A něha se nedovolá

4. června 2014 v 21:45 |  Občasník
22. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

26.5. Sen. Ne zlej. Promítání myšlenek do snu? Byly by skutečné pocity stejné jako ty snové? Proč může víc ublížit, někomu ublížit, než nechat si ublížit? Pozitivní dopady snu. Krátkodobé. Snění je silnější. Vysnění si. Vážně existuje. Napojení na vesmír - nebo na druhé. Vysnění. Jen obrázků. Myšlenky, city, pocity, detaily,... se nestanou. Ale ty obrázky. Chci jen ty obrázky. Bez skutečností, bez činů. Plakáty a city z nich ožívající. Ne promítnutí sebe do snu. Ne, nikdy by to nemohlo být takové. Dva odlišné světy. Se nemůžou spojit. Kéž by existovala skutečná něha. Někde jinde než v mé hlavě. Chci si to dál snít. S náznaky možného uskutečnění. Ani o krok víc. Ani o slovo víc. Sakra, kde je nějakej cizí člověk? Potřebuju si uklidit v hlavě. Nebo někdo, kdo studuje psychologii. Chce být terapeutem a touží najít pokusnýho králíka. Třeba. Sraz s holkama z léčení. Po delší době. Jako by byly cizí. Zapomínám city.

________________________________________________________________________________________________________________

27.5. Sen o tom, že bude ráno šestnáct stupňů. A ono je. Začínám mít věštecké sny? Vedoucí mi věnovala kalhoty. Co si nově koupila. Ale necítí se v nich. Je mi to blbý. Sama bych si je nevybrala. Asi kompenzace nezvýšeného platu. A teď je budu muset nosit. Snad mám v nich aspoň hezkej zadek. Zase trochu zaprší a každej cukrovej debil musí jet autem. Zdrhám o deset minut dřív. A stejně nestíhám vlak. Zacpaná Praha. Čas na život se zkracuje. Néé, metrem né. Třeba je to znamení. Asi jo. Koupit si tílko. A šíleně drahej pytlík lusků. Než za hodinu pojede další. Až mi to ujede příště, koupím si podprsenku.

________________________________________________________________________________________________________________

28.5. Proč se vubec vyrábějí bílé věci? Natož bílé boty? Než dojdu na vlak, jsou zasviněné včetně tkaniček. A to jdu jen trávou. S humorem se dají věci brát. Ale ne když se opakujou denně. A ne když mám před menstruací. Copak jsou ty lidi úplný kreténi? Tramvajové koleje jsou plné aut. Pěšky by to vyšlo nastejno. Zase to nestihnu. Pro podprsenku jdu se slzama v očích. Nemají černou. Stejně mi žádná velikost přesně nepadne. Nic mě nepadne. Nikdo mi nepadne. Áááááá. Je to špatně. Všechno. Ten pocit se nedá obelstít. Tohle není život, tohle je klec. A já jsem nějakej nepovedenej odlitek běžnýho člověka. A tohle je nějaká silikonová napodobenina skutečnýho života. Na oko pěkná, na dotek tvrdá. Pomoooooc! Já sem nepatřím!! Brečet až doma. Každej chlap se k tomu staví stejně. Co se stalo? Jako by se furt muselo něco stávat. Nemít důvod se smát, může být důvod brečet. A kdo vlastně potřebuje důvody? A ještě k tomu logické. Stačí halda pocitů. Pryč z dosahu a čekat. Však ono jí to přejde. Ještěže mám nejlepšího přítele na dosah. Někoho, kdo zaručeně setře slzy. Jen otevřít ledničku. A aspoň dvakrát si nalejt.
________________________________________________________________________________________________________________

29.5. Tlačí mě boty. Tlačí mě pocity. Musím to rozchodit. Přes kolik puchýřů ještě? Davy v metru. Nejbližší fyzický kontakt. S naprosto cizími lidmi. Nepatřičné. Mám chuť otevřít láhev vodky a poslat jí kolovat. Pak by to teprve bylo v pořádku. Tak jsme jeden nebo ne? Sebou omezováni, po sobě netoužící? Říct holce naproti, že jí to sluší. Nebýt pořád mezi cizími. Být mezi svými.

________________________________________________________________________________________________________________

30.5. Včera pečený rebarborový koláč. Jako prostrčení ruky skrz mříže. Ta snadnější snaha o život. Příliš mnoho kontrastů. Toužím po harmonii a pořádku. A nenávidím všednost a uklízení. Dnes po letech prvně uvidím R. kolegu. Prý se mu nebudu líbit. Říká o každém svém známém. Divné. Proč by musel každej říct, že jsem ošklivá. Nemůže prostě říct, že jsem milá, příjemná a sympatická, ale nejsem jeho typ. Nejsem blondýna, nemám prsa čtyřky a obličej vyžilé miss. Ale ledacos pěkného by se na mě jistě dalo najít. Já když se vidím v zrcadle, občas mívám chuť si zatleskat. Typická krása je nudná. Třeba ten kluk. Co teď začal jezdit vlakem. Jeho fotku bych si klidně dala na noční stolek. Je fakt pěknej. Ale naprosto nezajímavej. Koketuju s myšlenkou sdělit adresu svého blogu třetí osobě. Je v tom jistá dávka exhibicionismu. Které v sobě kousek mám. Třeba chodit před okny ve spodním prádle. Nebo bez něj. Čistě jen pro možnost. Možnost, že by mě MOHL někdo pozorovat. Ne proto, že mě někdo pozoruje. Jako dát vlakctiteli dalekohled a říct, že ve 22:16 nechám spadnout ručník a oblíkám se do pyžama. Podívá se dvakrát. A pak se něco tak důvěrného omrzí. Zbožňuju, když mi prodavač v drogerii chválí náušnice, zatímco si kupuju tampony pro nejsilnější krvácení. Tohle není menstruace, tohle je porážka. Dvě hodiny v knihovně. Snaha o činnost se změnila v sebefascinaci. Nikdy nepřestanu žasnout sama nad sebou. Měla bych přestat chtít věci na oplátku. Na pivním festivalu. S R. a s tím kolegou. O kterém denně poslouchám už léta. Přece nebudu pít míň než čtrnáctku. -Ta v šedejch kalhotech měla pěknej zadek. R. nesnáší tyhle moje připomínky. Kterýma se snažím být nápomocná. A pak se PK ptá R., kde našel tak skvělou holku. A že příště půjdu zase s nima. Chachacha. Nemusím bejt královna krásy, abych udělala dobrej dojem. Jsem královnou všech dojmů. Zbožňujte mě!
________________________________________________________________________________________________________________

31.5. Bohajeho! Trpitelko! Tři čtrnáctky, malá jedenáctka. A je ti takhle? Život není fér. A R. jen skuhrá a láteří. Vyprošťovací zázrak a honem funguj. Blemcavej koláč a špagety bez chuti. Tisíckrát přelejvat drinky, protože selhala matematika. Kdo by řekl, že nahrát muziku do mobilu není triviální. Nevzdám se. Jsem hvězdička s jedničkou a nabouchám si mobil spoustou punkový radosti. Aspoň že vypadám líp, než se cítím. Myslím si do doby, než si holka v metru ode mě odsedne. Haha, ty královno všech dojmů. Jet na druhý konec Prahy. Hlavně se nepoblít ze smradu spolucestujících. To je panečku výzva. Radši se hned posilnit. Tahle bojovka není pro střízlivějíci. Je super stihnout autobus. A na konečné zjistit, že to byl bus na druhou stranu. Bolí mě hlava. Ale hodlám to přepít. Nechápu, proč se s náma chtějí bavit akorát samý tragický existence. A pes, co chce házet šišku. Ten toho teda moc nenamluví. Fast food i Hentai jsou fajn. Ale žádnej srdeční zásah. Bez elánu. A všude samý děti. Který toužej bejt drsný. Na pivo je šílená fronta. Tak musím pít předražený Cuba Libre. A lidi tam ve frontě jsou přátelský. -Seš sympatická, nechceš se k nám přidat? (Pozor, říká holka!) A stejně zdrhám. Nechci se přizpůsobovat. Pěkná sviňárna vypít pět panáků vodky a dvě piva. A cítit se střízlivá. Ale asi se tak nechovat. A cesta domů je tříhodinový peklo. Kdo nebloudí s bludičkou, neuvěří. A beztak jsem lesbička. A možná vůbec nežiju. Chci mít poměr. S Virginií Woolfovou.
________________________________________________________________________________________________________________

1.6. Spala jsem vůbec? Už bych chtěla zase utíkat! Urvat si ze života víc. Myslet si, že staré touhy jsou reálné. Musím pro svoji dávku sluníčka. R. je milosrdný a vezme mě na jedno pivo s BA. Další záznamy do kalendáře. Jsem ráda, ze před sebou nemám prázdno. Ale v sobě ano. Prázdno ze všech těch usvědčujících pocitů. Že nikdy nemám ničeho dost. Málo intenzity.

________________________________________________________________________________________________________________

Jsem úplně normální
Jako vy!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 5. června 2014 v 6:14 | Reagovat

To je super poznatek... být královnou všech dojmů, Krásná definice, tu si beru za svou. Ne tedy o sobě, ale hodí se.
Sleduji vždy pozorně tvé nákupy a jsem spokojená, že v těch problémech nelítám sama. Koupit požadovanou podprsenku, to je věda. Jsou jich miliony, ale ani jedna nepasuje z toho či onoho důvodu.
Jo, a ta čiči je roztomilá  a slušně vychovaná. Ví, jak se chovat u stolu.☼☼☼

2 Sugr Sugr | Web | 5. června 2014 v 17:50 | Reagovat

Sen..., říká se, že to je myšlenka, která ti bloudí v hlavě, něco co se nedostane ven, někdy je hezká, někdy smutná, někdy ošklivá, většinou zavede někam kde to neznáme, divné sny. Ale jsou tu blogerky, které snama žijí, ba bych řekla se jimi řídí a věří jim!(?) Asi je mají jen krásné... :-( Hezky napsaný tvůj článek a ta kočička je úžasně pruhovaná! :-)

3 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 5. června 2014 v 19:11 | Reagovat

četla jsem tvoje řádky a pak z toho vzniklo:

Tlačí mě boty
tlačí mě pocity
Musím to rozchodit
Ten puchýř jsi asi Ty!

Snažím se teď rozchodit puchýře, tak jsi mi hrála do noty. Snažím se vrátit. A tvoje psaní je tak naplňené pocity. Vím, že nejsi šťastná - ale přesto. Vždy u Tebe myslím na to, jak někdo kdysi řekl, že smutek je hluboký a štěstí mělké.
Jsi královnou všech dojmů a zbožňujeme tě. :)

4 Clairka Clairka | Web | 5. června 2014 v 22:50 | Reagovat

Píšeš snově, ale vím, že to může být i krutá realita. Bez východisek, bez možností, ale nikdy není pozdě na to, začít něco měnit, nebo něco udělat a jen nečekat na život, na autobus, na vlak, na pozvání... Takže můžeš být hrdá na to, že se nestaneš obětí hromadný dopravy, ale zvládneš si to zpestřit nakupováním :)
Krásná královno všech dojmů.. tohle se mi taky moc líbilo :)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2014 v 23:12 | Reagovat

Taky mi vždycky nejvíc ublíží, když někomu nechtěně ublížím nebo vyvolám svou nešikovností nedorozumění a nejde to rychle napravit.

6 lovitka lovitka | Web | 6. června 2014 v 3:39 | Reagovat

Je to prý typicky ženské, ale jak já ty otázky na "Co se stalo" nenávidím.
Přirovnání tlačících bot a pocitů se mi líbí. Moc.

7 Monbella Monbella | Web | 6. června 2014 v 17:27 | Reagovat

:D Nebuď lesbička, s chlapama je to fajn, jen se musí holt narazit na ty správný a to někdy trvá...

8 pavel pavel | Web | 9. června 2014 v 11:50 | Reagovat

Rebarborový koláč mám moc rád, ten bych si dal. Moje ex taky trávila dlouhé hodiny při vybírání podprsenek a já jí dokonce při tom pomáhal, abychom tam nezkysli do večera. Choďte bez a jste bez starosti. :D

9 Ježurka Ježurka | Web | 9. června 2014 v 14:25 | Reagovat

Tak už zase koukám, samá depka a není vidět žádné východisko, co? Nevzdávej to, a jak ti psala Clairka, nikdy není pozdě začít znovu nebo jinak, jen jde o to začít a jak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama