Zas hlava plná sraček

20. ledna 2015 v 18:38 |  Občasník
3. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

12.1. Moc bych se chtěla probouzet s úsměvem. A moc se snažím. Ale nejde to. Jak se to naučit? Probouzet se bez staženého žaludku. Bez nervů. Obdivuju JKv. Za její trpělivost. Já už nemůžu nové kolegyni přijít na jméno. Tisíce dotazů a práce žádná. A já zase moc přemejšlím. Jako bych nedokázala mít klid, dokud si v hlavě nevyřeším všechny problémy, o kterých mě napadne, že by mohly přijít. A to je nikdy nekončící proces. Dokument o moči. A proč ne? Pít vlastní moč. Někdy... Kdo ví, jaká přijde doba. Pít velbloudí už se mi příčí víc. Ale neříkej nikdy. Třeba na to dojde. Kupovat si vajíčka vařená v moči malých chlapců je pro mě už tak trochu jiná liga. Aktuálně nejvíc mě zaujalo použít vlastní moč jako hnojivo. To nezní úplně špatně.

________________________________________________________________________________________________________________
13.1. Test. Vedoucí přichází, aby zkontrolovala schopnosti (?) LN. Aby jí nachytala na její nevědomost. A měla jak začít s hovorem o ukončení pracovního poměru. Nejvyšší čas. Dny JKv se krátí. A já začínám mít na paní alergii. A ona je vážně mimo. Tušila, že se blíží konec. Ale myslela, že bysme jí tam snad z lítosti mohli ještě nějakou dobu nechat. Nepochopím. Už tak jde do tuhýho. Nějak je všechno příliš rozjeté. A já svištím s tím. Hekticky. Křečovitě. Bez uvolnění. A zase k šéfovi do kanclu. Kolikrát jsem ho viděla za rok? A kolikrát za poslední týden? Jsem velevážená osoba. Už se ví moje křestní jméno. A místo odkud pocházím. A že tady pracuju. A panuje strach. Že nová smlouva se zkušebkou je nevýhodná spíš pro ně. A ne pro mě. A tak radši zvýšení platu od ledna. A smlouva na neurčito. A hlavně bez zkušebky. Past sklapla. Vím, že tohle není pro mě. Ale peníze?! A existuje vůbec něco pro mě? Něco možného? A otázky stále dokola. A smíření se. I přes ten pocit, který se tváří jako moje intuice. Který říká, že ví, kdo jsem a co chci. A starej šéf mi z legrace vyhrožuje ukrajincema (nebo kým?), jestli dám znovu výpověď. To je teda zase srandy. Že se za břicho popadám. Vedoucí nám svěřuje štos životopisů. Kdyby se nám snad někdo líbil. Jsem přísná. A náročná. A nevím. Proč na každém najdu důvody, proč ho nevybrat? Nebo mi prostě vadí, že se mezi účastníky neobjevuje někdo, kdo by byl aspoň trochu jako já? V Dobrý trafice s AJ. Jak dlouho jsme se neviděly? Dva roky? Dýl? Komu se splní představy o svém životě? Ty skromné, ne ty velké. Kdo tráví většinu dne děláním toho, co ho těší? A ne naopak? A já nikdy nepřestanu cítit, jak to být nemá. Co kdyby to bylo taky jednou obráceně?
________________________________________________________________________________________________________________
14.1. Vlakctitel už asi definitivně přestal jezdit. Už moc dlouhá absence. Na nemoc nebo dovolenou. Chybí mi. Ta možnost usmívat se na někoho. Kdo si myslí, že mám okouzlující úsměv. První a zatím jediná slečna je na pohovoru. Vedoucí nám jí jde ukázat. Zdá se sympatická. Ještě se neví, jestli jí vezmou. A starej šéf se jde zeptat na náš názor. Najednou jsem důležitá. Chacha. -Co na ní říkáte? Jako kdybych podle prvního a jediného dojmu mohla poznat. Jestli bude chytrá a pracovitá. Vracím se domů. Do bytu zasaženého granátem. Granátem našeho nedostatku času, únavy a skleslosti. Domů k povinnostem. Slzy v očích zaháním medovinou. Vyprávím. A snažím se brát věci s humorem.
________________________________________________________________________________________________________________

15.1. Pokračuju ve čtení Debordelizace (ještě jednou děkuju, Leni!). Dostávám se ke kapitole. Kde doporučují sestavit si žebříček hodnot. Nemám ráda takové úkoly. Kvůli čemu bych přešla po úzké lávce v obrovské výšce? Asi kvůli ničemu. Strach je hlavním mantinelem mého života. Strach a úzkost. Blokují tolik cest ke štěstí. Ale úzkost je nevymluvitelná. A často paralyzující. Tak tedy moje hodnoty? Asi jsem sobec. A v mém žebříčku je místo jen pro mě samotnou. Po dlouhém bádání je aktuální stav takovýto: 1) Vyrovnanost, 2) Zdraví, 3) Radost, 4) Blízkost,souznění, 5) Jistota, 6) Vztahy, 7) Seberealizace. Setrvávám v práci. A tak mi je nahrnuta zpět práce, od které mi bylo ulehčeno. A která se zatím stačila slušně nakupit. Přebírám už nějaký věci po JKv. Nářez! Nemůžu se dočkat víkendu. Na pohovory nikoho nemají. Tak asi nastoupí AH. Chtěla jsem si v kanclu přesednout na výhodnější místo. Na místo JKv. Ta je rezolutně proti. Závidím jí schopnost vždy si prosadit, co chce. Chtěla jsem to odpozorovat. Učit se od mistra. Ale asi to nejde. Kuju, jak to udělat. To místo chci. Přece se nebudu dohadovat s nováčkem? Ach. Vydržet. Dělám to pro peníze ne? Tak aspoň si lehce zautrácet. Pro pocit. Troje nové kalhotky. A víno. Stále mě oslovují cizinci s dotazy na cestu. A já neumím kváknout anglicky. Nevyznám se v mapách. A absolutně postrádám orientační smysl. A tak není divu. Že se prezentuju jako naprostej lempl. Malý přání se plní na počkání. Takový ty vyslovený mimoděk. Mám zpátky vlakctitele. Příjemné. Jen by si nemusel sedat hned naproti mně. Kam já teď s těma těkavýma očima. A se strachem, aby mě snad náhodou neoslovil. A pak doma. Sledování videa s pracovním názvem zpívající košilka. Zahřálo. Zvedlo náladu. Udělalo radost. A víno v čajovém užívacím hrnečku. Blogy lidí, které mám ráda. A příval všeobjímajícího citu. Co se mi rozprostřel po těle.
________________________________________________________________________________________________________________

16.1. Někteří lidi mě umějí povzbudit. Zlepšit ráno. Stačí přečíst si jeden komentář. A hned se mi den začíná líp. Jsem tak šťastná, ze už je pátek. Sláva! A po příchodu domů drhnu plechy. Špachtlí. Seškrabuju několikaměsíční připáleniny. Pak přichází na řadu soda. Pak cif. Hraju si s tím ve vaně a poslouchám muziku. Takovýho zabitýho času a výsledek nic extra. Chlápek (co má stejné příjmení) z eshopu nám přiváží 50kg kočkolitu. V pětikilovkách. R. se chystá. Já poslouchám muziku. Pařím uprostřed pokoje. Piju pivo a bílej rum se semtexem. Jsem zralá na pořádnej koncert. Lehce v náladě. Pusu nezavřu. R. to otravuje. No co. Poslouchám do sluchátek. A pozoruju svůj odraz v okně v metru. Večírek časopisu. Začínají první kapely. Nejsou špatné. Ale nudím se. Já chci nářez. Kravál. Punk. Rock. Rocknroll. Hardcore. Metal. Bigbýt. Veselost, hravost, dravost, energii. Ne stát v řadě tisíc. Takovýhle party nejsou pro mě. Nic to se mnou nedělá. Redakce je na pódiu. R. tam nikdo nezve. A mě už vůbec ne. Nejsem veselá. Cítím jen opilecký optimismus. Jak já ho miluju. Znamená - věci stojí za hovno, život je těžkej, ale žiju ho ráda. Všechno zvládnu. Nic mě nevykolejí.
________________________________________________________________________________________________________________
17.1. R. zapomněl vypnout topení. A já v dece a peřině. Úplně uvařená. Budím se v noci. A myslím si, že jdu do práce. Stíha. Ach ta nepřekonatelná únava. Nemůžu se dostat z postele! Na bolest hlavy zabírá orgasmus. Ale asi tak na hodinku. Orgasmus číslo dvě a další hodinka klidu. Napotřetí už si raději vezmu půlprášek. Jinak bych nevstala nikdy. Čtu si přes mobil staré občasníky. A i když byly depresívní, cítím se při jejich čtení optimisticky. Chce se mi celý den mazlit s peřinou a snít. R. dělá karbanátky. Z granulátu. Panejo, to jsou mi věci. K OM a PM. Obvyklé nacpávání se sýry a brambůrkami. Osadníci. Ještě s G. O jeden hod mi R. ukradl vítězství.
________________________________________________________________________________________________________________

18.1. Výjimečně se nebudím v tolik jako do práce. Zdá se mi sen. Že A. je těhotná. Což mi poté naznačuje i v emailu. Ještě toho trochu, právě teď. A výjimečně nejsem unavená. Odstrojování stromečku. Žehlení. Všechno jde dnes bez větší námahy. Jen ta divná fyzická napjatost, strnulost a křeč, se nedá přemluvit k odchodu.
________________________________________________________________________________________________________________

A letim a hořim
A svítim a pařim
A saju a vlaju
A toužim a kouřim
A padám

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2015 v 18:45 | Reagovat

Pivo, rum, semtex, už mi to začíná připomínat Bludickku. :)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 20:04 | Reagovat

Film o moči mi připomněl hlášku od X.Baumaxy/Rudenka: "Homeopatická urinoterapie. Homeopatická urinoterapie je když ti smrdí z držky chcanky. Ale ne zas tak moc." :D

Strašně moc se mi líbí definice opileckýho optimismu :)) to je fakt optimistický, díky :D

Teda, zvládni to s tou prací, zdá se to čím dál víc složitější. Už to zas zavání, že by tě chtěli nějak zneužít. Mladá holka s názorem a výrazem to má v mužským pracovním kolektivu překvapivě těžký. Tak se drž. Asi to děláš dobře, když se musí konečně alespoň trochu doprošovat. Jen ty nevtipný vtípky, by mohli omezit.

(Jo a ještě něco - mamka mě naučila, že chemie je mocná. Připáleniny nikdy nedrhnu, stačí to dát na sporák + malinko vody + iron(okena). A vařit. On to ten ethanol udělá za tebe, pak to jde hladce :) Člověk si tím ušetří ty rozedřený ruce. )

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 20:17 | Reagovat

Jééé, medovina. Miluju medovinu.
Druhé jééé! Líbí se mi pracovní název zpívající košilka :D
Když ti teď zvýšili plat, snad nastanou lepší časy! :)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 21:17 | Reagovat

Tak velbloudí moč se ti příčí víc, jo? No to se na to podívejme!
Kdesi jsem četla, že jedna odrůda alternativních žen používá na hnojení květin svou menstruační krev - aby měly plodnější rostliny a aby jejich menstruace získala nový rozměr :)

5 userka userka | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 21:48 | Reagovat

Orgasmus ti pomáhá s bolením hlavy? Tak to jsem zkoušela a mně bohužel ne :(

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 8:05 | Reagovat

Vlakctitel zřejmě začal do práce létat vrtulníkem :-)

7 Beatricia Beatricia | Web | 21. ledna 2015 v 10:32 | Reagovat

Velmi souhlasím s částí pasáže tím červeným písmem: Život je těžkej, ale žiju ho ráda... atd. To ale neříkám v opileckém optimismu, to říkám naprosto střízlivá. Já ani jiná být neumím.
Ať se ti ve "staronové" práci opravdu daří.☼☼☼

8 Elis Elis | Web | 21. ledna 2015 v 16:14 | Reagovat

Zvýšení platu není k zahození, máš zajímavý život, to je na celý román...

[2]: S tou okenou je to perfektní, to nezná ani mamka a to je co říct...

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. ledna 2015 v 18:11 | Reagovat

Chtěla bych být tou číčou u Tebe! :-)

10 Hëllena Hëllena | Web | 21. ledna 2015 v 20:02 | Reagovat

Já občas mívám busctitele, ale ti taky nejezdí pořád.. Nebo spíš nejezdím pořád já, někdy v 7:30, jindy v 6:40 :D Asi to bude moje vina.. :D

11 Vivi Vivi | Web | 21. ledna 2015 v 20:04 | Reagovat

Všetko je v živote také isté, strojové. Treba nejake to vzrúšo.
A ten alkohol...alkohol je všade, skús ho trošku obmedziť:)
...Debordelizace som tiež čítala, je to dobrá kniha.
Drž sa !!! :)

12 Zdebra Zdebra | Web | 21. ledna 2015 v 21:08 | Reagovat

Moč je prej i dobrá desinfekce.
S orientačním smyslem to mám zas obráceně. Zrovna včera jsem trefila v Praze z místa, kde jsem ještě nebyla, a kam jsem přijela vlakem, do centra. Když chodím sama, tak se líp orientuju.
Taky se mnou nic moc na koncertech nedělá, když jsem někde vzadu. A hlavně, když jsem mezi lidma, co jen stojí. Ale taky záleží, kdo zrovna hraje, jak moc to znám atd.
Jé, pěkná kočka. :)
Na bolest hlavy je taky dobrá voda a celkově pitný režim. Ale únava nebo nevyspalost dělají taky své.

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. ledna 2015 v 22:09 | Reagovat

[2]: Okena? Tu propagoval tatík hlavní hrdinky filmu Moje tlustá řecká svatba. Prej účinkuje na všechno. A tady dokonce i na připáleniny... tak to taky zkusím. :-)

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. ledna 2015 v 22:13 | Reagovat

Zdá se, že zjistili, že jsi lepší než si mysleli. Nebo spíš, že jsi lepší než se ti pokusili namluvit. Zdá se, že jsi pro ně nepostradatelná! Toho se drž! A toho využij. Hlavně neslevuj. Pozitivní je, že najednou to jde na neurčito a žádné zkušební lhůty. Navíc, ty sama máš vybírat nějakou novou pracovnici? Aplaus aplaus, i když zdá se, že zrovna tohle ti nesedí...
Na migrény toho moc nezabírá, pravda. Asi nejlepší je vzít si prášek, vypnout zvonek, mobil švihnout na dno tašky a zakrýt polštářem a jít spát. I když tvoje řešení je taky zajímavé, ale to spaní je asi účinnější :-)
Moč. O tom jsem četla různé spekulace a dohady a argumenty. A vážně nevím čemu věřit, na jednu stranu to má svou logiku, na druhou stranu - močí se přece vyplavují škodliviny, které se v těle filtrujou přes ledviny. Nebo ne? Tak nevím...

15 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 10:58 | Reagovat

[13]: film neznám, ale fakt jo. funguje to. do konce  života to nezapomenu, jak se mi mamka vysmála, že to drhnu, když bych mohla použít mozek (a okenu :D)

16 pavel pavel | Web | 22. ledna 2015 v 16:44 | Reagovat

S močí se dá dělat cokoli, i sexuální hrátky bývají oblíbené. :D

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. ledna 2015 v 13:57 | Reagovat

[15]: Film je příjemný, dobře koukatelný. Tatík je Řek a rád odvozuje původ všech slov z řečtiny. A používá okenu na kdejaký neduh, i na opařeniny. :-)

18 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 22:11 | Reagovat

[2]: Hihi, já nejsem mladá holka s názorem a výrazem - alespoň se tak rozhodně neprezentuju a vůbec nepracuju v mužském kolektivu :) Hm, zjistila jsem, že nemám doma nic na mytí oken :D Takže jako dát plech na sporák a normálně v něm vařit iron s vodou? :) Jak dlouho?

[4]: Budu o tom přemýšlet :D Ale asi nejsem dostatečně alternativní :)

[5]: Jen s tím bolením hlavy, které pochází z kocoviny nebo nevyspání.. a jen na chvilku :)

19 L. L. | 3. února 2015 v 21:37 | Reagovat

Nemáš to teď vůbec lehké. Zasloužila by sis pořádný odpočinek. A to aspoň týdenní. Jsem zvědavá, jak se to v práci vyvine dál.
Nemáš vůbec za co. Úkoly už v knížkách většinou přeskakuju, a to mě kdysi bavily.
Drž se :-)

20 bludickka bludickka | 4. února 2015 v 21:46 | Reagovat

[19]: Mě úkoly v knížkách nikdy nebavily.. vždy je dělám jen z donucení - proto, že si říkám, že samotné čtení nemá cenu. Ale k některým se stejně nepřinutím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama