Starý deník 22.7.2001

5. října 2014 v 22:05 |  Ze starých deníků
neděle 22.7.2001
Tak se zas po delší době dostávám k psaní. L. se právě nasrala a někam vypadla - no prostě jedna z ideálních situací. Za ten tejden je teda rozhodně co vyprávět. Až se mi to zdá neuvěřitelný.

Začnu od pondělka. No ono bylo celej tejden hnusně, tak sme byly zavřený doma. Naše nejčastější zábava bylo čumění z okna. No a asi se stal zázrak. Pár kluků z tý partičky od vedle si nás všimlo a tak nějak sme začli komunikovat - přes okno. Chtěli, abysme s nima šly večer do hospody, ale tady panovaly takový prapodivný vztahy. Teta s L. se děsně pohádaly, L. dostala hysterickej záchvat. Prostě to tu bylo šílený. Kluci z toho asi museli mít pěkný divadýlko. Nakonec jsme přece jen vyrazili do hospody - já, L., máma, táta, (teta) Jarka (a její syn) Tomáš. No, měla jsem náladu pod psa a navíc ta pitomá Bagračka měla furt ňáký blbý kecy. Koukali jsme, jak kluci hrajou šipky. Byli tam i Čachráci. Pak s přibývajícím časem začínali bejt rodiče nějak v lihu, kluci z toho měli zábavu. Hlavně z mámy. Pak dohráli - vyhrál Tomáš (ne ten bratranec, ale ten nově poznanej) a já mu poblahopřála a dala mu pusu. No a to jsem ještě netušila, jak to dopadne. Pak jsem se s ním a L. ještě dlouho bavila. To bylo fajn. Taky jsem toho celkem vypila - dva velký panáky citrusu, dvě jablíčka a jednu zkumavku. Ale to jsem na tom byla celkem v pohodě. Jen se mi trochu motaly nohy, jinak o.k. Mezi mnou a Tomášem se to vyvíjelo docela slušně. Jarka pak domluvila, že z tý hospody půjdem k nim do chaty - k Bagračce. Chtěli sme jít napřed - já a Tomáš a L. a Míra. Ale táta byl ňákej nasranej, tak sme museli na něj čekat. Pak jsme tedy šly napřed my dvě s Jarkou. Ostatní za náma pak měli přijít. Ale ten IQ Míra spal ve vesnici u kluků ve stanu. Tak za náma přišel Tomáš a šli jsme k nim. Tam jsme kecali. Jo, to bylo ještě furt v pohodě. Ale pak přišli rodiče s Jarky Tomášem. Oba děsně nalitý, začli vyvádět. Pak táta usnul u stolu. Máma bohužel ne. Bylo mi z nich fakt blbě. Začla jsem do sebe kopat nějaký panáky citrusu, abych se dostala do stavu, kdy mi nebudou vzrušovat. Jenže jsem to asi pěkně přepískla. Od tý doby si pamatuju zoufale málo. Jen, že jsem šla za Tomášem a tak jsme tam stáli v objetí a poslouchali máminý opilecký kecy. Pak snad máma chtěla hrát karty - pamatuju si jen, že sem se vůbec nemohla soustředit a pak že jsem se s s Tomášem líbala. Pak je dlouhá pauza o který nemám ani ponětí. Pak už jsou jen dvě velice mlhavý vzpomínky. Jedna, jak jsem byla s Tomášem v koupelně. Tuším, že sem na sobě neměla vůbec nic. Vůbec nevím, co se dělo. Jen, že se Tomáš ptal, jestli to chci a já se ptala, jestli má kondom. On řek, že nahoře. Chtěl bez něj, ale já byla zásadová - kupodivu k tomu stavu. Tak šel nahoru a vím jen, že se hrozně dlouho nevracel, tak jsem se chtěla oblíct a jít za ním. Od L. vím, že pak mě šla do tý koupelny hledat a našla mě polooblečenou na zemi. Asi jsem musela spadnout. Div, že jsem se nezmrzačila. Jo, ten Tomáš nepřišel zpátky, protože máma mu nahoře dávala nějaký přednášky. Potěš, slyšeli to všichni z jejich chaty. A než přišel, tak už jsem byla z koupelny venku. Škoda, na jednu stranu mi to docela mrzí, že jsem se s ním nevyspala. (Ehm, můj přístup ke ztrátě panenství tedy rozhodně romantický nebyl.) No asi to tak chtěl osud. No a ta druhá vzpomínka je jak kolem mě stojí máma s L. a Tomášem a já bleju do kýblu. Pak jsem se doslechla ještě dvě věci. Ta první, že mi bylo blbě a blila jsem kudy sem chodila, pak jsem si málem rozbila hlavu o záchodovou mísu, ještě pár dní jsem tam měla bouli. A pak taky, že když se táta probral, tak zjistil, v jakým jsem stavu a pěkně mě ztřískal. Prej pár facek dostala i máma a jednu dokonce i L. No prostě táta byla nasranej na mámu, tak si to vybíjel, jak se dalo. L. už je tu, tak to dopíšu zas jindy.
(Už to začíná. První ze záznamů, kterými asi není radno se pyšnit. Ba naopak, se mi do zveřejnění vůbec nechtělo. Nic jsem nevynechala a je to verze přesně z mého deníku. Nejvíc mě fascinuje, že za podobné excesy se daleko víc stydím dnes, ačkoliv je to už dávno pryč. A taky mě hrozně baví, že tehdy jsem si se studem hlavu nelámala a byla jsem prostě taková uvolněnější. Asi po všech stránkách. Tohle jsou věci, který by si člověk radši nechal pro sebe. Ale zase... nechci mít pocit, že se mám stydět a dělat tajnosti jen proto, aby mě druzí neodsoudili. I takovéhle nepříliš pěkné zážitky byly součástí mého života. A tenkrát jsem si s tím kdovíjak hlavu nelámala. Tak proč teď.. po těch letech? )
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 6. října 2014 v 3:31 | Reagovat

No... nejni zlý - na první skoroepizodku. Skoro roztomilé. :D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. října 2014 v 8:05 | Reagovat

Od líbání s milovaným protějškem k objímání obyčejného kýblu někdy není daleko :-). Je zajímavé takhle nahlédnout do svého vlastního konání v minulosti. S dnešním nadhledem a schopností se nad sebou samotným pousmát i povzdychnout. Romantické to sice nakonec moc nebylo, ale důležité je, že mohlo být. Mimochodem, vypadá to, že odpovědnost je ti opravdu vlastní!

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. října 2014 v 17:38 | Reagovat

Jéje, to jsou zajímavé vzpomínky. :-) Objímání záchodové mísy si asi zažil každý, ne každý, to veřejně přizná!:-))

4 doDina doDina | Web | 6. října 2014 v 19:59 | Reagovat

Páni, nabíráš obrátky. Říkala jsem si kdy to přijde :) Ani se nenadějeme a Bludička nám dá na útěk :)

5 L. L. | Web | 6. října 2014 v 23:34 | Reagovat

Páni

6 Bev Bev | E-mail | Web | 7. října 2014 v 5:22 | Reagovat

Taky mám zážitky, za které se daleko víc stydím dnes, kdy jsou dávno promlčené, než v době kdy se odehrály. Třeba jak mě poprvé táta načapal opilou, na zábavě za boudou pro muzikanty a jelikož to do té doby bylo něco u mě naprosto nevídaného, povídá ještě laskavě: "Pročpak nejsi s ostatníma?" a já mu na to řekla: "Když je ti na blití, tak nevyhledáváš společnost." Tenkrát mi to přišlo jenom vtipné a pohotové, dneska se nad tím směju a taky červenám.
Mám takovou zkušenost se svými trapnými a bolestnými zážitky, že v momentě, kdy je dokážu sdělit a třeba se jim i maličko usmát a zakroutit nad nimi hlavou, pak teprve začínají ztrácet na své síle a to, co mi připadalo jako strašná nesdělitelná věc se promění v to, co skutečně je, pouhý zážitek, sice ne zrovna moc pěkný, ale jenom drobný střípek, který sám o sobě zas tak moc neznamená. A tak si myslím, že jsi zvolila správnou cestu. Nemáš se za co stydět, ba právě naopak, jsi velmi statečná a obdivuhodně upřímná. A možná se tím zabýváš až dnes, právě proto, že už se toho potřebuješ zbavit. Máš můj obdiv a držím ti palce. :)

7 Beatricia Beatricia | Web | 7. října 2014 v 8:28 | Reagovat

Co tam, to tam.. o to hlavy nelam. Staré přísloví má pravdu. Proč se nervovat nad věcmi a příhodami z dob minulých, jakoby nebylo dost těch aktuálních.
Znamenitě a detailně jsi vylíčila tu rodinnou selanku... jako vždy parádní psaný útvar. A to ti zůstalo dodnes a na tom jedině záleží. ☼☼☼

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 9. října 2014 v 13:37 | Reagovat

[1]: Jojo, vážně roztomilé a romantické :D :D

[2]: Tak to se obávám, že tě v některých mých zápiscích budu muset vyvést z omylu... ehm :)

[3]: Tohle přiznání s mísou je zrovna to, které mi vadí nejmíň :D

[6]: Děkuju, moc pěkný komentář!

[7]: Děkuju, děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama