Kdyby byl Bavorov,...

7. května 2014 v 8:33 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________
28.4. Zase ve špatné tramvaji? Rozkopaná Praha. Jezdím tam a zpátky. Na dva měsíce zkomplikovaná cesta do práce. A hlavně z práce. Zdrhat o tolik minut dřív. To teda nevím. VA přinesl brownies. O víkendu pekl. To by šlo. Ačkoliv mne jako vždy napadá paranoidní myšlenka. Zda do toho něco nedal. Marihuanu. No byl by to vtipnej napad ne? Utíkám dřív. Abych stihla vlak. Zase jezdit metrem. Ty davy. Nepříjemných, neochotných. Hnus. Nesnáším ranní a odpolední špičku v metru. A vedlesedící ve vlaku má malinký štěňátko. Zírám na něj jak na svatej obrázek. A snažím se být nenápadná. A holka co přisedne se dává s klukem do družného hovoru. Chová si štěně, ukazuje fotky svého psa. Povídají si o psím blinkání, čůrání a kakání. Už chápu, proč někoho prudí povídání žen na mateřské. Usmívám se. Štěně na mě doráží čumáčkem a já dělám, co můžu. Abych se nepřimotala do rozhovoru. Dnes mám k družnosti daleko. A stejně si nic nepřečtu.

________________________________________________________________________________________________________________

29.4. Snažím se vyhnout alespoň rannímu cestování metrem. Ale je to zbytečně komplikované. V knihovně to smrdí bezdomovcema tak, že to ničí zbytky mého soustředření. Hrozně ráda si sedám na místa, kde seděli přede mnou. Na novinkách píšou o útočníkovi. Co pořezal v sobotu dva lidi na Národní. Necelou hodinu předtím, než jsem se tam procházela já. Zdrhám z práce dřív. Kvůli vlaku. A potkávám v tramvaji vedoucí. Sakra. Ne že bych jí dala příležitost k rozhovoru. Může někdy něco jít hladce? Doufám, že to přejde bez povšimnutí. R. je na Letné. A já využívám samoty. A přepisuju staré deníky. Moc mě to baví. A nemůžu se zbavit dojmu, že v šestnácti jsem to měla v hlavě víc srovnaný. Kontroluju stav účtu. Čtvrtletní prémie. Hahahahaha. Ne že bych poznala rozdíl oproti minulé výplatě. Nemám ráda milodary. A našeho šéfa. Co nám prý ponechal stravenky se slovy - No dobře, tak ať se lůza nažere.
________________________________________________________________________________________________________________

30.4. Budím se v noci. Tentokrát nikoho nevraždím vidličkou. Nestraší mě ve snech duchové. Ani po mně nestřílejí náckové, co mi předtím nastříkali do očí slzák. Prostě mi jen bolí bříško. Jak nemá člověk večeřet tak pozdě, když se pozdě vrací? A jak odolat v deset večer Viennetě? Nějak nerozumím pojmu pracovní doba. Jak to, že já mám od 8 do 17h a moje kolegyně chodí 9 (9,30) -17,15 (17,00)? Nemluvě o délce poledních pauz. Nemám ráda, když nechápu pravidla. Nebo úniky z pravidel. Jedu za R. Couráme se Stromovkou. Máme sraz s MR a EN. Povídáme. Mrznu. Ale nikdo nechce do tepla. Čichám oheň. Vyvolává vzpomínky. Hraje revival Stounů. EN paří. Překvapuje mě. Já se umím uvolnit tak leda s pár promilema v krvi. A ještě když mě nikdo nezná. Zase ten intenzivní pocit. Že bych měla bý někde jinde. A možná někdo jiný. A možná s někým jiným.
________________________________________________________________________________________________________________

1.5. Další ráno bez energie, s k.o. pocitem. Výlet na Zeměloď, s PM, MR a EN. V baráku je chladno. Chlápek vypráví o stavbě. Velmi detailně. Po třičtvrtě hodině výkladu nejsem už absolutně schopná vnímat. Zajímavé jsou způsoby řezání lahví, cihly ze skleněných a plastových lahví, filtry na dešťovou vodu, znovuslyšené informace o svinstvech z antikoncepce, co dělá ženskou moč jedovatou a o zpusobeném mutování ryb, o tom, že ženy, co jedí zeleninu nebio mají děti s nižším iq než ty druhé, o ředění moči a jejím dalším využívání, atd. Stejně mě nejvíc přitahujou ovce a koza, co se poflakujou na zahrádce. Nejsem hloupá, abych si neuvědomovala plýtvání vodou. Zbožňuju tekoucí vodu. Rozhodně nemám v úmyslu sprchovat se konví. Ani prát za pomoci slunce a rotopedu. Netuším, kde bych na to mohla vzít čas a prostor. Víc mě v současnosti trápí, že konzumuju hovězí želatinu. Ale dobře za každého jednotlivce, který umí své potřeby (?) alespoň částečně omezit. Po cestě se stavujeme na jídlo. O číšníka se pokouší mrtvice, když se snaží rozpočítat účet podle našeho přání, a já se zase jednou od srdce zasměju. Hrozně bych chtěla hrát Osadníky a MR zase pingpong. Neshodneme se a stejně jsme všichni utahaný jako koťata. Zvládnu tak akorát neusnout u filmu Klub vyvolených.
________________________________________________________________________________________________________________

2.5. Zase zdrhám na pauzu. Protože si nejsem jistá, co se sluší a patří. Kupuju rybízové víno na farmářských trzích a nesušenou bazalku u vietnamců. A taky zdrhám dřív kvůli vlaku. Kdypak asi přestanu být nervózní, že z toho bude průser? Asi až z toho průser bude. Venku je bouřka. Dívám se z okna. Chci si uloupit chvilku. Radost se prostřídává se smutkem. Toužím dělat něco výjimečného. A přítom překonat menstruační bolesti jen s půlkou prášku na celý den. Trpím a touha zůstává nenaplněná. Čas jako vždy zmizí. Nepoznamenán.
________________________________________________________________________________________________________________

3.5. Unavené dopoledne s neschopností vylézt z postele. Jak prožiju dnešní večer? Nemůžu pořád utrácet za koncerty a pít. Nemůžu pořád trávit večery u počítače. Nikdo nechce Osadníkovat. Vymýšlím plány na večer s MR a EN. Pak píše PM. Že už se mimino narodilo. Malá Šárka. Všechny plány jdou stranou. Bude se slavit. Ale nikdo nikam nesvolává. Vše je mrtvolně klidné. Jedu s R. na Letnou. Alespoň pooslavovat s jeho rodičema. R. máma nestíhá valit oči. Když zjistí, že se chystám do Vopice. A to ani neví, že sama. Co je víc? Než opíjet se v tramvaji a poslouchat muziku. Usmívat se na svůj odraz v okýnku. Sbalila bych se. S tou holkou jsou jenom potíže. Ale je prostě jedinečná! Nějak moc jsem se zamilovala. Do samoty. Do svobody. Cítím se tak svobodně. Mohla jsem jít s NT. Ale proč? Když sama si můžu dělat, co chci! To už chci chodit na koncerty jen sama? Je mi krásně. Stačí potkat NN. Jednu milou známou osobu. A nikdo víc mě nezajímá. Chacha. Vůbec nepotřebuju, aby se se mnou někdo bavil. -Mám startku. -No, tak sem jednu dej. -Slečno, ale já nejsem úchyl. -Prosím vás, já opravdu nejsem úchyl. Jen se směju. Neměla bych se bavit s klukama, který fuckuju. Jsem hodná holka, pobavím se s každým. Kdo je trochu sympatickej, zajímavej, divnej, milej, obyčejnej. Očividně jsem zlá na ty, co mi nesedí. Moje oči v sloup. Smích a výsměch. Miluju svou hlášku. -Sory, musím na záchod, ale pak už se nevrátím, jo? Málokdo to pobere. Stíhám spoje, neusínám, zvládám schody, jsem na sebe pyšná.
________________________________________________________________________________________________________________

4.5. Ach, to brzké buzení. Ach ty stavy, o kterých se bojím i něco zjišťovat. Popírat něco opravdu občas může být tím nejlepším řešením. Vykopat se z postele je stejně náročné jako jakýkoliv jiný den. Asi to budu opravdu svalovat na štítnou žlázu. Tu věčnou únavu. MR s EN nás lákají na výlet. Zní to dobře. Dokud si nezačnu představovat konkrétní kroky. Vstát, upravit se, oblíct, najíst, autobusem, metrem, vlakem, pěšky 15 km, vlakem, metrem, autobusem. BR! Volám se ségrou. Zase se chvíli smějeme blbinám. Někdy si s ní připadám jako puberťačka. Chtěla bych se někdy s někým moct bavit o všem. Nebýt od druhých izolována svými nesdělitelnými myšlenkami a pocity. Jsem plná rozporů. Už je to všechno v hlavě moc nakupené. Někdy třeba zase odchytím naprosto cizí osobu. A vybleju jí úplně všechno, co mi leží a běží v hlavě. Tak jako jsem to dělávala dřív.
________________________________________________________________________________________________________________

muzika valí
se jako tank
pro dnešní večer
don´t worry, don´t worry be punk

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 7. května 2014 v 21:10 | Reagovat

Dnes je to tak nabité událostmi, že nevím, čím začít dřív. Ta výstava, to je nějaká prudce ekologická? Určitě zajímavá. Řeči o pejsáncích a kočičkách, místo o děťátkách sladkých? To jsme pokročili. Ale nic proti, já bych taky o Sametkovi, Čindě a Čičce pěla litanie... :-)
Že ty máš takovou smůlu na šéfstvo. Nemyslíš na ně, když chytáš tramvaj? To bys je totiž přitáhla... možná.
Zaujala mě taky poznámka o konzumaci zeleniny a sníženém IQ. Pozoruhodný poznatek! Ale beru to s rezervou, takových poznatků už bylo... a bude.
Viennetě v deset hodin večer bych neodolala. Horší je, že jsem dostala chuť na jakoukoli zmrzlinu. A ještě horší je, že nemám ani mraženou dortu... :-)
Držím palce, aby se to v práci trochu srovnalo. Neférovost a nerovnost dělají zlou krev.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. května 2014 v 8:39 | Reagovat

Vykopat se z postele je náročná práce. Ale v květnu to jde přece jen o něco líp než v lednu :-).

3 Andy Andy | E-mail | Web | 8. května 2014 v 16:02 | Reagovat

metro po ránu je nejhorší peklo!
ps, nechápu proč vždycky před prázdninama a přes prázdniny FUURT někde něco kopou!
Hmm k tý antikoncepci a 'mutování' ryb, chtěla jsem o tom psát i článek, příjde mi to zajímavý a že o tom spousta lidí neví, ale nějak mě to přešlo :D
Páni, jak čtu dál a dál, ty seš taky dobrý číslo a tvoje hláška se záchodem je výborná, já jim to většinou ni neoznámim, prostě se na ně buď znechuceně podívám a odejdu, nebo se ironicky usměju a odejdu... a nebo prostě dělam že jsou vzduch. Je to hnusný, ale nechci ztrácet čas s někym, kdo mě prostě nezajímá :D
Hmmmmm. Ještě že máme ty blogy ne? Vždyť sem si můžeš napsat uplně všechno, poslední dobou mam stejnej problém, nemám se komu vykňourat, postěžovat si, nebo prostě jen říct všechny věci co nikoho nezajímaj ale prostě je musim dostat ven. Díkybohu za blog.

4 Beatricia Beatricia | Web | 9. května 2014 v 18:54 | Reagovat

Jedu s tebou virtuálně v metru a mám tytéž pocity. Já to také nenávidím, ale metro potřebuji k životu, tak se s tím musíme naučit žít, než budeme mít svého šoféra. Prostě není úniku.

Já se nedokážu ani s nikým bavit, jsem zarputilá.:-(

5 Cement Cement | 9. května 2014 v 21:40 | Reagovat

Přečetla jsem první tři řádky a už jsme věděla, že tě tajně miluju.
Ale je to velký tajemství, nemluv o tom.

6 stuprum stuprum | Web | 10. května 2014 v 13:59 | Reagovat

Panku-tanku, snaž se dosíci klidu. :D

Klub vyvolených je nehorázná uspávačka. :)

7 James James | Web | 11. května 2014 v 8:11 | Reagovat

Ok, přečetl jsem první dva dny a už musím začít dělat zápisky.
1) Tvůj šéf zní jako tlusťoch co potřebuje jednu říznout přes hubu.
2) Zníš jako.. člověk co by potřeboval trochu jinej život. Zní to utahaně. Strhaně. (jen za tebe doufám že v reálu je to jiný)

8 Dendulie Dendulie | E-mail | Web | 11. května 2014 v 15:25 | Reagovat

Doprdele, už prosím nikdy žádný koláčky.

Když takhle zavzpomínám, co jsem v šestnácti měla v hlavě já, tak jo, nedá se to srovnávat to srovnání. Heh.

Je parádní psát takhle po dnech.
Škoda je, že toho nejsem schopná.

9 bludickka bludickka | 13. května 2014 v 12:54 | Reagovat

[1]: zemelod, jedna se o tohle
http://www.zemelod.cz/cz/zemelod.html
:-)

[3]: ten clanek napis, rada si ho prectu:-)

[7]: Neni tlustoch:-) No jsem vecne utahana, to jo, za to muze moje stitna zlaza:-) Mozna bych na ni mohla hodit i obcasny depky, ale papir na to nemam:-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 14. května 2014 v 6:53 | Reagovat

Všechno to vidím před sebou jako film, tak krásně píšeš. A víš, že mám vyzkoušené, že často si člověk líp pokecá s někým úplně cizím, koho už třeba nepotká. Někdy se mně stává, že se takhle s někým dáme do hovoru a mám toho pak plnou hlavu.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama