Starý deník 27.7.2001 - 4.8.2001

17. října 2014 v 18:19 |  Ze starých deníků
pátek 27.7.2001
Tak by to snad mohlo vyjít. Dneska jedem do města na odpoledne, ale musíme nějak zařídit, abysme mohly na tu Střelu. Chci vidět Tomáše a především chci vědět jak by na naše setkání reagoval. Jestliže ho neuvidím teď, tak už to pak fakt nebude mít cenu.

Tady se ty vztahy zase trošku uklidnily. No, abych to nezakřikla. Snažim se do L. hustit, aby se snažila. Protože pak kvůli těm jejím zákazům nemůžem nic.
Ani jsem nenapsala, že minulou sobotu jsme šly na dýzu. Měly jsme dva vstupy - Na Střelu a Pod věž. Na Střele se to docela rozjelo, v pozdějších hodinách tam bylo dost narváno. Ale nikdo známej. Pod Věží bylo známejch víc. No, ona tam v podstatě chodí furt ta samá partička. Taky tam byl bratránek se svým kámošem. Taky mě celkem překvapil. Jednou za námi přišli a bratránek říkal, že Tomáš - tak se ten kámoš jmenuje - se chtěl seznámit. Tak jsme si podali ruce, dali si pusu na seznámení a stáli tam jak čtyři sochy. Prohodila jsem s bratránek akorát pár slov, jinak trapný ticho, takže radši odešli. Na dva ploužáky jsem tancovala s jedním vojákem Pavlem. Přesto, že se jinak vojákům, těm nadrženejm prasatům, vyhejbám, tak tenhle mě docela překvapil. Byl docela slušnej. Taky tam byl Leoš. Už jsem ho dlouho neviděla. Furt jsme se na sebe tak usmívali :) Sice se mi vůbec nelíbí, ale je docela sympatickej a taky děsně milej. Úplně skvěle by mi pasoval do představy ideálního nejlepšího kámoše. Ještě jsem zapomněla - potkala jsem Vaška. Šel zrovna z pabu - nevímkam. Čuměli jsme oba na sebe a vůbec jsme se nemohli poznat. Akorát jsme se pozdravili a nic z toho nebylo. Žádnej rozhovor. Pak jsem se ho snažila najít, ale asi se vypařil. Tak jindy, no. Jinak tady zrovna vzrůšo není. Včera sme slavili Anči svátek. Aspoň jsem se pořádně přežrala. Jinak ve středu jsme byly večer v hospodě, bylo tam divadelní představení. Cesta kolem světa za 80 minut. Některý účinkující byli postižení. Ale fakt jsem byla ráda, že jsme tam šly. Byla tam děsně příjemně atmosféra. Ty lidi mi přišli takový čistý, přátelský, usměvavý. Příjemná úleva od těch nafoukanců, který sou na každým druhým kroku. V úterý jsme byly taky ve městě a pak jsme jely pětkou. Jo zjistila jsem, že Leoš dělá v ňáký tý vesničce pingla, kupodivu si mě taky všimnul v okně autobusu a zamával mi.
Poslední dobou fakt dost chodíme na internet. Na pokec, je to docela zajímavý. Dneska se tam taky chystáme. Abych ještě nevynechala, takže v pondělí sme přijely do města. Ale hlídaly sme E., protože rodiče šli do hospody. Říkali, že přijdou do půl jedenáctý. Ale nějak to protáhli. Do půl pátý. Tu noc jsem se teda moc nevyspala. No nic, musím končit L. mi tu furt "obtěžuje".

středa 1.8.2001
Teď jsem zase tady, v tom zapadákově. Ale v neděli jsme s L. jely do města. A večer jsme byly v pabu - na kulečníku. Je to fakt skvělá hra. Jenže pak tam bylo dost narváno, tak jsme šly domů. A cestou jsme potkaly Kubu s jedním jeho kámošem. Nevím, jak se jmenuje. Chvíli jsme s nima seděli u kašny. Koupili flašku jablíčka, takže jsme trochu pily. Pak se L. s tim idiotem rvala o uzávěr a on jí shodil do květináče a mě taky, takže sme byly pěkně naštvaný a špinavý. Kuba furt říkal, proč jsme se mu neozvaly, že někam jdem. A abysme mu příště poslaly sms, a že půjdem s ním.
V pondělí jsme byly celej den na koupáku. Bylo to fakt fajn. Všimnul si nás tam ňákej tátovo známej s dvěma dětma, takže sme tam s nima blbli. Pak jsem taky viděla Martinovo Kadlecovo kámoše - Pavla S. Několikrát mě hodil do vody. A pak mě furt potápěl a nechtěl mě pustit. Chvíli jsem se s ním bavila. No a večer jsme šly opět do pabu. Byli tam samí vojáci, no hrůza. Zas jsme hrály kulečník, ale seděli tam tři - a ty nás pořád drbali. Myslela jsem, že to nikdy nedohrajem. No a pak jsme šly do Letňáku na Hele vole, kde mám káru. Byl to fakticky úžasnej film (tohle bych si asi už dneska nemyslela). Stálo to za to! Pak jsme se zas vracely do pabu. Cestou jsme potkaly Renatu s Radkem a ňákou partou kluků. Dělali oba, že mě neviděj. No, v pabu jsme zas hrály kulec a pak šly domů. A včera jsme ještě byly v knihovně na internetu - na pokecu. Děsně mě to baví. Je to fakt skvělá věc.
Dneska mi řekla máma, že mi včera někdo volal. Nevím, proč jsem naivně doufala, že by to třeba moh bejt Tomáš. Ani nemá mý číslo a i kdyby, řekla bych, že na mě kašle. Ten, kdo mi volal, byl Radek. No vážně - tomu bych nevěřila. Nevím, co chtěl. Máma mu řekla, že nejspíš budu ve čtvrtek doma, tak uvdíme, jestli se ozve!

sobota 4.8.2001/pátek 3.8.
Musím říct, že tenhle večer byl docela fajn. Tedy alespoň jsem se domů vrátila příjemně vyrovnaná. V devět jsem měla sraz s Káťou před pabem. Šly jsme na kulec. Musím říct, že tu hru zbožňuju čím dál víc. Ňákej čas jsme tam seděly a pak jsme byly ještě na chvilku v Kele - nic zajímavýho. Pak jen se mrknout na Střelu a jinak jsme byly Pod věží. To bylo taky jediný místo, kde se aspoň něco dělo. Výjimečně tam byla i "opičí maminka" paní H. Docela jsem se divila, že se ke mně ještě zná. Přišla totiž ke mně, podrbala mě ve vlasech a ptala se proč netancuju. A asi minutu se se mnou bavila. Vcelku milá osůbka, taková správně ujetá. Jo, a Osud si půjčil mý brejle - taky div že se ke mně znal. Pak začly ploužáky. Káťa tancovala s jedním cikánem - byl neskutečně vlezlej. Já ho odmítla. Pak jí dost krutě balil. Fakt ty ploužáky dneska trvaly nějak dlouho. Mezitím jsem průběžně odmítala zbylý dva cikány vyššího věku, který mi furt buzerovali a nechtěli si dát pokoj. Vypadali jako pěkný úchyláci. Tak jsem naschvál šla tancovat s jedním klukem. Jméno se mi nějak vykouřilo z hlavy. Teda jako kluk zrovna nevypadal. Přišel mi dost starší. I když mu bylo 22. Taky se pokoušel, aspoň mi dát ruce na zadek, ale měl smůlu, takže se trochu uklidnil. Pak jsme kecali o "mým" klukovi. Vymyslela jsem si ho podle vzoru Tomáše, abych měla klid. Pak jsem šla ještě na jeden s vojákem Honzou. Byl mírně připitej, ale jinak fajn. Takže musim říct, že dneska jsem tedy byla opět docela v kursu. Dokonce jsem třikrát slyšela, jak jsem krásná. I když mi to přijde dost k smíchu. Dvakrát od těch s kterýma sem tancovala a jednou od toho cikána. Zvláštní. Už dost lidem jsem se líbila a dvakrát tolika jsem připadala hnusná. A přitom si o sobě myslím, že jsem průměr. No nic.
Přišla jsem domů asi ve třičtvrtě na jednu. Mohla jsem tam zůstat dýl, ale bez Káti se mi nechtělo. I když ten voják mi zval k baru.
Jen mě mrzí, že L. musela bejt na chatě. Než jsme totiž ve čtvrtek odjely, tak sme se totiž u oběda parádně pohádaly. Tedy aspoň teta s bábinou na nás začly vytahovat starý záležitosti a rejpat se ve všem dost hluboce. Nakonec je z toho všeho velkej průser a až se zejtra všichni setkáme v chatě - to nechci vidět. Bojím se toho. Takže L. musela dneska pětkou na chatu. Vzpomněla jsem si ještě, že jsem potkala toho bratránkovo Tomáše. Ani nepozdraví. Parchant. A to se mi začal docela líbit!
Včera jsme byly opět na internetu. Spravit si náladu. Začínám ho milovat - internet. A večer jsme chtěly jít na Kolonu s Kubou, ale ten byl u tety, tak jsme šly samy. A taky do pabu. Na kulečník, samozřejmě. S holkama - Káťou a Jarkou - její kámoška z plavání. Taky jsme potkaly A. s Jarkou a její sestřenicí. Ani se s náma nijak nezabejvali. Ale co bych od A. čekala?! Taky tam byli ty Slováci, jak jsme je už za tenhle tejden několikrát potkaly. Ten jeden se mi fakt začíná dost líbit. Ale myslím, že už odjeli. Taky jsme viděly Kocíka, ale ani nepozdravil a toho bratránkovo miláčka - už mě s tím přehlížením leze na nervy.
Jo, ještě bych málem zapomněla na středu. Radek za mnou suverénně přijel na chatu. Docela odvaz. To jsem od něj nečekala. Kecali jsme spolu asi tři hodiny. U rybníka a tak. Vidělo nás spolu dost lidí, tak uvidíme, co zas bude kolovat za drby. No musím říct, že jsme si fakt prima pokecali. O Tomášovi - musela jsem se na něj zeptat - říkal samý hnusný věci. Je to děvkař, atd... Vlastně za mnou přijel, aby mi řek, že od hlavy až k patě jsem holka o jaký vždycky snil. Hahahaha. A že by mi tudíž chtěl aspoň jako kámošku. S čímž jsem teda souhlasila. Pak chtěl, abysme se s Renatou zas usmířli a bylo to mezi náma jako dřív - s tím ať nepočítá. Ale jinak to s ním bylo fajn. Až pak doma na ty kecy: Musíš mu mávat z okna? Vždyť vás spolu viděla celá ves. Teď se bude říkat, že s ním chodíš. A až pak za tebou přijede nějakej jinej, tak budou říkat, že to střídáš jako ponožky. A proč za tebou vůbec jezdí, když má svou holku? A blablablabla. Doslova řečičky tetičky. Co se furt stará?? Bojí se, abych jí náhodou L. nezkazila, nebo co jí zas hrabe? No snad to zejtra nějak ustojím!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 17. října 2014 v 18:47 | Reagovat

To všechno vodnééés čas... byl to čas her a malin nezralých. Od té doby se událo tolik nových příhod a objevilo se tolik nových tváří a život běží a běží dál.☼☼☼

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 17. října 2014 v 19:11 | Reagovat

Sakra, tady by měl být "slovníček"!:-))
...před pabem, na kulec, ahááá už to vidím, to je kulečník. Nesmím být netrpělivá a číst až do konce, já vím!
Jinak super Bludičko, hlavně to přežrání, to mě dostalo!:-)

3 Erička Erička | Web | 18. října 2014 v 23:00 | Reagovat

Jé, tak na tu dýzu bych šla taky! No vojáky moc nemusím :D

4 stuprum stuprum | Web | 19. října 2014 v 17:50 | Reagovat

Vojáci jsou nadržená prasata a šlapky jsou znechucené rutinérky, tak je to správně. :D

5 L. L. | 19. října 2014 v 21:10 | Reagovat

Kulečník jsem nehrála ani nepamatuju, měla bych to napravit :D

6 monbella monbella | Web | 21. října 2014 v 13:42 | Reagovat

Ať si říkají co chtějí, dokud si povídáte tak je to ok ... :-)

7 bludickka bludickka | 21. října 2014 v 17:55 | Reagovat

[2]: a pab je klub, kam jsme chodívali :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama