Starý deník 8.7.2001

8. září 2014 v 6:15 |  Ze starých deníků
8.7.2001 neděle
Tak včera jsme se s tím Petrem setkaly. Byli u toho i Čachráci. Jinak to bylo celkem příjemný odpoledne. Akorát jsem byla docela překavapená, když nám Petr řek kolik mu fakt je. Ani teď tomu nějak nemůžu věřit. Prej mu je 32. Čekala jsem teda míň. Pak jsme byli ještě v pozdějších hodinách u rybníka. Byl se tam koupat jeden chlap. Prohodila jsem s ním pár slov (Ach jo, dřív jsem byla mnohem přirozenější a uvolněnější než dnes. Chci být zase mnou!) A pak nás pozval na Brutus. Jenže bohužel jsem netušila co je zač, takže z toho nic nebylo. Později jsem toho dost litovala. V chatě to totiž bylo k nesnesení. Bylo pěkně dusno. Výsledek hádky zněl, že prostě budem dělat to, co se nám řekne. Pak sme šly se projít a samozřejmě sme musely potkat ty parchanty a měli zas ňáký kecy. Hlavně že ve vsi u vody, když tam byl Petr, drželi hubu. Až se mi dostanou pod ruku v ňákým lepším počtu než celá parta, tak mi to teda vysvětlí!

Teď přepíšu zápisky ze včerejška z večera - 22h, kdy nás donutili jít spát. Jsou dost naštvaný:
Je mi fakt na blití. Nesnáším to tady. Co to je za píčoviny, chodit o prázdninách spát v deset? Jenom kvůli tomu, že si někdo řekne! Myslím, že tu dovolenou tady fakt nepřežiju. I ty malý parchanti můžou chodit dýl spát než my. V tuhle dobu ještě lítaj někde venku. Je mi fakt děsně. Jako malýmu parchantovi, za kterýho každej rozhoduje. Tu dovolenou nepřežiju. Celejch čtrnáct dní. Asi s L. zdrhnem. Nemíním si ničit nervy dobrovolně. Sednu asi k prvnímu chlápkovi do auta, co mi to nabídne. Tím, že všechen ten vztek musím držet v sobě, ubližuju právě jen sobě. A já sama se ničit nepotřebuju. Kvůli někomu, kdo za to vůbec nestojí. Sním o dni, kdy s touhle rodinou nebudu mít nic společnýho. Každýmu záleží hlavně na sobě a ještě to vyčítá jiným. A co teprv ty věčný přetvářky? Jak všichni dělaj, že se maj děsně rádi a nemůžou se ani vystát. Fakt někam zdrhnu, jinak to ani nevidím. Bojim se, že vona nepustí L. k nám ani nebude chtít, abych jela já do Prahy. Když bude nejhůř, tak se klidně omluvim. I když teda rozhodně nemám za co. Ale copak v týhle rodině jsou přetvářky na denním pořádku. Ale jestli budu muset zůstat doma, asi začnu chodit s Radkem. Je lepší mít někoho než nic. I když nevím, jestli i on něco nehraje. Ale na to kašlu. Ležím tu potmě jak kripl a přitom si bábina dole svítí. A asi ještě bude, protože běžně chodí spát až tak za tři hodiny. Ale tam bejt nemůžem. Protože prostě nechce.
Musím se trochu uklidnit. Říká se, že rozčilovat se znamená mstít se sám sobě za blbost druhých. Seru na to! Teď půjdu klidně spát a nebudu se s tím trápit. A až to tady zas někdy bude vrcholit, tak třeba zdrhnu...

8.7.2001 neděle (večer)
No tak teď mám fakt úžasnou náladu! Jasně, že L. k nám nemohla jet. Ani já k nim. A navíc jsem před chvílí mluvila s Radkem. Byl to naprostej konec. Prej se aspoň po dobu dvou měsíců neuvidíme. Vrátil se zpátky k Renatě. Tohle jsem nečekala. Takže teď jsem zas opuštěná. To potěší. No sakra ještě z toho nakonec budu smutná. Ale je fakt, že mě to mrzí. A navíc mi to řekne zrovna dneska, když sem mu chtěla říct, že s ním chci chodit. No co, třeba to je osud. Nejspíš by nám to stejně nevydrželo. No tak holka nahoď úsměv, vždyť to byl přece jeden z mnoha osob, co bezvýznamně proplouvaj mým životem. Dost možný, že měla pravdu Jana. Prostě tušil, že se mnou by to nadlouho nebylo a Renata je jistota. Kašlu na něj. Asi nestojí ani za to, abych nad ním vůbec přemejšlela. Kdyby mě opravdu tak miloval, jak tvrdil, tak by víc bojoval. I když i tak vydržel dlouho. Dneska je to právě měsíc, co jsme se blíže seznámili.
Štve mě, že tu není L. Sakra to je náladička. Vidím pěkně černě. Taky Petr už odjel zpátky domů. Ani sme se nerozloučili. Docela mě to mrzí. Bylo to celkem fajn človíček. Sakra je mi mizerně. Už tohodle světa mám plný zuby. Je to můj život! A je načase, aby se mi konečně dařilo tak jak chci já. A jedinej človíček, kterýho mám a kterej mi může pomoc je L. Musíme něco vymyslet. Bojím se návratu do školy. S L. je mi fajn. I když má chyby, je to jedinej človíček, kterej mi může pod kůži. Kdo mi rozumí a komu rozumím já, i beze slov.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. září 2014 v 19:25 | Reagovat

Setkání s Petrem. Třeba někdy zdrhnout (ale kam?). Je načase aby se mi někdy (konečně!) snad i dařilo! Téééda Bludičko, já mám často pocit, že píšeš mé story? :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. září 2014 v 0:17 | Reagovat

Je moc zajímavé porovnávat, jak se za ty roky vyvinul tvůj "deníkový styl".

3 S.I. S.I. | 9. září 2014 v 4:10 | Reagovat

Hehe. Jak moc v tomhle vidim sebe, kdyz jsem na chalupe :-D.

4 stuprum stuprum | Web | 9. září 2014 v 9:27 | Reagovat

Bylo mu 32 a teď je mu 45. Roky letí. :D

5 Beatricia Beatricia | Web | 9. září 2014 v 14:53 | Reagovat

Ano, je to už třináct let, ale pořád tvé zápisky moc ráda čtu. Už tenkrát ti to bezvadně psalo, mělo to šmrnc a styl.:-)

6 L. L. | Web | 11. září 2014 v 15:17 | Reagovat

"Říká se, že rozčilovat se znamená mstít se sám sobě za blbost druhých." - To se mi líbí

7 bludickka bludickka | 17. září 2014 v 16:42 | Reagovat

[1]: Škoda, že někde nejsou k přečtení ty tvé :)

[4]: No jo :D Tehdy byl dvakrát tak starej než já, takže mi to přišlo opravdu hodně :D

[5]: Děkuju :)

[6]: Úplně jsem na tohle heslo zapomněla, jsem ráda, že jsem ho znovuobjevila :) Někdy si na něj zkus vzpomenout :)

8 lovitka lovitka | Web | 28. září 2014 v 20:33 | Reagovat

"I když i tak vydržel dlouho." Zabíjíš mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama