Starý deník 5.11.2001 - 7.11.2001

12. prosince 2014 v 21:53 |  Ze starých deníků
pondělí 5.11.2001
Tak fajn, už zas toho mám co vyprávět, protože sem dlouhou dobu neměla čas a teď se toho zas nahromadilo spousty. Takže jako obvykle budu trochu stručnější a vemu to popořadě.

Na podzimní prázdniny jsem jela do Prahy. Už ta cesta v autobuse byla komická. V Plzni si totiž ke mě přised jeden kluk - znám ho od vidění - často chodí do pabu. Už po pár minutách se pokoušel o jakousi trapnou konverzaci. Ale moc to nešlo. Já totiž šíleně zrudla a moc sem toho nepověděla. Já nevím, ale to rudnutí mě vždycky nasere. Já netuším, proč se mi to stává! (bohužel občas stále) Kdyby se mi ten kluk aspoň líbil! Ale ani to ne. Těžko říct. No radši pokračuju dál. V Praze na mě čekali L. s Lukášem. Opět sem měla ňákou ukecanou náladu, takže jsem žvanila celou cestu hlavně já! Jinak Lukáš musel jet na celý prázdniny někam pryč, takže smůla. Ale stejnak to tam bylo dost dobrý. I když žádný zázračný věci sme tedy nedělali. V sobotu - teda v neděli sem se sešla s tou Lukášovo Terezkou. Docela to šlo. Pak o mě Lukášovi říkala, že sem správná, takže v pohodě. V sobotu sem byla pomáhat L. u Fišera. No, to byl fakt zabitej den. A zbejvající dny sme povětšinou couraly po Václaváku. Já to místo fakt miluju! (dnes už jsem se centra nabažila) A v pondělí tam byl nějakej "meeting". Ňáká politická strana - Pravý blok. Měli docela zajímavý kecy, i když sem jim to tedy zvlášť nežrala. Prej to bylo vysílaný v tv, jako přímej přenos. Ale nikdo z mých známých to neviděl, aby mi řek, jestli sme tam byli vidět. Ale hlavně tam bylo kolem taky dost hezkejch kluků. Ale moc si nás nevšímali. Ale s jedním sme se seznámili. Je to Maďar a je mu 22 let. Jo a jmenuje se Greg. Fakt se mi děsně líbil. Mluvili sme spolu anglicky, což L. neovládá, tak sme komunikovali jen spolu. Pak sme šli do Mekáče. A taky si nás vyfotil - nechtěla bych tu fotku vidět! Vzal si mý číslo, že prej bysme mohli druhej den někam zajít. Ale neozval se. Myslím, že ho určitě musel ztratit. Ne! - Nejsem naivní, ale Greg, ten by se určitě ozval, když to slíbil. Dala bych za to ruku do ohně! (ehm, ale stejně moc nechápu braní si čísel a neozývání se) Takže to by tak bylo o Praze.

středa 7.11.2001
Když sem přijela z Prahy, tak sem měla taky překvapení. Protože naši se totiž rozhodli předělávat celej byt, takže sem byla docela zvědavá na svůj pokoj. I když ta barva zdi není taková, jakou sem jí chtěla, tak se mi to tu docela líbí. Následující den sem měla děsně práce, protože sem musela vyklízet všechny ty věci a dávat to do skříní - ještě pořád to nemám hotovo. Ale v tu středu sem opravdu celý odpoledne makala. K večeru přišel chlap, co nám dělal žaluzie. Byl docela v pohodě. No a pak sme se rozhodli, že bysme mohli jít na večeři do Dvora. Ještě předtím máma někam šla - říkala, že k Čížkový. Ale byla tam hroznou dobu. Tak sme si pak s tátou začli vymejšlet, že sme tam volali, ale že nám řekli, že tam vůbec nebyla. Máma si myslela, že si vymejšlíme, ale stejnak byla ňáká nervní. Bůhví kde byla! No, tak sme teda šli na tu večeři. Bylo to docela v pohodě. I když ke konci začínala mít máma tak akorát. Já tam měla tři myslivce s kolou. Pak se s tátou dohadovali, že ještě vydrží někam jít, bez toho aniž by pila alkohol. Jasně, že to nevydržela! Ještě než sme vůbec došli do malibu, začla se tam bavit s ňákým ožralou, ačkoliv táta jí řek, aby si ho nevšímala. Tak se naštval a chtěl jí tam nechat a jít domů, ale po pár krocích sme se vrátili. Máma furt seděla u baru - ke konci tam ječela přes celej bar nadávky. A my s tátou sme hráli na automatu. Pak sme všichni šli pod věž. Tam nebyli žádný lidi. Ale nakonec sme tam stejnak zůstali. Ale stálo to tam za hovno. Máma už byla v hajzlu, pak furt otravovala Osuda. Už na ní byl dost nasranej - a pak se bavila s Giordanem. Táta prozměnu s ňákou ženskou. Byla docela v klidu, až na to, že byla taky pěkně ožralá. Táta pak pořád chlastal s ňákýma ožralcema, kdo víc vydrží. Takže všichni byli totálně nasračky. Akorát Giordano byl střízlivej, ale ten byl prozměnu úplně vypatlanej. No prostě děs a hrůza. V 6 sme odtamtud odjeli taxíkem i s jedním ožralou, co vymyslel, že se pojede ještě někam jinam. Takže mě vykopli doma a ještě někam jeli. Já sem hned usnula. Pak mě vzbudila máma, protože neměla klíče a pak pošťák, co nes balík. Mezitím přišel táta. Já samozřejmě spala. Probudila sem se až v půl jedný. Jasně, že sem nešla do školy. Celej den byl pěkně zabitej. Pak sme si s tátou udělali decentní jídlo. A on mi pak vyprávěl názory o předešlý noci. A pak sme čuměli na tv. Ale máma furt nepřicházela. Táta jí zkoušel volat, ale měla vyplýho mobila. A navíc nebyla ani dopoledne doma. Děsně se rozčílil a řek, že jde někam do hospody. Tak sem šla s ním. Šli sme k Šroubovi. Tam do sebe kopal jednoho ferneta za druhým, takže byl zas nalitej. Byla tam příšerná otrava. Pak sme šli do města, podívat se po mámě. Táta byl pěkně nasranej, říkal, že jí zabije. Rozebírali sme celou situaci ze všech stran, snažili sme se najít řešení všeho. Protože táta říkal, že už ho máma fakt sere, s tím čtvrtkem, i s tím chlastáním, chlapama, prostě úplně. Snažila sem se ho chápat. Nakonec sme skončili u Princů a já se tam i navečeřela. Jenže táta se rozkecal s ženskejma a nechtělo se mu domů. Tak sem jela sama. On tam zůstal. Máma tedy už byla doma. Nakonec sme se dozvěděli, že prej dopoledne byla v ňáký hospodě a odpoledne u vrchní vychovatelky, protože měla průsera. Někdo na ní totiž prásknul, že byla v práci nalitá. Naštěstí se zná s ředitelem, tak jí nevyrazili, ale dostane ňákej trest. Ale to měla štěstí, protože už několik lidí nám říkalo, jak jí viděli jezdit po městě na červenou, atd. Měla štěstí, že jí nechytli. A taky odřela auto, nevím kde ani jak. Ale táta byl fakt docela nasranej. Jenže kdoví, co tedy celej ten den dělala. Nic jí nevěřím, ale nehodlám to řešit. Vůbec sem nevěděla, jak to ty dva spolu dořešili, protože mi nikdo nic neřek. Jen táta, že prej máma řekla, že přestane pít. Máma pak byla celej víkend děsně zamlklá a já myslela, že je to tím, že má špatný svědomí, ale to sem se asi spletla. V neděli sem podle trapnejch tátovo narážek pochopila, že chce snad udělat to, co dřív říkal. Že mámě zruší všechen přístup k penězům a nechá jí žít jen z jejího platu, atd. Nevím, moc se mnou o tom nemluvil, ale pochopila sem, že se mnou nepočítá. Třeba, když sem se ptala, jak to bude příští rok s tou Mallorcou, jak sliboval, řek mi - Já nevím, kam vy pojedete. Jestli si na to našetříte. A taky mi řek, ať si užiju plný ledničky, že už to tak dlouho nebude. Já nevím, co mu je. Já sem ho nenaštvala! To máma. Jenže on mi vždycky řekne, no to si vyřiď s mámou. Je s tim fakt trapnej. Radši se vrátím na trochu lepší téma.
V pátek sem šla s Janou ven. Byli sme chvíli v pabu a pak pod věží. A byl tam Míra, ale i Honza. A já zjistila, že to sou kámoši. Bylo jasný, že oba se mnou na ten večer počítaj. Nakonec to u mě vyhrál Honza. A Míra byl dost nasranej. Na mě a hlavně na Honzu, že prej mu zkazil plány. Je to parchant! A přitom má holku! Jenže sranda byla, že Míra vykecal Honzovi, že sme se spolu cucali, atd. Myslela sem, že se na mě Honza vybodne, ale on dělal, že nic. A pak se mi zeptal, jestli to je pravda - a já to přiznala. Pak se mi ptal, jak se mi to s Mírou líbilo. Docela trapnej dotaz. Taky že sem neodpověděla. Pak mi řek, že to prostě chtěl vědět kuli tomu, že se mu líbím, a že ten pátek, kdy sme byli spolu nebral jako úlet a že se mnou chtěl chodit a teď neví na čem je. Tak sem mu jednoduše řekla, že s ním chci chodit. Takže myslím, že spolu chodíme - jistotu dá až čas! Byli sme spolu celej zbytek večera a pak mě šel kousek doprovodit. Od tý doby sme si poslali jen pár smsek, protože on ani nemá kredit. Ale počítám s tím, že se v pátek uvidíme, takže snad to vyjde.
Vlastně ani sem neřekla, jakto, že já taková nerozhodná, sem mu řekla tak rychle jo. Vím, že na Hynka sem pořád ještě nezapomněla, i když už to brzy bude v úplný pohodě. Už si o něm nedělám iluze, ani v nic nedoufám - jen si občas vzpomenu a trochu to bolí. A s Honzou sem ráda a myslím si, že je docela správnej. Víc mě v momentální situaci nezajímá!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. prosince 2014 v 13:49 | Reagovat

No jo, krásnému Gregovi ta upřímnost koukala z očí. :) už se ti bumerangem vracelo dávání falešných čísel. :D

2 Beatricia Beatricia | Web | 14. prosince 2014 v 9:55 | Reagovat

c´est la vie. To je opravdu výživný článek; i se zpětnou platností obdivuji tvůj hektický styl. Za toho Grega, to by byla odvaha dát ruku do ohně. Teď se tomu už jen směješ. Psala jsi (a píšeš) výborné postřehy. ☼☼☼

3 Doma Doma | Web | 14. prosince 2014 v 17:21 | Reagovat

Kdyby nechtěl zavolat, myslím, že by si to číslo nebral, spíš ho ztratil :D
Nesnáším, jak si rodiče filtrují své problémy přes děti, ale u nás to občas taky tak je.
Jinak situace s Honzou mě fakt pobavila, už aby tu bylo pokračování! :D

4 Bev Bev | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 14:52 | Reagovat

Jak pěkně to začalo tím předěláváním bytu, už jsem si říkala, že se blýská na lepší časy a ono to zase tak mizerně dopadlo.
Hynek ztrácí body, zdá se.:D

5 sugr sugr | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 18:19 | Reagovat

Ha - konečně vidím, že je Deníček starý
13 let, to jsi byla ale ještě Bludičko dítě!:-( :-)
Byl psán ručně, nebo strojově? Tedy jestli to není tajné-deníčkovsky tajné?:-)

6 bludickka bludickka | 17. prosince 2014 v 14:14 | Reagovat

[1]:Koukám, že s tima číslama mi to máš pořád za zlé :D :D

[3]:Jsem ráda, že tyhle staré zápisky si našly své fanoušky, díky za přízeň :)

[4]:Někdy mám pocit, že na dobré časy se asi nikdy blýskat nezačne :)

[5]:Šestnáct let no :) Ručně psané do sešitu s tvrdými deskami.

7 L. L. | Web | 3. ledna 2015 v 0:37 | Reagovat

Taky se furt červenám, někteří lidi si to pak vykládají špatně.
Chování rodičů je příšerné ://

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama