Kdo jsi bez chyby, kritizuj

22. července 2014 v 19:51 |  Občasník

29. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

14.7. Jak to, že si ke čtení vybírám knihy o životě. Knihy o životě sebevrahů? Umělců samozřejmě. Ale těch, co se zabili vlastní rukou. Jako kdyby to mělo nějakou další přidanou hodnotu. Něco, čím jsou mi bližší. I když se už delší dobu netoužím zabít. Což neznamená, že mě ta myšlenka občas neprolétne hlavou. Ale dokud jsou naděje a touhy, je všechno. Stejně se moje vysněná představa smrti stále nemění. Jen je těžké věřit v možnost jejího uskutečnění. Sraz s L. A poslouchání o beznadějné situaci na pracovním trhu. Stále je ale ještě co odmítat. A o depresivním stáří jejího otce. Hlavně nezůstat v důchodu sama, bez přátel, bez zájmů, s beznadějí na krku. Br. Nechci otázky na věci, o kterých se nemluví. Ani když už se jednou mluvilo. Když nehrozí, že prasknu našlapanýma emocema, nepotřebuju nic přiznávat. Ani sobě, natož druhým. Dávám si oraz. Nechávám věci se dít.

________________________________________________________________________________________________________________

15.7. Rozpadly se mi boty. Ty letní, nemučivý. To zas bude martyrium. Celé léto se zabývat obuví. Za slunečného počasí nemůžu chodit po obchodech. Jsem zvědavá, jak to zvládnu v rozbitých botech, dokud nebude některé všední poledne pršet. Jsem věrná své přezdívce. Sice trefím k R. ségře, ale nemůžu najít správné patro. Každá matka se zákonitě musí dostat k rozebírání hovínek svého potomka. Je to nevyhnutelné. Kojící dieta, br. Začíná se zdát, že nejkrásnějším obdobím života je to, které právě prožívám. No nazdar. Jemné ochutnávky kvalitního rumu, šetřeného k příležitosti narození toho cvrčka. Pomalu se dostavuje odlehčená verze světa. Kdy se budoucnost jeví jako ne tak obtížná.

________________________________________________________________________________________________________________

16.7. Boty jsem dočasně vyřešila lepenkou. To jsem panečku frajerka. Není to na dlouho. Ani pohodlné. Obídek s JR. Je spokojená. Už zvrací jen poránu. A přes den může i jíst. Zjistili jí těhotenskou cukrovku. To jsou zas kejkle. Změnili tabulky. Byznys se zapůjčováním přístrojů na měření krve. Takhle se vydělává. Na lidech. Chci křičet a řvát. Kdo, kdy a jak připustil tenhle hnus, co je všude. Chci to vykřičet do světa. Řvát -A dost!! Kdo zhnusil tohle krásné místo. Kdo udělal z oázy pro život tahanici o peníze? Silně ovíněný návštěvník vinotéky se pokouší o konverzaci. -Ať vám chutná to víno. Pěkně si ho večer vychutnejte. (Hm, večer. Jestli nechcete přijít o iluze o křehce a naivně vypadajících dívkách jako jsem já, radši se nedívejte skrz výlohu. A vlastně už večer je, ne?) Krátká procházka. Musím být opatrná, abych nezabloudila. Základ je jít pořád rovně. Film Ona. Je romantickej a citlivej. Jěštěže neexistujou takový operační systémy. To by byl můj konec. Definitivní útěk z reality.
________________________________________________________________________________________________________________

17.7. Áááááááá.. přišla mi korektura. Na šéfredaktorčiny sliby je opravdu spoleh. Samozřejmě že od stejné editorky. Ta mě dokáže nastartovat. Tolik agresivní energie ve mně probudí málokdo. Ale já se sakra nedám. Opravím stylistické drobnosti, takové rady vítám. Ale jinak? Můžu za to, že nepochopila můj záměr? Už mě to ubíjí!!!! Za prvé a za další - Opakované věci se stávají pravdou. Je třeba pokládat jednu otázku v různých variacích stále dokola, pokud ji chci zdůraznit. Pokud chci, aby se neztratila v textu. Pokud je pro mě důležitá. Navíc miluju takový styl psaní. Když mluvím o tom, jak odsuzuju ty, co kážou druhým, nebudu přece kázat já sama. Proto otázky bez odpovědí. Chci, aby se ti, co to čtou, nad tím zamysleli. Ne přijmuli či odmítli moji verzi pravdy. Aby si vytvořili svoji. Už na to nesáhnu. Žádné úpravy neudělám. Jsem dobrá taková, jaká jsem. To, že mě dvacet lidí nechápe, neznamená, že nemůže pochopit dvacátýprvní. Mně se taky nelíbí články ostatních a přesto vycházejí. Zachovat tenhle článek ve svém původním znění je pro mě zásadní. Když ona řekne, že je to špatné a já řeknu, že je to dobré... kdo má pravdu a proč? Ten článek v zásadě není špatný ani dobrý. On prostě je. A o tom je psán! A když mi člověk, pro mne bez větší hodnoty, řekne, že je to prázdné (prázdné!! - chápete?), může mě tak leda urazit, ne donutit změnit postoj. Možná se nedokážu dost dobře vyjádřit, možná ona nedokáže dost dobře chápat. Kde je pravda a proč? O tom to prostě celé je. Všechno. Jsem silná v kramflecích, mám obstojnou pozici. Jsem jediný tematický článek do následujícího čísla. Ať mě vyšoupnou a narychlo si sesmolí jinej. To nezvládnou. Takže to zkrátka musí vyjít. A následující porada? Ať mi zkusí někdo říct, že nejsem dost dobrá. Nerozlišuju mezi mým článkem a mnou. Já jsem můj článek. Mám v plánu jít se podívat na festival Za dveřmi. Na Václaváku znamená kde na Václaváku? Dojdu skoro nahoru a nic. Tak holt domů. Je mi smutno. Protože se nedokážu cítit šťastně. A tak jsem zase hospodyňka. A pripravuju program kin do časopisu. Ta pečlivost mě jednou zničí.
________________________________________________________________________________________________________________

18.7. Uvědomují si lidé, že žijou? Doopravdy si to uvědomují? Vnímají to? Cítí? Prožívají? V každé buňce? Nebo je to jen takové titěrné, bezšťavnaté mimoděk? Bez toho pocitu je to všechno jen pod rukama mizící čas. Čapnu ten pocit, jako myšku za ocásek, a vždycky se mi vysmekne. Kéž bych jí definitivně chytla. Vykrmovala bych jí. Všema barvama, vůněma, chutěma, tónama... Bez pastiček se cítím tak bezbranná. A holé ruce jsou tak kluzké a zmožené.

________________________________________________________________________________________________________________

19.7. Ajéjé. Vypadá to na PMS. Fajn, že poslední dobou to není období silně depresivní. Zato byvám značně podrážděná. Dusno, že bych nevylezla z domu. Kdybych nebyla domluvená s L. Na výlet do Šárky. Než dojedeme, jsem usmažená. A koupaliště plné. Tak sebou plácneme u potoka. Lidi chodí kolem. Vidina klidu je nereálná a konverzace neživá. Těším se někam dovnitř. Pizza. A hlavně pivo! Konečně. Rozpadly se mi další boty. A druhý popruh od batohu. Plánování Macháče padá. Zorganizovat něco s někým jiným než sama se sebou je příliš náročné. Kéž by byli všichni tak spolehliví jako já. Pění mi krev, když plánuji a ostatní uhýbají. Protože náhle dostali na stejný termín lepší nabídku. Jsem unavena spoluprácí s druhými. Proč slovo ostatních nemá takovou váhu jako to moje. A proč je pro ně tak těžké nějaké slovo dát? Pády představ. Tak třeba - No co. Může být v Dobré trafice jinak než dobře? Kvajávová šťáva. Protože to zní exoticky. A ořechová medovina. Protože je to pochoutka. Chtěla bych popsat, jaké to je. V teplý letní večer. Houpat jí lehce na jazyku. A nechat rozeznít. Chtěla bych popsat tu lahodnou chuť. Proč ostatní narušují moje prožívání? Proč nejsou jeho součástí? Proč neexistuje společné prožívání? Jako bych byla ve všech okamžicích sama. Tak blbě sama. Ne dost sama, aby to bylo to příjemné sama. Ne dost s někým, abych byla opravdu s někým. Pár minut na lavičce. A L. je další vdavekchtivá. A nikde v Praze se nic neděje. Svět se posouvá kupředu. A já jdu pozpátku. Lidé se mění a stále více ode mě odlišují. Jako by sounáležitost přestala existovat. Společné popíjení už neprohlubuje vzájemné vztahy. Jen možná popíjení mě se mnou posiluje vztahy ke mně. Ve vztazích je nejdůležitější splynutí, blízkost a něha. Jsou to pojmy nedosažitelnější než povrchnosti typu bohatství a kariéra. Mám svojí vlastní planetu. A moc ráda bych na ní někomu poskytla azyl. Jestli bych se ještě dokázala tak otevřít. Abych někomu dovolila žít se mnou. Ne jen vedle mě. A jestli by na to někdo měl.
________________________________________________________________________________________________________________

20.7. Mohla bych strávit v příjemném polospánku celý den. Nemůžu si vynachválit závěsy. Dopoledne trávím pátráním na internetu. Kam v okolí Prahy by se dalo vyrazit na borůvky. Potřebuju borůvky. A jejich sbírání je skvělá činnost. Všichni si nechávají dobrá místa pro sebe. A z borůvkové touhy zůstala jen nechuť dělat cokoliv jiného. V takovém hicu. Nechápu. Takové vedro. A já se necítím letně. Vždyť jsem přece dítě léta. Chci se cítit letně. Chci být letní. R. vymýšlí letní mojito. Což je vlastně jen rumový střik. Limetky jsou drahé a máta z mrazáku nemá žádnou chuť. Já vymýšlím letní Slunce, seno, jahody. Vzpomínku na letní chatové prázdniny. A stejně nic necítím. Ne dost intenzivně.
________________________________________________________________________________________________________________

Neslyšim slova a neslyšim věty
Neslyšim fráze a jiný blepty
Necítím bolest, rozdávám rány
Necítím vůni a vnímám jen smrady
Nechte mě bejt, já chci bejt svůj
Nechte mě bejt, já křičím fuj

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | Web | 22. července 2014 v 20:50 | Reagovat

Ty "nemučivý" letní ti závidím! Mám dvoje, které do letoška nemučily a letos - jedny mučí malíček a druhé patu, sakra! Ještě, že jsou náplasti!:-) Jako vždy úžasné čtení, posouvá se jakoby dál do vyššího,ale jen malinko, věku...:-)

2 L. L. | Web | 22. července 2014 v 22:25 | Reagovat

Chtěla bych umět psát aspoň ze zlomku jako ty. Umět tak vyjadřovat pocity. Psala bych pořád :P

3 stuprum stuprum | Web | 22. července 2014 v 22:47 | Reagovat

Moc rád slyším, že prožíváš léto svého žití, tak ať ti svítí sluníčko na hlavu a vydoluješ z ní něco radosti. :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. července 2014 v 18:19 | Reagovat

Když si přečtu nadpis, je jasné, že ani neceknu! :-)

5 Beatricia Beatricia | Web | 23. července 2014 v 19:08 | Reagovat

Už jsem o tom hovořila ve tvém minulém článku. Dnes ten problém je opět na scéně otevřen hned v prvním odstavci. "Nechávám věci se dít." To je asi nejlepší; věci samy vědí, kdy přijde jejich čas.
Tak ať je tvůj čas naplněn jen radostnými věcmi. :>)

6 bludickka bludickka | 24. července 2014 v 8:18 | Reagovat

[2]: Děkuju, děkuju, udělala jsi mi svou lichotkou velkou radost :)

[4]: Nadpis je vytržená věta z toho zmiňovaného článku :) A snad jsi neměl v plánu mě kritizovat? :D Jsi jeden z mála, jehož odlišný názor pro mě stojí za zvážení :)

7 Vendy Vendy | Web | 26. července 2014 v 9:23 | Reagovat

17.7. - skvělé! Buď taková, jaká jsi. Stůj za svým. A máš pravdu, vychází spousta článků, pro někoho výborných, pro jiné trapných. Jak zjistit, co se komu líbí? Prostě napíšeš to, co se líbí tobě a vystřelíš to do světa. Držím palce!
Uvědomit si, jak žiju (žiješ, žijeme), to je taky dobré. Jsi určitě ta, která si uvědomuje každou chvíli svého života. Mně se to stává jen občas, většinou mimoděk proplouvám a najednou je večer a pak zas druhý den a znova. Ale občas vychutnávám, když jedu v autobuse (a pokud zrovna nebrejlím do čtečky), zírám na oblohu. Je to úžasná modrá barva. A bílé obláčky a oblaka různých tvarů. Pokaždé jiné. Nádherná zeleň stromů, zlaté hlavy slunečnic, zlaté obilné pole. Přívětivý pohled!
Někdy mě fascinují i obyčejné kuchyňské pomůcky. Asi jsem prdlá, ale když nabírám špagetovou naběračkou nudle, říkám si, která chytrá hlava to vymyslela, protože špagety pěkně drží, neklouzají... a tak by se dalo vnímat všechno, od příjemné bavlny, kterou nosíme, přes voňavá mejdlíčka nebo sprcháče, po pocit umyté hlavy a čistých voňavých vlasů...
Je fantastické, jak umíš vychytat každý drobek všedního dne a dát mu nevšední rámec.

8 L. L. | Web | 28. července 2014 v 1:17 | Reagovat

[6]: Je to prostě tak.

9 monbella monbella | Web | 28. července 2014 v 15:03 | Reagovat

Ach mam z toho chut na mojito :D Doporucuji domaci a bez alkoholu, udelat rundu a chladit v lednici, postupne dolevat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama