Starý deník 11.8.2001

23. října 2014 v 21:11 |  Ze starých deníků
Sobota 11.8.2001
Je to síla se zas konečně dostat k tomu psaní. A že je rozhodně o čem psát. Ale asi to nebudu rozebírat až tak dopodrobna. Podstatný je, že "drahá" teta se rozhodla, že já spolu s L. do Prahy nepojedu. Naštěstí máma vymyslela, že bych mohla bejt u Lucky a Simony. A naštěstí to vyšlo! Do pondělka jsme byly s L. v týhle "prdeli". Celkem nic zajímavýho až na to že jednou večer za námi přišly do chaty ty malý čubky, aby nás prej pozvaly na ňákou jejich diskotéku. Mělo se to konat v úterý, ale to sme stejně už byly pryč. Zajímalo by mě, co zas měly za lubem. To, že se s náma chtěj skamarádit, jim nežeru. Ale to není vůbec momentálně zajímavý.

Těch pár dnů, co jsem byla v Praze byly teda rozhodně zajímavější. Zezačátku mi to trochu trvalo než jsem se do toho dostala, ale pak v pohodě. Poznala jsem dost Lucky kámošů a kámošek a musím říct, že jich má fakt dost. Na to já bohužel nejsem zvyklá - bejt od rána do večera se svou partičkou. Taky všichni dost hulej a občas si daj i ňákou drogu. Ale že by vyloženě smažili, fetovali - to ne. I když maj pár takovejch kámošů.
Ale bylo to tam moc fajn. Taková skvělá pohodička. Simona je taky dost fajn. Není to ten věčně rozčilující rodič. A taky Lucce dost dovolí. No prostě je správná. Nebo se neprojevila.
Akorát jsem měla občas docela problémy se s nima bavit, když jich byla větší parta. Věčně se totiž bavili o fetu a především o lidech co neznám. Takže nastalo občas to trapný mlčení. Ale to byl snad jedinej problém.
Jinak opravdu dobrý. Většinu času jsme trávili před školou nebo v parku. Hulením samozřejmě. Tenhle tejden jsem se do toho taky nějak obula. (Jen cigarety). V úterý a ve středu celý odpoledne s náma byla i L. V úterý jsme jeli všichni na Václavák. Kupovala sem si tam dvě tílka. A ve středu jsme jely na Václavák jen my dvě. L. tam měla mít rande naslepo s jedním klukem z internetu. On tam nepřišel. Ale stál tam jinej kluk - Ondra. Taky čekal na ňákou holku a ona nedorazila. Tak sme se s ním tak nějak začly bavit a pak sme s ním jentak courali po ulicích. Později v metru se to tak nějak vyvinulo, že už jsme se s ním vedly - každá z jedný strany. Na rozloučenou se s náma oběma cucal. Samozřejmě ne najednou. Docela odvaz. Ale konečně se nám splnilo mít jednoho kluka stejnýho. (Bože, my byly ďáblíci, to byly cíle, a vůbec. Člověku by mělo být až stydno :) ) Stejnak byl dost smělej. L. má jeho číslo, ale nejspíš se mu stejnak nebude ozývat!
Ale to všechno ještě nebylo zas takový! V pátek na moje 16. narozky jsem konečně poznala tu slavnou diskotéku Karlovy Lázně. Je to několik pater nad sebou - asi 5. A v každým něco jinýho. Jinej styl hudby. Chtěla jsem, aby šla L. s náma, ale je jasný kdo jí to nedovolil - bylo to pod záminkou přespat u Simony, ale ani to nevyšlo.
Před čtvrtou hodinou jsme šly k Petře, abysme se tam připravily. Já jsem šla v těch mejch oblíbenejch kalhotech, v jednom z tílek, co jsem si koupila. Vlasy mi udělaly Petra společně s Luckou. Kolem obličeje sem měla dva nagelovaný pramínky. Jinak přehazovanou pěšinku a vlasy stáhlý do culíku a konce natupírovaný. Měla jsem na hlavě asi tunu gelu a laku. Pak mě ještě Petra namalovala. Ani mě nedělala make-up. Jen pudr a trošku zdravíček. Pak oči, černý linky, to bych si snad nikdy nezvládla namalovat. A několik druhů stínů v barvě do stříbrna. Měla toho doma hotovou kosmetickou sbírku. Nakonec řasenku a rty v podobný barvě jako oči, nakonec ještě s trochou stínů. Když jsem se pak viděla v zrcadle, přišlo mi, že vypadam fakt hezky. A to je co říct. Holky byly oblečený podle "lázeňskýho" stylu: sukně přes kalhoty, návleky na nohy a ruce. Taky mi půjčily návleky na ruce. Kluci z jejich partičky nás tam šli doprovodit. Byli jsme tam mezi prvníma. Pak přišlo strašně moc lidí. Holky mě tam všude provedly. Pak jsem zkoušela, jestli se tam dokážu orientovat. A šlo to, takže pak už jsem s nima moc času nestrávila. Obě tam měly nějaký kluky. Ale v pohodě, zvládla jsem to tam sama. (Tomu říkám oslava narozenin.) Ňákej čas jsem tancovala v diskotéce, ale nijak zvlášť mi to nešlo, tak jsem toho nechala. Nejvíc času jsem strávila v Kaleidoskopu. Sice tam byla hudba nic moc - 80. léta. Jenže tam byl fakt krásnej barman, úplně jsem se do něj zabouchla, skoro. Jenže jemu jsem byla úplně volná. Seznámila jsem se s jednou holkou - Janou, je jí 24. Měly jsme docela stejnej vkus na kluky. (Zase se chci takhle seznámit s holkou!). Tak jsme tak tancovaly, hodnotily kluky, a tak. V tom Kaleidoskopu bylo navíc dost cizinců. Asi milion se se mnou chtělo seznámit nebo mě sbalit. Fakt síla. Jeden byl docela hezkej - bohužel nevím národnost, s tím sem se cucala, ale pak furt buzeroval, nechtěl mě pustit, pak mě chtěl někam odtáhnout. No hrůza. Vůbec jsem se ho nemohla zbavit! Pak mi přišel na pomoc jinej cizinec - přičernošenej. Podle slovní zásoby nejspíš Angličan. Ptal se mi jestli je všechno v pohodě a pak mi pozval k baru. Dala jsem si broskvovou vodku. Ale radši sem mu zdrhla, protože začínal bejt taky ňákej dotěrnej. Jenže problém. On mě pak potkal. Tak protentokrát mě otravoval on. Furt opakoval, tedy spíš ječel, že on mi zaplatil pití a co to jsem za děvku, když se s ním ani nevyspím, ani necucám. Jen si s ním povídám. Že sem prostě zasraná děvka - a furt dokola. Pak se nakonec ještě zeptal - kolik za to teda chci. Opravdu čůrák. Naštěstí sem se ho pak zbavila. Od tý doby jsem se snažila cizincům vyhejbat. Šlo to maximálně těžko, protože se na mě lepili jak vosy na med. Naštěstí mi už nedělalo takovej problém se jich zbavit. Ve finále jsem preventivně tvrdila, že neumím anglicky. Pak po mně prozměnu vystartoval jeden Čech - Petr, 18. Vrhnul se na mě velice brzy. Asi po 5 minutách jsme se cucali. Ale pak jsem si uvědomila, že on není ten, komu bych chtěla věnovat zbytek noci. Tak jsem mu řekla, že mám doma kluka a že jsem věrná. Pořád se mi snažil přesvědčit, že jsem moc hezká a že to se nedá brát jako nevěra, atd., atd. Ale já prostě nechtěla. Nebyl tak blbej, aby to nedokázal vzít na vědomí. Jen se mi občas chodil ptát, jestli sem se náhodou nerozmyslela. Ale já byla vytrvalá. Rozhodla jsem se, že už nebudu čekat, kdo se mě pokusí sbalit, ale vyberu si sama. Ten výběr nebyl těžkej. Líbili se mi tři kluci. Jeden cizinec - takže sbohem. Pak barman - na toho jsem prostě neměla. A pak ten třetí. Pozorovala jsem ho už delší dobu, byl takovej ňákej osamělej. Tak jsem se rozhodla pro něj. Navíc měl takovej slaďoučkej obličej. Suverénně jsem se vedle něj posadila a začla konverzovat. Hned po mý první větě se tak hezky usmál, že jsem věděla, že jsem si vybrala správně. Pak jsme si šli sednout někam, kde se dalo líp kecat. I když on toho moc nenakecal. Spíš já jsem byla jak mlejnek. Divim se, že to ustál. Ví o mě snad naprosto všechno. To kecám. Nevím, čím to je, že když jsem s klukem sama a on je spíš málomluvnej jsem schopná mluvit za oba dva. O něm jsem se dozvěděla, že se jmenuje Tomáš - na ty jsem přímo vysazená!, je mu 22 - tipovala jsem míň, ale neva, bydlí samozřejmě v Praze - škoda! a chodí na ČVÚT - docela chytrej. Pořád jsem čekala, kdy se na mě vrhne - jako ty před ním. Trvalo mu to dlouho. Když už jsem pomalu myslela, že nic nebude. Seděli jsme zrovna v Kaleidoskopu a já si chtěla natáhnout nohy tak, abych se o něj mohla opřít. Takže jsem tak trochu ležela na něm - když to řeknu hodně zjednodušeně. Dvacet minut trvalo než se konečně odhodlal a začli jsme se líbat. Je to fakt fajn kluk. Když dýza skončila, pomoh mi najít holky a pak jsme se rozčloučili. Nemám na něj ani číslo. Prej se tam možná někdy setkáme. Ale bůhví kdy se tam dostanu já. Ale jsem na sebe pyšná. Protože víceméně jsem ho sbalila já. Konečně po 100 letech opravdu hezkej kluk. Docela mi chybí. I Lucka, holky a celá ta jejich partička. Jsou to fakt fajn lidi. I když asi kdybych je neznala, tak by mi přišli jako ty klaiscký nafoukaný krávy - dělaj takovej dojem. Ale už se moc těším až tam zas někdy přijedu. Domluvily sme se s Luckou, že si to musíme zas někdy zopáknout. Navíc děsně se mi líbí to jejich chování k sobě navzájem - objímaj se, dávaj si pusy - i mezi holkama. Konečně někdo komu to nepřijde nechutný. Chtěla bych mi takovou partičku i doma, ale bohužel.
Teď - nejspíš zejtra, jestli to vyjde, tak se chystám opět do Prahy. Tentokrát za L. Už se na ní moc těším. Doufám, že to bude stát za to.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 23. října 2014 v 21:32 | Reagovat

Bezvadné počteníčko. Škoda, že jste si nedali kontakt s tím klukem co se ti líbil... ale vzpomínka je to hezká.
Já jsem si zakázala nostalgické vzpomínky... dívám se jen dopředu a očekávám věci příští... Čo bolo, to bolo.☼☼☼

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. října 2014 v 8:05 | Reagovat

Koukám, že tvou životní cestu lemujou stovky zlomenejch klubovejch srdcí :-).

3 Kay Kay | Web | 24. října 2014 v 13:16 | Reagovat

Ty jo, kolik, tři kluci za noc, dohromady 4 za jeden den? :D ¨

Ten den, co jsi tohle psala mi mělo za týden být pět let. Takže moje deníčky z té doby asi vypadaly trochu jinak :D

4 Orida Orida | Web | 24. října 2014 v 14:21 | Reagovat

Ono rodičia sa najčastejšie prejavujú keď tam nikto z vonku nie je :D

Ale je fajn spomínať a hrabať sa v starých denníkoch. Ja by som si to ale asi netrúfala zverejniť :)

5 Erička Erička | Web | 24. října 2014 v 18:06 | Reagovat

Jů, to se krásně četlo :) Super zážitky v 16 letech :)

6 Vendy Vendy | Web | 25. října 2014 v 17:06 | Reagovat

To byla doba. Zábavy, parta, jediná starost, jak se pěkně obléct, jak se namalovat, a kterého kluka sbalit... zlatá léta. :-)
Pěkné počteníčko, psalas zajímavě už tehdy, píšeš zajímavě dnes. To ti zůstalo... :-)

7 Doma Doma | Web | 26. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Rozčiluje mě, že nemám taky takhle sepsané vzpomínky, protože je to fakt bezvadná věc :D

8 stuprum stuprum | Web | 27. října 2014 v 21:07 | Reagovat

Pořád jsem čekala, kdy se na mě vrhne. :D

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. října 2014 v 14:07 | Reagovat

A sakra, to je divočina...:-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 31. října 2014 v 14:03 | Reagovat

Krásné vzpomínky zachycené do slov. Přímo cítím vůni laku na vlasy, parfému, očních stínů a závan zteplalého levného vína, které jsem upíjeli cestou na zábavu přímo z flašky. Brrr! taky jsem pak dalších deset let vínu nemohla přijít na chuť. Dělalo mi škleby.:D

11 bludickka bludickka | 3. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

[1]: Nostalgie je bolavá, ale i příjemně hřejivá :)

[2]: Srdcí to teda nevím :D Možná spousty zklamaných nadržených kluků :D :D :D

[3]: Nojono. Tehdy jsem si chtěla užívat život a hlavu jsem si s tím nelámala :)

[7]: Tak začni sepisovat teď :)Mě taky štve, že jich nemám víc.. že některé jsem zničila a v některých obdobích jsem nic nepsala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama