Starý deník 20.12.2001 - 22.12.2001

22. ledna 2015 v 22:41 |  Ze starých deníků
čtvrtek 20.12.2001
Tak tenhle tejden si hezky "užívám" doma, což je pěkná ironie, jelikož o užívání tady vůbec nemůže bejt řeč. E. je nemocná, takže jí hlídám, což je dost o nervy. Ještě pro takovýho cholerika jako sem já :) (dnes se tedy vidím spíš jako melancholik) Ale abych se dostala k tomu lepšímu. V pondělí sem si nechala udělat piercing.

Já se fakt odhodlala! Chtěla sem to už jak dlouho, a pořád sem couvala, ale tentokrát sem to dotáhla až do konce, takže sem na sebe DĚSNĚ pyšná. Musím říct, že ta ženská - Dana mě už předem varovala, že do rtu to neni dobrej nápad - že za celých 8 let, co to dělá, kroužek doprostřed rtu dělala jen jednomu klukovi, a prej mu to lezlo na mozek - děsně to překáží - při pití, jídle, líbání.. Jo jenže já mám svou hlavu, takže sem trvala na svým. Ta "operace" nebyla zas tak strašná. Jasný, že to docela bolelo, ale nic co by se nedalo přežít. Horší byli ty následující dva dny. No - nesmělo to přijít do kontaktu s vodou, jídlem, Teďko už víceméně smí, ale neni to žádná lahůdka. Asi si s tim vážně užiju svý :) Ale já to URČITĚ ustojím. De jen o zvyk. Nejhorší je čištění zubů, a taky když to musím pročišťovat líhem, nebo hejbat s tím, aby to nezarostlo... atd. atd. Ale stejnak mám hroznou RADOST, že ten kroužek mám. Dokázala sem si tím, že si dokážu splnit svůj sen, dotáhnout věc do konce, nevycouvat! A to je pro mě víc než ty nevýhody, který to má! Tedy aspoň zatím! :)
A co jinak? No moc lidí mě s tím nevidělo, jelikož nevycházím zatím ven, ale úspěch to zatím teda moc nemělo. Ale nezájem.
Vím, že kluci to nemaj rádi, ale to je jejich problém. Rodiče to vzali docela v pohodě. Babička se mnou nemluví - zas hysterčila... že sem praštěná, že se mnou nebude nikam chodit, že mě žádnej normální kluk nebude chtít.. no sranda. Lubka s Lukym to potvrdili. Proč sou všichni takový "konzervy"? Tak holt mě budou chtít ty nenormální - to bude zajímavý! :) A navíc: kluk mě přece nemá rád jen kuli tomu, jestli mam kroužek ve rtu nebo ne. To je nesmysl. Bratránek Honza mě s tím už taky viděl, no nadšenej zrovna nebyl - spíš pobavenej z babičky scény... Pak mě viděla ještě Lubka, který to přišlo naprosto hrozný! No, zejtra přijde na návštěvu Magda, tak uvidíme... A taky už se asi budu chystat někam ven, tak se uvidí, jakej to bude mít ohlas. Ještě, začal mi zas furt psát Aleš - ten Radkův kámoš - kecy typu, že na mě furt myslí a jestli ještě chodím s Honzou a bla, bla, bla. Pak mi díky Magdě docvaklo, že Aleš vyzvídal, aby moh všechno vykvočit Renatě - hajzlík. Ale on neví, že já to vim. Lubka po celý třídě totiž rozhlásila, že mám náušnici ve rtu, a Renata řekla, že to ví, ale nechtěla říct, jak se to dozvěděla. No a 1+1 jsou 2. Říkám si, že časem, třeba před Silvestrem, zkusím mu poslat ňáký krávovinky... abych je hezky nakrmila... tak jo. tak už jdu spinkat... !

pá/so 21./22.12.2001
Ne že by se mi nechtělo spát, ale to se prostě nedá. Když vám máma připraví takovýhle "lahůdky", tak se usnout fakt nedá. Přijdu si v pohodě domů a klíče v zámku, takže musím klepat. V bytě to smrdí jak v hospodě. Ona řekne akorát: Máme tu návštěvu - nelekej se a dobrou. A zaleze do pokoje, aby zamezila případným dotazům. V kuchyni stojí na stole flaška vína, dvě krabičky cigaret a v E. posteli (pokoj vedle mého) se válí ňákej chlap, celej od hlavy až k patě přikrytej peřinou, aby nebylo vidět kdo to je. Na nočním stolku můj stojan na svíčku... V šoku sem do sebe nalila skleničku vody, odlíčila se a vyčistila pusu a teď ležim tady v posteli a projistotu sem si zamkla - i když to chrápání se stejně nedá přeslechnout. Chtěla bych vědět kdo to je! Klidně bych mu mohla odkrejt peřinu a podívat se... ale prostě na to nervy nemám... prostě nemůžu, nejde to. Je mi na blití, už jak mi máma řekla tu jednu větu úplně to z ní táhlo! A ráno až se budu vyptávat si zas bude vymejšlet, lhát a řekne mi, že mi do toho nic není! Ale JE! Dělá z nás ze všech debily, z táty, kterej se dře jak... a ona se mu odvděčuje takhle! Ze mě, protože si myslí, že sem úplně blbá a může mi "nabulíkovat" co bude chtít... a nesmím mu prej nic říkat - abych ho nenervovala. Ale já sama sem už taky nanervy. Jak děsně ráda bych mu to řekla, ale nejde to... On se na nás vykašle a odejde. Nebude se zahazovat ani se mnou. A máma mě bude nesnášet za to, že sem to řekla! Tady prostě neni žádná možnost volby, protože všechny možnosti nejsou k ničemu. A ke všemu tady ještě furt zvoní ten mámy mobil, furt dokola, bůhví kdo jí volá a už vůbec netuším, proč to nezvedne...! Jako by nestačil ten včerejšek... Večer jde odblokovávat (dělala kineziologii) souseda, vrátí se když už mam zhasnuto, asi věčnost leží ve vaně a pak se maluje - nebo co a pak beze slova zmizí. Prosmejčila sem celej byt, jestli aspoň nenechala vzkaz, ale nic. Ale taky měla smůlu, protože svým randálem zbudila E. Ještě předtím než odešla s někým volala. Jen furt říkala - Jo, už jdu. .. Tak sem po dlouhým snažení E. zas uspala, ale já stejnak usnout nemohla. Máma přišla v půl jedný a hned se zas otočila a odešla. Pak se vrátila v půl druhý a myslím, že pak už byla doma. Nebo sem byla tak vyřízená, že sem usnula a už sem nic neslyšela! Ráno mi říkala, že byla u souseda na videu! Ale to je blbost, soused by jí nevolal. A stejnak jí nevěřím ani slovo. A navíc jí furt někdo píše, já vážně nejsem ÚPLNĚ pitomá! A to její věčný ptaní: přijdeš asi v tolik, nebo v tolik.. a když byla "nemocná", jak mi psala smsky - v kolik přesně přídu. Ne, nejsem tak naivní, abych si myslela, že se na mě tak těší...
A vůbec netuším co si mam teď jako představovat - přišla jsem o přibližně hodinu a půl dřív. To si mam jako myslet, že takhle to tu probíhá každej pátek, protože máma je zvyklá, že chodím co nejdýl můžu. Fakt nevím.. asi nemá cenu nad tím přemejšlet... k ničemu by to nevedlo. Musím se trochu uklidnit, za to mi nestojí. Ale je mi fakt líto taťky - on si to nezaslouží! Ale co mam sakra dělat? Pro něj - já nevím. Pro mě bude asi nejlepší - když se pokusim trošku uklidnit - je to přece MÝ zdraví.. možná by mi hodně pomohlo, kdybych měla někoho komu bych se mohla vykecat nebo tak něco, ale s tím se můžu rozloučit :-( Ale sou přece jen dvě věci, co mě povzbuzujou: můj milovanej kroužek ve rtu - mám z něj pocit, jako by mi tak trochu dával sílu. A pak taky můj MILOVANEJ plakát Linkin Park. Fakt je miluju. A miláček Phoenix - mam z něj děsně dobrej pocit, jako dyž mi chápe a rozumí mi (jedině růžovej imaginární život). Já vim - hrabe mi, asi nejsem normální, sem cvok - ale bodejť bych z toho tady nebyla... !! P.S. Příště dopíšu nějaký "fyzický" zážitky, nejen psychickýho rázu, teď na ně nemam... Pokusím se usnout - teď, když ten xxx právě tolik nechrápe...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hëllena Hëllena | Web | 23. ledna 2015 v 16:49 | Reagovat

Pane jo. Zajímalo by mě, jak to dopadlo. Jsem ráda, že u nás doma je všechno v pohodě..

2 Beatricia Beatricia | Web | 23. ledna 2015 v 18:41 | Reagovat

To je mé první, i když virtuální, setkání s někým, kdo má (nebo měl) piercing ve rtu. Jak jsi se tedy líbala? Jak sis malovala rty? A v neposlední řadě mě eminentně zajímá, kdy a jak jsi se toho zbavila... nebo probůh, to máš ještě? *(•_•)*

3 stuprum stuprum | Web | 24. ledna 2015 v 0:07 | Reagovat

Kroužek ve rtu skutečně může své nositelce propůjčit sílu - kovu. :)

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 3:37 | Reagovat

Ty jsi sice vždycky o mílový krok dál než já (byla jsem vždycky spíš malá milá holčička - a to jsem nesnášela!) Ale babičky scéna mi připomněla, jske jsem asi ve 14 (?) chtěla jen pitomej pyramidovej pásek. A bylo kolem vánoc, a mamka - nevím proč-asi chtěla udělat tchýni trochu rozruchu, mi řekla, ať si řeknu babičce, že v praze to líp pořídí. A ta chudinka to nějak sehnala a pak si se mnou dávala sraz venku před domem, abych si to jakože "stihla schovat a neviděli to rodiče" :D To mi jí ro jednou bylo docela líto. Strašně sem se tomu vysmála.

A tak situace doma, to muselo být šílený. Vzhledem ke strastem současný Bludičkky se mi chce říct jen Nedivím se. Nakonec jsi skvělá, co všechno jsi dokázala SAMA.

5 Monbella Monbella | Web | 26. ledna 2015 v 16:33 | Reagovat

Jéj já nejsem příznivcem piercingů , to ti nepochválím, nezlob se :D
Jinak ses měla celkem fajně koukám, hlavně to chce mít klidnou hlavu viď :)

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 18:05 | Reagovat

Piercing? Hm, proč ne, má se zkusit vše!:-)

7 Vivi Vivi | Web | 27. ledna 2015 v 7:29 | Reagovat

Ajj ked z toho ostatní neboli nadšení hlavne že tebe dodaval silu a ty si s nim bola spokojná :)
A mamča to prehanala , muselo to byť ťažké.

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 22:15 | Reagovat

[2]: Nemám a rty jsem si nemalovala a když jsem používala balzám, tak jsem prostě jen vynechala to místo s kroužkem :D Jinak další otázky budou zodpovězeny v dalších zápiscích :)

[4]: Milá holčička jsem byla a jsem pořád. Nutno říct, že teď mi to vadí mnohem víc než kdysi :D Moc děkuju za obsáhlý komentář!

9 L. L. | 7. února 2015 v 19:50 | Reagovat

Odbivuju, jak se k tomu postavila. Já bych asi furt bulela.
Někdy, když jsem chodila do prvního stupně základky, chtěla mamka odejít od taťky (z úplně jiných důvodů) a já samozřejmě nechtěla a mamka mi to pak ještě dlouho vyčítala (co už). Kdyby (s náma dětma) odešla, bylo by všechno určitě lepší.
Nepošleš mi fotku s piercingem? :-)

10 bludickka bludickka | 8. února 2015 v 21:21 | Reagovat

[9]: Tyhle rodinné záležitosti jsou téměř vždy komplikované. Ani nevím, jestli nějakou takovou fotku mám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama