Deník 7.6.2001 - 10.6.2001

25. května 2014 v 16:47 |  Ze starých deníků
7.6.2001 čtvrtek
Tak plán na tenhle víkend nevypadá moc slibně. Vůbec nemám s kým někam jít. Všechny moje možnosti jsou vyčerpaný. Vidím to na to, že budu muset někam vyrazit sama. (Na tom se nic za léta nezměnilo.) Teta L. opět nedovolila přijet. Nic překvapujícího! Ale prej se možná uvidíme příští tejden na chatě. Sem zvědavá! Včera u nás na náměstí byla ňáká akce "s Buřinkou" a vystupovali tam i Decline. (Panebože ta kapela snad není ani na youtubu, to je ale historie.)

Byla jsem tam sama. Jinak tam bylo dost partiček holek, který tam různě pořvávaly. Mezi nima zrzka - držka. Nevím proč, ale je mi fakt líto, že nemám žádnou partu. Všechny ty holky spolu podnikaj spoustu akcí a já věčně sháním někoho, kdo by se mnou šel aspoň na dýzu. (Sakra, to se taky nezměnilo. Jen teď místo na dýzu na koncert.) Když skončil ten koncert Decline, tak některý holky za nima šly pro podpisy a pak s nima ještě kecaly. Jedna dokonce ukecala jednoho z nich, aby jí dal na rozloučenou pusu. A když pak odjížděli autem, tak na ty holky mávali a troubili. Nějak mi to zkazilo náladu. Dostala jsem takovej blbej pocit, že ani nežiju. (A od tý doby ještě milionkrát.) Že jednou až budu vzpomínat na "nejkrásnější roky" mýho života nenapadne mě vůbec nic. Vůbec žádná zajímavá vzpomínka, jen každej den navlas podobnej druhýmu. Myslím, že kdybych měla nějakou partu nebo tak něco, byl by můj život mnohem zajímavější. Takhle nemám ani pitomej podpis, protože se mi tam nechtělo jít samotný. Nevím, proč mě to tak mrzí, asi mi můj život přijde nezajímavej. Nudnej a zbytečně promrhanej. (Ach. Už se poznávám. Typická já. Asi mé osudové prokletí - žít s životním číslem 5.) No jo, přiznam, že zas přeháním. Protože mám zas debilní nálady a přijde mi, že každej člověk na týhle planetě se má líp než já. Ale je to nesmysl. Já vím. Však ono se mi to zas brzy pustí. To sou ty známý houpačky: Jednou si dole, jednou ještě níž.
Asi zbytečně přemejšlím. (A toho se mi nikdy nepovedlo zbavit.) Když já jen nechci, abych se otočila jednou zpátky a řekla si, že jsem vlastně nic nezažila. Je to nesmysl. Mám ještě celej život před sebou. Alespoň doufám! I když někdy si říkám, že by bylo mnohem příjemnější nechat se třeba srazit autem. Jenže je to kravina. Umřít přece člověk může vždycky. A já bych asi ani nechtěla. Sice ten svět za moc nestojí, ale určitě se na něm dá najít něco, co je krásný a stojí za to žít. No asi jsem se moc zafilosofovala. Fakt je prostě ten, že teď jsem tady a tak bych si to měla pořádně užít a prožít. Tečka. Končím s přemejšlím o nesmyslech. K ničemu by to nevedlo. (Hergot, dřív jsem si ten bordel v hlavě uměla aspoň trochu poskládat.)
Teď jsem si vzpomněla na úterý. Jak jsem byla s A. a Magdou v čajovně. Bylo to fajn. Hrály jsme flašku - spíš tužku na otázky. Docela ráda bych si to někdy zopakovala.
Jenže teď se blíží víkend a já mám ještě jeden den na to, abych vymyslela ňákej program.

10.6.2001 neděle
No tak program na víkend jsem teda nakonec vymyslela. Ale když nad tím tak přemejšlím, říkám si, že jsem možná měla radši zůstat doma. No začnu asi od začátku. Tak v pátek jsem se nakonec domluvila s holkama Stáňou a Renatou, že za nima večer přijdu do Pabu. Když to hodně zjednoduším, tak Renata chtěla jít do Kelle, protože tam měl bejt Radek - A. bejvalej nevlastní brácha, kterej se jí líbí - nebo možná i něco víc. S holkama jsme prostě naplánovali, že se s ním dá dohromady. Ze začátku to vypadalo docela slibně. To jsem dost věřila tomu, že by to mezi nima mohlo klapnout. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Stáňa ještě s jednou holkou - Katkou odešly domů. A zůstali jsme tam jen já, Renata, Radek a jeho kámoš. Jenže Renata se bavila s Pavlem a já s Radkem. A on si Renaty vůbec nevšímal. Bylo evidentní, že se mu líbím já. Což byl docela problém. Říkal mi samý hezký věci, komplimenty. Taky říkal, že jsem docela podobná A. V tu chvíli mě napadlo, že se mu líbím, protože se mu líbí A. a ona ho odmítla. Chtěla jsem ho odvést někam mimo stůl, kde seděla Renata, abych mohla vyjasnit tu situaci s tím, že se líbí Renatě a já jsem jen její doprovod. Jenže to dopadlo úplně jinak - začli jsme se líbat. Pak už to bylo úplně ztracený a nic jsme nevyřešili. Fakt jsem to dost zvrtala. Ani nevím jestli nás Renata viděla. Vůbec jsem s ní nemluvila. Byla tam ještě ňákej čas, pak jí ten Radkovo kámoš odved domů. Ani nevím, jak se budu tvářit, až jí zejtra uvidím.
Hrozně jsem to zkazila. A nejenom kvůli Renatě. Původně jsem myslela, že jsem jen prostředek díky kterýmu chce Radek zapomenout na rozchod se svou holkou. Ale asi to tak není. Dneska mi totiž volal a říkal věci typu: že mě má rád a že na mě pořád myslí... A pak jsem říkala, že můj život je nudnej.Teď jsem se zapletla dost solidně. S Radkem jsme o tom mluvili asi třičtvrtěhodiny. Když já vůbec nevím, co mám dělat. Máme se sejít v úterý v Pabu. Nevím, co mu řeknu ani co řeknu Renatě. Když bych sakra nebyla tak komplikovanej člověk a věděla aspoň co chci. Kdybych se mohla s někým poradit. Jenže L. je daleko. A A.? Nevím, je to Renaty kámoška, Radkovo nevlastní ségra. Je do toho moc zapletená. Ale nejspíš mi nikdo jinej nezbejvá. Když já vím, že když bych začla s Radkem chodit, moc dlouho bych s ním nevydržela. Nejsem do něj zamilovaná. Ale je správnej a je mi s ním fajn. Každopádně ho znám jen krátce. Na to, abych se zamilovala bych musela mít asi víc času. Jenže ho zase nechci úplně ztratit. Nejlepší by bylo, kdyby jsme byli kámoši. Ale asi by to neklapalo. Sakra do toho úterka musím dojít k ňákýmu konečnýmu závěru. Jak je vůbec možný, že sem se mu já začla líbit až tak rychle? Vzpomněla jsem si, jak říkal, že mám rty jako Sandra Bullock. (hahahahahahahahaha) Myslela jsem, že je nalitej - ale nebyl. A taky, že prej mám ty nejkrásnější oči - zajímavý zjištění v takový tmě, co byla na Střele.
Když já mu nechci ublížit. Ale ani Renatě, ani sobě. Existuje pro takovej stav vůbec ňáký řešení? Říkal, že pokud v úterý nepřijde do Pabu, tak na mě buď zapomněl nebo se oběsil. Kéž by na mě zapomněl. Hodně by mi to ulehčil. Fakt nevím kudy kam. Ještě v tom hraje takovou menší roli Vašek. Něco na něm se mi děsně líbí. Je to takovej pohodovej, prdlej človíček. A klidně bych si i možná dovedla představit, že bych s ním chodila. Zatím! - Moje názory se měněj po minutách. V sobotu jsem šla taky ven. S tátou a ňákým jeho kámošem. Nejdřív jsme byli v Pabu na kulečníku a pak na Střele. Ale tam jsem se víc odpojila. Já právě doufala, že potkám Vaška. Ani nevím, proč jsem tak toužila ho vidět. Možná proto, že sem myslela, že by mi to nějak pomohlo. Ale on tam nebyl. Jakto? Neříkal náhodou minule, že kdybysme se neviděli, tak jsme neviditelný? Nevím, jak to myslel. Ale já to pochopila jako tak, že když se budem chtít vidět, tak víme, kde se hledat. V tom případě mě vidět nechtěl. Bůhví, třeba se dal dohromady s tou svou bejvalou, nebo snad ještě současnou? Těžko říct. Možná se mu to jen nehodilo a bude na Střele až tu další sobotu. Ale to tam asi nebudu já. Škoda, že mi ani nezavolal.
Dokonce jsem se byla podívat ve Sklepě, jestli tam není. Asi to vypadá tak, že mě zajímá daleko víc než Radek. Ale to je prostě jako srovnávat nesrovnatelný. Každej z nich je jinej. Jenže, co kdybych měla tu šanci dát se dohromady s Vaškem? Podle toho jak uvažuju, bude lepší když Radka odmítnu. No ještě to promyslim. Teď na to na chvíli zapomenu a dovyprávím tu sobou. Ten tátův kámoš byl taky docela prdlej. No to byli všichni v tom "pokročilejším" stavu. Nejspíš sem se mu líbila. V poslední době jsem ňák v kurzu. Až se divím! Jednou mi řek, že jsem hezká a pak prej říkal, že kdybych nebyla tátovo dcera... Radši jsem se s nima pak moc nedržela - oba pod parou. Táta mi pozval na dvě jablíčka a pak na vodku s kolou. Ten jeho kámoš na jedno jablíčko. A pak ještě Karel. Kterýho jsem tam potkala a pak jsem se s ním ňákej čas bavila. Jinak jsem se taky šla mrknout Pod věž. Zrovna tam hráli ploužáky. Tancovala jsem na ně s Petrem. S tím co o vánočních prázdninách balil/sbalil L. a na Novej rok jel po mně. Zase otravoval s tím, že mi musí nutně k něčemu popřát. Je tak trapnej! Jako bych to už dávno neznala! Že si vymejšlí kraviny, jen aby moh dát holce pusu. A pak se snaží o víc. Docela slušným způsobem jsem ho odpálkovala. Fakt škoda, že tam nebyl Vašek. Když jsem se mohla dýl zdržet. Smůla. No jo, pan neviditelnej. Možná by mi pomoh tu mou situaci ujasnit. JO ještě tam byli Čachráci - Radek a Fery. Táta si ho k nám zavolal, jestli prej se neznáme. A on takový, že MY dva se spolu známe dobře. Parchant! Ale v něčem měl pravdu. V tom, že už se víc poznat netoužíme, že nám to stačilo. Myslela jsem, že jemu ne! :) Ještě že to víc nerozpitvával, jinak bych asi vraždila. Asi bych se měla chystat ke spánku. Nebo se zejtra ráno neoživím.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. května 2014 v 17:33 | Reagovat

Jednou jsi dole, podruhé ještě níž, motto našich životů. :)

Můžeš jet se mnou na ztrácečku v lese, je to něco mezi poznávačkami na louce a grindcorem v džungli. Já bych tě ve štychu nenechal. :D

2 Monbella Monbella | Web | 25. května 2014 v 22:08 | Reagovat

Na Radka kašli ;) :D

3 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2014 v 6:45 | Reagovat

Zdá se mi, že v kurzu jsi stále, to se nezměnilo. :D  
Opět zajímavý záznam kousku života.
Přeji hezké dny. :)

4 Beatricia Beatricia | Web | 27. května 2014 v 8:28 | Reagovat

Je to zajímavé takto se vracet do minulosti. Napadá mi:  Není ten dotyčný Radek totožný s dnešním R? Každopádně jsi měla (a máš) bohatý výběr. A každopádně jsi už tenkrát psala poutavě a čtivě. ☼☼☼

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 8:33 | Reagovat

[4]: děkuju. ne, vůbec ne :D O Radkovi už jsem celkem dlouho vůbec nic neslyšela :)

6 Doma Doma | Web | 27. května 2014 v 14:09 | Reagovat

Líbí se mi to motto od Stuprum tady v komentářích :D : "Jednou jsi dole, podruhé ještě níž." Je dost pravdivé.

Jinak je někdy celkem prospěšné vrátit se zpátky, jednak zavzpomínáš, občas se zasměješ nebo si uvědomíš co se změnilo :D.
Dokonce jsem našla včera starý článek co jsme napsala o sobě a pak jsem ho smazala z blogu a tak jsem přemýšlela, že bych zkusila porovnat s tím, jak jsem se za 2-3 roky změnila :D. Určitě se do toho v nejbližší době pustím :D.

7 pavel pavel | Web | 27. května 2014 v 14:16 | Reagovat

Já přehlédl ta data a nejdřív myslel, že máš novýho zahejbáš R? :D

8 bludickka bludickka | 27. května 2014 v 20:26 | Reagovat

[6]: Hihi, asi jsi nečetla moc pozorně :D To motto je z toho článku..

9 Sugr Sugr | Web | 27. května 2014 v 20:59 | Reagovat

Hm..., já svůj první blog smazala, tři roky jsou pryč!:-( Díky Bludičko, že jsi mě našla a přišla zase na návštěvu!:-)

10 Vendy Vendy | Web | 27. května 2014 v 22:39 | Reagovat

Tak jsem přemejšlela, jaktože nemáš na co si vzpomenout, když máš tolik zážitků, až pak jsem si všimla toho data... :-)

11 L. L. | Web | 1. června 2014 v 23:41 | Reagovat

To jsem se začetla... až mě esmutnil konec zápisků...

12 L. L. | Web | 1. června 2014 v 23:42 | Reagovat

*zesmutnil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama