Starý deník 20.1.2002

5. března 2015 v 22:25 |  Ze starých deníků
neděle 20.1.2002
Tak L. nepřijela! No jasný, přesně jak sem říkala. Tak ať si trhne. Jo, v ten čtvrtek sem mámě nakonec asi kolem půl 12 volala, aby přišla, protože E. se vzbudila. Ona jí uspala a chtěla ještě jít, ale pak ňák změnila plány. Jen sem slyšela, že k nám přišel ňákej chlap a seděli v kuchyni. Jinak fakt nevím.. rozhodla sem se jako obvykle neútočit. Zavřela sem se v pokoji a snažila sem se co nejrychlejc usnout. Což se mi povedlo. Takže nevím co, kdy, jak - dokdy... ! No a v pátek taky někam šla - prej s holkama. Tu noc sem ňák moc nespala, protože furt přicházela domů a pak zas šla... no hrůza! Akorát v 6 se probudila E. a máma nikde. Byla sem totálně nasraná a nevyspalá. Zavolala sem mámě - vzala to až na podruhý! Ale na tohle téma sme se spolu nebavily, takže sem zas na tom stejným - nevím.

No a v sobotu dopoledne jela nejdřív nakupovat - 2 hodiny a pak tvrdila, že jede ještě něco zařizovat s autem - to jí trvalo kolem hodiny. Pak když se to dozvěděl táta, tak se pohádali, co je to za nesmysly - protože ten opravář má v sobotu zavřeno, atd. No ale pak nakonec se stejně rozhodli, že pudou pryč. Dost mě tim naštvali, protože minulej tejden mi říkali, že nikam nepudou. Vůbec se nezajímali, jakej mam na to názor, ani o to, že sem měla sraz s Katkou. Samozřejmě že zas přišli tak, že sem to nestihla. Oba pěkně nalitý, no síla. E. začla řvát, že s nima spát nechce, a že chce bejt se mnou... děsný. No a máma mi zas řekla, ať na ní počkam, že pude se mnou. Sice se mi jí podařilo zdrhnout, ale ona pak pod věž stejně přišla. Byla sem tam s Katkou a Evinou V. Kecaly sme a tancovaly - i s mámou - měla dost. Dostala sem 3 nabídky, ale netušim, jestli něco z toho vůbec klapne. Ve středu - jít s Káťou a jednou její kámoškou pod věž. No a v sobotu - buď jít s Káťou a Evinou V. pod věž - nebo bejt u ní doma - asi bude mít prázdnej byt. No a o prázdninách chtěj, jestli bych s nima a ňákou partou lidí nejela na tejden do chatek. Mám z toho fakt radost, že se se mnou někde takhle chce "zahazovat"! Jo, zpátky k tomu večeru. Byli tam vojáci a mezi nima i ten "můj" (ctitel) Teda konečně už vim, jak se jmenuje, tak ho tak můžu nazývat :) - Martin.
Jeden jeho kamarád mi furt říkal, že sem ze všech holek tam nejlíp oblečená. A Martin mi říkal, že prej říkal :) že mi to fakt sluší. Náhoda je blbec, což by mi nikdy nenapadlo, ale ten voják byl ten Anety Patrik, jak sme na něj čekali ve středu v pabu. Oni pak museli jít do kasáren a slíbili, že se ještě vrátěj. Jo, byla tam s náma i Aneta. Byli jsme doprovodit Evinu V. a Aneta si pak zaplatila vstup, ale Patrik už tam nepřišel. Martin říkal, že prej byl děsně nalitej. Takže Aneta byla dost zklamaná. Ale ňákej čas tam s náma ještě vydržela. Tancovali sme ploužáky a takový kravinky. A pak pro Katku i Anetu přišli ňáký kluci, tak mi je "přebrali". No a za mnou přišel Tomáš, ten bratránkovo kámoš - a abych šla s ním a s klukama do Sklepa. Šla sem, ale ňák mi nedocházelo nic. Ňák se to začlo odvíjet až od okamžiku, kdy sme se ňák bavili o tom, že v těch 2 tričkách mi je horko, ale že bych si slíkla jen to podtim. On řek, že mi bude dělat "oponu" abych se převlíkla. Tak sem to udělala. Pak to šlo rychle. Asi po 3 minutách co sem se převlíkla se na mě vrhnul :) No a líbali sme se. Sranda byla když sme odcházeli pod věž a potkali sme Vaška a ňák sem se s nim dohadovala o tom, že jemu se ten kroužek nelíbí a Vašek se ptal Tomáše, co si on o tom myslí a on mě začal líbat a Vašek začal ječet, že to chápe :) No nic - to jen že mi to pobavilo. A jinak když to shrnu, tak sem tam s Tomášem strávila dost času! :) Teda to byl zážitek! Ňák bych to v následujícím min. 1/2 roce nechtěla zažít. On totiž vůbec nemá smysl pro cit! A už vůbec ne pro něhu :) Normálně mi tak "pokousal" bradavky, že tam mam tak trochu červený flíčky. (A teď mě hanba fackuje. Já si uměla najít způsoby, jak utíkat z reality, teda. Ale nespala jsem s ním, ať už to vypadá jakkoliv.) Ale bolelo to jak svině. Říkala sem mu to, ale ňák bez účinku :) Teda, divim se, že sem neutekla! :) Kdyby se mi tak MOC nelíbil, tak bych to asi nepřežila. Aspoň že hezky líbal :) Dokonce sem ho ještě šla vyprovodit. Pak se mi pokoušel slíknout a furt měl ňáký blbý kecy, že nevim, o co přicházím, atd. No, idiot. Ale aspoň byla sranda (vážně zvláštní smysl pro humor jsem měla) - hlavně že sem to fyzicky ustála :)
Jinak, viděl mě s nim Martin a asi ho to dost mrzelo. Já mu totiž před tím řekla, že sem se s Mírou rozešla, tak si asi dělal ňáký naděje... :) Jinak Katku sem měla doprovodit domů a ňák sem to nestihla a Aneta mi taky zdrhla, než sem se vrátila. Pak sem se tam bavila s klukama, se kterýma mě předtim seznámila máma. No, nebyli to takový frajírci - ani fyzicky, ani psychicky - jako Tomáš. A vůbec ne takový ty typy, co musí furt někoho prudit. Ale aspoň byli celkem milý. Teda hlavně ten jeden - méno zas nevim :), ten co šel Káťu místo mě doprovodit a říkal mi, že se mu líbí. Tak sem mu dala její číslo - Snad na mě nebude naštvaná - nebo doufam, že to nezjistí. Ještě sem zapomněla říct, že tam byl Honza. "Děsně" ho oblejzala taková malá holka, silnější, s výstřihem do pasu. Vypadal při tom spokojeně :) Já z toho málem chcípla smíchy. I když přiznávám, že sem jí jaksi trošku záviděla. Ale pak se na něj ňák vybodla, teda i když se mu věnovala, tak byl pak zas ňákej smutnej. A pak tam zůstal sám. Já vedle něj tancovala schválně na ploužák s Martinem.. abych se kochala jeho výrazem. Já vím, že sem zlá :) Pak sem za ním chtěla jít, ale přišel pro mě Tomáš a pak už sem Honzu neviděla, tak myslim, že mě snad ani s Tomášem neviděl. Na jednu stranu sem ráda, ale na druhou ne. Chtěla bych vidět jeho výraz - jak by se asi tvářil. No tak třeba jindy... :)
Takže pak sem se ještě dost dlouho bavila s Martinem a pak taky s Ondrou. Zjistila sem, že se zná s Martinem - jo, mimochodem, je to Tomášovo dobrej kámoš. Docela sme pokecali, až sem se divila. Ňák sme rozebrali, že měl úlet s A., a že už něco měl skoro s každou holkou ve městě - kromě mě. Pak padlo pár nabídek typu, co kdyby sme to změnili.. samozřejmě bez odezvy. Ale zjistila sem toho o něm dost - teda nevim jestli je to všechno pravda: Za měsíc mu bude 21, má 2 bráchy - 1) 15 let 2) 23 let. Od minulýho tejdne má vlastní byt spolu s kámošem. Do konce září byl na vojně. Dělá něco s dřevem. No bylo by toho ještě moc! To píšu jen informativně.. kdybych si pak náhodou nemohla na něco vzpomenout. Jo, max. chodil s holkou 2 měsíce, dycky se s ním rozešla holka, ta poslední byla lesba. Nesnáší neděli... :)
Máma furt říkala, že už pudem a furt nic. Jinak už skoro všichni odešli, tak mě to tam nebavilo. Martin mě šel zas doprovodit domů a pak sme spolu sto let kecali před barákem - přišla sem až ve třičtvrtě na 6. A to sem mu ještě zdrhla. Myslím, že na mě bude DOST nasranej, protože kuli mě stejnak bude mít dalšího průsera - prej jde teď ve středu na 5 dní do basy - jak se mnou byl minule, tak přišel do kasáren až v 7. Zas měl takoví kecy, že je děsně zabržděnej, že je jen buran z vesnice, že kdyby se na mě třeba vrhnul jako Tomáš, tak... on to prostě nechápe. Já bych si s ním v životě nic nezačla - je to kámoš, ani mi nijak nepřitahuje, takže nic nehrozí!
No přejdu ke kapitole, kterou sem osamostatnila - máma. Po celou dobu večera sem si jí radši moc nevšímala. Vim, že kolem ní lezli ňáký ty mladý kluci a taky Ondra. Ale konkrétně nevim nic, protože kdo nechce vidět nic, ten nevidí. Akorát byl pro mě docela šok, když sme se šly s Anetou upravit na záchod. A z jedný kabinky vylezla máma s jedním klukem - znám ho od vidění - s L. mu říkáme Tráva - asi se mi představoval, ale nevim. Aneta z toho byla dost v šoku, ale já to pak překousla v pohodě. On mi pak - když sem seděla s nima bez mámy - říkal, že tam nedělali to, co si myslim. Říkal, že máma mu ukazovala kalhotky a prej asi chtěla i něco víc, ale on ne. Pak mi taky říkal, co všechno mu vyprávěla.. teda všechno ne :) pak se mi ptal, jestli má tátu, nebo přítele, atd. Když sem mu to řekla narovinu, tak mi řek, že mi obdivuje, že to takhle snáším. Tím mě dost potěšil, protože sem měla pocit, že mě chápe, že to není žádná sranda. Ale jo, zvládla sem to a sobotní noc byla dobrá.
Horší ale byla neděle. Vstala sem už v 10h a zjistila sem, že máma ještě neni doma. Zapoměla sem ještě říct, že Martin mi tvrdil, že se tam máma svlíkala - kalhoty.. nevim, jestli to myslel vážně.. radši neřešim.
No, táta se mi na všechno vyptával.. jestli tam byla se mnou, atd. Byl pekelně rozčílenej. Ona přišla v 11. Nejdřív jí nechtěl pustit, ale E. jí otevřela. Zezačátku sem myslela, že ten vztek překousne, ale jakmile vešla do kuchyně - ještě byla pořád děsně nalitá, tak to nevydržel, chytil jí pod krkem a vrazil s ní o zeď a pak jí táhnul do pokoje, protože nechtěl aby E. něco viděla a pak jí dal pár.....
No neviděla sem už nic, jen slyšela, ale byl to hnus. Na ten okamžik, jak se na ní vrhnul asi nezapomenu nikdy - stejně jako na ten, jak se tenkrát na chatě porvali (vedle mojí postele).
No, máma pak většinu dne spala a táta asi hodinu na to odešel, prej si koupit cigára, ale vrátil se až bůhvíkdy a totálně ožralej. Měl ňákou "debatu" s mámou, ale to sem naštěstí neslyšela, protože sem měla kazeťák naplno a zamčeno. A ještě sem psala na stroji. Rozčiloval se pak kuli tomu, že odjela autem a nevrátila se s ním a vyhrožoval, že jestli do 5 minut nebude s tim autem zpátky, tak jí zabije. Samozřejmě to tak rychle nestihla. Ale když odešla tak on furt jen opakoval, že jí stejně zabije, pak řek, že ztratil peněženku - ani neřek kolik tam bylo - asi hodně. Padnul na postel a usnul. Do konce dne se nezbudil. Takže tu neděli sem si užila "hezky" :( Jak s nervama, tak s hlídáním E. Děs. Nejhorší je, že táta odjížděl v pondělí dopoledne, s mámou se o tom vůbec nebavím, tak ani nevím, jak to dopadlo, jestli se spolu třeba bavěj nebo tak. Ach jo, já snad nebudu mít nikdy klid. A na závěr ještě napíšu, co se stalo v sobotu. Zvonil telefon a já to zvedla a představila se. Na druhý straně se ozvalo - Tady Jirka. A já furt otravovala jakej. A on nic, pak říkal něco jako - tvůj ctitel, nebo tak něco. Pak mi máma to sluchátko vzala, ale on jí stejnak nic neřek. Co to bylo za individuum :) Ten svět je stejnak děsnej BLÁZINEC!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 6. března 2015 v 14:27 | Reagovat

Taková normální rodinka. :) Smutek nad smutek.

2 Beatricia Beatricia | Web | 8. března 2015 v 6:27 | Reagovat

Je to docela neveselé čtení. Jeden prozaický dotaz: Kdo tedy tu neděli vařil a dal dětem najíst? Neměla jsi to jednoduché. ♦♦♦

3 Vivi Vivi | Web | 9. března 2015 v 13:14 | Reagovat

Ja sa občas sťažujem na rodičov ale ako tak čítam o tvojich rodičoch. No nemala si to ľahké. Alkohol je skaza ludstva a vedela by som o tom písať dlhé básne.
Muselo tob yť hrozné dvaja opití sa bijú.

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 9. března 2015 v 19:57 | Reagovat

Začínám mít z těch jmen kluků guláš!:-)Že se ti to nepletlo!:-))

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. března 2015 v 8:28 | Reagovat

[2]: Myslím, že buď jsem uvařila něco rychlého a snadného, jako třeba špagety... nebo jsme se spokojily s chlebem. Na tyhle praktické věci už si nějak nevzpomínám.

[4]: Asi nepletlo. Ale dneska si vzpomenout, už je někdy obtížnější :)

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 11. března 2015 v 10:00 | Reagovat

Ach jo, to je na záušáka..

7 Bev Bev | E-mail | Web | 12. března 2015 v 5:18 | Reagovat

Je to moc smutné čtení. A nejsmutnější mi přijde ten klidný tón, se kterým to popisuješ, vím, že je to přepis deníku, takže jsi to tak vlastně vnímala, že je to sice hrozné, ale vlastně nic neobvyklého. Na tvém místě bych se snad ani neptala, proč máš své psychické problémy, ale jak je možné, že jsi zůstala po takových zážitcích tak normální, vyrovnaná a vlastně pohodová. Musíš v sobě mít ocelové jadýrko. Máš můj velký obdiv, že jsi to všechno ustála a dokážeš se k tomu po letech vrátit a znovu se to pokoušíš pochopit. Obdiv a respekt a lítost. :)

8 bludickka bludickka | 16. března 2015 v 17:53 | Reagovat

[7]: Děkuju moc! A máš pravdu s tím přístupem, přesně tak jsem to vnímala, jako něco hrozného, ale vlastně ne neobvyklého. Cítím z těch deníků někdy určitý nadhled, který dneska tolik postrádám. Nebolí mě se do těch vzpomínek vracet - snad jen jedna mi vnesla slzu do oka... Spíše díky tomu psaní odhaluju vznik určitých svých postojů.

9 Yominis Yominis | E-mail | Web | 17. března 2015 v 15:30 | Reagovat

Zcela otevřeně přiznávám, že mě zážitky ze tvého starého deníku docela děsí. Sice mi přijde, že jsi se snažila držet dost nad věcí, ale i tak... Tohle by se prostě stávat nemělo.
Obdivuju tě za to, že jsi z toho vyšla téměř (protože nikdo z nás není úplně) normální.

10 Willy Willy | E-mail | Web | 18. března 2015 v 20:11 | Reagovat

Dýchá na mě závan opravdovosti, smutku, absurdity a hořkosti života. Přemýšlím nad tím, jaký vliv mají tyto a podobné zážitky na vývoj člověka a jeho chování do budoucna. Třeba na to, jak se bude chovat sám jako rodič, či jak bude případně fungovat jeho budoucí rodina. Zatím si naivně myslím, že to všechno je k něčemu dobrý. Že nás to sice ničí, ale zároveň naučí víc, než cokoliv jinýho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama