V ????? je blaze...

18. listopadu 2014 v 17:15 |  Občasník
46. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

10.11. Ááááá. Oči už mi nejen pálí a štípou. Svědí. Mazání a kapání to snad zhoršuje. Končím s tím. Dám si oraz. Ale mám strach. Myšlenka na doktory ve mně vyvolává hrůzu. Opět dopravní kolaps. Obousměrnej. Zázrak, že vůbec stihnu film. Kluci a Guillaume ke stolu. Ne, že by to nebylo vtipný. Místy. Ale že publikum řve půl filmu smíchy? Holt nemám smysl pro humor. Cítím se diskriminovaná. Náhodou potkávám EN a MR. A jedu vláčkem, hurá. Škoda jen, že půl hodiny čekám, než vyrazí. Ale za tu pohodu to stojí.


________________________________________________________________________________________________________________

11.11. Snídám loupáček. Po jak dlouhé době? Jako bych snídala dětství. Úplně cítím tu chuť na jazyku. A pak se z vlaku dívám na modré nebe. Jako bych se dívala v jednom z prázdninových rán. Trávených s babičkou na chatě. To brzké ráno. Modravá předzvěst pěkného letního dne. Kolik v tom bylo neuvědomované svobody. Jak jsem se cítila malá. Omezovaná příkazy dospělých. A přitom jsem opomíjela tu jedinečnou volnost. Volnost neplánovaných dnů. Dneska odpoledne udělám výjimku. Vyhnu se mhd. Z práce v Lucerně za čtyřicet minut. Trochu jsem zbloudila, ehm. Pět minut zacházky. Film V jeho očích. Se mi nezdá nikterak odlišný. Snad jen, že hlavní postava je slepej gay. Jako kdyby to byl jen detail. A ne hlavní motiv. Příjemnej romantickej slaďáček. Zase mám chuť brát cizí lidi za ruku. Film Mami! Možná jsem se neměla chvíli před devátou dozvědět, kolik trvá minut. Pak každej okamžik považuju za zbytečně dlouhej. Nedovedu si oblíbit hlavní postavy. Nemám ráda takové charaktery. A pouta rodinných vztahů jsou mi taky vzdálená. Sakra, i titulky trvají tak dlouho! Vztekám se. V kolik se dostanu domů? A kolik zas potkám existencí. Pět hodin spánku mi rozhodně nestačí. A R. už dávno nemá snahu chodit mi naproti. Pořád nechápu, proč lidi nebydlí v práci. Na co cestovat domů. Akorát zajížďka. Když za pár hodin musím zase zpátky.
________________________________________________________________________________________________________________

12.11. Lepším se. Křeče v břiše až v čekárně. Doktor, se kterým se nebojím mluvit otevřeně. A první, který se mě ptá, jak na mě působí léky. Konečně někdo! Na jednu stranu mám tuhle svou roli ráda. Roli ustrašené, plaché a milé holky. Co je taaak křehká. A strach zahání úsměvem. A vyžaduje opatrné zacházení. Když se ke mně někdo chová jak k porcelánové panence. Prý kvůli mému strachu sežene meditační hudbu. Nebo jaká hudba mě prý uklidňuje? -Já nikdy neposlouchám uklidňující muziku. Nechtěný vtip. -Tak jdem na to? -Mám si sundat tričko? (Ehm, jakože mám pod ním ještě jedno. S krátkým rukávem.) Doktor je v prvé řadě stejně jen chlap. A je divné před ním ležet na zádech. Když se dotýká mé ruky. Dnes je citlivý. A braní krve není přece nic hrozného ne? Jsem poslední dobou tak vnímavá. Každý nepatrný dotek cítím hrozně intenzivně. Potkávám KB. Z literárního kurzu. Co jsem jí naháněla na pivo. A ona neodpovídala. Chtěla bych se jí zeptat. Na tolik věcí. Je úspěšná, aktivní a inspirující. A zaneprázdněná. A veselá. Stejně vím, ze se neozve. Ale už nejsem anonymní pražský přistěhovalec. Pravidelně potkávám známé. Koupit si zimní kabát. Je příliš velký cíl. Odcházím se dvěma plastovýma krabičkama. Hm, já a krabičky... Ještě že jsem dokázala nechat na pokoji sešítky a svíčičky. Zbožňuju melounovou vůni. Zkouším nový způsob cestování. Deset minut sprintu a pak tramvají. Zatím se osvědčilo nejvíc.
________________________________________________________________________________________________________________

13.11. Tak je to tu! Černé na bílém. Mám podepsané prodloužení smlouvy. Podepsala jsem prodloužení smlouvy. O rok. A radost z toho nemám. Jako by se nade mnou uzavřela voda. Konec nadějím. Že na konci roku nenápadně zmizím. Jak pára nad hrncem. Už se odtud hnedtak nedostanu. Jsem hodně dobrá. Dorazím z Jiráskova náměstí do Myslíkovy dřív než tramvaj. Kdy jsem naposledy žila v režimu - Dělat, co zrovna chci? Jako bych dělala přesný opak. Jen to, co je potřeba. Nikdy ne to, na co mám zrovna náladu. Proč? Jako bych měla strach. Že z povinností se pak stane hromada. Že mě zavalí. Večer ve znamení louskání ořechů. Zatracenej mamon. Máme jich tolik! Ještě tak na šest hodin louskání.

________________________________________________________________________________________________________________

14.11. Mlha by měla být hustější. Aby dokázala zakrýt všechno to utrpení. U nádraží bezdomovec s holema plive (nebo zvrací?) krev. Praha naučí člověka pospíchat. A odvracet zrak. Rozum mi zůstává stát. Zásoby papíru do tiskárny dostáváme 20. den v měsíci. Koho zajímá, že už čtrnáctého není na co tisknout? Absurdní. Nakonec se snad strhne bitva o posledních pár listů. Kdo zaváhá nad otázkou sexuální orientace? V jednom bezvýznamném dotazníku. Zvláštní, že dýňová polévka mi chutná jako svíčková omáčka. Ještě bych tak mohla být v tom! A honem! Stihnout trochu lavičkového slunce! Už dlouho jsem nebrečela. Jako by to bylo potřeba. Otočit úhel pohledu. Zase na tu temnější stranu. A vytáhnout ze skříně. Láhev dovezenou z Chorvatska. Myrtovej alkohol. R. dělá bramboráky. A já louskám, louskám, louskám.... Dokud se neulouskám ke spánku.


(zatrhané pasáže nejsou zatrhané mnou)
________________________________________________________________________________________________________________

15.11. Probudím se v půl sedmý. A jsem fit. A v devět jsem zralá. Jít zase spát. Konečně se dostávám ke svému kosmetickému článku. A kocour chce asistovat. Jako vždycky. A při všem. Se SI na Divadelní noci. V Rock café. Pohádka o pankáčovi a ježibabě. A reakce malých dětí tomu dávají šťávu. Další divadlo. Baví mě to. Aniž bych dokázala říct víc. Nechápu, proč se se mnou zvířátka nechtěj mazlit. Stačí, aby si člověk něco usilovně přál. A tím to od sebe odláká. Dám si dvě piva. A nechce se mi domů. Na tuhle rovnici se dá spolehnout. Další divadlo by bylo příliš. (Pít! Mlátit hlavou! Koncertovat! A smát se na lidi!) Ne!! Dnes budu hodná holka. Utřu chcanky z koberce. Srdceryvně promluvím do duše své kočičí dcerunce. Vyčistím si zuby čokoládou. Poslechnu si, jaký měl R. den na paintballu. A v noci se budu budit. Nechám se přepadávat úzkostmi. Budu bojovat. S tou temnou stranou mozku. A konejšit se. Nevědouc čím.

________________________________________________________________________________________________________________

16.11. Co to? Zase je? Palící oči, bolavá hlava, břicho, rýma, pálení v krku. Neeeeee! Co všechny mé prodlouženě víkendové plány?? Je mi nanic. Copak mám čas cítit se na nic? Copak dokážu příjemné relaxovat, když mi je nanic? Jak se honem rychle uzdravit? Sex? Orgasmus? Rozpustný céčko? Šípkovej čaj? Pochoutka v podobě plátků syrového česneku s plátky sýra? Sayonara? Malej panáček myrtovice? Louskání ořechů při filmu? Něco z toho zabralo. A cítím se dvacet minut líp! Ale co to bylo? Tak zase celé to kolečko nanovo....

________________________________________________________________________________________________________________

Kolem běžný lidi běžně ráno potkávám
Běžně melu dobrej den
Běžně se usmívám
Je to běžný ráno
Já jsem běžnej blázen
Mý běžný kroky padaj na běžnou zem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 un. un. | Web | 18. listopadu 2014 v 17:17 | Reagovat

Skvělý článek. :)

2 misschien misschien | Web | 18. listopadu 2014 v 18:49 | Reagovat

První myšlenka. Opravdu loupáček? Proč nenapsala croissant? Ale očividně to byl loupáček. Brzká rána na chatě, na prázdninách. Krása.
Také jsem dnes trochu bloudila. Když jsem si spletla Kolbenovu a Kobylisy.
Spěch dokáže zkazit i dobrý film. Z průměrného udělá utrpení. Ale neztotožnění se s postavami je úmorné. V dlouhých románech obzvlášť.

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 18:50 | Reagovat

Prahu nemám ráda! Možná proto, že v ní bydlím skoro celý život. Skoro! Dopravní kolaps, sardinky v MHD, vydýcháno, smrad..., úžasná Praha. A propo..., loupáček jsem si koupila ze zvědavosti minulý týden. Stál 17,-Kč a do loupáčku z dob mého dětství měl hodně, hodně daleko. Byl to spíš gumáček!:-(

4 Beatricia Beatricia | Web | 18. listopadu 2014 v 19:10 | Reagovat

Výborně napsáno... jak také jinak u bludičky. Je to zajímavá úvaha, proč lidé nebydlí v práci. Tak se na to podívejme v opačném gardu. Nastěhujme si práci k sobě domů a také nemusíme nikam chodit, nebo jezdit.
No a podepsání další pracovní dohody je pozitivní zpráva. Což je lépe čekat na pracáku a nebo se někde stále doprošovat? Držím ti palce. :-)

5 stuprum stuprum | Web | 18. listopadu 2014 v 20:42 | Reagovat

Mně by se v práci bydlet vyplatilo - pokaždé jinde, snídaně do postele, něčí manželka svolná k lásce. :D

6 Veronica.Mathers Veronica.Mathers | Web | 19. listopadu 2014 v 1:38 | Reagovat

stejně tak i já dělat jinde než servírku ´=)

7 Any :) Any :) | Web | 19. listopadu 2014 v 19:46 | Reagovat

Vystihla jsi to úplně doslova! Článek hodný velkého zamyšlení.

8 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 19. listopadu 2014 v 23:55 | Reagovat

ÁÁ, loupáček (mm, vzpomněla jsem si na dědu, na máslo a na rána, vstávání k snídani a kakajíčko)...

Snad se brzo uzdravíš.

9 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 19:08 | Reagovat

Bydlet v práci nezní tak hrozně... Ale člověk by se z toho asi zbláznil...

Snad se brzo zase uzdravíš. Léčebné kolečko zní dost děsivě. Orgasmus prý pomáhá uvolňovat dutiny, nedávno o tom vyšel nějaký vědecký článek, který to potvrzoval. Ale je to jen dočasné..

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 22:03 | Reagovat

Párkrát jsem v práci kdysi taky přespal, ale nedoporučuju to, už to rozhodně nedělám. Ten mix na uzdravení vypadá docela dobře, aspoň část z něho budu muset přes víkend taky vyzkoušet :-).

11 Kika Kika | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 15:18 | Reagovat

14. 11. je pro mě nejhezčí zápis, nevím proč, líbí se mi ten styl, mám pocit, jako by se mi ty myšlenky honily jedna přes druhou v hlavě taky ;)

p.s.: k doktorům chlapům zásadně nechodím a děsím se toho, kdy budu někdy v nemocnici :-) + přeji abys našla sílu nebo nějakým zázrakem se dostala k tomu co dělat chceš ;)

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. listopadu 2014 v 13:07 | Reagovat

Zdá se mi, že snídám dětství. To se mi strašně moc líbilo, krásně zachycená podstata.
Dýňovou polévku jsem zatím nejedla, takže nevím, jak vůbec chutná... prodloužení smlouvy? Dvousečná zbrraň, na jednu stranu máš pocit, že je to špatně, že tě svazuje, na druhou stranu máš jistotu aspoň nějakých pravidelných peněz. Raději se drž toho vrabce v hrsti, a holuby na střeše zatím můžeš hlídat ostřížím zrakem. Nebo kočičím... :-)

13 Yominis Yominis | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 10:04 | Reagovat

Jak jsem viděla tu vyfocenou podtrhanou knížku, úplně jsem dostávala husí kůži. Nesnáším, když někdo takhle ničí knížky, tím spíš když jsou z knihovny :-(
Jinak skvělé zápisky jako vždycky ;-)

14 bludickka bludickka | 24. listopadu 2014 v 13:19 | Reagovat

[2]: V dobách mého dětství snad croissanty ani nebyly :D Trochu rozdíl Kolbenova a Kobylisy, obojí výjimečně znám :)

[3]: Rozesmála si mě, děkuju. Ten můj byl taky gumáček, i když stál tak asi polovinu tvého - v Tescu. Dokud jsem nezačla pracovat v centru, tak se mi Praha tak hrozná nezdála :) Jinak tu bydlím teprve čtyři roky.

[4]: [9]: [10]: Je lepší bydlet v práci než pracovat doma. Znamená to ušetřené peníze za nájem :)

[9]: Orgasmus je lék na spoustu věcí, bohužel opravdu jen krátkodobý :)

[10]: Doufám, žes vyzkoušel a že se osvědčilo :)

[11]: Nemocnice je pro mě noční můra. Jinak já mám asi radši doktory (ale žádný drsňáky!).. protože se pořád ke mně můžou chovat jako k jemné dámě.. kdežto ženským taky můžu bejt nesympatická...

[12]: Vida, nevím proč jsem si myslela, že právě ty si jí i doma vaříš :)

[13]: R. to nesnáší. A já to dělám s oblibou. Ale do vlastních. Už od malička jsem ráda kreslila do knížek :)

15 Bev Bev | Web | 27. listopadu 2014 v 14:27 | Reagovat

Vybrala jsi úžasné ukázky z té knihy co čteš, co to prosím tě je? Něco tak půvabného a pravdivého o kočkách jsem ještě nikdy neslyšela. Poslední ukázka se mi moc líbí, někde jsem četla, že touha po změně vědomí je základní lidská potřeba a dá se navodit pomocí alkoholu, drog a nevím čeho ještě ale taky četbou, což mi přijde nejpohodlnější.:) I když umělý ráj alkoholu taky někdy není špatný. :D

Kosmetické výrobky kupuji poslední dobou většinou v Lidlu a nevím jak se ta jejich vlastní značka jmenuje. Odličovací mléko, tělový krém a deodorant mají docela kvalitní, mně vyhovuje, ale šampon musím koupit jinde, sežral by mi hlavu. Na složení jsem zatím nekoukla, snad někdy příště.
Krásné dny přeju, milá Bludičko.:)

16 L. L. | 30. listopadu 2014 v 0:21 | Reagovat

Jeee, loupáček na snídani, to si musím někdy dát :-) Bohužel jsem v dětství takové dobré snídaňky neměla. Na loupáčky a kakao nebyly peníze? Už ani nevím, co jsme snídali a jestli jsme vlastně snídali :P
Líbí se mi tvé články s kosmetikou, že si kupuješ výrobky, které netestují a že to zveřejňuješ, protože to může povzbudit i další lidi.

17 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 8:39 | Reagovat

[15]: Tu knížku napsal Théophile Gautier. Jmenuje se to: Charles Baudelaire. Navodit četbou? Tak to bych chtěla umět :) Asi by mě zajímalo hlavně složení toho deodorantu - jestli je kuličkový (ne ve spreji) a jestli je v něm hliník... :)

[16]: Hlavně si ho nekupuj v Tescu :D Radši v nějaký pekárně :) Tak doufám, že si ty snídaně vynahradíš alespoň teď :) Děkuju, jsem moc ráda, že jsi pochopila účel těch článků. Že to opravdu není o tom, že bych chtěla aspirovat na nějakou beauty blogerku roku :D :D Spíš si tak zatím polehku hledám nějaké osvědčené netestované přípravky, zatím používám asi půl na půl... ale chtěla jsem to šířit dál a ještě víc jsem si přála dostat nějaké dobré tipy od čtenářů, nebo najít někoho, kdo se vyznám ve složení těch přípravků :) Dílů bude ještě spoustu.. jen najít na to čas.. A hlavně - psát si občasník, to mě baví, jde to samo a je to posedlost, ale psát články o kosmetice, to mi od ruky nejde a stojí to hodně přemáhání... :)

18 L. L. | Web | 4. prosince 2014 v 22:50 | Reagovat

[17]: Už se stalo a měla jsem ho na večeři :D Musím to ještě doladi :D
Hodně štěstí s těmi články ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama