Nemysli na nesmysly

28. září 2014 v 22:24 |  Občasník
38. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

15.9. Bolest zubů. Zas a znova. Kocour blije všude po bytě. Zas mě čeká lidma narvaná Praha, bezdomovci, trápení se zubama, celé dny v práci a mraky nikdynehotových povinností. Zpět ve svém všedním depkaření. Bez vyhlídek na změnu. Celé dopoledne s R. přemýšlíme o funkční přestavbě pokoje. Ačkoliv dopředu vím, že se k ničemu nedobereme. R. si jde pochutnat na polední menu. Já ucucávám malý pivo a hladově pokukuju. Nemám odvahu si něco objednat. Doma si vařím kastrol hermelínové polívky na celý den. A mučím se snahou propašovat do pusy lžíci. Snad budu muset jíst čajovou. Chci se pustit do článků na blog. Ale skončím u vybírání a upravování fotek. Náročné. Program padá, notebook je pomalej, displej je prasklej na místech, která potřebuju vidět, procházet se čtyřmi sty kočičích fotek není taková sranda, jak bych si myslela... R. chce zhlédnout třetí díl Pottera. Jsem ve svých narušeně úzkostných rozpoloženích. Kdy se bojím i sledování strašidelné pohádky pro děti. Zase je svět nakloněnej na tu temnější stranu.


________________________________________________________________________________________________________________

16.9. Nedovedu si představit, jak u zubařky otevřu pusu. Jen při čištění zubů mi tečou slzy. Dokážu do sebe nacpat tři sousta chleba. Kdybych se chtěla plnohodnotně nasnídat, musela bych vstát o hodinu dřív. Snažím se nestresovat dopředu. Něco, co neumím. Myslím na uroložku. Když mi řekla, že u zubaře člověk vytrpí mnohem víc. Myslím na obvyklá slova - Mysli při tom na něco pěkného. (A na co ksakru?) Brečela bych snad už jen z toho, že mě nic hezkého nenapadá. Proč se při vyšetření nedá sledovat nějaký film? Nebo poslouchat nesmírně zajímavý rozhovor v rádiu. Nechci být se svýma katastrofickýma myšlenkama. Jaké je mít? Aby to bylo snesitelné? Něco jako - Utrpení je běžnou součástí lidského života? Nový zážitek? Zkusím si bolest užít? Tak nevím. Nebo - Jsem silná, jsem odvážná, všechno vydržím. Asi všechno lepší než - Pomoc, já trpím! Prestaňte, prosím! Uteču! ... Co třeba představa, že mě mučí. A já jsem tak statečná, že vydržím a nic neprozradím? Ach. Proč jen jsem takovej strašpytel? ZC i JKv mi hned vyprávějí zubařské historky. Br. Oči mi jdou v sloup. Spisů všude až nad hlavu. Návrat do reality se vším všudy. -Pomohlo by ti nedramatizovat, řekne mi JKv. Hm, není nad takovou radu. Ještě tak vědět, jak to udělat. V čekárně. Klepat se jak o život. Vyplňovat formulář. Když vím sotva, jak se jmenuju. V sestřičce vidím mladou Bydžovskou. Hned bez úvodu rentgen. A pak rentgen v puse, cože? Snaží se mi něco prostrčit do pusy. Bolí to. A když to vyndavá, projede mnou vlna bolesti. Slzy v očích. Snaží se být opatrnější. Už to nebolí. Ale zvedá se mi žaludek. Kejklí se mnou, co nejopatrněji umí. Sláva, konec. Doktorka kouká na zuby, klepe, to už nebolí. Prý v zubech to není. Zkouší kloub, dobrý. Poklepává mi po obličeji. To je celkem i příjemné. Očividně neví, co se mnou. Nakonec řekne, že mě možná ofoukla klimatizace. Mám si nahřívat tvář. Taky by se prý mohly vytrhnout moudráky. Jima to není, ale mohlo by mi to pomoct, mám malou pusu. Hm, super. Prý mám dobrý zuby. Jeden malej kaz. Vrtání necháme, až budu moct otevřít pusu. Jsem šťastná. Že mi nic nedělají. I když to jen svědčí o pokračování mého trápení. -Vyhněte se průvanu. A zrovna všichni vlakoví teplomilové otevírají okna. Ach, ty ironie. Na velký nákup. Obcházet regály a spekulovat. Čím bych se tak týden mohla živit. Abych se další návštěvy zubařky vůbec dožila. Nahřívám se dle rady plyšovou pandou z mikrovlnky. Pro jistotu hodlám brát ještě Septolete na záněty. A snažím se být klidná a veselá. Optimismus a pohoda léčí.
________________________________________________________________________________________________________________

17.9. To je zase managing. Přeskládat si ráno. Abych si stihla nahřívat tvář pandou. A dokázala spořádat alespoň tenoučký krajíček chleba. Přivstat si. A kocour usuzuje, že kvůli tomu, abysme si mohli hrát. Asi ho prodám do cirkusu. Prášky jsem si zapomněla, samoléčbu budu muset odložit. Bolí mě to. Nějak jinak než dřív. Bych se picla. Kolegyně mi říká, že jsem zkrásněla. Od doby, co jsem do firmy nastoupila poprvé. Nezdá se mi. Že bych se za těch tři a půl roku nějak změnila. Jen jsem začla nosit sukně. Každopádně lichotkám se nebráním. Od holky je to snad bez postranních úmyslů. Začínám číst Gauguina. Úplně jiný styl než Gogh. Ne tak hluboký. Vtipný, drzý a sebejistý,... A já mám nedostatek adjektiv. Vyrážíme na sběr vlašských ořechů. Je to vždycky tak kouzelné. Vzít si dárek od přírody. Baví mě to. R. si jich pár doma louská. Zuby, nezuby, musím mít taky.


________________________________________________________________________________________________________________

18.9. Buď se to trochu lepší, nebo už s tím začínám umět žít. Zívat tak, aby to nebolelo... Změna taktiky pro čištění zubů. Slabý krajíc chleba už umím sníst docela bezbolestně. Hurá, strčím do pusy polévkovou lžící. Slavím to. Tím, že si dám dvojnásobnou porci brokolicové polívky. Když jsem s JR na obědě. Odepsala mi Karen z Goulashe. Hurá, mám radost! Uvítala bych další zajímavou osobu ve svém životě. Byť vzdálenou. A hlavně mám motivaci zlepšovat angličtinu. Sezení na Letné. Celorodinné. Oslava všech letních narozenin. Víno. A prý musím sníst aspoň jeden chlebíček. S pomocí vidličky a nože nakonec slavím úspěch. Obvyklé řeči. O tom, jak se špatně staráme o kočky. Protože v letáku kauflandu psali,... Že nám veterinář řekl to a to, asi není argument. Člověk se musí obrnět. Ach jo. Proč se lidé tolik starají o to, jak by se měli chovat druzí. Škoda že můj článek na to téma nevyšel. Rozdávají se dárky. Je to jako o Vánocích. Dostanu dvě lahve vína, malej dortík, čokoládu a mandle. To je radosti. Snad na všech stranách.
________________________________________________________________________________________________________________

19.9. Nesnáším, když věci nefungují, jak mají. Třeba když obětuju nádherně slunečnou pauzu honbě za vstupenkami na Fresh film fest. V Kině 35 si očividně dělají, jak se jim zachce. Do 13h má být otevřená pokladna. A už podruhé ve čtvrt na jednu nikdo k sehnání. Mám chuť si stěžovat. Jak je zvláštní kupovat si jeden lístek do kina. (Je to přirozené.) Jen jako by víc záleželo na tom, na co si ho kupuju. Když kupuju dva na Sladký život kurev, jdu prostě s někým do kina. Když kupuju jeden, jako by vypovídal něco o mé osobě. Jako bych musela mít o důvod víc. Zvláštní úvahy. Další várka vlašáků. Hrajeme pingpong v parku. Konečně je jednou volný stůl. A já ani jednou nevyhraju. Už se mi o dost lépe jí. Takže konzumuju od půl páté do půl desáté. Téměř v kuse. Člověk se těší na pátek večer. I na ten domácí. A pak je tak unavenej. Že není schopen využít nashromážděný čas ani na věci potřebné, ani na dlouho chtěné.
________________________________________________________________________________________________________________

20.9. Ta neustálá rozhozenost, bezenergičnost, roztěkanost. Ředěné touhou po zážitcích. Co, kdy, kde, jak, proč, kolik. Projít posvícení. A na Vinohradském Zažít město jinak nás vítá déšť. A taky dav lidí. Někteří mluví anglicky. Jako bych byla zpátky na dovolené. Tak trochu. Zkouším si to myslet. A hned je mi nějak pohodověji. Kluk s cedulí Free hugs na krku. Mi připomíná, že si to musím napsat na triko. A nosit ho. Tajně. Když mi bude smutno nebo veselo. Když mi bude opravdově a přítomně. Když budu mnou. Když to budu cítit. Ve Francouzském institutu si sladím život zákuskem. A pak už film Ve věku Ellen. Na kterém jsem sama. Možná tak s patnácti diváky. A není to prostě ono. Nemá to grády. A hele, Rossman. Konečně drogerie, kde mají můj krém. A nakonec si vyberu jiný. Méně chemický. Snad netestovaný na zvířatech. Musím se mrknout. R. dostává spontánní nápad. Během deseti minut vyrazit autobusem k jednomu jeho kolegovi. Co má šest velkých psů. Na neohlášenou návštěvu. I. opravdu není potěšen. Téměř celou naši návštěvu si prostěžuje. Na věci, které si sám zvolil. Vlastní hloupostí. A dobrovolně v nich setrvává. Aniž by se snažil něco měnit. Psi jsou hovada vážící skoro jako já. Ještěže jeden na mě skočí a dá mi tlapy na ramena, až když už sedím. Fascinující smečka.
________________________________________________________________________________________________________________

21.9. Všechny smělé plány, které jsem upínala k víkendu, budu muset realizovat dnes. Moji snahu však ruší nespolupracující notebook. Displej už mě definitivně opouští? Nee! Ještě nejsem připravena. Holka v metru přes uličku má malinkýho pejska. Takovou tu divnou příšerku. Ale sedí na klíně a lísá se. Taky se dá nosit pod paží jako kabelka. Všude kam si člověk zamane. A vzbuzuje zájem kolemjdoucích. Kteří se dávají do družných hovorů. Nepotřebovala bych zrovna já takový přítulný magnet na lidi? I když stále stejné otázky se musí zajídat. A hlavně šmátrání ostatních. To bych asi zuřila. Na film Sladký život kurev. O dvě řady za námi sedí Dana Morávková. Líbí se mi to. Konečně něco. O čem si dovedu představit, že bych mohla psát. Představit. Jen je škoda, jak rychle člověk zapomíná. Všechny ty podněty. Co mu bleskly hlavou. Večer se notebook zase na chvíli rozchodí. Hurá. Jak jsem skromná.
________________________________________________________________________________________________________________

I run from hate
I run from prejudice
I run from pessimists
But I run too late
I run my life
Or is it running me
Run from my past
I run too fast
Or too slow it seems
When lies become the truth

This world keeps spinning faster
Into a new disaster so I run to you

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 29. září 2014 v 14:15 | Reagovat

Bravurně vystajlovaný článek. Jak také jinak u Bludiccky. Hned z toho prvního odstavce mě mrazilo. Jak slyším, nebo čtu, o zubařích, dostávám osypky. Přeji ti, abys tam už nemusela.

Jo,jo, otvírací doba podle reklamy. To známe, to je cochcárna... každý si dělá, co chce.

Tvůj nespolupracující notebook mi také přivodil chvění v žaludeční krajině. To se může každou minutou stát i mně. To  jsou věci mezi nebem, židlí a monitorem.

Jinak ti stále přeji krásné podzimní dny a velkou úrodu vlašáků i krásných kaštanů.☼☼☼

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. září 2014 v 17:51 | Reagovat

Úžasné Bludičko, zub mě bolí taky, jen kocour neblije po bytě, nebo žádného nemáme, nejsem optimista a lidé, kteří jsou pořád optimisté a přešťastní mi příjdou někdy falešní. Když není něco podle nich, či je nedejbože postihne normální "život", složí se, protože jsou zvyklí jen na to pozitivní. Inu...:-)

3 Yominis Yominis | E-mail | Web | 30. září 2014 v 23:15 | Reagovat

Pochybuju, že na světě existuje někdo, kdo se nebojí zubaře. Děsivá stvoření.
A tajně nosit tričko s Free Hugs mi připadá jako geniální nápad!

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. září 2014 v 23:22 | Reagovat

Nahřívání pandou je mi sympatické. A možná by šlo aplikovat i na koalu :-).

5 Kika Kika | E-mail | Web | 1. října 2014 v 12:13 | Reagovat

Musím říct, že ty zuby jsou s prominutím pěkný svině! Jsem úplně Tvůj člověk, taky se stresuju klidně dva dny dopředu a myslím si, že nic horšího se vlastně ani nikomu nemůže dít a podivuju se, že to nikdo nechápe :D (nakonec to dopadá jako u Tebe.. vrtačka není ani potřeba). Snad budou zoubky, respektive ofouknutá pusa brzo v pořádku!

A ještě, taky nechápu co je na tom, jít do kina samotná, dokonce do divadla! Ale když si kupuju lístek, vždycky vidím ten pohled.. Jakože se na mě hned pokladní podívá a už si v hlavě konstruuje, co jsem asi zač.. :D

6 Vendy Vendy | Web | 1. října 2014 v 17:20 | Reagovat

To by mě zajímalo, jak se dá šílená bolest zubů nedramatizovat. To by mě fakt zajímalo, ať mi JKv přihodí návod, ale funkční, prosím, jinak budu reklamovat.
Ad jeden lístek do kina - ani to nemusí nic vypovídat. Partner může nesnášet filmy. Tečka.
Takže, zub už nebolí? A nemělas tam něco zapíchnutého, třeba kostičku nebo tak něco? To taky dovede nadělat neplechy.
Ad malý roztomilý pejsek - můžu říct, že to je magnet na rozhovory. Dnes měla moje klientka sebou štěně francouzského (nebo jakého) buldočka a to byl tak nádherný gremlinek, že se nad ním rozplývali úplně všichni. Včetně mě... :-)

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 3. října 2014 v 9:45 | Reagovat

Nahřívat se plyšovou pandou z mikrovlny? To zní naprosto božsky!
Co si myslet u zubaře taky nikdy nevím. Většinou se bojím bolesti, ale nějak to překonám. Koukám do stropu a snažím se představovat si nějaké hezké místo...

To s tím pejskem - přijde mi vážně otravné, když se lidi vždy ptají na to samé. Máme psa a to je vždycky: "Je to kluk nebo holka? Jak se jmenuje? Kolik mu je?" a pak nastane ta trapná situace, kdy už o psovi není co říct, takže se konstatuje, že vypadá na svůj věk dobře... a rozloučíme se, nebo ne? Mám říct nashledanou, když ti lidé mluví na psa? A je hodně trapné odpovídat za psa? (Hrozně nerad potkávám se psem lidi.)

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. října 2014 v 18:59 | Reagovat

[5]: Spíš mám pocit, že když jdu sama, tak to znamená, že mě ten film asi hodně zajímá, když už na něj jdu sama. Tudíž záleží o čem je. A to o mně něco svědčí. Ale to je takové moje fantazírování :)

[6]: Zas tak šílené to nebylo :) Ona myslela spíš nedramatizovat to, že jdu k zubařce. Už to nebolí, ale pořád nemám pocit, že by to bylo dokonalé. Ale to tak mám asi vždycky.. že když se bolest zničehonic vytratí, stále očekávám její návrat...

[7]: Teploučko je příjemný. Horší, že tý pandy už se skoro štítím, protože kocour jí zbožňuje a tak se s ní mazlí a slintá do ní a je celá olezlá a nechutná :D Já ráda koukám do světla, to mě nevím proč uklidňuje... jednou budu slepá :)Ono asi záleží jestli má člověk zrovna družnou náladu nebo ne :) Ale ty stále stejné otázky musí být otravné :)A taky to, jak se každý ptá - Můžu si na něj sáhnout? Nedávno jsem takhle viděla bezdomovce, jak se začal mazlit s něčím psem... to by mě asi nepotěšilo :D

9 L. L. | Web | 6. října 2014 v 21:54 | Reagovat

Jau, snad to brzo přebolí!
U bývalé zubařky jsem si vychvalovala rádio a vžycky jsem koukala z okna na stromy. Teď je to ale mnohem lepší. Moje zubařka mi hodně zmírnila strach prostředím a hlavně svým chováním. Při zákroku na mě mluví a já musím přemýšlet. Posledně jsem ji odkývala, že se u nás v nemocinici dělá sterilka, ale přitom nedělá :D Hlavně, že jsem měla hlavu plnou kravin a na bolest tolik nemyslela. Pořád mě zaměstnávala a má příjemné vystupování. Zároveň je přísná na nepravidelné dochazeče. Líbí se mi :-) Teď mě občas hodně zabolí jeden zub, ale prý se mi zoubky moudrostí tlačí na ležato. Co k tomu dodat :D
Úplně mě vytáčí, když někdo není v danou pracovní dobu tam, kde má (pokud samozřejmě není na wécku a vyvěsí tabulku;)
Skvělě se četlo.

10 Bev Bev | Web | 7. října 2014 v 6:40 | Reagovat

Tak to sis teda užila! doufám, že už je to lepší. Ale zas dobře, že to není od zubů. Vrtání by bylo nepříjemné a trhání ještě víc. Jenže by to bylo na čas vyřešené. Takhle aby se s víc hlídala a neprochladla. Aničku hrozně bolela noha až k zadku a včetně a nakokonec to taky měla z prochladnutí. Nahřívala se zmuchlanou šálou. Panda je príma. :D
Krásně jsem si u Tebe početla, máš úžasný styl. Myslím na Tebe a alespoň v duchu tě objímám a přeju jen to nejlepší.:)

11 bludickka bludickka | 7. října 2014 v 14:06 | Reagovat

[10]:Děkuju, děkuju, děkuju! To jsem vůbec netušila, že něco takového je možného! Vůbec by mě to nenapadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama