Dokud můžeš

2. listopadu 2014 v 22:13 |  Občasník
44. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

27.10. Čeká nás Cesta okolo Světa. Pěkně bahnitá. Je mi strašná zima. Doufám, že mě zachrání čelenka od Vietnamky. Jsem zakuklená. Že nevidím dál než pod nohy. Jak by tu bylo krásně! V létě. Nebo alespoň na jaře. Třeboň má spousty hezkých lavičkových míst. Dvanáct kilometrů bylo dnes jako nic. Krčma má samé rezervačky. A dlouhé čekání na jídlo. Kupodivu se těsně vejdeme do mezičasu. Pejsek Kuba. Malej buldoček (?), co se vedle mě suverénně posadí. A strká mi hlavu do talíře. Hezkou chvíli. Než ho majitel okřikne. A dodá, že není divu, že se k hezký ženský lísá. A R. je zas na koni. Jako by mi to ty chlapi dělali schválně. Shodneme se, že jsem typ tak pěti procent chlapů. R. to přijde moc. Mně málo. Dadaclub má dnes otevřeno. Jdeme na pivo. A zahrát si kostky. A majitel je nebývale přátelský. Komunikativní. Družný. A tak vůbec. Nevadí mi to. Taky bych se družila. S kdekým. R. se kroutí. Prej mě ten týpek balí. Copak jsem slepá? Že nevidím, jak po mně kouká. No jo, jsem ženská. A chlapi po ženských koukaj. Co s tím nadělám. Za chvíli přijde jiná.





________________________________________________________________________________________________________________

28.10. V noci se budím. Opět z noční můry. Jak to, že je mi takové vedro? A nemůžu spát? Ráno. A já se necítím dobře. Snad na mě něco neleze. Potřebuju být zdravá. Pálí mě oči. A vůbec všechno. Venku je konečně krásně. Teď když odjíždíme. Poslední snídaně. Tentokrát neopakuju. Že vše je naposledy. Jdeme se podívat. Pietní akt. U Památníku obětem zla. R. se kamarádí s nějakou bábrdlí. Za účelem zjišťování. A já si všimnu pana Voka. -Joo, budeme ho pronásledovat! A on se motá bezprizorně městem. A k žádný kavárně nás nezavede. Jdeme zas do tý pohádkový. Zahřát se horkou griotkou. R. chce pokračovat v pátrání. Kterým ho pověřil táta. Po jedné staré paní. Kdo by řekl, že je to celkem snadné. Kdyby byla doma. A já zatím hledám hrob na hřbitově. Výluka. A z Veselí, náhradní doprava. Která skoro nejezdí. Čeká mraky lidí. A autobus vezme jen tři. Další je narvaný až po strop. Nevejdem se. A tak hodina mrznutí. Pak provokujem sezením v první třídě. Pak se mačkáme. A pak už jsme konečně doma! Povinnosti už se nás nemohly dočkat.
________________________________________________________________________________________________________________

29.10. Zdá se mi o tom, že mám dítě. A jako v každém takovém snu, nevím, jak se o něj postarat. Ale v tomhle snu jsem jím posedlá. Nechci ho dát z ruky. Zbožňuju ho. Jsem jím nadšená. Nejsem schopná na minutu ho spustit z dozoru. Zvláštní. Po třech týdnech jdu na oběd s JR. Začíná osmý měsíc. A holčičce se už chce na svět. A ještě aspoň měsíc by měla vydržet. Nedovedu si představit. Čekat na to v nemocnici. Tramvaje z Karláku jsou narvané. A gentlemanství je sporná otázka. Jeden kluk se zmáčkne. Abych se vešla. A jiný se nacpe. A místo mi zabere. Na to, aby člověk mohl jezdit mhd, potřebuje nejen předplacenou opencard. Ale hlavně ostrý lokty. Sraz s SI v Dobrý trafice. A představení Lolitky na cestě v Café v lese. Málokdy mívám pocit, že bych něčemu rozuměla. Vždy si nacházím to své. Velkým plusem je, že se soustředím. Ani na vteřinu se nenudím. A jsem ráda, že jsem se účastnila. Ještě jedno malý. Komu by se taky chtělo domů. Kdyby nemusel. V tramvaji potkávám kluka z literárního kurzu. Jede s jednou představitelkou hlavní role. Nebo je jí jen podobná? Něco prohodíme. Je fajn, že se zná. A hlavně je fajn vracet se z fajn večera ve fajn náladě. A doma zasmušilý R. Čeká na mě. Chce radu. Jak odmítnout finančně pomoct BA. V tomto ohledu mám značné zkušenosti. A tak můžu být nápomocná. Je tak bezva. Když někdo potřebuje znát můj názor!
________________________________________________________________________________________________________________

30.10. Zase se zkouším přihlásit. Na skupinovou terapii. Začínající za několik měsíců. Mít naději. Že někdy najdu tu správnou cestu. Z bludiště. Jedu si pro recept na štítnou žlázu. A narychlo jsem se objednala k očnímu. Oči pořád pálí. Nerada takhle spontánně zdrhám dřív z práce. Ale důvod je obhajitelný. Vlak má jako naschvál zpoždění. A tak na vymodlený a těžce utvořený termín prijíždím pozdě. Sestra (?) se teda tváří! Doktor je milej, jako vždy. Poslední dobou však vnímám většinu mužské "příjemnosti" jako projev nadrženosti. -To už jsme se neviděli tři roky? Jak se vám krásně zlepšila pleť? Jak jste to dokázala?.. Každý chce návody. Ale ani já sama nevím. Ten má ale pamatováka. Moji šílenou pleť si pamatuje kdekdo. A po zlepšení zase přichází zhoršení. Bohužel. Mám zánět dolního víčka. Na jednom oku slušně rozjetej. Na druhým začínající. Bezva. To tu dlouho nebylo. Pětkrát denně kapat a čtyřikrát denně mazat? Budu vůbec dělat něco jinýho? A co to rozmazané vidění? To toho v práci udělám hodně.
________________________________________________________________________________________________________________

31.10. Někdy je ten dnešní svět tak absurdní. Že člověku nezbývá než se od srdce zasmát. Konečně mu naskočí zelená. A celou dobu jejího působení před ním stojí tramvaj. Když odjede, je zase červená. Tak znovu čekat. Musím se smát. A kluk vedle mě taky. Praha je stále tak ucpaná. Že dávat si čtvrthodinové rezervy na jeden přestup přestává stačit. Nehledě na to, že je zázrak vejít se do tramvaje. Fakt masakr tohle cestovaní. Taktak stihnu vlak. Jedu s N. a její kolegyní. Nemám ráda kupéčka. Vedro a nedýchatelno. Ještě jsem ani nic nepila. A už jsem si málem kápla do oka Bachovky místo Floxalu. Večeříme v Big Burgru. Už jsem se fakt těšila na pivo. Jdeme do Lampy. Na kapely. N. kamarád Jeník. Vypadá úplně jinak. Než když jsem ho před x lety viděla. Vůbec jsem ho nepoznala. Je napitej a družnej. A já se snažím šetřit. Vypít za celý večer jen tři piva. A odejít před jedenáctou. Potřebuju síly na zítra. U N. doma je zima. Vůbec nejsem schopná se pod peřinou zahřát. N. by si pořád povídala. A mně se chce hrozně spát. Je jedna ráno. A z usínání nás budí co? Siréna. Trvá to snad deset minut. Co to má znamenat? Netušíme. A tak N. po deseti minutách opět dříme. A já mám zase na chvíli o čem přemýšlet.
________________________________________________________________________________________________________________

1.11. Zase to kapání, mazání, koupání, snídání. A hodně povídání. Je opravdu hloupé. Snažit se shrnout. Jak se vlastně mám. Hm? Dobře?.. protože Ježíškovej čaj je bylinkovej, voní a hřeje? Špatně?.. protože čaj není to. Na čem by mi v životě opravdu záleželo. Bezdomovec má taky radost, když mu někdo dá drobák. Ale že by se mu celkově dobře dařilo? Kolem pobíhá N. synovec. Já si pořád neumím představit, že DK má dva syny. A její život se točí jen kolem domácnosti. Zešílela bych? Definitivně? Už mi nepálí jen uleptané oči. Pálí mi celej obličej. Nejradši bych si lehla pod deku a měla oči zavřené. Ale dneska je krásně. A dneska se slaví. Narozeniny A. A dvanáctileté výročí našeho prvního pokrvení. To byl tak luxusní nápad!! Koupit tequilu. (Snad si to budu myslet i zitra.) Sedíme na lavičce. Je krásně teplo. Lijeme dobrůtku do panáků. Olizujeme z ruky skořici. Přikusujeme pomeranč. Tahle chvíle vejde do dějin. Je mi nádherně. Okolo lavičky pobíhá vrabeček. Teď, teď, teď, teď. Žiju blaženě. Po tváři se roztahuje úsměv. Všechen ten led, co mě drží v zajetí, taje. Jsem nahá. Na dřeň. Dřeňová. Svobodná. Živá. Uvolněná. Ryzí. Někteří lidi koukají znechuceně. Jiní přátelsky. Baví mě být viditelná. A chci se družit. Zastavuje se u nás bábrdlinka. Šestaosmdesát. A dává do placu léty ověřenou moudrost -Holky, užívejte si, dokud můžete. A my chcem, aby si dala s náma. Liju jí jen po dně. Ještě tak mít jí na svědomí. Ale je kouzelná. A já se na ní věším. (Musím se furt na někoho věšet?) Žije v Kanadě. A pořád říká Anyway. Prý je to tam levnější. A lidi se pořád nemračí, jako tady. Je ráda, že my se smějem. Říká nám adresu plzeňského bytu. Zve nás na návštěvu. Povídáme si. A po štamprdličce se osměluje. A loučí se posledním moudrem. -Jo, chlapi. Těm pořád stojí... Utíká to. Honem do pizzerky. Jakej čas je ideální na to být na káry? A stalo se někdy, abysme v pizzerce obe pily kolu? A neměly chuť jíst? Musíš holčičko, kočičko. Být poslušná. A zatím si v půl šestý pod parou. Brzdi. Jedeš z kopce. Nabiješ si hubu. V Jekylovi nikdo není. A tak hrajeme dvě hry fotbálku s nějakýma podivnýma tvorama. Sedíme před Pod lampou. Pokračujem v tequilování. Zveme kluka, co nám nabízel špeka. Má zrovna dneska narozeniny. Kluk u vstupu není nejpříjemnější. Bavíme se, smějeme se, seznamujeme se. Kde se vzal, tu se vzal... mlaďoulinkej pankáč. Co nám kupuje rumy s tonikem. (Úúú, já už nechci pít. Nenuťte mě.) Takovej moulík, snad ještě pubertální. Chce s náma mít fotku. Tak mu děláme radost. Je mu čerstvých osmnáct. Nám hádá šestnáct či sedmnáct. (Chce nám hodně zalichotit nebo je tak nalitej?) Nemám srdce. Na to říct mu, kolik nám je doopravdy. Zamlouvám to. Myslím, že bych si měla říkat míň. Kluci začínaj bejt dost polekaný, když to číslo vybalím. Dva poslední panáky tequily. Než začnou NVÚ. Juchů. Paříme. -Holky, nechcete se se mnou některá vykousnout? (Cože, cože, cože, COŽE?) -Hele, jsi opravdu hezkej kluk, ale úplně stejnej nadrženej blbeček jako každej jinej! (Akorát s hezkym ksichtem a voňavýma vlasama.) Nic dalšího říkat netřeba. Dávám se do řeči se Štěpánem z NVÚ. Válím mu do hlavy nějaký kraviny. A aby obměnili repertoár o starší písničky. Stejně je asi ze všech kapel nejvíc v pohodě. Normální a slušnej. Mlaďoch se nás drží jak klíště. Polejvá mi záda pivem. (No dobře, když si myslí, že je to vtipný.) A. se někde zakecává a já sama s tím puberťákem. Jak jsme se dostali k tomu tématu? A proč to nějak nepobírám? Kdo mu umřel a za jakých okolností? Mám pochopení pro jeho noční krize. A pro psychicky narušený jedince. Rozbrečí se? Konec tuctovýmu pubertálnímu číratýmu klukovi. Už ho tak nevidím. Už je to malý raněný šťeňátko. Musím ho obejmout. Chytit za ruku. Koupit mu panáka. Vyslechnout. Nějaký přílivy. Asi snad mateřský lásky? A to štěně mě snad balí. Je to vážně štěně. Nehne se od nás na krok. Nosí mi batoh. A zmlátil by někoho za to, že se na mě křivě podíval. Jak zdrhnout takovýmu štěněti? Nechce se rozloučit. Spí mi na rameni. Konečně v půl čtvrtý ráno v objetí gauče.


________________________________________________________________________________________________________________

2.11. Hm. Obvyklé brzké buzení. A nejsem schopná ničeho. Sakra. Ještě pořád jsem nalitá. To je teda síla. Oblíct se do nechutnýho politě smradlavýho svetru. Pivo, pivo, pivo. Proč musí bejt hezky? Jestli mě neoddělaj ty křečci v břiše, tak sluníčko rozhodně. Rekapitulace, rekapitulace. Jak to vlastně bylo s tím štěnětem? Docela dobrej psychouš. A já jsem taky psychouš. Už jen proto, že se bavím s psychoušema. Smrdím pivem. Už zase. A piju pivo. Už zase. Co budu dělat, až mi dojde? Střízlivět se musí opatrně. R. by zas nejradši jel za tátou. A já mu slibuju sex. Protože chci, aby byl doma. Se mnou. A potřebuju obejmout. Nevydržím bez obejmutí ani den. -Dobrý den, já bych chtěla jeden lístek do Prahy. Nebo do Plzně. Kde to vlastně jsem?... Nejsem já k sežrání? Roztomile přivožralá. V hlavě vygumováno. Dnešní den bude dlouhej. A ty oči. Ty mi dávají zabrat.
________________________________________________________________________________________________________________

I když nemám důvod přesto žiju rád
Sháním ženskou do postele a zůstávám kamarád
Proč si připadám jak blbeček v říši divů
Je mi skoro třicet, stává se ze mě notor

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 0:24 | Reagovat

Líbí se mi ten rozdílný názor na to, jestli pět procent chlapů je hodně nebo málo :-).

2 stuprum stuprum | Web | 3. listopadu 2014 v 3:17 | Reagovat

Dávám každý den homelessům tak deset babek na chlast, protože vím, jak je bez něj život nesnesitelný. :D

3 Beatricia Beatricia | Web | 3. listopadu 2014 v 11:08 | Reagovat

Jako vždycky jsem si zase hezky početla. Dumám na tou zkratkou BA. Já znám čtyři významy: British Airways; Bachelor of Arts; Brutal Assault (to je metalový hudební festival v létě v pevnosti Josefov); Státní poznávací značka Bratislavy.
Trefila jsem se do některého, který by potřeboval finanční pomoc?
Moc se mi líbí výraz "Chcete se se mnou vykousnout". To je super obohacení jazyka českého, na který nedám dopustit. ☼☼☼

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

Bludičko ty jsi se přepsala, tam nemělo být pět procent, ale padesát! Možná, když to tu tak čtu, vše o těch chlapech, řekla bych, že i osmdesát!:-)
Jo a pivo nikdy nedojde, neboj, to se ještě nikdy ve světě nestalo, takže voňavka ti nedojde!:-)

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 19:48 | Reagovat

[1]: A tobě se to zdá málo nebo moc? :)

[2]: Tak až bude nejhůř a nebudu mít ani na pivko, tak doufám, že se na tebe můžu spolehnout :)

[3]: BA jsou iniciály R. nevlastního bratra. Vykousnout mně přijde tak vulgární a odporný výraz, fuj :)

[4]: To byl strach z toho, že mi dojde pivo ve vlaku a dožene mě kocovina :) Není to překlep. Pět je na místě. Já jsem totiž typ opravdu málokoho. Jenže být něčí typ vlastně není potřeba na to, aby se kolem tebe někdo motal. To se dá zařídit celkem snadno. Být něčí typ je ale podle mě náznak dlouhotrvalejší přízně :)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:31 | Reagovat

Super fotky... Hlavně ten strom je zajímavý :)

Jéé NVÚ!! Na ty chci už sakra dlouho!!! :D

7 Kika Kika | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 22:43 | Reagovat

:D já mám po přečtení pocit, že někam pořád cestuješ - ať už potřebuješ ostré lokty v tramvaji, nebo je nedychatelno v kupéčkách :D

a jako pokaždé skvělé historky, včetně úžasné bábinky a takové moudro, to si zapamatuju a to by měla vědět každá ženská!

8 misschien misschien | Web | 4. listopadu 2014 v 14:18 | Reagovat

Jak se máš. Jedna z nejzáludnějších otázek. Nejbezpečnější je odpovědět výčtem činností. Sice to neodpoví na dotaz, ale člověk alespoň nemusí lhát.
Na čaji záleží. Vždycky. Dokonce víc než na kakau (napsala a upila z hrnku kakaa).
Asi ji to naplňuje. Baví ji dělat děti šťastné. Nic jiného mě nenapadá. Chabý důvod k pořízení rodiny.
Opíjet důchodce v parku. Inu, každý máme koníčka.
Nesnáším štěňata.

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 5. listopadu 2014 v 19:44 | Reagovat

Bludičko, ty se nenudíš nikdy, ať chceš nebo nechceš, vždycky najdeš spoustu úžasných zajímavostí kolem sebe, ať věcí nebo lidí.
Chcete se se mnou vykousnout, to mě teda dostalo, nový slovní útvar? Nebo je to běžné a už jsem stará vykopávka, která vůbec netuší, co dnes frčí :-)
Bábrlínka v parku byla formát, to se musí nechat. A měla pravdu, holka zlatá! :-) V obou případech...
A nevěřím těch pět procent. Určitě je to daleko vyšší cifra... :-)

10 L. L. | Web | 7. listopadu 2014 v 19:34 | Reagovat

Bábinky někdy fakt stojí a to! :D

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 20:15 | Reagovat

[5]: Nevěřím tomu, že by to bylo jen pět procent. Aspoň z toho, co si tady občas čtu.

12 bludickka bludickka | 10. listopadu 2014 v 9:20 | Reagovat

[7]:Tenhle týden jsem zrovna cestovala hodně. Z Třeboně. Do Plzně. Za kamarádkou, co bydlí u Plzně. Pak zas do Plzně. Pak zpátky do Prahy.. :) Jinak cestuju denně dvě hodiny do práce - hodinu ráno, hodinu večer. Nevím, jestli bydlíš v Praze a cestuješ třeba po centru :) Asi ne... Jinak bys myslím měla představu, jak to teď vypadá, když je věčně něco rozkopané.. Že často bývá rychlejší chodit pěšky.. Ale zas bych neradila strávila cestou do práce čtyři hodiny denně :/

[8]:I když nevím, jestli je dobrá odpověď - chodím do práce, z práce, občas nějaké to uklízení a domácnost, občas film, když se zadaří a jednou týdně se opiju. Nevím, jestli bych z takovéhle odpovědi měla nějakej lepší pocit :D :D Když opilí lidi jsou družnější :) Já mám radši koťata :D

[9]:Mám pocit, že jsem tenhle výraz slyšela poprvé asi před pěti lety. Přepisováním starého deníku zjišťuju, že v "mojí době" jsme zase používali - cucat. Ale přijde mi to hrozné obojí :D

[11]:Sestřenka mi v pátek řekla - Půjčím si tvojí voňavku, třeba se pak taky budu tak snadno seznamovat s klukama jako ty. Ale to není voňavkou. Ani tím, že bych byla krásná. Ani nejsem moc ničí typ. R. tvrdí, že je to tím, že vypadám strašně naivně, a proto si všichni chlapi myslí, že to se mnou bude snadný. (Hezká lichotka,co? :/ ) Já mám už za ty léta vypozorováno, jak to funguje. Seznámím se vždy jen tehdy, když mám opravdu dobrou náladu - je jedno jestli jen tak, nebo z alkoholu. Protože jsem pak strašně přátelská a na každýho se směju... a to zkrátka funguje. Nebo mě taky kluci obdivujou, když někde na koncertech pařím. (Některý si zřejmě myslí, že to znamená, že jsem sexuálně divoká :D ) A pak jsou tací, u kterých alespoň doufám, že jsem opravdu jejich typ - a to třeba vlakctitel, vizitkoctitel... Ale někdy si myslím, že tyhle druhy kluků mě zas balí jen proto, že by si hrozně chtěli někoho najít, protože jsou dlouho sami.. :D :D Tolik podrobná analýza :D :D

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 18:58 | Reagovat

[12]: Koukám, že taková analýza je úplná věda. Ještěže nikoho nebalím, protože kdoví, jak by si to vysvětlil :-). Ale s tím usmíváním je to logické - usměvaví lidé jsou od pohledu sympatičtější než pochodující chmury, což je samozřejmě nespravedlnost povrchního pohledu.

14 Kika Kika | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 19:47 | Reagovat

[12]: nene, já jsem právě z Brna a když cestuju půl hodiny tak už obracím oči v sloup :D (rozkopané cesty nesnáším, tady to naštěstí řeší většinou o víkendech, kdy se to dá přežít ;) )

15 bludickka bludickka | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 20:56 | Reagovat

[14]: Tak tahle šílená akce trvá asi měsíc a půl. A předtím byla rozkopaná jakou dobu jiná část mé cesty. Momentálně cestuju: ráno - vlak, metro, autobus. odpoledne - pěšky, tramvaj, pěšky, tramvaj, vlak. Člověka to občas dost zprudí, než se dostane večer domů :)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 14:53 | Reagovat

Zas se usmívám a v hlavě mi dobíhá jeden pestrý, barevný filmeček z tvého zajímavého(ano zajímavého!) života. Podle těch ohlasů, které vzbuzuješ kam přijdeš, myslím, že budeš určitě typ více než pěti procent a jen z vrozené skromnosti si to nepřipouštíš. :D a moc s emi líbí fotky, všechny, vždycky to zapomenu připsat, tak dnes to držím v hlavě vší mocí, že zapomenout nesmím.

Dneska jsem k tobě přišla, přečetla článek a najednou koukám, že nový se objevil během mého čtení. Je to hezký pocit blízkosti, skoro jako bysme byly jen za sklem.:) Měj se fajn, bezva jsi to všechno sepsala a těším se na další kapitoly. :)pa♥

17 bludickka bludickka | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 8:42 | Reagovat

[16]:Děkuju. Už jsem to vysvětlovala výše :) Je to tím, že když jsem v náladě, tak se na každého směju a kdekdo si pak myslí, že mám zájem :D
Taky jsem si všimla té včerejší synchronicity :) Zvláštní pocit :) Děkuju za tvé komentáře, jsou to takové mé "malé" radosti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama