Piju třezalkovej čaj. A nevěším se. Zatím.

6. ledna 2015 v 21:55 |  Občasník
1. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

29.12. Konečně! Na zemi je bílo. Ve vzduchu stříbrno. Ale jinak to už tak pohodové není. Dopoledne v napětí. Kdy dorazí kolegyně dát výpověď. A jaká bude reakce vedoucí. Ta neví, že já vím. Oznamuje mi to a v ruce drží láhev alkoholu. -Tohle budeš muset zapít! Neumím hrát překvapenou. Ale tvářit se přiblble (dejme tomu, že zaskočeně) mi cizí není. A vedoucí vůbec nepočítá, že bych mohla chtít skončit taky. Takže zítra bude na programu další pecka? A prý se půjde vysvětlovat k šéfovi na kobereček. Asi hromadně. To bude super. Čím víc lidí, tím radši se ztrapňuju. Co když na mě bude vyvíjen nátlak? Jak se z toho vykoktám? Samý "co když" a "co až" mi víří hlavou. Chtěla bych se připravit. (Jako bych musela být na všechno připravená. Jako bych nedokázala přirozeně a rozumně zareagovat spontáně.) Chci si to v hlavě vyřešit. A jít dál. Zase to umět. R. je pracovně v Teplicích. A já bych dneska obzvlášť potřebovala čtení před spaním. Zapomínám na starosti. S fenyklově chorvatským alkoholem. A přepisováním starého deníku. To mě vždycky hodí do pohody. A musím se smát. Protože kocourek rebeluje. A odmítá se smířit. S tím, že už je čas. Jít do hajan.

________________________________________________________________________________________________________________

30.12. Dva dny po sobě celkem obstojný spánek. Na mé poměry luxus. Čím to? Usilovnou snahou zklidnit se před spaním? Ranním třezalkovým čajem? Večerním mlékem s medem? Peřině s dekou, které se v noci samy tak dobře přeskládály? A pak zas nastupujou křeče. Nervozita vrcholí. Je mi špatně. Jdu za vedoucí. Dát výpověď. Sucho v puse. Hlas se mi klepe. Nepřesvědčuje mě. Respektive nemá čím mě přesvědčit. Tamtamy pracují rychle. O situaci našeho oddělení vědí už vše i ti, co mají dovolenou. I bývalí zaměstnanci. Čekám, co se bude dít. Zavolá si mě šéf? Bude přemlouvat? Bude nabízet? Jako ostatním? A jsem opravdu člověk s nejnižším platem ve firmě. Proč mají lidi tendence vytírat si se mnou zadek? Teď jednou se cítím na koni. Na chvíli. A nejsem. Naberou nové lidi. Za plat, který já tam nikdy neviděla. >Tak už konečně zvolni! A kašli na tu roli hodný a svědomitý holky. Co z toho?< Z nabídek práce je mi smutno. Kdybych tak měla lepší angličtinu! Ach. Bude smutno. Nesmí bejt. Ještě pořád je čas doufat. Skutečně jen čas. Nic jiného. A musím si koupit nové boty. Hm, kde na to brát. To mě zrovna nerozveselí. Vybírat z nejlevnějších. I když se mi nelíbí. Protože je nutně potřebuju. Kdo ví, jestli v těch rozbitých ještě vůbec dojdu domů? Není tohle věčný koloběh. Vybírat z toho, co nechci? Dokdy ještě? Cítím prudký příval depresivní nálady. Jsem hladová a protivná. Jídlo, seriál a víno mě zase srovnají. Díky bohu za to. A už zase usínám vestoje.
________________________________________________________________________________________________________________

31.12. Silvestr. Jen žádné očekávání. Jen žádné bilancování. Den jako každý jiný. Hlavně že jsem jela pro boty včera z práce. Abych si ukrátila jednu cestu. A z plánované vycházky nic není. Protože jedna bota je o číslo menší. Takže zase do obchodu. Vyměňovat. R. je u mámy. A já přepisuju deník. Dostávám se k jedné velmi těžké vzpomínce. A přesto v závěru toho psaní dokážu být optimistická? Kde se to ve mně bralo? Tyhle deníky mě umí naladit. Vyrovnat. Napouštím si vanu. Koupelový olej. To je vůně! Cítím se jak klouzek. A kocour hlídá, abych se neutopila. Jak to, že je vždycky tak hodnej, když se koupu? Jedeme k R. ségře. Vlakem, hurá. A já jako každý rok recituju silvestrovskou básničku. Od Jana Buriana. Vezeme krabičku s cukrovím. A na nádraží jsou bezdomovci. Neměli bysme jim ho dát? A tak ho přesypáváme do igelitky. Aby nám ještě nevynadali. Jeden spí, druhej jí. A pak si čistí nůž o koš. Za cukroví poděkuje. A já mám radost. Jak mě to těší. Když můžu spojit příjemné s užitečným! Nejradši bych se vrátila domů a přivezla jim celou krabici. U OM je spousta obložených mís. A lahví. To bude žranice. Hrajeme sázky a dostihy. A to jsem myslela, že mám dobře našlápnuto. A stačil jeden špatný hod. A je se mnou ámen. Asi jako v životě. Půlnoc na balkoně. Pěkný výhled. Shora. Na všechny ty ohňostroje. Škoda, že jsem si nevzala foťák. Pijeme šampáňo, pálíme prskavky. OM se ptá na předsevzetí. Já si žádné nedávám. Nebo spíš si je dávám denně. Vzpomenu si na kolegyni. A její heslo. Které říká v náročných chvílích. -Hlavně se z toho neposrat! Pokračujeme s hraním. Tentokrát Osadníci. Taky dobrý rozjezd. Ale nestačí to. Půl třetí, jdeme spát. A já jsem přetažená. A ne a ne zabrat.

________________________________________________________________________________________________________________

1.1. Úúúú. Spala jsem vůbec? Neumím to. Když není v místnosti tma. Ať už jsme doma! Coca cola a štrůdl. Novoroční snídaně. Domov! Záchod, vana, hurá! Rovnou si jí napustím. Budu se klouzat. A číst si něco nenáročného. Ta únava. Pospávám. Vím, že nesmím. Protože noční děsy chodí nejčastěji za dne. R. usíná. A kočky jsou kolem nás tak hezky obmotané. Příliv optimismu. Bude dobře. Posílám dva životopisy. S chutí posílám. Zatím pořád je ještě prostor. Na pozitivní přístup. Který není tak úplně naivní. Ale zatím realistický. Teplý mlíko a kuchařskej sešit, co jsem dostala. Jeden dárek denně. Bramborové recepty.
________________________________________________________________________________________________________________

2.1. Všichni mají dovolenou. Ranní Praha bez lidí je úplně jiná. Malebná. ŠČ se hned vyptává na mou výpověď. Prokecáme hodinu. Jedné z kolegyní přidali pět tisíc. Svět je absurdní. Hlavně nebýt blbá!!! A nehonit se!! Využít posledních pár dní klidu a přístupu k počítači. Projíždět inzeráty. Zapomenout na zodpovědnost a svědomitost!! A myslet na vlastní zájmy! Šéf nás pouští o třičtvrtě hodiny dřív. Zrovna dnes. Kdy potřebuju odejít akorát. A šéfa musím potkat ve dveřích. A sakra! To jsou panečku fofry! Jsem já to hrdina. Stejně dorazím k JR dřív. Ještě jsou tam rodiče jejího přítele. JR kojí. Komunikuju, chovám se normálně. Proč to někdy jde a jindy ne? A pak ten malej dvanáctidenní uzlíček. Je kouzelnej. Nelze si nepředstavovat mít svůj vlastní. Do doby než spustí ten svůj rykot. Na tak malýho caparta docela pronikavej hlásek. A ne a ne se uklidnit. Stihnu si jen poslechnout o porodu a vyprávět o výpovědi (tohle téma už se mi zajídá.) JR mi připadá poněkud vyřízená. Hlavně když další setkání navrhuje nejdříve za měsíc. Proč se mi zdá, že mě všichni pozorujou? Jeden kluk se na mě z tramvaje usmál. Asi že mám těkavý oči? Že jsem přítomná a dobře naladěná? Na jak dlouho? Moje stavy jsou nevyzpytatelné. Další štace. Byt OM a PM. Hlídání malýho prcka. Zbožňuju nenáročný dobrý skutky. Rodiče jsou v kině. A my mastíme karty. A radši celou dobu šeptáme. Sebedestrukce? Nebo proč jsem si před spaním vypočítávala svojí podporu? Stačí mi to vůbec alespoň na mou polovinu nájmu??!! A R. na to nereaguje. A není to poprvé. Další bod. Ukazující na nefunkčnost vztahu. Prej -Tak jste na to dva, to se dá chvíli zavládnout. Ne, nejsme. Jsem jen já. Se všemi výhrami i prohrami. My neexistuje. Neexistovalo. A nebude existovat. Prostě to musím zvládnout. Já. Sama. Pořád!! A pak mám spát klidně. Nedaří se.
________________________________________________________________________________________________________________

3.1. Hledat práci, hledat práci, hledat práci. Jediný motto veškerého volného času. Už jsem vyřízená. Přemýšlím. Jak dlouho si teď nepůjdu pořádě užít koncert? Žádné plány? A co dnes? Ne. Měla bych šetřit energií. Abych stíhala co nejvíc. A peníze. Ale... Stanovuju si v hlavě nějaké své zákonnitosti. Jentak ledabyle. A pak asi znamení shůry. Nebo to tak prostě vyšlo. Že se v hlavě objevilo jednoznačné ano. Půjdu. Potřebuju na chvíli zdrhnout. Jdeme na pivo s R. a MR. Myslela jsem, že jsem zvaná. A asi jen sebouzvaná. Ale měli by být rádi. Uvadala by jim konverzace. A pak už do Vopice. V batohu trocha rumu. Pít, poslouchat muziku a jezdit přitom mhd. To mě baví. Trefila jsem se špatně. Nejsem ráda sama na koncertě, když zrovna nic nehraje. Chtěla jsem přijít uprostřed šrumce. Ne klidu. Co teď? Přisednu k nějakýmu klukovi. Asi jediný volný místo. Začne se se mnou bavit. Než dorazí jeho holka. Nátěrová hmota mě nijak moc nebere. Na kapely stojím. Na dlouhé pauzy jsem u stolu. Už se zalidnil. Ale co. -Dal bych si rum. -Nekecej. Jeden teplej mam v batohu. Zbytek. Měl sis říct dřív. Výměna za cígo. Pár lidí se se mnou baví. A přitom je absolutně nezajímám. Asi ideální možná situace. Třetí stupeň tortury. Má to grády. Ale nedokázala bych to poslouchat moc dlouho. Sláva. Už se tam konečně dostávám. Do uvolněnýho stavu. Vychcaný knedlíky. Posledních pár minut. Před rozumným návratem domů s rezervou. Ten akorát stav. Kdy nejsem moc ani málo. Kdy se nebojím osamělé cesty domů. Kdy si žiju svůj aktuálně zvládnutelný svět. Jako kdybych mohla věřit. Svojí opilý intuici. Pepřák do ruky. Ne, nejde se doprošovat. Aby měl o mě někdo strach.

________________________________________________________________________________________________________________

4.1. Povaluju se. Dlouho. Nespím. Polospánek. S jedním překonaným děsem. Jednou jsem dokázala zachovat rozvahu. Super! Jen kdyby mě celý den nebolela hlava. Všechen čas se nese v duchu hledání zaměstnání. Vymýšlení, kam poslat životopis. I když nikoho nehledají. Pak se konečně přiměju udělat si jídlo. Aby celý obsah misky skončil na gauči, koberci a teplákách? A tak přišel na řadu další vánoční dárek. Kešu ořechy. Optimismus je asi už pryč. Ale zatím ho nic nevystřídalo.
________________________________________________________________________________________________________________

Já sice chápu ten tvůj zápal, ale nic není jako v reklamách
Nejkratší cesta do srdce chlapa vede mezi žebrama

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 23:29 | Reagovat

To není úplně nejšťastnější začátek roku, mrzí mě to.

Zůstávat ve firmě, kde dávají nástupní plat vyšší než jaký máš ty, to je asi vážně o nervy.

Vybírat si boty je vždycky hrozné. Zatím nejlevnější boty jsem viděl v CCC. Ale vydrží maximálně půl roku, to je docela bída.

Hlavně se neposrat není špatné motto! Nějak mi to připomnělo Timona a Pumbu a jejich Hakuna Matata. "Všechny starosti musíš hodit za hlavu. Když se svět otočí zády k tobě, otoč se ty zády ke světu!"

Sehnat místo je asi vážně bída. Nedávno jsem chtěl pomoct přítelovi s hledáním práce a taky to moc nikam nevedlo. Teď dělá ve skladu a prý je to hrozný.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 0:49 | Reagovat

Tak moc držím palce, ať se ti něco slušného podaří najít. Však něco vyjde!

Když se k tobě místo optimismu nenastěhovalo nic jiného, znamená to, že od tebe ještě klíče neztratil :-)

3 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 7. ledna 2015 v 16:01 | Reagovat

Taky držím palce s novou prací. Nedokážu si představit, že bych si snadno něco našla. A vůbec se na to netěším. Poslední dobou dělám jen to, co se mi naskytne samo. Jednou jedninkrát jsem posílala životopisy po praze, když mě vyrazili ze školy. Nakonec jsem vlastně okamžitě dostala místo v LevnýchKnihách. Ale ani jsem tam nezačala chodit. Je to šílenost za žádný peníze. nenašla sjem rozumnou odpověď na otázku proč a tak jsem sklapla a jela pracovat domu. To má aspoň smysl. Ale byl tam pohovor a vyděsilo mě, kolik takových holek tam bylo - spíš mladý mámy, ženský bez práce, vyděšený. A že jsem tam drze vlezla první, aby prostě vzala mě. A já se na to pak vykašlala. Hledat normální práci je prostě děsivý. Teď budu chůva, na to se těšim :)

4 Werri Werri | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 17:23 | Reagovat

Moc tě zdravím. Vidím, že máš strarosti, tak držím palečky, ať se vše zlepší. Přeji ti v Novém roce hodně zdraví, lásky a štěstí. Určitě  bude líp :).

5 Bev Bev | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 7:26 | Reagovat

Musím se vrátit ke starším článků, abych vyčetla, co tě přimělo dát výpověď. Držím všechny palce, abys našla něco lepšího, co by tě těšilo a opdovídalo tvým představám. :)

6 stuprum stuprum | Web | 10. ledna 2015 v 4:19 | Reagovat

R. Ti dává míň a míň, za chvíli začne mastit pokera v kasinu. :D

7 Beatricia Beatricia | Web | 10. ledna 2015 v 10:02 | Reagovat

Já vím, že se ti to téma už zajídá, ale je to na pořadu dne a já ti z celého  srdce přeji, abys našla dobrou práci. Na tu angličtinu dupni sama a doplň si vědomosti.
Zlati, já prostě psací články o sobě neumím. Já jsem takový skalní introvert, že se  mi vzpříčí pero (tedy klávesnice). ☼☼☼

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. ledna 2015 v 19:45 | Reagovat

Přidávám se k těm,co ti drží všechny palce, abys našla lepší práci. Myslím že tohle ti stejně nesedělo, bylas tam nešťastná a podle všeho i nic moc na peníze. Možná přišel čas na změnu!

9 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 11. ledna 2015 v 18:59 | Reagovat

Když je člověk na rozhraní nějakých mezníků. Já jsem něco podobného prožívala před maturitou, abych pak zjistila, že ta jediná byla z celých čtyř let studia to nejjednodušší. Hledání zaměstnání je složité. Člověk někam pošle životopis a oni mu obratem odpoví, že chtějí někoho z praxí. Zkrátka si z uchazečů vždycky vyberou někoho zkušenějšího.
Teď jsem si přecejen našla nějakou práci. Úplně mimo obor, který jsem vystudovala. Ve firmě, kde se balí hnojiva, zobání pro ptáčky a podobné kravinky. A ještě ke všemu na dobu určitou. Stejně si nejsem jistá, jestli mě to baví. Zatím jsem ale nedospěla k tomu, aby se mi to hnusilo. Co bude dál, to nevím.
Ale tobě přeju, abys našla nějakou práci, která by se ti líbila a aby byla rozumně placená.

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 19:03 | Reagovat

[1]: Vypadá to na dost náročný začátek roku.. No.. přesně tam jsem ty boty kupovala.. :)

[2]: To díky bohu ne. Ale bohužel čeho se nemůžu stále zbavit je nervozita, napjatost a úzkosti... to je snad mnohem horší než pesimismus :/

[4]: Děkuju, tobě přeju taky úspěšný začátek nového roku.

[5]: Vše je jinak. Ale to se dozvíš z nového pokračování :)

[6]: Na poker v kasínu jsem spíš zralá já :)

[7]: To je škoda, ráda bych se o tobě něco dozvěděla... :)

[8]: Tím jsem se utěšovala taky. Jenže vše už je dnes zase jinak...

11 Monbella Monbella | Web | 11. ledna 2015 v 23:58 | Reagovat

Holt někdy je na pracovišti dusno a je nutná přetvářka... Život mě taky neučil, že upřímnost není vždy vhodná :D

12 Vivi Vivi | Web | 12. ledna 2015 v 6:32 | Reagovat

S R. to je celé nejaké divné a vôbec to nevyzera žeby sa on nejako podieľal j zlepšeniu vášho vzťahu. Žije si svoj svet, tY si zijes tiezr ten svoj. Ale je to predsa vzťah tak kde je to že budete robiť všetko spoločne? Ja verím, ze to je len nejaká momentálna kríza a že to zachviľu prejde a bude lepšie:)
S tou prácou...mhmm máš to ťažké . Pamätám si ako moja mamka stratila prácu a hladala si novu. Bolo to na nervy keďže má len výučný list. Dnes je to s prácou naozaj ťažké. Ale ja držím palce aby si si ju čím skôr našla:) A pozor na ten alkohol ktorý piješ lebo sa máš zle. Zapíjať smútok, nervy atd atd nieje najlepsi nápad:) Drž sa.a pekný deň:)

13 Sugr Sugr | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 17:50 | Reagovat

Říká se, že vše co se událo, se mělo stát a ten tvůj deníček je vskutku zajímavý, líbí se mi, moc! :-)

14 Zdebra Zdebra | Web | 12. ledna 2015 v 18:27 | Reagovat

Dneska je těžké najít nějakou práci. Vlastně najít je jedna věc, ale aby nás přijali, to už je horší. Hlavně se kvůli tomu nehroutit a najít si nějaké koníčky.
Myslím, že kocour byl hodný, protože se bál vody.
Taky se moc necítím na koncertech v pauze dobře, když jsem sama. Pak se to hrozně vleče. Ale ono se to čekání vleče, i když jsem tam s někým.

15 misschien misschien | Web | 13. ledna 2015 v 21:14 | Reagovat

1. Jsi nebojácná. Nebo je pro tebe nejistota ohledně živobytí snesitelnější než pracovní prostředí. Každopádně respekt, že ses do toho dala.
2. Znáš stastnyblog.cz ?
3. Už jsi někdy zkusila doopravdy přestat pít? Přemýšlela jsi o tom? Nemohly by z toho plynout některé nepříjemné pocity, které máš? (Jsem chytrá jak rádio, ale mám před zkouškou, takže ohledně gramatiky nic moc, ale jinak ti poradím i s barvou obkladů do koupelny.)
Nenáročné dobré skutky také miluji. Třeba jen někomu poslat pohled. To mě baví.

16 bludickka bludickka | 15. ledna 2015 v 14:03 | Reagovat

[14]: Kocour se vody nebojí :) Jemu se to dokonce líbí. Když jsem měla vanu plnou pěny, tak ho bavilo strkat do toho tlapku :)

[15]: 1. Nebo jen prostě nechci ze sebe nechat dělat úplného blbce.
2. Znám už hodně dlouho. Ale je fakt, že už jsem na něj skoro pozapomněla. Asi zase někdy mrknu.
3. Nezkusila. Nepila jsem jen když jsem nemohla kvůli lékům. Nechci s tím končit. Zkusila sis někdy přestat fyzicky ubližovat? Zkusila ses přestat týrat dietami a uvědomit si, že jsi pěkná taková, jaká jsi? Myslím, že každý má své "něco", čím si škodí, protože mu to zároveň pomáhá.
Koupelnu bohužel předělávat nebudu :) Poslat pohled bych asi nenazvala dobrým skutkem. Dobrý skutek pro mě znamená někomu pomoct. Ale poslat pohled je zase taková příjemná maličkost, která dovede udělat druhému velkou radost.

17 Zdebra Zdebra | Web | 16. ledna 2015 v 15:54 | Reagovat

[16]: Tak to je kocour dobrej. Náš nevím, jestli se bojí, ale pokaždé, když se objeví v koupelně, tak vyskočí na vanu. I když třeba teče voda. A když jsem byla malá, tak jeden kocour seděl nebo ležel na pračce, když jsem se koupala, a vždycky jsem ho hladila mokrýma rukama, až byl úplně mokrej. Možná to byla i nějaká další kočka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama