ta cesta domů byla hotová commedia del´arte. Bůhví, v kolik sem vůbec dorazila domů. Šli jsme děsně pomalu, pak musel několikrát po cestě čůrat. Pak si umanul, že mi ponese na zádech. A taky měl ty blbý kecy typu: Tohle je hezký křovíčko, nezastavíme se tu? Myslela jsem, že ho přerazím. A když jsme konečně došli do baráku, nechtěl mě pustit do bytu. Pořád říkal, že když se mnou šel tak daleko, zaslouží si aspoň pusu. To tak - známe jak to pak dopadá. Když se ničeho nedočkal, tak chtěl jít ven a "povídat si" nebo aspoň v baráku. Kdyby nevylítla máma zeptat se, jestli bych už náhodou nechtěla jít dovnitř, asi bysme tam byli do rána. Vašek říkal, že dneska zavolá rodičům, aby se jim omluvil, že jsem přišla tak pozdě. Ale neozval se. Díky Bohu. Nevím proč, ale nepřeju si, aby k nám v brzký době volal. Ale možná se neozve vůbec. Z toho, jak se bavil s kámošema, sem vyrozuměla, že se s ním rozešla asi jeho holka - nebo prostě mu nebere telefony a tak. Docela si přeju, aby se usmířili. Zajímalo by mě, jestli je Vašek vážně tak prdlej, nebo byl v náladě, nebo nevím.
Už na mě začíná přicházet to, čeho sem se obávala: Chtěla bych zavolat L. Věděla jsem, že to přijde. Když já si nemůžu pomoct a chci jí vidět! Ale táta stejně tvrdil, že asi příští víkend budem spát na chatě. V tom případě bych se jí neozívala. Ale jinak? Musím si to rozmyslet. Ale docela bych chtěla vědět, kdy by se mi chtěla ozvat ona - sama od sebe? Ale to první pravidlo rozhodně porušit nehodlám. - Ne, nenapíšu jí ani řádek!
Stejně je ten život zvláštní! Copak asi přinese následující týden?

22.5.2001 úterý

Tak Vašek se mi včera ozval. Prokecali jsme spolu asi kolem půl hodiny. Říkal, že bude první sobotu v červnu znovu slavit svý narozky na Střele. A že bysme se tam mohli vidět. Ale nevím, jestli vůbec budem doma. Dneska jsem taky byla s Anetou v Pabu. Musela mi totiž převyprávět, jak dopadla v tu sobotu ona. Musim říct, že mi celkem překvapila. Ona se totiž v sobotu stačila ještě opít a pak se s tím klukem - Dušanem - málem vyspala. Málem proto, že se jim to jaksi "nedařilo". Nedalo mi to, abych se jí nezeptala, proč tedy tenkrát rovnou nešla do parečku s Petrem. Odpověděla, že kvůli tomu, že se jí chtělo čůrat. To mě pobavilo. Taky říkala, že na 100% by to dopadlo: ona + Petr, já + Ondra. Říkala sem, že sme měly jít. Náhodou docela bych tam šla! I když bych se s ním ani omylem nevyspala. Ale bylo by zajímavý vědět, jak si to představovali. No nic. To mě teď momentálně zas tak nevzrušuje. Spíš to, že byl dneska v Pabu Včelda. Ani si mě nevšim. Včera mě ale zdravil. Seděl tam s pár lidma. Byla mezi nima i Zuzana. Ta se taky dostane všude. Ale štvalo mě, že tam byla ta holka, která u něho v poslední době málokdy chybí. Zajímalo by mě, jestli spolu něco mají. Když sem byla naposled s L. Pod Věží, byli tam jen spolu a jednu chvíli se drželi i za ruku. Nevím, ale dneska mi to nějak děsně zkazilo náladu, ho vidět. Dělal tam něco "důležitýho" u stolu. A s tou prací, si dal dost záležet - takže mi napadá, že to musel bejt ňákej fet. Ale to jen tipuju. Taky pořád chodil na záchod a tak různě. Nevim, udělalo se mi z toho psychicky nějak blbě. Dřív jsem měla více méně ponětí v čem jede. Ale teď - docela mě to děsí. Přemejšlím, jestli má vůbec cenu, pokoušet se zas vrátit čas, jestli by se se mnou vůbec bavil. Jsem fakt celkem slušně zmatená. Nemám tušení, co vlastně chci, co by bylo nejlepší a co má vůbec nějakej smysl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 12. května 2014 v 19:31 | Reagovat

Je to zajímavé číst staré deníky. Byla jsi moc oblíbená a žádaná. Kluci se jen hemžili.
Teď máš vážnou známost a jiný život a já ti v něm přeji, jako vždy, štěstí a spokojenost. A úspěch v práci, ten je důležitý.☼☼☼

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. května 2014 v 7:48 | Reagovat

Je docela veselé zpětně vidět, jak se člověk zhrozil při pomyšlení, že je někdo TAK STAREJ, že je mu, považte, pětadvacet! :-) Jo, měřítka se vyvíjejí.

3 Emil Emil | 13. května 2014 v 9:57 | Reagovat

Vracet se tímhle způsobem do minulosti mi přijde víc než ubohé. Možná oblíbená a žadáná byla a teď není ani zdaleka, proto se vrací k starým zápiskům, obnovit zašlou slávu, připomenout si jaké to je být star. Člověk co se takhle vrací k minulosti nikdy nedosáhne nic v přítomnosti - můj názor.

4 bludickka bludickka | 13. května 2014 v 12:38 | Reagovat

[1]: Dekuju za komentar a mile prani.

[2]: Kdyz mi bylo osm, myslela jsem si, ze dvanactilety holky jsou stary:-)

[3]: Honza, Emil,... uz si ani nevzpomenu na vsechna ta vymyslena jmena stale stejne osoby. To se mi zda mnohem ubozejsi. Mimochodem ted jsem teprve zadana, kdyz tvuj enormni zajem o mou osobu trva uz tak dlouho :-D

5 Bev Bev | E-mail | Web | 14. května 2014 v 7:01 | Reagovat

Hezké vzpomínání. Pobavilo mě, že 25 let je v patnácti úctyhodný věk. Všichni to máme stejně, taky jsem kdysi třicetileté pokládala za starce a dneska naopak padesátku pokládám za krajní hranici mládí, až po ní přichází střední věk. :D

6 stuprum stuprum | 14. května 2014 v 7:19 | Reagovat

S Jirkou prohazuješ konverzační věty?

Zuzana se dostane všude. :)

Konec zvonec.

7 Ježurka Ježurka | Web | 14. května 2014 v 17:44 | Reagovat

Jo, pětadvacetiletí "staří", to jsme asi zažili všichni, ale co potom my, opravdu už starší senioři? Máme rezignovat na všechno, co jsme měli rádi? Určitě ne. A jestli ti to pomůže, vzpomínej dál.

8 L. L. | Web | 15. května 2014 v 17:56 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak to bylo dál s L. a Včeldou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama