Už se to chystá

25. prosince 2014 v 13:26 |  Občasník
51. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

15.12. To jsem přesně věděla. Že jsem si ten článek neměla večer číst. Že se mi to promítne do snu. Noc plná strachu a divokého bušení srdce. Jak je můj mozek předvídatelný. Článek o dvou brutálních přepadeních žen. A ta diskuse? Kdo může říct, že žena pohybující se v noci venku, si za to může sama? A ty nenávistné reakce - protože jeden útočník byl Asiat? Proto bysme do země neměli žádné pouštět. Aha! A co takhle? - Převážná většina násilníků jsou muži. Neměli bysme je všechny preventivně vykastrovat? Nebo jim zakázat chodit za tmy ven? Aby nemohli ohrožovat ženy, ani sebe navzájem? Souhlasím s jediným názorem. Nainstalovat kamery do nočních autobusů. Půda pod nohama už se rozviklává. Mírné otřesy. Kolegyně asi vážně skončí. Co všechno se pro mě změní? Skoro všechno. Nechci mít ještě zodpovědnější pozici! Chci jinou práci! Vždyť tohle jsem vzala jen jako nouzovku! Všechno je šílené. A i mé chtění se z hodiny na hodinu mění. V žádném směru svého života nevím kudy kam. Jsou dny, kdy jsem plná odvahy a odhodlání. A dny, kdy se mi strachem ze změn chce brečet. Proč nemůže něco jen tak být? Fungovat? Vydržet? Nechci pořád jen nové začátky něčeho v co nemám důvěru. Chci pevný bod ve vesmíru. Alespoň jeden!!

________________________________________________________________________________________________________________

16.12. Příčinou dnešního smutného rána je R. Proč vztahy s přibývajícími léty ztrácejí na hezkosti? Kam se vytratily ty s láskou připravované svačinky do práce? Semtam koupě něčeho menšího i většího pro radost. Hodinové telefonování. Vyzvedávání na zastávce. Plánování výletů. Pohledy do očí. Objímání se jen tak pro blízkost a ne pouze pro vidinu sexu. Všechno to zmizelo jako mávnutím proutku. Ne kouzelného. Spíš prokletého. Ještě tak vynucovat si. Možná to byla jen přetvářka. A s roky se odkrývá realita. Není proč zpívat ptáčkovi. Když už je v kleci. Není důvod, proč mít na tváři úsměv. Leda pro to, aby maskoval slzy. A ochraňoval před dotěrnými dotazy. A tak se usmívám. Jen tak. A jsem zas hrozně v pohodě. Přitom dokupuju poslední dárky v centru přetékajícím lidmi. A vůbec mě to nestresuje. Je mi chvíli dobře. S SI v Dobré trafice. A čas zdrhající pod rukama, jako vždy. V Infocentru Salé. Intimní prostředí. Zvláštní. A pak zase v busu. Můj sociální průzkum. Kdo tak asi vypadá na největšího úchyláka.
________________________________________________________________________________________________________________

17.12. R. má volno. Společnej obídek. A aspoň vidí. Jak je centrum nesnesitelně rušné a ucpané. Na programu všech myšlenek je blížící se odchod mé kolegyně. Situace, která mi opět zamává s životem. A já nevím kudy. Pořád v louži nebo v blátě. Nikdy v suchu a bezpečí. Jak se jmenovalo to víno? Co chutná a nebolí po něm hlava? Tramín! Dobře. Uvidíme, jak dnes. Na kraťounkou procházku s lahvinkou není zrovna ideální počasí. Prší. Ale... Úplně všechno může být hezký. Může. Uvědomuju si to. Jen to umět vidět. (A to je to nejtěžší.) Pro svou dávku pocitů. Na lehátko. Na Výchozí bod. Horní ret Michaela Pitta ve mně vzbuzuje chuť do něj kousnout. Baví mě to. Ztrácím pozornost nořením se do svých myšlenek. Ale ne zcestných. Navozených filmech. Zase jednou si prožívám tu intimní chvilku. Jen já a film. A trocha vína. Alkohol. Nejdůvěryhodnější společník. Zbožňuju, jak autobusy domů jezdí oba hned za sebou. A pak dlouho nic. Život je tisíc po sobě jdoucích pokusů. A jeden velkej omyl.
________________________________________________________________________________________________________________

18.12. R. včera opravil vysavač. To si musím napsat do deníčku. Že stačí ho požádat. Alespoň dvacetkrát. Z toho dvakrát písemně. A po třech měsících jsem se dočkala. Zpožděná menstruace. Ještě bych tak mohla být v tom. Nevím, co se mi na tom zdá tak legračního. Asi přestávám být příčetná. S JR na polívku. Naposledy. Ono děsivě melancholické a sentimentální naposledy. Co mě vždy rozesmutní. Pak teprve člověk ví. O co všechno přichází. Moc se mi líbí citát od Goetheho: Každé řešení problému je novým problémem.
________________________________________________________________________________________________________________

19.12. Dobrý, nejsem v tom. Ale humor mě stejně přešel. Kontryhelovej čaj na menstruační bolesti teda nezabírá. A na rozjetý už skoro ani prášek. Trpím! Dneska silněji než obvykle. Kolegyně výpověď na pár dní odkládá. A já jsem se zrovna cítila připravená. S R. na obídek. Zpříjemnění pracovní doby. Prý by Vánoce nakonec mohly být, jak jsem původně chtěla. Opakování loňského kompromisu. Ale co tak najednou? Když už jsem rozjednala něco jiného? Proto, že jeho máma se ségrou souhlasily? Nebo se mu to rozleželo? Je to ještě důležité? Vděčná, jak pes když dostane zbytky od večeře. Fuj. Čekání na A. V práci a pak na Florenci. Koupit bumbání. Hledat pizzerku a dát si jen předkrm. Dobroučkej. A pak pěší procházka do Vopice. Popíjení piva s tequillovou příchutí. A vodky s mirindou. Kapely ještě nezačaly. Lucka z Mnichovického rockování. Pamatuje si mě! Zná se. Super. Hrajeme fotbálky. A přitom už začala kapela Snad. Která se mi líbí. A jsem nervní a chci rychle skončit a jít tam. -Ještě jednu, napadá mě. A A. to začne křičet. A já se musím smát. Je to skvělý. Jít se bavit. S někým. S někým, kdo se umí bavit. Ale já už moc ne. Umím to jen přepálit. Ze strachu, abych se neopila málo. Potřebuju si propláchnout hlavu. Skrz naskrz. Vážně to teď potřebuju. Dopíjím vodku. Moc alkoholu v moc krátké době. Co si vlastně ještě pamatuju ze zbytku večera? Kolik si pamatuju z SPSek? Z Dilemma in Cinema? Mladíček, co mě balí. Šestnáct let. Mu bylo nebo teprve bude? Nepřipadá mu to divný? Je docela pěknej a roztomilej. Bejt mi čtrnáct... (Vole!) Jsem na něj nepříjemná? Nepamatuju si. Jen pocit, že asi ano. Je pryč. A kapely dohrály. A já ožralá. Nemůžu najít batoh. (Tohle na chlastání nesnáším.) Ještěže lidi ve Vopici jsou zlatý. A nekradou. Jenže poslední bus je v háji. Kluk taky. Najednou mě mrzí, že nepokecáme. Vlastně byl docela fajn. U někoho sedíme. Ani nevím jak. U někoho, kdo mi nesedí. Asi že máme opačný názory. A tak na to kašlu. A spím s hlavou na stole. A pak další sklo. Další okamžiky, které nejsou v mlze. Které prostě nejsou. Pamatuju si jen Palmovku. Nic jinýho. Hodina předtím (či kolik času) jako by neexistovala. Autobus nám ujel. A další jede za 57 minut. Umřu!! Taxíky nejsou k zastižení. Zima!! Sedím na schodech a snažím se to přežít. Hnus. Konečně! Jenže... Autobus v půlce cesty staví. Dál nejede. Sedíme vevnitř. Dveře nejdou zavřít. Mrznu. Co to je za noc? Co teď? Já už nechci čekat další hodinu na další spoj. Ten smích, když už je člověk zoufalej. Po dlouhým čekání přijíždí náhradní autobus. Už jen pro nás dvě. A pro řidiče. Kterej celou dobu nadává. Na svou práci. Na svého zaměstnavatele. A já jsem na káry, zmrzlá jak kus ledu a nezajímá mě nic než postel. Náhradní autobus. Řidič, kterej je mimo. A nezná trasu. Původní řidič nás opouští. A já naviguju, jak nás má odvézt domů. Pecka. Jednou odbočí blbě. A ještě neví, kde se má otočit. No, bezvadný dobrodružství. Mám já tohle zapotřebí? Asi mám.

________________________________________________________________________________________________________________

20.12. Dnes už si to nemyslím tak jistě. Měla bych se krotit. Koukám na filmy. Vyřízená. Těším se na R. Poslední vazba s normálním světem. Chci bejt hodná holka! Chci chtít bejt hodná holka. A nesnídat mandarinku a lahváče. A nikdy se nesmíme rozejít. Protože... Moc dobře vím. Co by přišlo. Jsem krůček od usínání v objetí s lahví rumu. Nebo nějakým roztomilým puberťákem. Večer se konečně zmátořím. A balím dárky, balím dárky, balím dárky,...
________________________________________________________________________________________________________________

21.12. Zázrak. Vyspala jsem se. Dorůžova. Hurá. Jen škoda, že po pár hodinách opět přijdu o veškerou energii. Pak se těžko stíhá. S věčnou únavou na krku. Jedeme k R. tátovi. Na šampaňský. A na kočičky. A kočičky se ke mně dnes mají. To malý škvrně mi přes hodinu leží v náručí. Asi se rozplynu. Jen hrůza z návratu domů. Dostat se do postele v půl dvanáctý. Mi nestačí.
________________________________________________________________________________________________________________

Už mi lásko není dvacet let
Už mi není ani dvacet pět

Čas ten otupý i ostrý břit
To co mi dal to si zas může vzít
Proto se neptám když se probouzíš
Jestli zůstaneš nebo odcházíš

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 15:33 | Reagovat

Taky občas chodívám nahlédnout na internetové diskuse. Musí to být nějaká forma masochismu, protože se vždycky jen  naštvu a vytočím, vím to předem a stejně nakouknu. A znovu a znovu si nuceně opakuju moudrá slova pana Horníčka, že hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen, protože mlčící hloupý se těžko pozná :-).

2 pavel pavel | Web | 25. prosince 2014 v 16:52 | Reagovat

Ony i ty ženy dokáží pěkně chlapa pomučit, i když na to jdou rafinovaněji.
Hezké Vánoce a všechno dobré v Novém roce. :)

3 Elis Elis | Web | 25. prosince 2014 v 17:03 | Reagovat

Cituji z článku, "I mé chtění se z hodinu na hodinu mění.", to je výstižné, tak to nějak mám poslední dobu...

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 20:15 | Reagovat

Diskuse se nedají číst. Skoro nikdy, skoro nikde. Jeden kluk mi říkal, že za znásilnění může z poloviny i ta žena. A já jsem se hrozně naštval. Podle mě je to fakt blbost. Člověk by neměl podřizovat svůj život zvráceným prasatům a nechodit kvůli nim po setmění ven...

Možná jsou lidi, kterým ta počáteční krása vydrží i navzdory času. Kdo ví...?

Usínat s roztomilým puberťákem nemusí vždycky být tak hrozné. Aspoň ne, pokud je stejně roztomilý i po probuzení..? :D

5 Vivi Vivi | Web | 25. prosince 2014 v 20:33 | Reagovat

máš zaujímavy život. Len vážne pozor na to zaspavanie s flašou rumu, je to nebezpečné. A najhoršie čo može byť je vyplachnuť si hlavu alkoholom:)
Inak s dátumom 15.12 uplne súhlasím. Každopádne máš vážne dobré názory na niektoré veci:)
Drž sa!:)

6 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 26. prosince 2014 v 4:41 | Reagovat

Tvůj autobusový příběh přebíjí celkovou skepsi článku. Je fenomenální :D a obdivuju to, i když to asi nebylo tak růžový :)

7 Beatricia Beatricia | Web | 26. prosince 2014 v 8:47 | Reagovat

Odvolávám se na datum 21. 12. na tu první větu. Přeji ti po celý nový rok, aby ses každé ráno probouzela s tím hezkým pocitem vyspání do růžova. A hlavně, aby ses ráda vracela domů.☼☼☼

8 Kika Kika | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 19:55 | Reagovat

já to miluju i když mi to snad ještě nikdy nepřišlo veselý. Těch myšlenek je tam tolik, že nevím ani na kterou dřív reagovat. Přeju do nového roku práci, která by nebyla nouzovka, chlapa, který stále zpívá ptáčkovi, společnost, která není bezohledná, a pro sebe spoustu tramínu (díky za tip ;) ). Krásné Vánoce!

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. prosince 2014 v 16:46 | Reagovat

Diskuze jsou k nezaplacení a ještě lepší tvrdit, že si za to může ženská sama. Že by teda zavedli povinný zákaz pro ženy, vycházet po 19.hodině večerní? A co ženy, které jdou z odpolední směny? Povinný mužský doprovod? To je přece tak cáklý... jen ať se nadržení násilniční chlapi neomlouvají tím,že je ženská vyprovokovala. Mají taky rozum v palici, tak by ho mohli laskavě používat.
Tvoje problémy v práci mi trochu připomínají ty moje - v okamžiku, kdy se mi začne dařit v živnosti, se objeví možnost klasického zaměstnání. Když to přejdu, protože se mi momentálně daří, tak za pár dní najednou útlum jak prase (a to kýžené zaměstnání fuč, samozřejmě), takže si říkám - co se mi tím naznačuje? Mám vydržet s vidinou že se to zlepší, nebo s tím seknout a chňapnout po první práci, i když ne ideální? Už jsem vážně na vahách.
Ke vztahům, které vyprchávají - Bludičko, tohle asi funguje úplně všude a vždycky, a pak vlastně přichází ta fáze, která prověří, zač si stojíte, jestli spolu vydržíte nebo ne. Ta počáteční zamilovanost se už nevrátí, ale udržovat ohýnek, aby plápolal, to přece jde.
Třeba přijdou lepší dny, jak se ukázalo i zde, vyspání se do růžova a skvělá nálada hned po probuzení. To bych ti moc přála!

10 Yominis Yominis | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 18:16 | Reagovat

Já čtení diskuzí k článkům dávno vzdala. Popravdě s rezervou beru i samotné články. Čím víc člověk do tématu vidí, tím hůř. Když na přednášce z kriminologie má vyučující pocit, že musí studentům práv vysvětlovat, že za znásilnění žena OPRAVDU nemůže, je něco špatně. A když se člověk podívá na takovéhle diskuze, zjistí, že je ve skutečnosti ještě mnohem hůř...

11 bludickka bludickka | 29. prosince 2014 v 20:53 | Reagovat

[2]: Taky ti přeju pěkného Silvestra a pohodový vstup do nového roku :)

[5]: Důležité je, že to funguje. Horší je, umět to korigovat. Už mám za sebou jedno takové rumousínací období a nebýt toho, byla bych na tom tenkrát o dost hůř.

[7]: Děkuju za tvá milá slova :)

[8]: Děkuju, děkuju, děkuju! Snad ten tramín funguje i z jiné vinotéky než tam, kde ho mám vyzkoušený :) Veselost se občas těžce vleze - protože je to jen pár monotoních euforických minut typu - život je skvělej, svět je skvělý místo, všechno bude skvělý :D Jak to samo přišlo, tak to taky mizí :D Přeju ti ať poslední dny zbytky roku přežiješ, jak nejlépe dovedeš a v tom příštím ať se hezky postupně začne všechno obracet k dobrému!

[9]: To je těžká situace, když člověk neví, podle čeho se má rozhodovat... Mně ani tak nejde o počáteční zamilovanost - po čtyřech letech - jen bych chtěla stejný pohled na svět, stejné priority, stejné cíle a víc blízkosti.

12 L. L. | Web | 3. ledna 2015 v 1:19 | Reagovat

Písemně? :D  Že by to po roce na mého zabralo? Stačí na fejs? :D :D
Nejste si už vzácní, viď? U nás to tak je. Někdy bych si nafackovala, že to ještě víc kazím (že furt mluvím o svých neúspěších, že ho někdy dokonce přemlouvám, ať mě obejme... fuj)

13 bludickka bludickka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 20:39 | Reagovat

[12]: Já preferuju několikrát slovně, párkrát na email a do smsky, s fb nemám zkušenost :)
Bohužel je to tak. K objímání přemlouvám každý den.

14 Bev Bev | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 7:53 | Reagovat

To je bezvadná báseň, tak krutě vtipná. Veškeré Tvé psaní je stejné jako ona, četla jsem s potěšením, bez dechu, je to jako když odloupneš kousek srdce a necháš nás do něj nahlédnput. Moc moc ti přeju, aby dny byly růžovější a zlatavější a prostě snesitelnější i bez šampáňa, aby se ti dařilo a v žádném případě se nevěš, byla by to nesmírná škoda. :D
K zápiskům z deníčku se vrátím, teď musím jít ven se psem, už je nervózní.:D

15 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 17:50 | Reagovat

[14]: Děkuju. Já zase čtu s velkým potěšením tvé komentáře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama