Nesmělý extrovert

21. září 2014 v 12:00 |  Občasník
37. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

8.9. Okružní jízda okolo ostrova. Loďka se kymácí. Už v přístavu. A proč se tolik naklání na jednu stranu? Lidem u kraje šplouchá na záda. Na podlahu někudy zespoda teče voda. Situace, kdy panické úzkosti začínají nabírat jasnou podobu. Cože? R. nevzal vodku? Ačkoliv jsem se před cestou ujišťovala. A on tvrdil, že ano? Jsem vzteklá a nervní na maximum. Telefon mi nedovoluje ani přehrávat hudbu. Abych se nějak odreagovala. Zavřené oči a tíseň. Ach. Sláva pevnina. Nejdu už nikam! R. do mě nalije dvě grappy. Fuj, ale musí to bejt. Jediné co utopí strach. A mazlivá kočička pro rozptýlení. Začíná se se mnou bavit nějakej kluk. A jako všichni dodává, že určitě musím na Goulash festival. Prý novodobý Woodstock. Konečně od něj zjistím, kde je hlavní stage. Brzy, když zítra akce končí. Alkohol funguje. Přichází uvolnění. Bavím se s paní o kočkách a jiná má zas pochopení pro panákové zklidnění žaludku. (Ačkoliv o žaludek jde až v kdovíjaké řadě). Modrá jeskyně, Zelená jeskyně. Paní naproti zvrací přes palubu. Věnujeme jí balíček papírových kapesníků. Zase se cítím potřebná. Jak je hezké být milá na ostatní (pokud to není na úkor mě samotné). Pivo na terásce, kde hrajou Beatles. Pohoda. Chvilková. Zase na loď. Už toho mám pokrk. Houpání. Jsem vyklepaná jak startka. Radostný návrat na pevnou zem. Jdeme očíhnout fesťák. Konečně na to správné místo. Pláž s muzikou. Uvolněná atmosféra. Někteří tančí, někteří se koupou, někteří žonglujou, točí kruhem, vyrábějí loutky, betlém ze sena... Nikdo si nás nevšímá. Cítím se jako v jiném světě. Svobodně. Líbí se mi tam. I když zrovna ne aktuální hudba. Po večeři jdeme znovu. Začíná hrát kapela, co se mi líbí. Kupuju pivo. Pohupuju se. Je mi fajn. Jen škoda, že R. stojí za mnou a tváří se znuděně. Jsem v náladě. Seznamuju se s holkama, všechny jsou přátelské. Svou mizernou angličtinou postupně od jedné ke druhé vyzvídám. Kde se dá koupit tričko, kde najdu line-up, atp. Konečně zase trochu života.



________________________________________________________________________________________________________________

9.9. Výlet do městečka Vis. Hřeším. Čůrat na řeckém hřbitově. No jo, život je těžký. Ve vedru se musí pít. A když se pije, tak se musí ... Ale kde? Veřejné toalety sice existují, ale navzdory otevírací době mají zavřeno. Moje mise sestává z toho, že zkouším obhlídnout, kdo by tak mohl mít stejnou nabíječku na foťák. Focení koček mi odkráglovalo baterku celkem rychle. Ještě stíhám zachytit kotěcí rodinku. Češi jsou chudý národ. Co jsme si v naivní víře směnili, je téměř fuč. Směňuju veškeré české koruny i eura na kuny. Závidím dětem, co tráví přestávky na lavičce pár metrů od pláže a dělí se o svačiny s kočkami. Prý se má zkazit počasí. A tak v rychlosti jedeme k Titově jeskyni a podívat se na vyhlídku z Humu. A pak už degustace. Venku na sluníčku. Pálenky - fenyklová, myrtová,... Bílé a červené víno. Spolucestující se dostávají do ráže. Povídáme si s párem z Frýdku. Dávají mi ochutnávat jimi dovezenou slivovici. Paní je bývalá učitelka. V hlavě svým vlastním způsobem vše srovnáno. Vypadá prostě a optimisticky. Říká, že je celý svůj život spokojená. Prý je základem dávat si malé cíle. Dává příklady ze svého života. Přijde mi to legrační. Ty příklady. Její životní filozofie má něco do sebe. Atmosféra je veselá. Majitelé vinice, u kterých hodujeme, mají dceru mého věku. Zveme jí, ať jde s námi na festival. Žasnu, že dokážu být vtipná v angličtině. Dva dědoušové nám radí, kam si dojít pro stáčené víno. Hned toho využijeme. Popíjíme a chystáme se zase na fesťák. Cákám se v moři a poslouchám muziku. Koukám na holku, jak perfektně točí obručí. Chci to taky umět! Bavím se. R. by ale radši šel na večeři. Nakonec se ztrácíme a hledáme a nacházíme. A po večeři zase zpátky. Cestou nakrmit pár hladových krků granulemi. Cítím se tam tak dobře. V malém společenství lidí. Kteří jsou přátelští, ale zároveň se o mě nijak zvlášť nestarají. Jako bych mohla dělat, co se mi zachce. Jako bych se cítila tolerována. Třeba. Uměle vytvořené pódium. Kde někteří předvádějí žonglování, atp. A pak zase muzika. I R. se na chvíli roztančí. Jako by to byl úplně jiný svět. Někde za hranicemi reality. Ve frontě na záchod se začnu bavit se Sárou z Irska. Je milá. Na chvíli si sedneme venku. Mluví, mluví, mluví. A já minimálně rozumím. Musím jí utéct. Protože nejsem schopna se dorozumívat. Měla bych s tou angličtinou něco dělat! Aspoň si vyměníme čísla. Jsem na obláčku. Způsobeném alkoholem a vřelou a uvolněnou atmosférou. Před půlnocí dorážíme zpět na hotel. Pytel granulí jsme zapomněli na fesťáku.





________________________________________________________________________________________________________________

11.9. Zbožňuju budit se v půl pátý a už nemoct spát. Venku bouří a prší proudem. Celé dopoledne. Chudáci snídaňové kočky. Tak je aspoň naháníme pod hotelem a sypeme jim granule. Chodíme po Komiže a zase sytíme potřebné. K obědu si dáváme pizzu v plážové restauraci. A pak jentak relaxujeme na balkoně. U moře je zima. Ale stejně tam poleháváme. Čtu knížku. Přemýšlím, jestli bych o ní byla schopná napsat článek. Večer sháníme suvenýry. Vše je příliš drahé. Kýčovité a jedno jak druhé. Pokračujeme naší oblíbenou zábavou - krmit kočky. Už máme zmapované jednotlivé gangy. Místa, kde se jich nejvíc nachází. A mám i svou oblíbenou. Mourovatou číču. Která nás pronásleduje. Ona nechce žrát. Ona se chce mazlit. Okamžitě ji pasuju na svou nejlepší kámošku. Projevuje vděk. Je sladká. Myslím, že jí potřebuju domů. Piju vodku s nějakou divnou chorvatskou příchutí. Jestlipak pytel granulí na místě festivalu zůstal i po jeho skončení? A jestlipak festival opravdu skončil? Určitě se tam ještě něco děje. Motáme se tmou. Stojíme na schodech. Dole je plachta a pod ní větší skupina lidí. Někdo hraje na kytaru. Chce se mi k nim přidat. Zase vidím jiný svět a zase se chci stát jeho součástí. Utéct z reality. Být družná. Usmívat se a dělit se o pití. R. mi bere všechny ideály. Snaží se mě o ně připravovat. A já vím, že to není skutečnost. Jen chci prostě snít. Moct si vymýšlet. Na chvíli představovat. Že jsem konečně něčeho součástí. Že jsem svobodná. Že nejsem ani neviditelná, ani navíc. Že bych se mohla prostě sebrat a za pár dní s někým z těch lidí zmizet. Do jiného státu, do jiného světa. Že ta možnost svobody a volnosti ještě existuje. Že nejsou jen pouta skutečného života. Že pořád ještě je možnost vystoupit. Představa možnosti. Copak chci moc? Chci tam, R. nechce. Nechci ho nutit. Nechce mi bránit. Stojíme a koukáme. Je to jako za stěnou. Frustruje mě to. Chci tam nebo pryč. Nechci se cítit vyjmuta z celku. Někdo nás láká. Ať přijdeme, že se bude dělat večeře. Nějakej kluk chce pomoct od R. Přinést reprák. Rozhodne déšť. Jdeme pod stan. Jako náhodou, dvě volná místa. Skvělý pocit. Být tam. A zároveň nebýt. Bavím se s R. Aby se nenudil. Aby si nemyslel, že si ho nevšímám. Vaří se večeře. Někdo přede mě položí plněnou tortilu. Jsem tam a nejsem tam. Je mi skvěle. Načerpat trochu vytoužené sounáležitosti a zavelet k odchodu. R. se chce mrknout na ohýnek. Pár lidí si něco opéká. Kluk se ptá R. na vodku. A chce se napít. (R. nesnáší pít s někým ze stejné lahve.) R. mu ji podá. Nechávám ji kolovat. Nějaká holka se se mnou začne bavit. Jmenuje se Karen a je z Leedsu. A taky je hrozně upovídána. Vůbec jí nestíhám. A tak působím trochu neslušně a pořád jí skáču do řeči nebo měním témata. Je sympatická. Píše básničky a nepracuje, protože trpí úzkostmi a není na tom dobře psychicky. Vyměňujeme si emaily. Nechávám jí zbytek vodky a jdeme s R. na hotel. Zase obláčkový stav. Jako by přecijen někdy někde mohlo být všechno nějak. Nějak líp. Jako by. A vůbec nevadí, že třeba jen jako by.







________________________________________________________________________________________________________________

12.9. Zase noční buzení. Vadí mi světlo pode dveřmi. Co jde z chodby. Čeká nás den na pláži. Konečně dočítám knížku. Už to stačilo. Dost podnětů k zamyšlení, ale spousta omáčky. Válíme se na pláži. Nějaký pár myje svému miminu podělaný zadek v moři. Ehm? Dvě krásky si dělají asi milion stejných fotek za sebou. Ehm podruhé. Lidi jsou tak jiní tvoři... ode mně. Karlovačko a pizza Margharita. Docela fajn způsob, jak se přes poledne zrelaxovat ve stínu. A odpoledne opět válečka. Už jsem z ležení na těch kamenech zrasená. Bolí mi zub. Snad to přejde. Ale hlavně, že se neozval dřív. A není to tak hrozné. Objevila jsem krám, kde jsou příjemný prodavačky, u většiny zboží mají ceny a nešidí. Předvečeřní zastávka pro granule, na kafe a pivo a dokoupit pár dárků. Objevili jsme zubožené pidi kotě. Zkoušíme ho krmit kapsičkou. A pak slejvák. A spousta mých nářků. Že nemůžu krmit kočičky. Odhodlaná jít i v dešti. Naštěstí v devět přestane. Večerní romantika. Hvězdy nad hlavou, nádherně jasné. Víno a krmně kočičí vycházka. Aspoň jednou týdně bych to chtěla. Jak krásné je dělat někomu radost tím, že ji dělám sobě.




________________________________________________________________________________________________________________

13.9. Obvyklá noční dostropuzírající zpocená doba. Obohacená o bolest zubů. Sakra, to ještě neznám. Ani nechci znát. Bolí to. Až na jazyku. Až v uchu. Divná bolest. Jako by můj zub měl angínu. A možná bych ani neřekla, že je to zub. Spíš dáseň. Nebo takhle to chodí třeba s moudrákem? Katastrofické myšlenky se bez vyzvání vkrádají. Místo kvalitního spánku přicházejí jen ty děsivé stavy. A spánek dorazí až se zvukem budíku. Jsem ko. Bolest je snesitelná. Dokud se nepokusím jíst. Poslední snídaně je skromná a trvá nebývale dlouho, než se přiměju sníst dvě veky. Kousat se ještě dá. Ale otevřít pusu?! Venku zataženo. Plavky a sandály do kufru. Sbaleno. A pak se objeví sluníčko. Zákeřné. Jdeme se pomstít prodavačce do obchodu. Koupit poslední granule a zaplatit je haldou drobných. Celou dobu nás okrádala. Nevracela pořádně nazpátek. A je to kyselej ksicht. Za předražené marmelády v jiném obchodě se nám neobtěžují vystavit účet. Pěkný zlodějíčci. Naposledy nakrmit tu mou kámošku. Je tam pořádná banda. A děda, co ty zubožence vlastní. Chtěl by se bavit, ale kdo mu má rozumět? Funivá kočka kejchá tak divoce, že mi připadá jako zázrak, pokud si domů nepřivezeme jako suvenýr nějakou kočičí chorobu. Malé kotě od popelnic nedovede žrát granule a je v hrozném stavu. Až by jeden brečel. Ze zoufalství mu drtím granule šutrem. (Kdo by řekl, jak moc jsou tvrdé?) Nejí. A jiná kočka ho odhání. Smutný pohled. A pak se zjevuje paní. Jako anděl ochraňující slabé. Chová kotě a cpe do něj šunku. Kabelou zahání velkou kočku. Čistí kotěti olezlé oči. Mazlí se s ním. Jaká to úleva. Že není na světě samo. Dáváme se do hovoru. Prý jestli bysme si ho nemohli vzít domů. Kéžby. Vzala bych si každou druhou, kdyby... Kdyby. Kdyby...? Dobalit a vše opustit. Všechny ty moje roztomilé miláčky. Dát si pizzu ve městě Vis. A smát se R., že nerozumí anglicky mluvícímu číšníkovi. A na otázku 'Jaké bylo jidlo?' odpovídá 'Účet'. Nahoře na trajektu hrozně fouká. Dnes to nějak víc houpe. Ve třičtvrtě na šest vyrážíme autobusem ze Splitu směr domov. Dnes se mi nějak nic nechce.




________________________________________________________________________________________________________________

14.9. Stavět na benzince v půl pátý ráno a pak už vůbec? Mě trefí! Oči zavázané šátkem. Do jednoho ucha poslech R. stažených 'Jak to vidí...' Vystupující v Brně. A žádné srdceryvné loučení? Zase nikomu nestojím za stisknutí ruky? Ani Pražákům? A to jsem se výjimečně cítila relativně oblíbená. Milé a usměvavé holky prostě nejsou v kurzu. Jediná role, která mi jde. R. spí a já vybaluju a hledám přes internet zubaře. Jak najít šikovného, vlídného, dostupného, majícího smlouvu s pojišťovnou, přibírajícího nové pacienty a majícího čas v nejbližší době? Dřina!! Pár minut spánku. A stejně se mi stihne zdát zlý sen. Jak se zbavit všech těch iracionálních strachů a úzkostí? Jedeme na jídlo. Mám ukrutný hlad. A na bolest mi tentokrát nezabere ani dvanáctka. Dlouho a trpělivě do sebe soukám minisousta. Napustit si vanu! A kocour je chvíli zlatej. Leží a pozoruje mě. Hlídá. Příjemné. Nemáme doma zrovna zásobu veselých filmů. R. vybírá Harryho Pottra dvojku. Večeřím dvě rajčata, na víc se nevzmůžu. Usínám v prostředku filmu. Hlavně že snadno a bez myšlenek.
________________________________________________________________________________________________________________

Zobudil som sa na obed
slnko pieklo ako bláznivé
zašiel som si na golden beach
celý deň som sedel pri pive
z bední hučal rock´n´roll
v žilách koloval alkohol
bol to deň, aký má byť
takto by som chcel stále žiť

Pozerali sme na kozy
dievčat čo ležali na zemi
netrápila nás robota
ani žiadne iné problémy
z bední hučal rock´n´roll
v žilách koloval alkohol
bol to deň, aký má byť
takto by som chcel stále žiť

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. září 2014 v 1:35 | Reagovat

Úplná kočkovelkoreportáž! :-) Hlavně ať se dá zub do pořádku. "Pouta skutečného života" nejsou zdaleka všude a ve všem. Tedy nemusí být.

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. září 2014 v 18:38 | Reagovat

Ježiš Bludičko tolik koček - až mi jdou oči z toho šejdrem! Kočky prý znamenají faleš, ale tolik koček - to už je přímo pohroma! Ještě, že je to jen povídačka (to o té faleši), nebo spíše snář?, nevím. :-( Každopádně počtení u tebe jako vždy fajne!:-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. září 2014 v 18:39 | Reagovat

A propo - "milé a úsměvné holky nejsou v kurzu?" Hm, a co takhle nemilá a stará? :-)

4 Kika Kika | E-mail | Web | 23. září 2014 v 11:08 | Reagovat

To si toho nikdo nevšiml? já jsem pohoršena z toho čůrání na hřbitově! Ale jinak krásný report! Ale těch koček je vážně příliš, i na mě ;)

5 Bev Bev | E-mail | Web | 24. září 2014 v 14:51 | Reagovat

Svírá se mi srdce nad tím kotětem, nad všema opuštěnýma kočkama. Jsou tak krásné! A taky se usmívám, je to milý a jemně otpimistický záznam z dovolené. Věřím, že to bylo fajn.
Sehnat zubaře je fakt umění. Naše stará zubařka odešla do důchodu a u té nové, kam jsme se celá rodina zaregistrovali, jsem byla jen jednou. Ovšem stálo to zato. Jsem tam objednaná dva měsíce, hodinu a půl čekám, zatímco se zubařka, sestra, praktikantka a nevím kdo ještě trousí pravidelně na záchod a vařit kafe. Když vzala chlapa, co přišel po mně, musela jsem se přeobjednat. Měla jsem strach abysme náš začínající vztah rovnou i neukončili ostrou výměnou názorů. V říjnu si to zopakuju. Ani se neptej, jak se těším! :)

6 Beatricia Beatricia | Web | 24. září 2014 v 17:45 | Reagovat

Těch kočiček je mi moc líto, já bych se rozdala. Ale to asi není to pravé ořechové. To chce globální řešení.

Zase mě zaujala tak velice prozaická záležitost, jako WC. To je v cizině vždycky problém, když jde o akutní případ. Já to i v západní zemi řeším v parku, pokud je poblíž. Proti přírodě se nedá se nic dělat. ☼☼☼

7 L. L. | Web | 24. září 2014 v 22:21 | Reagovat

Jeeee, takový skoro-ráj :-)
Až je hned lépe, jenom když se to čte :)
Kočičí fotky jsou opět krásné.
Prozradíš mi nějaký příklad paní s malými cíly? ;)
Vím přesně, jak ses cítila, když jsi zrovna chtěla jít mezi společnost s kytarou a R. nechtěl.

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 26. září 2014 v 8:50 | Reagovat

[3]: Možná by stálo za to spíš zjistit, kdo vlastně v kurzu je :D Ale to asi vím. Sebejistý lidi s ostrými lokty a prořízlou pusou.

[4]: Řecký hřbitov, taková památka no. Jen pár malých hrobů a nějaký to křoví okolo. Což bylo místo, kde se dalo trochu ukrýt, jinak v uličkách těžko :)

[7]: Já už si to právě moc nepamatuju. Ale třeba něco typu, že učila sexuální výchovu a jejím cílem bylo, aby všechny děti věděly, že existuje kondom a k čemu se používá.

9 lovitka lovitka | Web | 28. září 2014 v 20:27 | Reagovat

Malé cíle zní fajn. Taky jsem se chtěla zeptat na příklad :D
Ach jo. Ten začátek zněl moc příjemně.

10 grey.t grey.t | E-mail | Web | 1. října 2014 v 15:16 | Reagovat

Ty kočičky jsou naprosto boží!

Dávat si malé cíle, to zní hrozně hezky. Tak idealisticky. Jen nevím, jestli plnění malých cílů uspokojí každého...
Jinak to působí ideálně, hrozně hezky a pohodově, až na to zakončení s bolestí zubů a tak vůbec. Nadchla mě ta večerní romantika s krmením koček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama