Lalala.. dokolečka.. dokola

8. prosince 2014 v 20:11 |  Občasník
49. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

1.12. Do práce. Samou nedočkavostí se budím už v pět ráno. Pátrám očima po vlakctiteli. Hezký pocit. Vědět, že mě někdo rád vidí. Hurá, jezdí tramvaje! Nejlepší zpráva, co mohla v pondělí ráno přijít. V práci zavaleni. A kolegyně má starosti s nemocným tátou. Už jsem asi dospělá. Když mi píše čtrnáctiletý kluk. A zpráva začíná -Taťka se ptá,... Na večerním programu linecké cukroví. Chtěla bych si to užít. Všechno si užít. A místo cukru přidat trochu smíchu. Jenže... R. je bez nálady. A já bez energie. Bojuju s tím. A večer nemůžu spát. Protože pořád přestávám dýchat. Nenávidím to. A nechápu. Zlé věci přicházejí. Tak rychle, jakmile na ně pomyslím.


________________________________________________________________________________________________________________

2.12. Stromy a keře. Po noční koupeli. Zahalené v mrazivém županu. V lehkém vánku šustivě shazují ledové kapky. A já se kloužu hlemýždí chůzí po skleněné trávě. A vychutnávám si ráno jak z Mrazíka. Do doby než... Radost z tramvají moc dlouho nevydržela. Že žádná nejezdí mi dojde po čtvrt hodině čekání. Díky otázce spolučekajícího a opravdu dlouhém načítání novinek na seznamu. Moudrý, kdo nespoléhá na náhradní autobusovou dopravu, ale pouze na vlastní nohy. Praha je vážně jedno velké dobrodružství!

________________________________________________________________________________________________________________

3.12. Holka/žena si ve vlaku píše deník. (Jak se pozná holka od ženy? V kolika letech se holka stává ženou?) Popíše víc stran. Než já zvládnu přečíst. Oči těkavý, nesoustředěný. Co asi tak píše? Chtěla bych si to číst! Víc než knížku. (A tahle knížka je skvělá!) Jako bych si natolik osvojila nahlížení do cizího soukromí, že to div nepovažuju za svoje právo. Číst něčí necenzurované myšlenky v ručně psané podobě. To by byla nádhera. Sotva potvrdím účast na firemním večírku, zjišťuju, že tam nikdo nepůjde. Nikdo, kdo by se se mnou bavil. Hmm. Což asi stejně není nikdo. Tak aspoň někdo, kdo by chtěl, abych si přisedla. Nesnáším takové akce. Už zase přemýšlím. Jaká odpověď je správná. Na otázku - Jak budeme trávit Štědrý den? Dle mého určitě ne rezolutní: Rozhodně chci být se svojí rodinou! Radši bych byla sestrou, než přítelkyní. Utíkám z práce o chvíli dřív. Čtvrt hodiny marného čekání na devítku. To by bylo, aby něco fungovalo. Do metra se lidi ani nevejdou. Pořád se ozývá -Urychlete nástup a výstup... Asi tenhle deník předložím dopravnímu podniku. A budu žádat slevu na jízdném.

________________________________________________________________________________________________________________

4.12. Máme s kolegyní duchařské dopoledne. To jsou historky! Moje psychika plná úzkostí tyhle věci mezi nebem a zemí nezvládá. Snažím se pokročit s nákupem dárků. Asi do toho opět investuju zbytečně moc času a energie. Žádný dárek mi není dost dobrý. (Tohle je jen krám do bytu. Tohle je příliš drahé na to, jak to vypadá. Tohle je tuctový dárek. Líbilo by se tohle? Používal/a by to? Přece nebudu kupovat něco jen proto, abych něco koupila...) Měla bych to přestat tolik řešit. A zase si nedokážu ve vlaku číst. Mladá holka s malou holčičkou. Jestlipak je to matka nebo sestra? Asi sestra. Moc péče malý nevěnuje. A holčička běhá a skáče po sedačce. A pak si sedne holce na klín. A vytáhne jí prso. A začne pít. Přijde mi to prostě divný. Téma Štědrý večer je třináctou komnatou naší domácnosti. Všechno je špatně. Budoucnost je černá. Uprostřed tunelu. Nemůže být jiná. A člověk nemá kam se obrátit. Žádnou věrnou duši. Je tak těžký být na světě sám. A nemít nikoho po boku. Nemoct se podělit o břemeno. Muset všechno zvládnout. Sám.

________________________________________________________________________________________________________________

5.12. Na co vánoční výzdoba? Na co vánoční cukroví? Na co dárky? Na co, když... Nejsem nešťastná. Jen tam někde pod vším je smutek. Smutek, který se mi v nestřežených chvílích dere do očí. Chtěla bych se rozbrečet ve vlaku. Chtěla bych, aby mě vlakctitel objal. Chtěla bych, abych v té vzduchové bublině nebyla sama. Oběd s JR mě rozptýlí. Poslechnout si teoretické informace o porodu a kojení. Zajímavé a pro mě neznámé. Škoda, že si to nebudu pamatovat. Není dobré miminům ocucávat dudlíka. Sedm minut pravý prso, sedm minut levý. A příště začít obráceně. Tři hodiny po prasknutí vody se dostat do porodnice. Přenášet se dá i tři týdny. Krom celkové narkózy se dají při císaři použít i dva jiné způsoby. Epidural je prý lepší. Atakdále. Bála bych se. Protože já se bojím všeho. A pořád. V půl čtvrtý je šero, pošmourno a melancholicky posmutnělo. Možná proto si lidé vymysleli Boha. Protože člověk není stavěný. Aby nesl tíhu světa. Na svých bedrech. Sám. Úplně sám. Poslouchám, jak L. mluví o zařizování bytu. Plánování dvou dovolených. A snažím se neopít. A nezávidět.

________________________________________________________________________________________________________________

6.12. Mokro venku. A mokro tlačící se mi do očí. Nechci s uslzenýma očima říkat: Je mi to jedno. Nepůsobí to věrohodně. Bavit se? O čem? O nás? Vždyť vše je zřejmé. Tak co s tím? A nemůžu mluvit, když brečím. Poslat email. A utéct ven. Někam. Toulám se. Mokrou trávou. Lesoparkem. Nikde ani živáčka. I ve mně je mrtvo. Hlavně ať se prostě něco stane. Cokoliv. Co přijede, tím pojedu. Co potkám, to koupím. Ať se věci dějí samovolně. Nechci rozhodovat. Protože netuším. Která z možností. By mohla vést k dlouhodobému líp. Asi nebude nic. Asi to byl plamínek, který zhasnul. Ani mě nezahřál. Ani nespálil. Chci utéct. Na dýl. Vypnout si telefon. A pít nekde grog. Předstírat, že si čtu. Jít si vypít hlavu. A poslouchat punk. Ale nemá to cenu. Nic. Nic nevede k ničemu. Všechny kroky obepisují kruh.

________________________________________________________________________________________________________________

7.12. Jako by se včera nechumelilo. Naučila jsem se předstírat. Občas. Že je všechno v pořádku. Proto snad dnes bude líp. Na chvíli. Včera jsem se nesmála. Těstu na podvodníky, které rozmokralé skončilo v koši. A z představy nového začátku mi bylo ouvej. A dnes v plánu dva druhy. A nic nejde od ruky. A napůl spím. Všechno je prostě nějak... Nějak divně.

________________________________________________________________________________________________________________

Nohy bolavý a toulavý mám
toulám se městem sám a pořád sám
nikdy nevím a nevím kudy kam
snad někoho potkám a nebudu sám

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. prosince 2014 v 20:30 | Reagovat

Někde jsem četl, že šest minut levé, šest pravé je vhodnější načasování. :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 7:09 | Reagovat

Firemní večírek jsem letos vynechal. Anebo vynechal on mě. A je veselé číst ve vlaku o tvém vlakctiteli :-). Zvažuju, že bych letos na Štědrý večer vyrazil fotit do centra Prahy. Věci rodinné mi začínají až na Boží hod, Štědrý večer mám pro sebe, tak proč ne? :-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 9. prosince 2014 v 7:16 | Reagovat

Velice, velice velmi se mi líbí ten originální "adventní věnec" se svíčkami. Jinak mě zaujala tvá zajímavá myšlenka, ať se věci dějí samovolně. Ať se nemusíme rozhodovat. Byla by to asi úleva. ☼☼☼

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 19:54 | Reagovat

Ten ledový svět byl vážně nádherný.

Duchařské historky zní skvěle. Rád je poslouchám. Ale pak se bojím. Na horor bych se už ani nekoukl, protože se mi klidně vybaví něco, co jsem viděl před pěti lety a začne mě to děsit.

Někdy je lepší dárky moc neřešit. Mě nejvíc rozčiluje, že mi nikdo nenaznačí, co by chtěl. Co by mu udělalo radost. Ale asi to chápu. Když se mě rodiče ptají, co chci, říkám, že nevím. Mám totiž pocit, že všechno už mám.

5 Doma Doma | Web | 9. prosince 2014 v 20:22 | Reagovat

Jo, pro mě je taky obtížní nakupování dárků, ale letos to jde nějak samo a to mě těší, prostě když mám čas, jdu se projít do obchodu a něco mi tam cvrnkne do nosu :D
Tak když to nejde od ruky, tak nepeč a prď na to ! :D

PS: Prý to u mě už nehází viry :D

6 Monbella Monbella | Web | 9. prosince 2014 v 22:52 | Reagovat

Taky někdy musím předstírat , že je vše ok. Ono je možná i lepší na to zapomenout a jít dál někdy

7 Vivi Vivi | Web | 9. prosince 2014 v 23:44 | Reagovat

Záver je najlepší...Všetko je proste nejak. Nejak divné. Palec hore (y)

8 Niemand Niemand | Web | 10. prosince 2014 v 10:59 | Reagovat

Dívka se stává ženou ve chvíli, kdy jí přestane chtít být. Řekla bych.

9 bludickka bludickka | 11. prosince 2014 v 8:54 | Reagovat

[2]: Mně Štědrý den v centru Prahy připadá depresivní. Obzvlášť, když není sníh. Všude plno bezdomovců a lidí, kteří nemají kam jít... Byla jsem takhle jednou.. a připadalo mi to takové bezútěšné.

[3]: Občas to tak jde, jen si nastavíš "podmínky" a necháš okolnosti, aby rozhodly. U malicherností je to docela úleva :)

[4]: Tak to já mám zase pocit, že pořád něco potřebuju :D Na horory taky nekoukám, já se bojím i bez nich :)

[5]: Takové nakupování je úplně nejlepší.

[8]: Když přestane chtít být dívkou nebo když přestane chtít být ženou? :D

10 Yominis Yominis | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 11:43 | Reagovat

Aventní kůra místo věnce je skvělá. A líbí se mi, že máš svého vlakctitele. :-)

"Když přestane chtít být dívkou nebo když přestane chtít být ženou?" - A víš, že na tomhle i něco bude?

11 sugr sugr | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 19:20 | Reagovat

Do práce se samou nedočkavostí budím v půl páté už desátý rok! Ale je to spíš povinnost, než nedočkavost!:-( Bludičko já viděla v buse matku, která kojila asi 3leté dítě, vypadalo to "divně", dítě stálo, ona seděla, vytáhla z pod bundy ven prs - spíše takové vytahané psí ucho  s dulem na konci (brrr-:( to velké dítě si vzalo to prso do pusy a my všichni ostatní zůstali zírat s otevřenou hubou! Fakt! Nebyl to vůbec estetický pohled!:-)
Věříš? Plný bus lidí, dopravní špička...

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 12. prosince 2014 v 22:05 | Reagovat

Originál adventní věnec! A ještě víc se mi líbí ta micka v krabici. Teda, v polici...
A taky máš své stálé literární oblíbence, osobní deníky tě asi inspirují. Mají něco do sebe, taky bych si měla něco podobného půjčit...
Nechuť ke kupování dárků a nemožnost se rozhodnout (blbina? zbytečný krám? bude to používat?) mě taky iritovala, jeden čas jsem začala kupovat čaje a kafe a oříšky a mandle a přidala třeba žvýkačky a dělala malé dárkové balíčky. Tipovala jsem, že čaj, kapučino, kávu a oříšky prostě každý sní nebo vypije, takže jedlý dárek není promarněný.
Taky jsou dobré koupadla nebo soli do koupele (koupadla, to myslím sprcháče, pěny do koupele, oleje do koupele, šumivé bomby a podobné srandičky).
A co třeba nějaká pěkná gelová nebo nazdobená svíčka? Myslíš že by to byl zbytečný dárek?
Ohledně pečení cukroví - jestli se ti nechce, nenuť se, nebo udělej jen  něco jednoduchého, co se dá obalit v cukru (aby ses s tím nemusela plnit), dobré je také nepečené cukroví (jen podrtíš pikoty a splácáš s něčím, co je udrží pohromadě), nebo udělej sušenky, které už coby těsto smícháš s oříšky a čokoládou. A máš tři v jednom... :-)

13 Kika Kika | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 13:19 | Reagovat

Zase jsem to přelouskala jedním dechem a zase jsem z toho smutná a v divným rozpoložení... Situace s dopravou se snad už vyřešila, já taky chodila po Brně raději pěšky než čekat hodinu na šalinu, která byla stejně tak přeplněná, že se v ní nedalo ani dýchat...

Třeba si ta holka z vlaku taky píše deník i na blogu a třeba jsi někdy ty její zápisky i četla ;) Kdoví..

14 Bev Bev | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 15:15 | Reagovat

O cukroví mně ani nemluv, to je hrůůůza, horor co u nás se letos činí. Perníky spálené, rohlíčky rozteklé k dalšímu jsem se zatím nedostala a popravdě mám sto chutí koupit dvě krabice čajového a vybodnout se na celé slavné pečení. Takovou mizerii nepamatuju.
Zaujala mě mimo jiné věta z knihy: ...Právě záhadnost všech věcí byla pěkná...dočetla jsem až dokonce a zjistila, že jsem zřejmě nedospělá a nehotová, což by nakonec mohla být i pravda.;) :D
Tvůj adventní věnec je zvláštní a originální. Pěkně to dohromady ladí.:)

Nevím jak to bude dál s časem a tak pro jistotu přeju už dnes krásné, pohodové svátky, ať se vydaří ať už je budeš slavit s kýmkoli. Opatruj se milá Bludičko a nashledanou po svátcích. Pa ♥ :)

15 bludickka bludickka | 17. prosince 2014 v 14:10 | Reagovat

[12]:To je noční stolek :D
Deníkové čtení mám ráda, ale tohle není deník :)
Máme stejné tipy na dárky, taky poslední roky kupuji věci, které jsi popsala :)
Plněné cukroví mám jen linecké :) Nejde o to, že by se mi nechtělo. Jde o jiné věci. Ale už nám chybí je jeden nepečený druh a na ten snad dojde zítra.

[13]:Myslím že ne, že to píše jen do deníku. Zajímalo by mě, jestli to dělá čistě pro zábavu a jako ventil, nebo to má třeba jako nějaké terapeutické cvičení :) Jinak nejsem tedy moc ráda, že tě moje psaní rozesmutnilo.

[14]:Asi je letos špatný rok na úrodu cukroví :D
Děkuju, tobě též přeju krásně prožité svátky, hlavně hodně odpočinku! Těším se na počtenou :)

16 Sean Kent Sean Kent | E-mail | 19. dubna 2016 v 23:39 | Reagovat

Hledáte velmi skutečné úvěr? Za přijatelnou úrokovou sazbou? Zpracováno během 2 až 5 pracovních dnů. Už jste byla odmítnuta neustále podle svých bank a jiných finančních institucí? Zde je legitimní nabídky, protože otázka úvěru a bezpečnost je něco, co zákazníci jsou stále více znepokojeni, Gratuluji vám, úroková sazba pro naší nabídky je 3% Pokud máte zájem o získání finanční pomoci, kontaktujte nás ještě dnes na adrese: seankentco-operative@hotmail.com.

Žadatel Osobní údaje.

Tvé jméno:
Částka potřebná:
Vaše země:
Půjčka Doba trvání:
Vaše adresa:
Telefonní číslo:
Měsíční příjem:
Sex:
Vaše číslo Fax:
Tvůj věk:

Kontaktní osoba: Sean Kent.
E-mail: seankentco-operative@hotmail.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama