Deník 27.5.2001 - 3.6.2001

19. května 2014 v 10:03 |  Ze starých deníků
27.5.2001 neděle
Tak Včeldu jsem viděla ještě ve středu. Tentokrát tam s nima byla i Péťa. Vážně nechápu, že ona se Zuzanou se dostanou vždycky a všude. Bohužel se se mnou už sotva zdravěj, takže mam smůlu.
V pátek jsem byla večer venku s A. Byly jsme všude možně - V Pabu, v City,... hlavně teda na Střele. Potkala jsem Edvarda - už jsem ho dlouho neviděla. A hlavně jsem viděla Ondru. Fakt se mi celkem líbí. Bohužel jsme s A. ale nebyly samy. Přidala se k nám Lubka. Takže opět nastala ta pitomá situace, kdy je vždy jedna lichá. No a o to lichý místo jsme se poctivě střídaly. Ale žádná hádka z toho nebyla. Ale pak se k nám ještě přidaly Stáňa s Renatou, což už mi fakt stačilo, protože se začly bavit po dvou a já v tom randálu nikomu nic nerozuměla, tak jsem jen seděla a čuměla. Až jsem se naštvala a beze slova jsem šla pryč. Ani si toho nikdo nevšim. Šla jsem Pod Věž a tak různě se porozhlídnout. Moc lidí teda nikde nebylo. Pak se na mě přilepili Míra 11 s jeho kámošem - ani nevím, jak se jmenuje. Pak jsem šla ještě spolu s A. s nima na chvíli ven. Ale ten Mírovo kámoš byl pěkně dotěrnej. Radši jsme zdrhly. Asi si mě plet s ňákou děvkou. Pak na nás ještě čekali před Střelou. Zbytečně. Vyhejbala sem se jim, jak čert kříži. Navíc A. se udělalo blbě - nejspíš po Beedieskách. Mně tedy taky nebylo ňák extra dobře. Ale A. blila. Já jsem se podle svý metody pomoz si sám stočila do "klokaní kapsičky" a dostala to ze sebe kolou. A. bylo dobře hned, jak se vyblila. Pak nás ještě obtěžoval jeden sociál - mně a Lubku. Byl pěkně sťatej - oslavoval totiž sám svý narozky - bylo mu 27.
Pak jsme musely domů, tak jsme ještě kousek doprovodily Lubku - kdyby něco a šly jsme. A. spala u nás. Doma jsme ještě ňákej čas kecaly, ale brzy jsme to zabalily.

28.5.2001 pondělí
Myslím, že už tý hrdosti mohlo bejt dost. Tak mě napadlo, že bych mohla zavolat L., aby teď přijela. Možná by totiž vyšlo, že bysme nemuseli jet na chatu. A A. má jinej plán, Anetě se moc nikam nechce. Tak pokud to taťka dovolí, zkusím jí zavolat. I když mam pocit, že to nepůjde - že nebude mít prachy, nebo něco jinýho. No uvidíme, jak se to vyvrbí. Kdyžtak si to holt budu muset zařídit nějak jinak. Ale v sobotu je to lepší, všude je víc lidí. No ještě uvidíme, ale kdyby to vyšlo, bylo by to fajn.

30.5.2001 středa
Tak jsem tý L. zavolala. Zejtra uvidím, jak se rozhodla a dohodla s tetou. Uvidíme, tentokrát mi to vyznělo líp. Tedy, že by to mohlo vyjít. Ale nerada bych to zakřikla. Jinak se holky - Renata a Stáňa snažily ukecat A., aby šla někam v sobotu. I se mnou samozřejmě. A taky nevím, jak to je s Anetou. Takže by snad mělo bejt s kým jít. Ale problém je v tom, že táta chce jet v sobotu na chatu. - Jen to ne! V pátek je všude mrtvo a navíc ani nikdo by se mnou v pátek nešel. Musím to nějak zařídit. Kdyby přijela L., tak se to na 100 % zmákne. Jinak nevím.
Jsem zvědavá, jestli tam Vašek bude a jak se poznáme.
Dneska jsem si koupila krásnej zapalovač. Jsem s tím už fakticky nemocná. Nemůžu si pomoct. Snad mi aspoň bude nosit štěstí...

3.6.2001 neděle
Tak jsem v sobotu přecejen na Střelu šla. Na chatu jsme totiž jeli až dneska. Ale L. nepřijela, tak jsem byla domluvená s A. a Jarkou. Měly jsme se sejít u Družby, ale oni se někde zasekly. Naštěstí jsme se pak potkaly na tom kickboxu. Jenže tam moc velká zábava nebyla. Tak jsme šly do Pabu a odtamtud do čajovny. Byla to docela sranda. Pak jsme se šly ještě na chvilku mrknout do Pabu - ani tam nebylo místo. Ale ňáká parta kluků řekla, ať si přisednem. Mně se tedy moc nechtělo - když sem je viděla. Ale Jarka můj názor nesdílela. Takže jsme se k nim přidaly. Byli to motorkáři. Většina s dlouhejma vlasama - věk neznámý. Byla to síla. Jarka se s tím jedním dala do kupy a my s A. sme si přály už zmizet. Jenže A. jí tam nechtěla nechat. Mezi těma klukama byl jeden, kterej o mě docela projevoval zájem. Chtěl, abych mu vykládala budoucnost z ruky - prej jen ode mě. Taky se mu líbily moje kalhoty, nohy, šátek,... Když pak A. zdrhla na záchod tak trošku přitvrdil - jestli mám kluka - řekla jsem že jo - jestli s ním spím a podobný otázky. Pak se mi za to omluvil, že prej mu to nedalo. Ale některý věci se neposlouchaly špatně. Např. že ten můj kluk má velký štěstí, že se mnou chodí, atd. Jenže pak šla pro změnu na záchod Jarka a hned za ní ten její. A protože se dlouho nevraceli, tak sme šly s A. napřed na Střelu. Ten kluk - jméno jsem nezaregistrovala - blonďák mi ještě říkal, abych kdyžtak ještě přišla a že jsem milá a hezká, a tak. I když ty lichotky sice byly příjemný, tak jsem tedy netoužila je ještě znovu vidět. Prostě to nejsou ty typy se kterýma bych se toužila blíž seznámit. Stejnak se divím, že jsem ho zaujala zrovna já. Takovej "machr" - dlouhý blondvlasy, pár pramínků obarvených na modro, na krku tisíc řetězů, hadry taky žádný nudný. No nic. (haha, dneska by se mi možná líbil). Takže jsme šly s A. na Střelu. Jenže pak se to zvrhlo jen na to, že jsme pátraly po Jarce. Když jsme jí poprvé potkaly u Střely, řekla, že jde na záchod. Ale pak už se nevrátila a nebylo po ní ani památky. Hledaly jsme jí všudemožně. Pak jsme zjistily, že celou tu dobu byla na záchodě a blila. Sotva vylezla, tak řekla A. a odešly domů. A to bylo teprv půl dvanáctý. (Sakra dneska v takovou dobu odcházím taky. Blbá Praha.) S nima tak někam jít! Chtěla bych vědět, co měla Jarka s tím motorkářem!! Já se jí divím! Nejdřív jsem myslela, že snad půjdu domů, protože nikoho známýho jsem neviděla. Pak jsem si všimla Radka a tý jeho holky. Tak sem si k nim na chvíli přisedla. Jenže ona z toho asi moc nadšená nebyla. Protože Radek si víc všímal mě než jí. No a pak jsem si všimla Vaška. Teda spíš on si všim mě. Ale jen mě pozdravil a šel pryč. Ale pak jsem ho viděla ještě jednou, tak jsem za ním šla. No a bavila jsem se s ním až do doby, než jsem šla domů. Naše nejčastější téma je - který pohlaví je blbější. Většinou se o tom dovedem bavit dlouho. Aniž bysme došli k nějakýmu závěru. No a když jsme odcházeli, tak jsme ještě potkali toho blonďáka z Pabu. Něco na mě volal - ale těžko říct co - bylo to něco v tom smyslu, že doufá, že se ještě setkáme - nebo něco takovýho. Vašek mě tedy doprovodil domů - tentokrát jsem ani nepřišla o moc pozdějc. Ani jsme se nedomlouvali, kdy se uvidíme. Nejspíš až se zas někde setkáme. Jsem zvědavá, kdy to bude.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 19. května 2014 v 19:56 | Reagovat

Děkuji ti za milé komentáře. Také vzpomínám, co bylo před třinácti lety, ale nevzpomínám si detaily. Já si deník nikdy nepsala z bezpečnostních důvodů.
Měla jsi pestrý a hektický život.☼☼☼

2 L. L. | 24. května 2014 v 23:01 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama