Ještě stále

12. března 2015 v 21:45 |  Občasník
10. TÝDEN
___________________________________________________________________________________________________________

2.3. Největší počet myšlenek se nakupí v pondělí ráno. Nestíhám to zpracovávat. Prší. A ne úplně slabě. Má vůbec cenu patlat si něco na obličej? Vzdor proti deštníkům. Mě nutí vzít si projistotu do batohu věci na převlečení. Proč mám vlastně k nim takovej odpor? (Krom toho, že jsou skoro k ničemu?) Nesouvisí to s tou mojí poruchou? Vzít si deštník mi totiž připadá hrozně složitý. Úplně největší záhadou je, co pak dělat celej den s tím mokrým krámem. Kam ho položit ve vlaku? Kam ho dát usušit třeba v kině, restauraci, knihovně...?? Kéž bych dokázala věci dělat úplně přirozeně. Vědět bez přemýšlení. Třeba někdy. Dopis. Možná chyba. Možná k ničemu. Věci pro pocit mají smysl. Pocit. Na jedno s R. v Unijazzu. Chová se divně. Už četl můj email. Předpokladála jsem jinou reakci. Přemýšlí. Jsem v očekávání ortelu. A zatím si držím svou formu klidu. V divadle na Pohleď a budeš udiven. Co by ne? Když jsem dostala lístky zdarma. Jen ta únava! Ale neusnu. Není to trhák. Ale neurazí. Jak já se zase jednou extrémně těším. Na můj kousek Zlatý Prahy s bazalkou, horkou sprchu a studenou postel.

___________________________________________________________________________________________________________

3.3. Jsem jako ty kameny. Taky se potřebuju pravidelně dobíjet na sluníčku. Začínám si s tima šutříkovejma korálkama povídat. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Přemýšlím, čím bych je mohla potěšit. Jak navázat kvalitní vztah. Možná je potřeba trénovat tohle alespoň s kameny. Jsem tak paranoidní. Že mi před očima ožívají mé představy. Zdají se skutečnými. Ale nejsou. Přesto vyvolají přemrštěnou reakci. Zase se o sobě člověk něco dozví. Ale jak s tím pracovat? Vypadá to na novou šanci vztahu s R. A mně to zrovna připadá zbytečné. Ale nejspíš to zítra budu vidět zase jinak. A pak zase jinak. A tak pořád dokola. Co je to člověk za existenci? Že vždycky považuje za lepší tu možnost, kterou zrovna nemá?

___________________________________________________________________________________________________________

4.3. Dodělávám si svoje pracovní místečko. Žlutý podklad. Zelené obrázky. Nádherný strom. AH nemá dost. Rozhodla se objednat si růžovou lampičku. (Otázka času, než mě posedne myšlenka, že nutně potřebuju žlutou.) Snad už jí v pondělí bude mít. Když můžu, snažím se používat slovo my. Dělá mi to dobře. Ještě víc, když ho používá někdo jiný. Ve spojitosti se mnou. Už se těším na tu romantickou atmosféru. Až si budeme v práci svítit lampičkama. Nemám ráda zářivky. A líbí se mi malé milé rituály. Třeba říkat na rozloučenou místo ahoj - Tak zase za chvíli. Ať je to jak chce morbidní. Trávím dlouhé minuty v papírnictví. A kousnul mě sešit. Vybírám blok na terapii. A taky tužku. Nějak moc prahnu po dokonalosti. Chce to víc klidu. S R. ve vegetariánský restauraci. Na to mě neužije. Podivný kejdy. Nebo příliš kari. Mungo by šlo. Borůvkovej koláč. A pidikousek čehosi z řepy. S bílou čokoládou navrchu. Dokument Redakce. Není špatný. Ale na můj vkus je skoro každý film zbytečně dlouhý.
___________________________________________________________________________________________________________

5.3. Chci pokračovat v psaní článku o filmu. Zase ta nesoustředěnost. Ženský ve vlaku si vedle mě povídají o nemocech. A pak mi hlavou víří plno slov a nápadů. Když jsem v restauraci na polívce. Ani nestíhám psát. Až mi skoro odnesou z třetiny plnou misku. Škoda, že není víc času. Nevím, jestli je větší výzva, psát o něčem, na co už vyšlo recenzí mraky. Nebo o něčem, o čem se nic nedá dohledat. Na programu opět plánovaná diskuse s R. Několika hodinová a maximálně vysilující. Ve které probereme strašně moc. Ale nic to neřeší. Pořád dvě možnosti. Zkusíme to ještě nebo konec? A proč to chci vlastně ještě zkusit? Zažít ještě pár hezkých chvil? Oddálit pohromu a totální propad do osamělosti? Cítím, že nic velkého se nezmění. Jen mi možná pak R. bude bližší. A bude ještě těžší a zoufalejší to utnout. Co když to pak psychicky už vůbec nezvládnu? Podle čeho se rozhodnout? Stále tápu.
___________________________________________________________________________________________________________

6.3. Je mi tak špatně. Jako bych měla kocovinu. Ach. Už by to chtělo nějaké řešení. Jako vždy, když mám v hlavě nejvíc vygumováno, začíná být v práci rušno. A objevují se záludnosti. Utratit v bylinkovým eshopu 700 je docela pecka. Ale mimo jiné nové Bachovky. Hysterický dítě v tramvaji. V nekončícím svíjivém záchvatu. Šílenství. Jsem chvíli přešťastná. Z toho. Že to dítě není moje. Asi by mi ruplo v kouli. Jako bych byla posedlá myšlenkou. Že už musím s R. dojít k nějakýmu rozhodnutí. Jsem v napjatý křeči. Vysílená. Vždycky mě dokázal alkohol rozveselit. Teď jsem ale opravdu vnitřně hodně hluboko. Jen je ten smutek takovej příjemnější. Vždyť já jsem nakonec docela šťastná. Ještě tak to cejtit. Koupila jsem si cigára. Po jaký době? Asi hodně dlouhý. Když si ani neumím otevřít krabičku. Na punkový koncerty nechoděj vůbec žádný pěkný kluci. A dneska jsou pauzy mezi kapelama fakt dlouhý. Člověk se stihne cítit jako totální lůzr. Když hrajou je mi fajn. Ale v pauzách..? Mám chuť prosit všechny cizí lidi. Aby se mnou ztratili alespoň slovo. Dneska nikdo není tak zoufalej. Aby měl potřebu se se mnou bavit. Nebo se stydí. Zbytečně. Protože já se klidně budu bavit s kýmkoliv (neúchylným). Sympatická zrzka. Co jsem jí minule nabízela pivo. Mě zdraví. A představuje se. Ale stejně utíká. Pár úsměvů. S lidma. Zapříčiněné z mojí strany. Co bych mohla chtít víc. Ach. Další osamělé čekání. A objevuje se P. Dneska se zná. Asi má upito. Zakecáváme se. A mám strach. Že mi jeho holka dá do držky. Musí pro něj přijít ségra. Aby ho odvedla zpátky. A tak sedím. V zašitým koutku. Neviditelná. A přichází zpěvák. Z Třetího stupně tortury. Donesl mi jejich texty. Sedá si. Povídáme. Je příjemnej. Takovej ten normální kluk. Ne nudně obyčejnej. Ani tuctovej. Takovej ten fajn normální. Už druhej takovej v letošním roce. Je prima, že ještě nějaký žijou. Jsem ráda. Že si přisednul. Zlepšil mi večer. A já si ho už nechci ničím kazit. Tak se chystám k odchodu. A P. mě vidí. A přijde se rozloučit. A já fakt nechci bejt pako. Co se sápe lidem po krku. Protože zbožňuje objímání. Tak nedělám nic. A on mi dá pusu na rozloučenou. Pusu! Tak vážně honem na autobus. Než mi ta jeho slečna mrskne půllitr o hlavu. V buse zahlídnu toho obyčejnýho. Jak jsme minule jeli spolu. Jede s holkou. A dělá, že mě nevidí. Anebo nevidí. Přijde mi to legrační. A náhody jsou zvláštní. Protože na tom koncertě nebyl. A protože jedu v jiný čas než minule.

___________________________________________________________________________________________________________

7.3. Né. Já už to nechci pořád řešit! Nemůžu! Snažím se pracovat na svém článku do časáku. A být optimistická. Konečně se vyhrabu z postele. Chci jít ven. Jdeme. Je krásně. Procházka končí v restauraci. Bezva. Čtrnáctka je přesně to, co potřebuju. Vyprošťovák. R. mě zpovídá. Ach jo. Nevím, proč se mám pořád cítit provinile. Zvu ho na večeři. Plácáme se. Přemlouvá. Abysme spolu zůstali. Jede domů. A já do kina. Malej chlapeček v metru. Je hodnej a roztomilej k zbláznění. Žárlím. Když se culí na jinou holku. Zamilovala jsem se. Asi ho ukradnu. Nebo si adoptuju nějakýho takovýho bonbona. Chvíle čekání. A pak film Sama sebou. Myslela jsem si, že bude pro mě. Ale ta únava. V poslední třetině prostě neudržím oči. Spím. Ach. A ještě zvládnout hodinovou cestu domů.

___________________________________________________________________________________________________________

8.3. Další hodiny práce na článku. Kolik já tomu obětuju. A jak budu vzteky šílet... pokud to nevyjde. V tištěné podobě. Procházíme se po Vršovicích... To je ale nepěkná čtvrť. První letošní nanuk. Asi. Jdeme na Miluj svůj život. Jen na prodejní výstavu. Nedělá mi to moc dobře. Pořád nám někdo něco cpe. -Napijte se, ochutnejte, čichněte si,... A ještě chtějí diskutovat, když řekneme ne. Nebo jsou uražení. Konečně nacházím holku s mýma stromovýma náušnicema. Musím si koupit rezervní. A ona má očividně radost. Že ty staré už nosím dva roky. Opravuje mi je. A já doufám, že ještě chvíli vydržej. R. to platí. Asi proto, že jsem předtím usilovně zmiňovala den žen. Ale je mi z toho divně. Chtěla bych se vidět s nějakýma dalšíma lidma. Ale není s kým. A tak jdeme sami do Mlsný kavky. Dávám si panacottu a k tomu pivo. A je mi smutno. Mám opotřebovanej mozek ze všech těch myšlenek. Doma se morduju. Se snahou zprovoznit pouzdro s klávesnicí. K tabletu. Tak abych mohla psát diakritiku. Zabere mi to dvacetkrát víc času, než kdyby mi někdo poradil. Ale přijdu na to. Jen diody nefungujou. A to bude asi chyba výrobku. Jsem zmožená. Tak ještě chvilka Kundery před spaním. Nečekala bych. Že mě ta knížka tak osloví. Večerní úzkosti jsou ale zase zpátky.
___________________________________________________________________________________________________________

Divoké a neznáme veci
hlboko v sebe tuším
nedokážem prísť na to čo ničí
pokoj v mojej duši

Dlhé roky poznám ten pocit
čo mi hrdlo zviera
nepomáha žiadny nový liek
ani silná viera

Je tma a prízemná hmla
tak dosť, daj mi silu bože
chcem byť čistý a pokojný

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 12. března 2015 v 22:05 | Reagovat

Už se chýlí do finiše. Restaurace den co den. Doufej v Konec zvonec!
Neciť se blbě, však nejsi vinna, A. Nebudeš se navždy cítit takhle. :)

2 Beatricia Beatricia | Web | 13. března 2015 v 17:14 | Reagovat

Nejvíc mě zaujala věta - cituji: Přemlouvá. Abysme spolu zůstali. Jede domů a já do kina.
Tak toto nutí k zamyšlení. Budoucnost ukáže. Hlavně, abys ty byla spokojená a šťastná.
Je to záhada, že ti nejdou přehrát CD. Máš nainstalovaný program Windows Media Player?
A na tvou otázku smutně odpovídám: Každý takový společenský mazlíček by byl stále sám doma a já bych se někde utrápila, že on se trápí samotou. Tak snad někdy určitě. ☼☼☼

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. března 2015 v 17:43 | Reagovat

Tady to "žije"! Neskutečně, živě, prostě super!:-)

4 Elis Elis | Web | 13. března 2015 v 18:06 | Reagovat

Krásné počteníčko, takové věci čtu velmi ráda...

5 Marcelka Celestine Marcelka Celestine | Web | 14. března 2015 v 10:51 | Reagovat

Pancott a pivo, zajímavá kombinace, já to měla nedávno s červeným vínem, chtělo by to spíš koňáček :D

6 Kika Kika | E-mail | Web | 14. března 2015 v 23:44 | Reagovat

Tady ty diskuze - jestli ještě ano nebo už ne, ty jsou hrozné. Nejlepší je se sama jednou rozhodnout a podle toho činit. Pak přijde úleva... i když já samozřejmě vůbec nemám co soudit nebo co radit :D

p.s.: zlatá praha s bazalkou je jeden z mých nejoblíbenějších sýrů a to jsem dělala v sýrárně :-)

7 bludickka bludickka | 16. března 2015 v 17:59 | Reagovat

[2]: CD mi přehrát jdou. Ale když se dívám na nějaký blog (klidně i na svůj) a je tam nějaká písnička, tak se mi zobrazuje jen jako obrázek...

[6]: S tím rozhodnutím je právě zásadní problém.. Já mám ještě hrozně ráda nějakou tu mladou (jarní?) goudu. Sýry mňam mňam, jen ty ceny jsou děsivé :)

8 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. března 2015 v 19:17 | Reagovat

Jé, do které vege-restaurace chodíš? Já byl jen ve dvou a docela mi tam chutnalo, dával jsem si nějakou quessadilu (nebo jak se to píše).

Deštníky taky nemám rád. Přijdou mi hrozně neskladné, k ničemu a tak. A často je někde zapomínám.

9 bludickka bludickka | 18. března 2015 v 21:17 | Reagovat

[8]: Byli jsme v Beas - teď nevím, jestli se to nejmenuje ještě nějak jinak - projdeš od tramvaje Quadriem na druhou stranu.. Ale byli jsme tam jen jednou.

10 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. března 2015 v 23:10 | Reagovat

[9]: Tak to neznám. Já byl v restauraci Maitrea a v Lehké hlavě :)

11 L. L. | 21. března 2015 v 21:31 | Reagovat

V práci to musíš hezké.. žlutá je moje
Jak tě kousnul sešit? :D

12 bludickka bludickka | 23. března 2015 v 19:12 | Reagovat

[11]: Rozhodla jsem se kvůli tobě zařadit nějakou fotku z kanclu do příštího občasníku :) Říznul mě papírem :)

13 Bev Bev | Web | 31. března 2015 v 13:54 | Reagovat

Kousnutí papíru je nepříjemné, taky to znám. :)
Zaujaly mě překrásné obrázky stromů v kanceláři, moc pěkné to tam máš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama