Ukradené minuty

29. prosince 2014 v 20:34 |  Občasník
52. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

22.12. Kéž by bylo v Praze pořád tak málo lidí jako dnes ráno. A kéž bych se už nikdy necítila v takové fyzické nepohodě jako dnes. Jako dnes a spousty dalších dní. A je mi smutno. Školení kvůli čipu. Budou teď monitorovat naší pracovní dobu? Lžou nám, že ne? A co nainstalované kamery? Výpověď kolegyně se opět o pár dní odkládá. Tím se pro mě opět mění pravidla. Jsem utrmácená. Chůzí odnikud nikam. Na polívku s R. A názory ohledně mé výpovědi se z hodiny na hodinu mění. Proč nedokážu zaujmout jednoznačné stanovisko? Já už se nechci trápit kvůli sračkám! O tom to není. Já vím, že není. Jak jít za svými touhami? Když můžu ztratit úplně všechno? Včetně těžce nabyté chuti do života. A stejně jsou moje touhy jen iluzí. Nereálnou, nedosažitelnou. S R. na pizze. Mlčíme. Prostě bych potřebovala oporu. Snaží se. Ale nevydrží mu to dlouho. Není nic. Na co by se dalo spolehnout. Není nikdo. Na koho by se dalo spolehnout. Těžko se mi žije. Ze dne na den. V Nudném otci s R. partou. Asi svůj život nedovedu přestat porovnávat s ostatními. Jak těžké je nezávidět. Když oni se drží své životní linky. Budují, rozvíjejí, stavějí na základech. Jen já pořád odznovu a odznovu. Od nuly. A s nulou.


________________________________________________________________________________________________________________

23.12. Jsem vzhůru moc brzo. Opět bádání nad stejnými otazníky. Kocour je velmi vynalézavý. Došly hračky. Tak chce aportovat obal od tamponu. Když si stavím vodu na čaj, mám ve všech rozhodnutích jasno. A pak se moje jistota zase rozmělňuje. Čím se řídit při rozhodování? Penězmi? Nadějemi? Strachem? Vlastně si pořád jen volím mezi možnostmi. Z nichž mě ani jedna neláká. Už je tady zase na každém rohu kapří masakr. Jsem rok od roku citlivější. Cítím strašnou úzkost. A bezmoc. Letos asi vynechám i tradiční rybí prsty. Už mě nebaví řešit stále stejné věci. Prostě se nějak rozhodnu. Půjdu dát výpověď. Hned, jak jí dá moje kolegyně. Třeba mě šéf bude přemlouvat. Třeba ne. Ať se něco děje. Ať se to roztočí naplno. A ne jen silný proud, který mě bezmocnou unáší. Ale co to? Dávají výpověď dvě z vedlejšího oddělení? Z toho jedna zásadní? Firma se sype. Uvidíme, jestli utíkám z potápějící se lodi. Nebo vybojuju vyšší plat. Doprošovat se nechci. Ani vyhrožovat. Teď se ukáže, jak si mě cení. Nebo jak mě potřebují. Dokončujeme domácí povinnosti. Bordel je všude. Ale kašlu na to. Jdeme opět předávat dárky obsluze "naší" restaurace. Už je to tradice. R. se vyfikává jak na přehlídku. A pak na sebe zase s číšníkem házejí cukrbliky. Přejem si Vánoce. Podání ruky. Dostávám pusu na obě tváře. Stejně je to neosobní. Lidi by si neměli podávat ruce. Ale obejmout se. Neměli by se líbat na tváře. Ale na rty. Bylo by to vřelejší.
________________________________________________________________________________________________________________

24.12. Štědrý den. Alespoň to tvrdí kalendář. Venku je teplo a svítí sluníčko. Těším se na sněžení. Chci stát ve tmě. A chytat vločky na jazyk. To by bylo! Kdyby někdo chtěl stejné věci. Jako chci já. Třeba udělat si pohodu. Snídat cukroví. A koukat se na pohádku. R. je zase ve spěchu. Balí dárky. Zdobíme stromek. A pak chce ještě dopoledne jet k mámě. Takže ze společného dopoledne je vlastně jen chvatné nazdobení stromku. Hmm. Ale nemám chuť se něčím zabývat. Piju vaječňák. Dělám hustou mlhu z františka. Doufám, že mě to omámí! Sleduju Popelku. Krášlím se. Kousek Veselé Vánoce přejí chobotnice. Vypnutý zvuk na mobilu. Nápis babi a děda taky může znamenat máma. A já s ní nechci mluvit! A už vůbec ne dnes. Panáka medoviny na cestu. Mám chuť přátelit se s cizíma lidma. Na procházce s L. Procházka mezi paneláky. Chtěla bych se s někým naladit na stejnou strunu. Jako bych byla strašně daleko. Na grog do putiky. Připadám si jako dáma mezi ochmelkama. To dělá ta sukně. Svěřuju se L. Jen letmo. Ale měla bych říkat blízkejm lidem, co mě trápí. Aspoň občas. U tety. S jejím přítelem, babi a ségrou. Kupodivu bez hádek. L. vypráví o rekonstrukci bytu. Ségra mi ukazuje videa z facebooku. Jsem tak vzdálená od všeho. Ale stejně tam patřím. Svým vlastním způsobem. Večeře. Salát tak, jak ho mám ráda. Ne tak, jak ho má rád R. Stromek a dárky. Teď už se trochu cítím jako přívažek. Koukat jak ostatní rozbalujou. Ale aperitívek je výjimečně dobrej. Chutná po třešních. -Honem, nalejte mi ještě! Cesta domů. Druhá večeře s R. Kdy večeří už vlastně jen on. Jen salát. Zavolat babičce. Ke stromku. Takových dárků. Je to hloupé. Dostat toho tolik od R. rodiny. Nestíháme rozbalovat. Chystáme se na půlnoční. Která mě nebaví. A která byla asi jen sněním. Stal se ze mě snílek. A pak pokračujeme s rozbalováním dárků. Kolik lidí asi rozbalovalo dárky do půl druhý ráno? A kolik lidí u toho vypilo dvě lahve šampaňskýho? Všechno je najednou přetřený narůžovo. Miluju ten pocit! Že si se vším dokážu poradit. Že mě nic nezlomí. Že všechno dobře dopadne. Že všechno je v pořádku, i když to není dobré. Že všechno zvládnu. Že všechno bude dobrý. Že miluju život. Že na světě je pořád ještě tolik nádherných drobností.


________________________________________________________________________________________________________________

25.12. Jemnou kocovinu spraví orgasmus. Únavu nespraví nic. Cpu se cukrovím a ovocem. Piju z novýho hrníčku od LC. Hrníčku, kterej je jak dělanej na užívání života. Chystám se stíhat. Vše co je potřeba. Blog a hledat práci. To mě zmáhá. A bere optimismus. Držím se. Musím. Chci. A pak usínám u Život Briana. Únava, únava, únava. Ta mě okrádá o život.
________________________________________________________________________________________________________________

26.12. Hrozně se mi líbí to rozhodnutí. Že každý den si vyberu jeden z dárků. Abych se s ním potěšila. Abych si ho vychutnala. Každodenní dávka malé radosti navíc. Přijíždí ségra. Vybíráme batoh přes net. A pak se pro něj vydáváme. Okamžitě. Protože je hodina a půl do zavíračky. Někdy se mi nechce věřit. Kolik jí je let. Jako kdyby jí bylo pořád deset. Plive žvejkačku na zem v metru. Ukazuje prstem na lidi. Neudělá krok bez facebooku. Dokud se jí nevybije telefon. A pak je užvaněná. To je nejlepší. I když mi jde trochu hlava kolem. Ale zasměju se s ní jako s nikým. Tak trochu návraty do puberty. A na zastávce jdu smíchy do kolen. Když mi zpívá: Mama mia, das is šouraké, haua mača mistr, hý sany brouken háry... A taky, když mi řekne, že je člověk, kterej toho vlastně moc nechce. To se vážně kácím. Jdeme na šipky. To mi chybělo. Škoda, že jinak není s kým hrát. Na jídlo. Mám strach, že nás společensky znemožní. V restauraci, kde máme image slušných a milých zákazníků. A je to o fous. Zasměju se dosyta. Ale je to humor už dost na hraně. Z koukání na film nic nemám. Jsem tak unavená. Pořád. V půl desátý usínám. Noc je hrozná. Buzení. Vedro. Noční děsy. Dvakrát. Po dlouhé době. Už jsem zase začínala doufat. Že je to pryč.
________________________________________________________________________________________________________________

27.12. Nejsem schopná ničeho. Ta únava mě zlikviduje. Ségra odjíždí. S R. hrajeme strašlivě dlouhou hru karet. Tak dlouhou, že se stihnu akorát najíst. A pádit ven. R. si zve na návštěvu mámu. Do toho bordelu, co tu je? No koment. Sraz s SI. V Dobrý trafice. Tentokrát musím pít opatrnějc. Vždycky je to moc anebo málo. Lepší tentokrát málo. Ve Vopici skoro nikdo není. A kapelám strašně trvá než vůbec začnou. Pořád mě tahá únava za ramena. Paří asi čtyři lidi. A mě to děsně rozesmívá. Obzvlášť jeden. No co. Je potřeba se smát. Jedno čemu. Ale už se vidím v posteli. V buse nespím. Jsem holka šikovná. R. donucen mi jít naproti. Akorát. Tři blbečci mají legraci. Jeden močící do křoví. A já musím jít kolem. A kecy typu -Ukaž jí toho ptáčka... Fakt iq děsit v noci holky. Byť z legrace. Doma se cpu nakládaným hermelínem. Od přítelkyně R. táty. Je to dokonalý, mňam. A čedar, hmmm. Není nad to nacpat si břicho.
________________________________________________________________________________________________________________

28.12. Opět chodící mrtvola. Teda spíš sedící. Co ta ranní hrůza? Vždycky to chodí v závěsu za sebou. Tentokrát je to horší. A delší. Začneš se bát. A ono to přijde. Sejme tě to. A ukáže, kdo je pán. O tomhle se nemluví. Protože se doufá. Že to samo od sebe přišlo. A samo od sebe přestane existovat. Vrcholem mé produktivity je luxování. Hanba by byla přiznávat se, po jak dlouhé době. Připravuju si výpověď. Jsem napjatá jak struna. A přichází mi pozvánka na vstupní pohovor kvůli skupinové terapii. Klepu se, klepu. Ze všeho. Ještěže mám jídlo. A seriál.
________________________________________________________________________________________________________________

Když zahlídnem slunce, tak nevíme ani
Jestli bylo pravý nebo jen stromy se hnuly
Čekáme v zástupu u klíčový dírky
Ale chodba je tmavá, kdo ví kam vede

Možná na mě čeká láska, jenomže ne sama
Čekání si v noci krátí s jinejma chlapama
Z piva mi padá pěna, můžu si něco přát
Všechno to zaspat zaspat zaspat

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 23:47 | Reagovat

Mlhu ze zapáleného františka mám taky rád, člověk získá takovou omámeně voňavou náladu.

To je pěkné, že jste rozbalovali tak dlouho, já to měl natošup :-) A tolik šampaňského umí udělat i z šedého večera den růžový. A ani to nemusí být rosé :-).

2 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 30. prosince 2014 v 1:07 | Reagovat

Pro ten pocit, kdy je ti z moc alkoholu dobře nechápu lidi, co se úplně zřekli alkoholu.  Ale ty děsy jsou děsivý. Chtělo by to myslet na růžový motýlky, než usneš O:)
Čekání má rád Tomáš. Je všude kolem mě, pořád, chlap jeden protivnej ;)

3 stuprum stuprum | Web | 30. prosince 2014 v 2:57 | Reagovat

Zaspat třeba celý život? Zajímavé. :D

4 Beatricia Beatricia | Web | 30. prosince 2014 v 13:06 | Reagovat

Přeji ti do nového roku všechno nejlepší, hlavně radost ze života a novou práci, která tě bude těšit a uspokojovat. ☼☼☼

5 misschien misschien | Web | 30. prosince 2014 v 14:33 | Reagovat

Očividně nabitý týden. A bylo se i čemu zasmát. Nápad s dárky se mi líbí. Rozbalovací čas je obdivuhodný. A ten zbytek. Sterkte.

6 Vivi Vivi | Web | 30. prosince 2014 v 16:18 | Reagovat

Páči sa mi ako vieš v kratkosti zhrnúť deň do jedného celku. Nepíšeš tam všeto, ale je tam predsa všetko.
Sleep forever -_- to si hovorím vždy ale  bohužial to nejde. Unava je hrozná, tá trápi aj mna...
A snad to s tou vypovedou dopadne dobre:)

7 Van Vendy Van Vendy | Web | 31. prosince 2014 v 17:31 | Reagovat

Ať je ten nový rok o kus lepší než ten letošní. I když, letošní dárečky od Ježíška nebyly taky k zahození, a musela jsem se usmívat nad tím, jak jste se ségrou kupovaly batoh. :-)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 21:05 | Reagovat

Jak to dopadlo s tou výpovědí? Rozhodla ses nakonec, že ano? Hrozně moc Ti držím pěstičky, pamatuju si když jsem takhle nesla nejistě jednu a nelituju toho. Musela jsem se posunout, jinak bych se zbláznila!

9 L. L. | Web | 3. ledna 2015 v 1:39 | Reagovat

Moc moc moc držím palce, ať jsi spokojená s rozhodnutím. Jestli tu výpověď dáš, ať máš osvobozující pocit a jestli ne, ať vnímáš pozitivně důvod, proč ses tak rozhodla :-)

10 L. L. | Web | 3. ledna 2015 v 1:40 | Reagovat

PS: těší mě, že piješ z hrníčku, drží se dobře? :-)

11 bludickka bludickka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 20:36 | Reagovat

[2]: Motýly nemám ráda, tak to by asi nepomohlo :D

[4]: Děkuju moc za přání, tobě přeju v letošním roce taky jen samé pěkné věci :)

[8]: Výpověď podaná. Vše se rozsekne příští týden. Pokračování na blogu už brzy :D

[10]: Hrneček je fajn, vždycky si na tebe vzpomenu, když z něj piju :)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 7:39 | Reagovat

To je krásné, tolik dárečků a rozbalování do rána a se šampáňem. U nás to bylo hnedle odbyté, ale bylo to fajn, všichni spokojení a nacpaní. :D
Moc se mi líbí celý článek, ostatně jako vždy, a velmi mě zaujal tvůj názor na objímání a líbání. Na Silvestra jsme byli u nás v hospodě a o půlnoci se to tak zvrhlo, že jsem říkala, že se nejspíš sejdem všichni na infekčním, pokud má někdo něco nakažlivého, objímali jsme se a líbali s naprostou většinou spoluobčanů. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama