Na hranicích

28. ledna 2015 v 19:55 |  Občasník
4. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

19.1. Chichichi. Prej dvacetpět tisíc myšlenek denně. To jo! Já jich mám tak pětkrát tolik. Nejmíň. Kombinuju a překombinovávám. Co si to rozjíždím v hlavě za věci? Co všechno můžu ovlivnit a co už ne? Proč mám pocit, že alespoň zčásti můžu ovlivnit všechno? Myslím si, že dokážu ovlivnit, jaký udělám první dojem? Stejně se na víc než na milou, hodnou holku nevzmůžu. A jestli dovedu ovlivnit něčí pracovní morálku? Tím, že půjdu příkladem? Tím, že vhodně omluvím nevhodné příklady druhých? Co to věčné nutkání vysvětlovat někomu důvody svého počínání? A taky dřív mluvím než myslím. Kdybych dřív myslela, tak bych se k mluvení snad nikdy nedostala. Já jsem ale psychouš. Škoda, že nemám v hlavě řezanku. Vše by bylo o tolik snazší. Asi bych měla víc pít. Těch mozkových buněk mám pořád přespříliš. S R. na skromnou večeři. A kolotoč myšlenek nestaví ani na okamžik. Pitvám, preparuju, nípu se. To je myšlenek! Počítáno na statisíce. Bezvýsledných. Až se samým zoufalstvím musím smát. Kdo kdy tohle viděl? Ach. Ještě dva měsíce do začátku skupinové terapie.

________________________________________________________________________________________________________________

20.1. Vlak stojí, nejede,... zpoždění. Bezva začátek. Další dilema. Omlouvat se? Vysvětlovat? Suverénně přijít. Bez řečí? Pořád hledám hranice. Na každém milimetru čtvrtečním. Tolik práce! Co jsem dnes udělala. Mám běžně na dva dny. Uuuf. Ve vlaku. Tep zvýšenej. Na pomezí srdečního selhání. Uklidni se. Dejchej. Vymysli něco! Zhasněte. Je moc světla. Dělá se mi špatně? Je to sen? Hledání v odrazech skel. Dvacet minut mi nestačí. Vymodlenost. Zase dostávám šanci? Teď ne! Dnes ne! Večer ne! Nechci zase litovat. Ale proč teď? Teď ne! Mysli. Reaguj. Nejsem schopna. Ani se podívat. Natož se usmát. Kolik můžu mít ještě šancí? Dívám se přímo do zamlženýho skla. Jako blázen. Nedokážu víc. Vystupuju. Loudám se. Chlad mi dělá dobře. Chtěla bych si sednout na nejbližší lavičku. A přimrznout. Jednotvárnost myšlenek vystřídala jednotvárnost obrazů. Jsem jako v mrákotách. Jako mimo realitu. Nic nevím. A moc bych chtěla s někým mluvit. Nebo aspoň si psát. A napojení na vesmír dnes asi funguje. Vypřeju si email. Jsem tak mimo. Že se ve vaně namydlím nejmíň třikrát a stejně si nejsem jistá, jestli jsem se namydlila. Noc bude krušná.
________________________________________________________________________________________________________________

21.1. Totálně neklidný spánek. Ale přesto jako by se myšlenky uležely. Poskládaly na sebe. A teď padají z police. Jedna za druhou. Tak, jak se s nimi stíhám vypořádávat. Stejně se sesypou naráz. A zavalí mě. Ale ještě aspoň chvilinku! Zdánlivého souladu a vědění. Nervová čajová směs a naděje. Spíš touha. Teď, teď, teď! Ráno je jiné. Sedm ráno. Jiné než večer. Ráno jsem silnější. Dokázala bych to zvládnout. Naděje se rozplývají. Touhy nemizí. Ještě přijde večer. Dnes ještě ano. A s ním i otázky, co vlastně chci. A čemu jsem ochotná věřit. A jestli opravdu bude někdy ten správný čas. Kdy nebudu váhat. A budu si jistá. Procházka. Zima. A proužek slunce na mojí tváří. Tady mi bývalo dobře. Tady jsem žila. Okamžikem. Tady jsem snila. Úplně stejně jako sním teď. A JKv už je myšlenkami naprosto pracovně nepřítomná. Zabírá počítač řešením svých osobních záležitostí. Práce stoji. A já napjatá jak struna. Cesta domů. Prosím, prosím, teď. Jsem připravená. Chci to. Pít a motat se ulicema. Dovolovat zimě, aby do mě vklouzla. Pod svetr. A pod sukni. Aby mě obemknula. Konec. Neeeeé. Budou slzy? Bude bolest? Budou prázdné dny? Kdy se vytratí naděje? Možná, že odchází už teď. Jen opilá dokážu cítit, co opravdu chci. Bože! Chci jít na pořádnej koncert. Vypít si hlavu. Všechny objímat. A mít někoho. Kdo mě pak odvede domů. Kdo se o mě postará. Udržuju se v klidu. Vodou ve svátečním čajovým hrnečku. Vodou se dvěma lžičkama šťávy. A lžičkou vodky. Jediný důležitý je, se nezhroutit. Nikdy.

________________________________________________________________________________________________________________

22.1. Konečně pro rakytníkový balzám od Saloosu. Snad zabere. Na exém, který se mi začal dělat na ruce. Jsem nějaká porouchaná. Po všech možných stránkách. Všechno je divné. A stresující. Jen nálada zatím stále dobrá. Chuť do života. Pozitivní mysl. Kéž by se to dalo zakonzervovat. Jako by tyhle věci vůbec nebyly v mé moci. A přitom by měly být. Mám paranoidní touhu. Z vybájeného a naprosto zvrhlého důvodu sledovat holku, co se mnou jede vlakem. Pro jedinou úplně zcestnou myšlenku. Ale tak náhlou a prudkou. Až jí začnu přezdívat intuice. A vlakctitel blokuje uličku. A holka mi mizí. Tak jindy. Jednou. Třeba nesmysly mají smysl. A třeba smysly jsou nesmyslné. Smyslnost. Hmmmm? Někdy si myslím, že svět pracuje na zvláštních principech. Které nikdy nerozluštím.

________________________________________________________________________________________________________________

23.1. Bože, děkuju ti. Zato, že jsi dal vzniknout bylinám. Které jsou teď součástí mé nervové čajové směsi. (Ne, že by na moje nervy a napětí zabíralo něco jiného než alkohol.) Ale moje chuť k životu po ní sílí. A jsem rozjívená, jak řekne R. Nebo mám rozbouřené hormony, jak řekne JKv. Po křečích z nového rána následuje radost z nového rána. Pozitivní pohled. Třebaže o pohledu je sporné mluvit. Moje pravé oko. Mě už nejen pálí a svědí. Je nejen zarudlé. Ale celé oteklé. No bezva. Pálí mě i v nose. A vůbec. Jsem chcípáček. Chtěla jsem být oprsklým flegmatikem, co si umí všechno zařídit a všechny má na háku. A možná není tak špatné uvolnit v sobě cestu romantickému snílkovi. Nebránit se. Zůstat tou milou, plachou, úsměvavou holkou. Zdrženlivou a slušnou až hloupou. Všechno je špatně. Navenek. Jen mně je se sebou dobře. Vnitřně. Psychicky a ne fyzicky. Jak to? Nevím. Jedeme s R. do rodného města. Jsem plná radosti. Čtu. Sním. Předávám dárky. Nechávám E. dělat mi díry do hlavy. Pochutnávám si na pizze. A nejmíň třicetkrát během půl hodiny vykřikuju procítěně Mňam! Jsem nevykolejitelná. Ochotná jít s E. a jejími kamarádkami na Střelu. Sedět a koukat. Nudit se. Opět snít. A platit padesátku za taxíka. Být hodná holka. Co nepije moc a chodí brzy spát. A svět za jejími rudými a oteklými víčky je najednou tak nadějně duhový.
________________________________________________________________________________________________________________

24.1. Vyspinkaná. Rozesnilá. Krása. Pomalu však k sobě přichází. Bolest očí. A pálení v nose. Snídáme čerstvé rohlíky. Čerstvé. Výjimečné v dnešním světě. Zastávka v lékárně. Světlík nemají. Tak alespoň nějaké volně prodejné léky na alergii. Z příbalového letáku mi přechází zrak. Koukám z okna. Snění za bílého dne je děsivé. Protože bezdůvodné culení se nepůsobí dobře. V restauraci na úrovni. S dědou, babi, ségrou a R. Ve hvězdném rozpoložení. Směju se a usmívám. Obláčkové pocity. Ať už je to jakkoliv. Jakýkoliv jsem samorost. Cítím odkud vycházím. Cítím kořeny vlastní rodiny. Dokonalá hrášková polívka. A já jsem v tak těžké pohodě. Až sama nemůžu věřit. A naprosto přecpaná. Cukrárna. Pudink s jahodama a šlehačkou. Punč. Jako bych 24 hodin v kuse jen konzumovala. Sebemord. Pokus o sebevraždu přejezením se. Zastávka u tety doma. Nejvyšší čas. Zrovna se mi věci v břiše začínaly plášit. Akorát na panáčka fernetu. Vážení se. Přeci v takovémhle stavu nemůže být objektivní. To nejsou moje kila. To jsou kila obědová, ne? Dokud mě netlačí kalhoty, tak jde o ... Mazlivej pejsek Samík. Smrdí. Ale důležitější je, že se nechá chovat. Ňuňám na něj jak na mimino. A vůbec mi nevadí. Že jsem trapná a infantilní. Bratranec JV mi radí s výběrem notebooku. Už to prostě chci mít vyřešené. Další cesta autem. Totálně prosněná. Co je se mnou. Jsem tak šťastná. Tak plná víry v optimistický běh dnů příštích. Jako bych vstoupila sama do sebe. Tak sobě blízká. Sama sebou obejmutá. Sama sebou zpitá. Sama sebou uchvácená. Sebou okouzlená. Miluju se. Nepopsatelně blízká sama sobě. Vyrovnaná. Dotkla jsem se duše. Nejednou vím. Naprosto zřetelně. Co chci. A co proto chci udělat. Najednou se nebojím. Jsem tak silná. Tak milující svět a život. Tak v harmonii. Prosím prosím prosím prosím prosím! Jedno jak se to stalo. Chci se takhle cítit napořád!! Jestli si můžu přát jedinou věc.. ať to neskončí!! A pak lusknutí a konec. A já jsem přecitlivělá. A reaguju nepřiměřeně. Když mi babi tvrdí, že já přeci vždycky měla ráda omáčky. Když naříká nad mou vybíravostí. Když mě haní. Bojuju. Abych si přitáhla kousky pocitů. Co začínají zvolna mizet. Stále ale jsem se sebou. I když už ne vyrovnaná. Piju pivo v pabu. Vzpomínám. Jsem ráda. Že jsem toho tolik prožila. Byť třeba není na co být pyšná. Jdeme na Střelu. Proniczanic. Proto, že E. doufá. Že by někoho mohla potkat. Někoho, koho už potkala. Jsem empatická. Znám spousty různých druhů emocí. Pro které mám pochopení. Na Střele nikdo. Muzika, co mě nezajímá. A pít bezdůvodně se mi nechce. A nepít už vůbec ne. Čekáme a vlastně nevím na co. Rozlousknu to. Čas je vzácný. Domů taxíkem. To je luxusu za padesát korun! A volám ségře. Abych ohlídala její bezproblémový příchod domů. Nemůžu udělat víc. Nechci udělat víc!? Vždyť já mám přeci tolik práce. S tím, abych dokázala zvládnout sama sebe.
________________________________________________________________________________________________________________

25.1. Někdy jsou prostě věci zničehonic jinak. Aniž bych si to dovedla vysvětlit. Dnešní ráno není snivé. Nejde mi snít. Příběhy samovolně proudí myslí. Příběhy, které se mě netýkají. Už jsem zase ta stará já. Ta podrážděná. Na všem vidím mouchy. Jsem rozvrzaná a nefunkční. Bolavý oko. Další prášek na alergii. Znovu a potisící koukám na nabídku notebooků. Už na to nemám. Prostě jeden vyberu. Bez prokalkulace ceny. Prostě vybrat. Hotovo tečka. A při finalizaci objednávky se mi zasekne počítač. Je to znamení? Možná. Ale už nechci znova vybírat. Příliš investované energie. Do něčeho, o čem stejně nic nevím. Zkoumáme dědovu sbírku starých mincí. Asi taky začnu sbírat. Něco malého s historií. Malý kufříček s pokladem. Trpím. Oči mě zničí. Zoufalost a zoufalé činy. Třeba obklad z nastrouhané brambory. A přitom poslouchání televize. Přenos z jakéhosi mistrovství. Lyžování. Cross či co. Není to o ničem. Jen o možnosti koncentrovat se na jiné věci, než na svůj život. Stejně bádám. Co se zase stalo. A proč mám najednou pocit, že se sobě vzdaluju? Že jsem tak jiným člověkem, než jsem byla včera. Co to znamená? A co může za to, že se tohle děje? Jsem samovytáčecí. Kam se ztratila ta dokonalá holka ze včerejška? Pizza napůl. V oblíbené pizzerii. Cukrárna. A já prostě nedovedu pochopit. Co se mi od včerejška přetočilo v hlavě. Hodina a půl o samotě mi přijde k duhu. Stejně už jsem ale jinde. S E. do pabu. Na kulečník. Má zvláštní dotazy. Na důvody rozchodů s mými bývalými. Zajímají jí podrobnosti. A ptá se na budoucnost. Otázky na svatbu a děti s R. mě pořád děsí. Nejspíš proto, že mě nejvíc děsí, co na ně odpovídám sama sobě. Všechno je to tam. Neznám to kouzlo. Kterým to zase přivolat. A tak je pryč rozhodnost. Sebejistota. A vše další. Zase já. Já v přítomnosti svých nespočítatelných obav.
________________________________________________________________________________________________________________

Tvoje oči pořád mě sledují
Snažím se představit, jaký je tvůj hlas
Chtěl bych ti zavolat, ale neznám tvoje číslo
Poslat ti dopis, ale nevím kam
Na tvoje tělo vzpomínám v noci před spaním
Dávám mu jméno, nějaké se hodí, jiné míň
V podchodech, v pasážích, na zastávce v předměstí
Každým krokem ztrácím svou víru ve štěstí

Princezno z plakátů, tímto tě prosím ozvi se

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 20:38 | Reagovat

Chtěla bych si něco "vypřát". Moc by sem to chtěla!:-)
Bludičko opět jsem si bezva početla! Dnes jsem to měla jako četbu na dobrou noc! No jo, ráno v půl páté vstávat, takže brou.:-)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 20:42 | Reagovat

"Jediný důležitý je, se nezhroutit. Nikdy."
Pravda :) a víš co, asi bys měla být ráda, za tak pěkný dny. probouzet se ráno a mít prostě jen radost, že je ráno. Taky to mívám - bezdůvodnou radost, je to stejné jako bezdůvodný smutek. Ten je ale mnohem častější.
Na oko bys mohla zkusit aspoň borovou vodu, když už jsi proti všem lékům s "nebezpečným" příbalovým letákem:) Ale snad už je to dnes lepší i tak.

3 Beatricia Beatricia | Web | 28. ledna 2015 v 21:13 | Reagovat

Ty myšlenky - My latiníci říkáme: Cogito, ergo sum - Myslím, tedy jsem. Naše bytí je jedna dlouhá myšlenka, nedá se spočítat.
Jinak, zase lahůdkové počtení... tvé kombinace pojmů a bravurní slovní ekvilibristika. To obdivuji a vstřebávám.
A dále: Ať se ti brzy očko uzdraví.:-)

4 stuprum stuprum | Web | 29. ledna 2015 v 3:37 | Reagovat

Jsi pořád stejná jako čtyřiadvacátého, jen na to občas zapomínáš. :)

Kurde, to mi připomíná, jaká je hrůza, když ti vypadávají vlasy!

5 Elis Elis | Web | 29. ledna 2015 v 11:19 | Reagovat

Moc hezké zaujala mě, zaujala mě modrá věta "Kam se ztratila ta dokonalá holka ze včerejška?", to je asi častí otázka u lidé, kteří dodatečně se hodnotí a začnou nacházet různé zádrhele, proto se nemáme vracet k minulosti, nebo být s ní nespokojeni i když se jedná jen o minulý den...

6 Bev Bev | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 14:14 | Reagovat

Páni, to teda byla jízda. Skutečně parádní, podařilo se ti bravurně zachytit euforii i následný propad. Slova mi ještě víří hlavou, skoro je vidím. Myšlenek máš skutečně pětkrát tolik, já zas pro změnu desetkrát míň.:D Možná proto jsem tak v podstatě spokojená se životem, uááá to není vyrovnanost ale tupost! :D Milá Bludičko, ty mě přivádíš na úplně nové myšlenky.:) I když nevím jestli zrovna tuto jsem chtěla ulovit. :D
Měj se krásně zlatíčko, musím se vrátit později. pa :)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:25 | Reagovat

Občas člověk jede na tygru a občas skučí v houští, to tak bývá. Důležité je si to první užít a z druhého se nezhroutit :-).

8 misschien misschien | Web | 31. ledna 2015 v 16:00 | Reagovat

Další terapie? Něco nového nebo pokračování? Nevypadá to na nejšťastnější období v životě. Nevadí ti ovlivňovat si vnímání světa bylinkami? Udržovat si určitou náladu. Vždycky je to prima, když se to daří. Každá taková chvíle za to stojí. Samovytáčecí. Proč jen jsem si představila telefon s kulatým číselníkem.

9 bludickka bludickka | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 16:56 | Reagovat

[1]: Snad se ti po takovém čtení hezky usínalo :)

[3]: Děkuju, ty zase tak pěkně čaruješ slovy, že jim dovedeš potěšit :)

[5]: To jsi mě asi nepochopila. Já jsem s tím předchozím dnem právě spokojená byla a chtěla jsem si uchovat stejný způsob myšlení.

[6]: Bev ty ani nevíš, jakou mi svými komentáři děláš pokaždé radost. Vždy se culím, jak kdyby mi přišla nějaká zamilovaná smska. Jsi skvělá :) Moc si vážím toho, že čteš moje články.

[8]: Něco nového. Proč nezkoušet donekonečna? Lepší než setrvávat na místě. Každý krok lepší než zůstat stát a divit se, že se samo od sebe nic nezměnilo :) Nemám pocit, že by to bylo nějaké špatné období, vůbec ne. Jen prostě náročné. Ale to všechno souvisí s mojí psychikou. Potřebovala bych už si udělat v hlavě pořádek a ujasnit si základní věci... v tom je ten hlavní problém. Mým cílem je být vyrovnaná... takže naopak mi vadí, že se každou půlhodinu cítím jinak, že dopoledne chci tohle a odpoledne už opak, atd... Potřebuju si to prostě nějak uspořádat v hlavě. A opravdu na mě nefunguje nic tak, že bych byla hrozně šťasná a euforická.. to se stejně mění po minutách, aniž bych věděla, na čem to závisí. Ale třeba bylinky pomáhají mému mozku od myšlenek, že nechci být na světě, že nezvládnu život, atd. Smutná, naštvaná, nervozní, depresivní, veselá, atd.. jsem pořád stejně. Jediný rozdíl cítím v tom, že mám chuť žít. A tu já mít chci.. Ba naopak mi vadilo, když jsem jí z neznámých důvodů ztrácela..  Já si volím mezi vnímáním světa to, které chci mít. A za pomoci nějakých prostředků se mi to třeba i na chvíli daří.. není to tak, že bych najednou vnímala svět úplně jinak - jako by bez mého svolení. Jako bych se stávala tou lepší částí mě.. třeba. Čtu knížky - myšlenky, které chci nasát. Prostě to co si volím si volím proto, že se chci někam dostat.. Nic se mi samo nevnucuje. Jako když bys chtěla být dobrou běžkyní. A tak by ses zajímala o různé techniky, koupila si vybavení, atd.. prostě hledala věci, které ti pomůžou k tomu, čeho chceš dosáhnout. Těžko se to vysvětluje :)

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 1. února 2015 v 20:59 | Reagovat

Nakonec jsi měla opravdu den, kdy ses cítila naprosto skvěle, jako by ti všechno vycházelo... tak jen víc takových dní!
A co rakytník, funguje? Je opravdu dobrý, teď záleží, jak bude reagovat na tebe.

11 L. L. | 3. února 2015 v 21:54 | Reagovat

Obláčkové pocity. To se mi moc líbí :-) Doufám, že k tobě opět připlují :-) :-)

12 bludickka bludickka | 4. února 2015 v 21:49 | Reagovat

[10]: Na ekzém na ruce zabírá. Už mám jednou ozkoušené. Na akné - jak všude vychvalujou - nezabírá. Ale jsem trpělivá a zatím vyčkávám a nezatracuju ho :)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 13. února 2015 v 14:15 | Reagovat

[9]:Tak to mě nesmírně těší a navíc je to vzájemné, ráda čtu tvé články i tvé komentáře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama