Jít, pít, snít,

4. února 2015 v 21:40 |  Občasník
5. TÝDEN
___________________________________________________________________________________________________________

26.1. Vzhůru brzo a s křečkama. Vždyť ten zubař mi určitě nic dělat nebude. Já to vím. A přesto pociťuju takovou úzkost. Hraničící s nevolností. Není možné jakýmikoliv slovy se uklidnit. Hurá, mám to za sebou. A nešlo o nic. Přesně jak jsem předpokládala. Jen pravidelná prohlídka. Courám po obchodech. Sháním sukni. A potkávám spousty prima věcí. Kterými by se dala zútulnit domácnost. Zase snění. Hlava v oblacích. A ten pocit přítomnosti. A vnitřní plnosti. Možná jde jen o to. Navázat se sama na sebe. A řídit se podle jediného ukazatele. Podle toho, co cítím. Jako kdyby na ničem jiném nezáleželo. A já zase vím. To bolavé vědění. Ta bolest, co by mohla porodit perlu. Kdybych sebrala odvahu říznout. A krvácet. Potřebovala bych se znovu zrodit. Zahloubat se do sebe. Najít cestu do nitra. A vyjít z něj ven. Uvědomělá, s hlavou srovnanou. Konečně přemýšlet. Ale tentokrát už pořád jen tím správným způsobem. Tvořit myšlením. Přetvářet sebe k obrazu svému. Hledat si to svoje. Trpět a milovat se. Propátrávat každé své vnitřní zákoutí. Konečně se srovnat. Se sebou i se světem. Nemotat se v kruhu, držet se směru. Nepochybovat. Sraz v cukrárně. S babičkou a jejíma kamarádkama. Dát si víno a sýrovou vafli. A nechat se zhodnotit. Jedna prý, že jsem hezká. Druhá prý, že jsem hubená. Babi to vyvrací. Že prý mám velkej zadek a silný stehna. Další, že jsem prý tak akorát. Cítím se jak dobytek na trhu. Číšník mě zná. Pamatuje si mě. -Vy jste pracovala na dopravce, co? Potěší to. Škoda. Že teď už jsem zase jen anonymní jedinec. To není pro mě. Obchody a drobné nákupy. Abych snad nejela domů s prázdnou. Zima!! Těším se do autobusu. Narvaného. Přemýšlím usilovně. Tak, že nemůžu číst. Sotva dorazím do Prahy. Je po klidu a vnímavosti. Jsem roztěkaná. Zase ta stresující a vystresovaná Praha. Zase ta spousta věcí. Co chci a musím stihnout. A R. mi vyzvedl nový notebook. Nějak se mi nelíbí. Představovala jsem si většího fešáka.

___________________________________________________________________________________________________________

27.1. Bílo. Maminka, co veze holčičku do školky na bobech. Tomu říkám užívání si života. A pak s každým zbytečným pohledem, s každým naprázdno vypitým lokem odplouvají poslední naděje jednoho snílka. Bolí to. Ale je to žito. Prožíváno. Mám chuť malovat si spínacím špendlíkem po těle bludiště. Tomuhle se říká cítit. Chci brečet cizím lidem na rameni. A stejně nepřestat věřit. Jako ti pobožní. Že to přijde. Že to špatný je správně.
___________________________________________________________________________________________________________

28.1. Objednávám kozlíkové kapky. Pokus číslo milion. Pořád ten stejný myšlenkový konflikt. Jaké sny a cíle jsou splnitelné? Která očekávání jsou reálná a která už ne? S čím se smířit a proti čemu bojovat? Nerozluštitelné záhady. A přitom ty nejzásadnější otázky. Ach. Asi bych se měla izolovat od světa. Abych mohla najít, co hledám. Nebo se k němu přimknout. Aby mně zabetonoval nohy do země. Kde v tom žebříčku je Být sám sebou?
___________________________________________________________________________________________________________

29.1. Uvítání kočičí močí na koberci. Ještěže mám ty spojence. Bachovky, nervovej čaj a teplý mlíko s medem. Pomůžou mi to zvládnout bez láteření. Stejně je mi ale nějak smutno. A divno. A očibolavo. Květákový krém. Prima! Jen dnes nemám náladu být v restauraci sama. Ale nemám ani náladu na lidi. AH začíná vystrkovat růžky. A pracuje! Na to nejsem moc zvyklá. Takže brzy nebudeme mít do čeho píchnout. A to není dobře. Jak nenápadně naznačovat. Ach. Pořád dokola. Na chvíli mi pomůže provětrat si hlavu. Chlad a sluníčko. Procházka a snění. Krátkodobý návrat k sobě. Nejhezčí část dne je osmá hodina večerní. Vynikající večeře a k tomu seriál. A pak se pouštím do své nové sběratelské vášně. Hrabu se v mincích a poslouchám A bude hůř. Nevím, jak je budu uskladňovat. Asi budu potřebovat stotřicet krabiček od sirek. Prozatímní řešení je fajn. Ale na chvíli. Hraju si. Jsem naprosto ponořená a spokojená. A pak to musím rychle utnout. Protože už je takových hodin! A já se snažím v půl dvanáctý neusnout. S bramborovým obkladem na víčku.


___________________________________________________________________________________________________________

30.1. Od té doby, co jsem velkou sběratelkou, má nakupování a placení papírovými bankovkami úplně jinou hodnotu. Ale žádný nový objev jsem dnes nezískala. Nahlédnout do optimistické knížky v knihkupectví. A usmívat se. Nemám ráda vděčnost. Být někomu vděčná. Za něco vděčná. Vyvolává to ve mně odpor. Tisíckrát lepší je vážit si. Opět se přehrabuju v mincích. Baví mě to. Sraz s L. Nahlédnout do bývalé práce. A trochu si zamelancholizovat. Na pivo. Poslouchat o zařizování bytu. A mluvit o práci. Chyba je, že jsem příliš svolná k diskuzím. A kladu cizí názory na stejnou úroveň jako ty mé. Nejdřív se snažím být empatická. Až pak se prosadit. A každej se hned chopí. Šance mě sejmout. Lidi už jsou takoví. Partička tří nalitých kluků. Tak dvacet let. A jeden se k nám má. Nabízí tequilu. Říct ne je někdy tak prakticky snadný. Ale teoreticky ne. Ptá se. Jakou studujeme školu. Je otravnej. Ale někdy to tak moc nevadí. Ignorovat někoho otravnýho. A těšit se tím. Že jsem považovaná za studentku.

___________________________________________________________________________________________________________

31.1. Vracím se zpátky do časopisu. A dostávám zpět i svou nevděčnou funkci. No bezva. Možná jsem se mohla chvíli cukat. No co už. Spouštím notebook. Snažím se o jakési základní nastavení. Chce, abych ho pojmenovala. Nemůžu se rozhodnout mezi Šmejd opatlanej a Blesk. V rámci snahy o optimismus volím druhou možnost. Asi chybnou. Je vůbec nějakej divnej... Pořád si vymejšlí nějaký restarty. Nechce v sobě udržet kabel na internet. A nenačítá celou podobu některých blogových stránek. Pohled z okna vlaku. Osm večer. A stovky světýlek. Chtěla bych s někým souznít. Sdílet stejné myšlenky. Emoce. Napojit se. Omotat se do jedné velké pavučiny. Kam nic cizího nepronikne. Jen náš svět. Ne můj. Náš. Kde jste kdo? Trochu povzneseně si popřemýšlet. Jdu pěšky. Pomalou chůzí. Z vlaku až do Vagonu. Vnímat detaily a myslet na lidi, co má člověk rád. Je mi prima. Jen vědomí následujících několika hodin samoty uprostřed skupin lidí mi zrovna nesedí. Co ty prázdné úseky, kdy nehrajou kapely? Jsem nadšená, když vidím NN. Piju pivo. Poslouchám A bude hůř. Mám chuť se culit na celej svět. A taky to dělám. Všechno je přeci tak kouzelný a okouzlující. Hraju kostky u stolu NN. Baví mě to. Jsem hravej typ. A mám štěstí na šestky. Mladíček z Vopice. Asi jsem na něj tehdy byla fakt hnusná. Dělá, že mě nezná. Posmívám se Kamilovi. A odeženu mu nějakou holku. Která byla tedy dost agresivní.. Ale co. Všechno je sranda. Důležitý je mít oblečení v šatně. Neztratit batoh. A opít se přiměřeně. Plán splněn na sto procent. NVÚ si užívám vpředu. Už mám svoje oblíbené místečko u repráku. Dokonalá věc. Když je o co se opřít. A na co si položit pivo. Kluk. Hm - pamatujme si jméno... nějak se mi nedaří. A identifikujme? Dle čeho? Vymýšlet přezdívky není moje silná stránka. Hm. Tak prostě kluk. Milej. Bavíme se. A já žasnu. Ve stejné situaci. Stejné emoce. Stejné myšlenky. Podepisuju se v duchu pod každou větu, co řekne. Přidávám svoje slova. A on doplňuje věty. Dokonalost. Konečně se vyzpovídat někomu. Kdo chápe. Protože zažívá totéž. Naprostá úleva. Jako by člověk nebyl na všechno tak úplně sám. Na chvíli se nezdají věci tak těžký. Přesně tohle jsem potřebovala. Strašně moc! Tolik mi to pomohlo. Ale taky musím někdy domů, že? A spoje mi vychází akorát na čas. Jsem klikařka. Kluk má kus cesty společný. A nakonec mě doprovodí až k začátku naší ulice. Bavíme se. Znám jeho tetu! Pracovala ve firmě kde já! Svět je malej. Takových náhod. Jsem ráda. Že jsme pokecali. A že jsem v mhd neusnula. A nikdo mě nepřepadnul. Ale je sakra divný mít doprovod. Když doma na mě čeká R. A na kluka zase jeho holka. Ale je to takový milý. A čistý. Protože já v tom vidím jen tu léčivou sílu pochopení, které jsme oba potřebovali. A navzájem si poskytli. Nic víc nechci. A snad ani on. Nic nezkouší. Ani náznakem. Je to fajn. A doma mě čeká zpověď. Ach. Copak jsem zase udělala špatně? Nechci být pořád nucena cítit se za něco vinna.

___________________________________________________________________________________________________________

1.2. Bolí mě hlava. Ale to se dalo tak nějak čekat. Fyzicky nicmoc. Psychicky prima. Mohla bych ležet celý den. Kocour je nejlepší budíček. Nosí mi do postele drátek a drápe ho v peřinách. A mňouká. Ať mu ho házím. Pak už mi ho nenosí do postele. Ale na zem vedle ní. Takže pomalé osmělování. A vzhůru vstříc novému dni. Pomlácená kolena. Jsou skvělou upomínkou. Na večer, který se stal. S R. na jídlo. Za vyrobený voucher. Co mi dal k Vánocům. Ale stejně nemám moc hlad. A ten pohled do zrcadla! Lekla bych se sama sebe. Snažit se nasát materiály k psaní článku. Není jentak.
___________________________________________________________________________________________________________

Chtěl bych bejt zásuvkou nad tvojí postelí
V noci bych jiskřil a cokoli
By se ti zdálo ve tvejch snech
To by mě hřálo v kabelech

Tohle je milostná píseň


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. února 2015 v 21:58 | Reagovat

Těžký týden. Příští bude lehčí. Tak tomu chce zákon zachování energie. :D

2 Monbella Monbella | Web | 5. února 2015 v 12:12 | Reagovat

Jé dej nám sem foto nového notebooku :-)
Nojo to s tím jídlem to je supr vychytávky dát si takové fotky na lednici :D
Přeji ať máš příště pohodovější dny!

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. února 2015 v 17:12 | Reagovat

Ta lednička je v bývalé práci, u tebe doma a nebo někde úplně jinde?:) Maminka na ni mívala doktorku Cajthamlovou s bublinou "Nežer!".

Co tě přimělo k návratu do časopisu?:)

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 6. února 2015 v 18:07 | Reagovat

Pěkný fotky na svět, zdá se mi, že jsi udělala velký krok :) Za to ty na ledničce nic moc! :D
Mocse mi líbí, jak si užíváš koncertový večery/noci, i když máš doma R. a on s tebou nejde. Já bych to nezvládla, jít na koncert sama. Do divadla už to umím, ale tam si tě nikdo nevšímá. Je tam tma. Splynutí jsou tam uplně jiný. Chtěla bych se to taky naučit :)

5 Beatricia Beatricia | Web | 6. února 2015 v 19:36 | Reagovat

Důkladně jsem to vše přečetla, moc se mi to líbilo. Jako pragmatika a realistu mě nejvíc zaujala poznámka o novém notebooku, který údajně není velký fešák. Měla bych mnoho otázek o typu, značce, formátu, bezdrátové myši atd. atp. Ale nemohu tě tím unavovat. Až by se ti chtělo, tak bych to moc uvítala, to je moje parketa.
Zatím ti přeji krásné očekávání předjaří. ☼☼☼

6 L. L. | 7. února 2015 v 19:40 | Reagovat

Hubeňourky jako inspirace by mě napadlo, ale odpuzující příklad ne. Ten je možná ale lepší, zkusím to :D :D
Nemůžu se vynadívat na tu černobílou fotku.

7 bludickka bludickka | 8. února 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: Nevím, jestli to byl těžký týden, ani bych neřekla. Ani to, že tenhle byl lehčí :)

[2]: Děkuju, snad časem nějaká fotka bude.

[3]: Ta lednička je u mě doma. Kdysi dávno, když jsem mívala neustále na něco chuť, tak jsem si to vytiskla a pověsila.. a teď jsem ty obrázky náhodou objevila, tak sem si chtěla udělat legraci z R. Zatím to tam ale stále visí.
Asi jsem chtěla, aby se to nějak pohlo. Přišlo mi škoda úplně přestat, ale zároveň ani nevím, jestli to má cenu. To se uvidí. Každopádně šéfredaktorce jsem původně řekla, že si dávám pauzu do ledna, tak bylo načase se nějak rozhoupat :)

[4]: Přijít není to nejhorší. Nejhorší je vždycky odejít :D A po svých :D

[6]: Zkus a poreferuj.

[5]: Tak to je škoda, že jsi mi neporadila dopředu :) Já se v takových věcech absolutně nevyznám, tak jsem hrozně tápala. Posílám odkaz
http://www.alza.cz/hp-250-g3-d2192406.htm#foto ať to můžeš prostudovat :)

8 Beatricia Beatricia | Web | 8. února 2015 v 22:52 | Reagovat

[7]:/5 Prostudovala jsem ty parametry a mohu tě ujistit, že stolní počítače i notebooky Alza, firmy Hewlet Packard, jsou velice spolehlivé a výkonné. Jeden z mých přístrojů je také HP a jsem velice spokojená. Tvůj notebook hp 250 je docela fešák. Je sice černý (já mám vnitřek ve stříbře), ale to nic na eleganci neubírá. Musí se ale udržovat a leštit. Samozřejmě má WiFi a já vřele doporučuji wireless mouse. (Nemusím ti to překládat, že je to bezdrátová myš.) Není to drahá investice a neplete se ti kabel na stole. Tak buď s výběrem spokojená; noťáček ti bude dobře sloužit. ☼☼☼

9 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2015 v 7:45 | Reagovat

Taky jsme minulý měsíc koupili holkám notebook, začíná nám totiž zřejmě odcházet počítač, nějak v něm hučí, skončila podpora tohohle zastaralýho typu a tak abysme měli něco v rezervě. Navrhla jsem jméno Leonardo a kupodivu holky souhlasily, jen se nám nějak nedaří propojit s tiskárnou, kterou dostaly na Vánoce. Kopírka jde ale tisk ne, musím na toho pozvat někoho, kdo tomu rozumí.
Sbírečka mincí je moc pěkná, taky sbírám do hrnku, ale pokaždé v nouzi vyberu. :D Pro změnu mám spoustu krabiček od sirek, které jsme kdysi s Jirkou sbírali. Nechceš nějaké poslat? :)

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 12. února 2015 v 18:43 | Reagovat

[8]: Mě zatím trápí nejvíc ten vypadávající kabel od internetu... A stále se mi nedaří zvyknout na klávesnici, nepřijde mi moc pohodlná... ale postupně se spolu s notebookem sžíváme :)

[9]: Krabičky by se určitě hodily :) Jen nevím, jestli to pro tebe není zbytečně náročné snažit se mi je nějakým způsobem přepravit :)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 13. února 2015 v 13:47 | Reagovat

[10]:Písni mi adresu do zprávy autorovi a já ti je pošlu, dokonce už je mám nachystané v krabici od bot, 130 jich sice není, ale aspoň něco a navíc budu ráda, že se k něčemu využijí, jinak bych je naházela do kamen. S poštovným si nedělej hlavu, jsou lehoučké, to zas není taková suma, aby mě to položilo. :D
A včera nám pán od Unetu zapojil tiskárnu, sama bych na to nikdy nepřišla, on se nějak měnil vysílač na dědině a tím pádem se nemohl notebook domluvit s tiskárnou, problém byl v jednom čísílku navíc. To jen tak pro zajímavost. :)

12 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. února 2015 v 16:03 | Reagovat

[11]: Děkuju. Adresu jsem ti poslala, tak dej vědět, až se dostaneš k odeslání :)
Ty technické záležitosti to není jentak :)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 17. února 2015 v 7:52 | Reagovat

[12]: Už se na to chystám, včera jsem zmeškala pošťačku, ale dneska to klapne.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama