Starý deník 12.11.2001 - 20.11.2001

27. prosince 2014 v 20:55 |  Ze starých deníků
pondělí 12.11.2001
Bohužel jsem děsně nachcípaná! Dneska sem ani nebyla ve škole. Hlídala sem totiž E., protože je taky marod. A zejtra budu taky doma. Nevím, jak to chci udělat, ale do středy musím být v pohodě. Protože musím jít do školy a musím bejt zdravá, abych mohla o víkendu někam jít. A já děsně chci. Protože chci bejt s Honzou a protože chci někam jít - mezi lidi.

Ve škole to teď s lidma za moc nestojí. S A. se spolu momentálně nebavíme. Ukázala sem jí totiž názornej příklad toho, jak se ke mě chová a ona to vzala trochu hůř. No nic! Vrátím se k tomu, jak sem strávila víkend - mimo to, že mi bylo fyzicky docela blbě! Oba dva dny sem byla s Honzou. V pátek sme byli chvíli v pabu a pak pod věží. Nic zvláštního se nedělo. Prostě sme jen byli spolu. No, a v sobotu sem s ním seděla v Kele. S partou jeho kamarádů. Byla sem tam jediná holka. Až na některý dementní poznámky to tam bylo docela dobrý. Zjistila sem, že se zná i s bráchama H... Byl domluvenej s klukama, že s nima pojede na ňákou dýzu do T..., ale já zůstala pod věží s Mírou. Bylo tam docela dost známejch, takže to bylo dobrý. Ňákej čas sem se bavila s Katkou a pak Jirkou M. Ale hlavně tam byl Martin a taky Karel. S Martinem sem dokonce tancovala ploužák. Byl ňákej mentální. Zas se mi ptal, jestli je Honza lepší. A že on se hrozně změnil a jestli bych ho nechtěla zpátky. No blázen! Sranda byla taky že Míra se spřátelil se dvěma Vietnamcema - byli to děsný magoři - sem na tu rasu fakt vysazená! Měl jim sehnat ňákou holku za 500,-. Koukali po mě, ale naštěstí se vrátil Honza, tak jim došlo, že mám kluka. Ale bohužel sem ten večer musela ňák brzy domů. Honza šel samozřejmě se mnou. Zase to trvalo sto let, než sme se rozloučili. V závěru sem fakt musela odejít a on tam ještě zůstal stát. Asi čekal, že se vrátím, ale já fakt nemohla. Doufám, že se nenaštval. Jo ještě sem si vzpoměla - v pátek jsem potkala Petra od Hynka. Chvíli sme se spolu bavili. On na mě byl naštvanej kuli tomu, jak prej sem se minule chovala, že prej si myslel, že jsem nejen hezká, ale i inteligentní. Prostě má tak trochu jinej smysl pro humor! Ale docela sme si to vyjasnili. Chtěl abych šla do Sklepa - pokecat a tak. Ale já tam nepřišla - nevím, jak by z toho byl Honza odvázanej. Tak snad se zas nenaštval.
Jo! Dneska zas po x letech někdo volal. Představil se oblíbeným ménem Petr. Měl ňáký kecy o tom, jestli jí mám už připravenou nebo tak něco, ale poslala sem ho do hajzlu. Jinak sem se s ním ale normálně bavila. Že prej se jmenuje Petr Jankovský - nebo tak podobně. A poznali sme se před delší dobou ve Sklepě, kde sem mu dala svý číslo. Ale to je totální blbost. Za 1) nikoho takový neznám a za 2) to byl ten stejnej hlas, co k nám volal dřív. Jenže tentokrát měl smůlu, že mi ani minimálně nevystrašil. A on byl nakonec první kdo to položil. Docela bych ráda, aby zas někdy zavolal - ten hlas je příjemnej a teď když už z toho nemám žádnej strach, bych se o tom ráda dozvěděla víc.
A ještě poslední věc. Zase sem četla mámě sms - že Martin klidně za mámou přijede. No pochopila sem, že se měli v pátek večer sejít! Až se mi z těch keců udělalo málem blbě. Ale teď už vážně končím.

úterý 20.11.2001
Už je zas spousta hodin, ale mám pocit, že když se nevypíšu teď, tak už nikdy. Tak sem přeci jen o víkendu šla. I když sem měla zkrácený vycházky. V pátek sem šla nejdřív do pabu, kde sem chvíli byla, jenže nicmoc, tak sem šla pod věž. Tam sem byla víceméně s Mírama - Králíkem a Mírou H. Bylo to docela dobrý. Byla sem svědkem sázky, že když si nechá Míra H. do Silvestra propíchnout obočí, tak Míra K. si udělá piercing do žaludu. No sem na to zvědavá :) taky sme dělali kraviny. Např. sme se rvali s Mírou H. o můj zapalovač, on si ho pak strčil do kapsy, tak sem mu vzala 50 Kč a schovala to do podprdy. A takový hovadinky. (puberta hadr) Pak přišel Honza, ptal se proč sem za ním nepřišla do Kele, a taky mi říkal, že nemá náladu mě jít doprovodit. Já sem pak do něj jentak rejpala, že nemám místo na židli, ale on to vzal asi vážně a sednul si jinam. No prostě to bylo mezi náma takový divný. Ale pak sem za ním aspoň šla a rozloučili sme se a šla jsem domů. Ale na schodech se se mnou začal bavit Ondra, a že prej pude se mnou, tak šel. Asi po 5 minutách mě zkoušel vzít za ruku, vytrhla sem se mu. Tak řek, že už musí jít a šel pryč. No je to magor! Znám ho už asi půl roku. Jak uvidí holku je k neudržení. I když je docela hezkej. Měla sem příležitost v květnu si s ním "užít". Ale obešla jsem se bez toho nadvakrát. Pak sem před Sklepem potkala Vaška se Standou - Šimim. Kecala sem s nima. Oni mi furt chtěli někam vytáhnout na panáka, a tak, ale fakt sem musela domů. A koho sem to náhodou nezahlídla? Hynka. Málem mi vypadli oči z důlků. Myslela sem, že se mi to zdá, ale byla to realita. Myslela sem, že je v Americe, ale kdoví? Ani mi nepozdravil. Šel s Bárou. S tou čúzou. A taky se svým bráškou - ten byl zlitej jak kára. No nemám teď moc chuť se o Hynkovi rozepisovat. Snad jen, že mi z něj bylo děsně nanic, ale brzo se to srovnalo. V sobotu sem myslela, že půjdu na Střelu - podívat se za Anetkou a taky tam měla být Lubka. Jenže tam byli samí starý lidi a já čekala marně. Pak ke mě přišel jeden kluk - Láďa, a že prej mu nepřišla kámoška, a jestli bych nepokecala, atd. Tak sme tam seděli spolu. Jenže mě to tam moc nebavilo, tak sme se přemístili pod věž. Sranda byla, že já zjistila, že se zná s Králíkem - ten mu pak dal mý číslo! Takže sme seděli všichni spolu + ještě jeden kluk - Pavel, co chodí s Králíkem do třídy. Pak přišel i Honza. Sice mi dal pusu, ale jinak si mi vůbec nevšímal. Zase sme s klukama blbli. Např. nebylo místo k sednutí, tak sem čekala, jestli mi Míra H. nebo Pavel uvolní místo a oni prej ať si sednu na ně. Já nechtěla, ale Míra K. mi tam srazil. A zrovna v tu chvíli to viděl Honza. Tak nevím, co si myslel. Pak si třeba Míra K. sed na Míru H. a na ně ještě já, a taky sem se navlíkla do Mírový H. bundy a oni mi pak z ní svlíkali a přitom mi vyhrnuli tílko až k lopatkám - pouze vzadu. Prostě puberťáci. Jenže pak šli domů - oba Mírové i Láďa. Tak sem tam zůstala s Pavlem. Jenže to není moc konverzační typ. Pár vět sme spolu prohodili. A taky sem se snažila bavit s Honzou, ale řek mi, že prostě nemá náladu. Nedal mi ani pusu, ani na mě nešáhnul a v závěru se se mnou ani nerozloučil. Taky sem s Pavlem tancovala na ploužáky a on mě pak šel doprovodit skoro až před barák. Včera sem Honzovi psala sms, že se těším až ho uvidím a aby měl lepší náladu. Sice nemá kredit, ale neodepsal mi ani od kámošů. To je snaha! Tak nevím, co s ním je! V neděli večer šli rodiče zas do hospody - asi ke Šroubovi. Samozřejmě nedodrželi čas návratu a navíc v jakym se vrátili stavu. No fakt skvělý. Táta zas ved řeči, že z týhle rodiny má rád jedině E. To potěší! No prostě bylo mi z nich stejně nanic jako v pátek z Hynka. A když už sem u toho Hynka, dneska mi napsal sms - ten je smělej až hanba. Zase ty jeho klasický krátký větičky - sms o dvou slovech. Asi nebyl nadšenej mejma odpověďma a pak mi už nepsal. Co to na mě zas zkouší! Ať mě nechá bejt. Protože zatím sem v pohodě, ale vím, že pro něj mám šílenou slabost, a už mu nechci zobat z ruky. Už po něm necvokatím, ale nejvíc se bojím, že mi zas dostane do svých sítí. Ale to se nesmí stát. A navíc! Když to vyjde, tak k nám na tenhle víkend přijede L. To bych byla fakt moc šťastná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. prosince 2014 v 20:57 | Reagovat

Sehnat holku za 500? Vietnamcům? Jsou z levného kraje. :D

Tu to jde hodně nad 100 babek!

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 11:40 | Reagovat

Zajímavé probírat se staršími záznamy... :)

[1]: :D

3 Willy Willy | Web | 29. prosince 2014 v 3:24 | Reagovat

Pak si třeba Míra K. sed na Míru H. a na ně ještě já, a taky sem se navlíkla do Mírový H. bundy

a už mu nechci zobat z ruky. Už po něm necvokatím, ale nejvíc se bojím, že mi zas dostane do svých sítí.

Moc mě to baví, číst cizí deník. V zásadě se tam odráží daleko víc, než jen ty situace a zážitky. A to mě na tom baví nejvíc.

4 Vivi Vivi | Web | 30. prosince 2014 v 16:14 | Reagovat

Ma spravdu s tým že ak to nevypišeš v ten deň, nevypíšeš to už nikdy. Ja si denník píšem nepoctivo, pretože stále sa mi nechce a tak a potm to ľuutujem. Každopadne píšeš pekne.

5 Bev Bev | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 6:01 | Reagovat

Tak jsem vyrozuměla, že někdy mezi 4 a 10 prosincem 2001 tě postihnul první záchvat paniky. Do té doby jsi se aspoň i ničem takovém nezmínila. Máš můj velký obdiv za to, jak jsi se s tím vyrovnala, jak stále jdeš kupředu. Vidím ten obrovský pokrok za poslední rok, nebo aspoň mám ten pocit z tvých zápisků. :) Opatruj se moje milá Bludičko. pa :)

6 bludickka bludickka | 15. ledna 2015 v 14:09 | Reagovat

[5]:Vzpomínám si i na nějaké hodně nepříjemné psychické stavy z dětsví.. ale spíše to bylo něco o něco slabší povahy, zato vytrvalejšího časově. Už jsem zažila hodně různých psycho stavů, bohužel. Opravdu vidíš nějaký pokrok? Můžeš být konkrétnější? :) Já se totiž nemůžu zbavit pocitu, že se stále plácám na místě...

7 bev bev | 16. ledna 2015 v 5:32 | Reagovat

Ano, vidím. Snad není hloupé, že takto uvažuji jenom po čtení tvých zápisků, ale čtu je pravidelně vlastně více než rok a tak snad můžu něco málo říct.
Možná je to jen můj dojem, ale mám z tvých zápisků pocit, že píšeš s nadhledem, sebeironií a humorem. Často je to humor dost hořký, ale ten je vždycky lepší než vůbec žádný. To dokáže podle mne jen člověk, kterému nechybí sebevědomí a určitá vyrovnanost. Stejně tak se vracet k nedořešeným věcem z minulosti, hledat v nich, co se vlastně stalo a proč, k tomu je potřeba odvaha a odstup od sebe samé a to nedokáže nikdo slabý.
Nemám z tebe pocit, že se v tom plácáš. V začátku, přiznám se, jsem o tebe měla několikrát docela strach, ale v posledním čase se mi zdá, jako by tvé články i komentáře zjasněly, prosvětlily se, nedokážu ti to vysvětlit přesně, takový z nich mám dojem a pokud je to jen dojem a ty ten pocit nemáš, taky ti moc přeju aby se to vše stalo skutečností.:D
pa příští týden p ♥

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 11:43 | Reagovat

Jsem ráda, že to tak vnímáš. Já rozdíl pociťuju možná jen v chuti do života. Mám pocit, že někdy v době před rokem jsem jí opravdu ztrácela. Ale už jí mám zase zpátky. Jinak mi přijde, že jsem stále pesimista, který se umí radovat z maličkostí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama