Člověk občas musí dělat bláznivé věci, aby se nezbláznil

7. dubna 2015 v 21:22 |  Občasník
14. TÝDEN
__________________________________________________________________________________________________________

30.3. Je mi divně. Porovnávám věci v hlavě. Moc se nedaří. Jsem zaklíněná. RS na mě zase čeká na nádraží. Jede mě doprovodit do práce. Opět je to příjemný a hodně divný zároveň. Email od IzT. Očividně si dělal velké naděje. Ach jo. Co je to za ženský úděl? Každý chlap chce po vás sex. Nebo lásku. Nebo obojí. Nešlo by to někdy bez toho? Aby na mě každý kladl nějaké nároky. Může mě mít někdo rád, aniž by po mně něco chtěl? Ach. Píšu L. o rozchodu. Musím sebrat odvahu. A začít to ventilovat mezi lidi. Odměnou mi je smsková podpora. A snad později bude i fyzická. Další skupina. Tentokrát mluvím. Protože jsem vyzvaná. A je to dobře. I když rudnu a klepe se mi hlas. Ale sama od sebe bych se neodhodlala.



__________________________________________________________________________________________________________

31.3. Chumelenice. Je pěkná. Když člověku nevadí. Že to, co si čtvrt hodiny patlal na obličej, se mu během chvíle rozteče. Stejně si celou cestu na vlak zpívám. My čekali jaro a zatím přišel mráz. A to jsem byla smutná. Že letos se na Velikonoce nepřipravuju. Tak alespoň vypadám. Jako zmoklá slepička. Blázinec. Nemám ráda. Když musím v práci akutně řešit soukromé věci. Třeba přeobjednávku kočičího písku. A výpověď z nájmu bytu. Nakonec se pronajímatel ozve sám. Stejně těžce stíhám. Zajít si na oběd. Účastnít se schůze zaměstnanců. (Která je opravdu přínosná. Ehm.) A na poslední hodinu vypadne internet. Tak to už jsem opravdu v háji. A jsem nervózní. Protože se cítím hrozně nepostradatelná. Kolik lidí právě teď marně čeká. Na mou zprávu nebo email? Deníky Woolfový. Za 99. Tomu se nedá odolat. Moc děkuju Greyovi za perfektní tip. Sraz s IŠ. Chci se bavit o čemkoliv. Jenom ne o mně. Je to fajn. Ale stejně na to muselo jednou dojít. Že jsme se s R. rozešli. Nechci brečet. Ale mám nakrajíčku. Není to příjemný. Sledovat udivený pohledy. A poslouchat. Že my jsme byli pár. Kterej vypadal. Že je napořád.

__________________________________________________________________________________________________________

1.4. R. má dneska narozeniny. A je roztomile rozespalej. A já mám čím dál větší touhy. Po jakýmkoliv fyzickým kontaktu. Asi neumím žít bez toho. Aniž bych se někomu věšela kolem krku. (Fyzicky, ne psychicky.) Na nádraží zase RS. Je to hezký. Vědět, co někdo dělá. Jen proto, aby mě mohl čtvrt hodiny vidět. Jinak to ale moc fajn není. Odpoledne v tramvaji potkávám P. Jsem nerada. Když potkávám střízlivá lidi, které jsem zvyklá vídat jen v povznesenějších náladách. Dělám radši, že je nevidím. Ale tentokrát jdu k němu. A mluvím s ním. Děje se to automaticky. A celkem přirozeně. Nakonec je ve větších rozpacích on. A já žasnu. A pořád si to projíždím v hlavě. Čím to. Sranda. Jak jsem fascinovaná. Když se mi někdy povede chovat se normálně. Jedu vyzvednout dvdéčka pro R. Kolekce Hrabě Monte Cristo. A do vinotéky. Asi mě trápí svědomí. Kupuju dvojku slámovýho. Za 515. Pálava, rok 2010. Rok, kdy jsme se dali dohromady. Morbidní. A ještě jdeme na večeři. Celý večer z R. čiší, jak je nešťastnej. A já se snažím být vtipná. A šířit dobrou náladu. Další z trapně divných dnů. Kdy se ještě držím v bublině svých nadějí. Ve smysluplnější budoucnost.

__________________________________________________________________________________________________________

2.4. Dopoledne makám jak vzteklá. Nějak se to nakupilo. Mám dobrou náladu. Nevím, z čeho. Asi z nervovýho čaje. A z nadějí. Jak člověk ztratí naděje, přijde o všechno. A já nechci. Aby mi je někdo bral. Vím, že realita je tvrdá. Ale chci věřit. Že mám naději. Sehnat bydlení podle svých představ. Tak mě nenuťte. Být smutná. Když ještě nemusím! Přemýšlím o RS. Všechny předsudky říkají, že mě využívá. Zvláštní. Protože se nemůžu zbavit pocitu. Že ho využívám já. Když si vymyslíte nový problém, na chvíli odpoutáte pozornost od toho starého. A to vám dovoluje. Se z toho nezbláznit. Na Zelený pivo a pizzu s R. Nakonec sami. A R. nemá dobrou náladu. Už sem z toho trochu vyčerpaná. Z toho všeho. A unavená. Po dvou pivech můžu jít spát v osm. A zase se věším na R. Je těžký se nikoho nedotýkat. A nesnažit se vyšňupat z jeho trička všechnu tu jeho zpocenou vůni. A nenasát z jeho náruče všechno to teplo. Ach. A pak opět poslouchám kecy na to, že jsem si oholila nohy. A jsem zase na chvíli ráda. Že brzy budu z toho vězení pryč.

__________________________________________________________________________________________________________

3.4. Nevyspalost. Kočkou počůraná lopatka na hovínka. Kocourem otlapkanej chleba s medem. Ztracená gumička. Málo času. RS na nádraží. Přivezl mi snídani. Milé. Jede mě doprovodit. Energie je v naší kanceláři dnes nedostatkové zboží. Nefunguje stránka, kterou potřebujeme. Výkonnost klesá. V úterý budu muset makat za dva. Dneska jsem marná. Bože! Právě mě vzrušila navoněná stránka z Avonu. To je konec! Po dlouhé době zase setkání s A. V kočičí kavárně. Stačí si vybrat stůl. Kterej kočky považujou za vlastní. Jen se člověk musí smířit, že sedí tak na čtvrtině židle. Vybíráme jména pro mimi. Dobrá trafika. Čaj a medovinka. A už jsem trochu odkecaná z toho, jak pořád žvaním. V pizzerii. A já si pořád říkám. Že je to třeba naposledy. Smutný. Trocha alkoholu a romantická procházka Kampou. Jen se usadíme v Rock Café, už máme nápadníky. Ach. Možná bych se měla přestat bavit s každým, kdo o to stojí. Je to únavný. Muzika je fajn. Lidí žalostně málo. Nedaří se mi přestat přemýšlet. Asi to není. Že by se něco dělo se mnou. Prostě jen čas. Se posouvá kupředu. A tak není divu. Že se líbám s ženatýma chlapama a těhotnýma holkama. Protože čím dál víc lidí je ženatých a těhotných. Chtěla bych, aby se čas zastavil. A místo toho stojím jen já. Najednou jsem paranoidní. Mám strach. S někým mluvit. A na někoho se usmát. Že se na mě pak budou chlapi lepit a vynucovat si moje telefonní číslo. Když jsem někde s A., pořád se k nám někdo má. Nějaký dva kluci nás dotáhnou do Vagonu. A tam se k nám má partička Němců. Úlet. Cesta dlouhá. Neusínat během ní je strašně těžký. A nepřemýšlet a nebýt z toho smutná, je ještě těžší.

__________________________________________________________________________________________________________

4.4. Tam někde venku je svět. A já sedím s nosem připlácnutým na skle. Jsem unavená. Ale dokázala bych to překonat. Jen se mi nechce bezcílně bloumat. A cítit se ztraceně. Po dlouhý době sobota večer doma. Děsivý. I R. je pryč. A já chtěla být dneska slušná. A nikým a ničím si nekomplikovat život. A je mi to dlouhý. A prázdný. A z počítače už mi pálí oči. A k žádné jiné činnosti se nedovedu přimět. RS snad konečně pochopil. Že nemám chuť si zahrávat. Tedy spíš svědomí, než chuť. Uvidíme. Jaká bude praktická reakce? Úplný konec? Nebo se jen přestaneme vídat? Nebo to nevydrží a ve středu na mě bude zase čekat? Dnes je mi smutno. Při životě mě drží pivo a starej deník. Stejně si před spaním chvíli popláču. Je třeba obavy a smutek ventilovat. Lehoučce. Upouštět.
__________________________________________________________________________________________________________

5.4. Pečení mazanců. Bez R. bych to nezvládla. Ani květák zapečenej s kuskusem. Nevím. Jestli víc vinou nepraktičnosti, žádnou výchovou k domácím pracem, nebo mou GAD. Asi kombinací všeho. Až budu bydlet bez R., skončím zase na konzumaci hranolek, špaget a salátu? Naději vidím ve videoreceptech. To by mě mohlo spasit. Když ještě nikdo nevytvořil vegetariánský foodblog pro neschopné. Kde by se člověk nemusel stydět položit jakkoliv hloupou otázku. Kde by ho někdo při vaření vedl za ručičku. Jak malé nezkušené dítě. Možná by mě to naučilo lásce k vaření. Koho k tomu zlanařit? Přijíždí E. Se svým záměrem přečíst mi tisíc zpráv ze svýho facebooku. Úú, to je fuška. To poslouchat. Prohlížíme starý fotky. Nechápu. Že na některých si připadám docela jako kočka. A na některých jak stvůra, co by měla chodit jenom kanálama. Jdeme na šipky. I s R. Jako vždy "milá" obsluha. Nás tentokrát za hodinu a půl ani jednou neobslouží. Chci nějak reagovat. Ale nevím jak. Šipky bez piva, to není ono. Tak si aspoň spravit chuť vedle. Kde se nařehtáme. Když E. pozitivně hodnotí zadek homosexuálního číšníka. A R. mu to nabonzuje. Kupujeme popcorn a gumový bonbony a koukáme na Vlka z Wall street. Z jedný strany R., z druhý E. Pod jednou dekou. Samozřejmě usínám někdy před polovinou. A už vím, co by se mi líbilo na tom mít dítě. Že se pak člověk může tulit ke dvěma lidem najednou.

__________________________________________________________________________________________________________

Totální balet opilých loutek
Nechceš se na nic ptát, radši si lžeš
Hraješ si na nevidím
Namlouváš si radost
Proč si nechceš přiznat, že je ti zle

Odnikud nikam a zase zpátky
Ode zdi ke zdi a nikam ven
Den co den, noc co noc
Je to jen tvá nemoc
Chceš volat o pomoc a nemáš kam

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 21:38 | Reagovat

Hranolky, špagety a salát?! To je ale divoká kombinace!:)

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 7. dubna 2015 v 22:32 | Reagovat

Drsný poprvý mi přijde, že ty jsi ta nejvíc nad tím vším. Ta, co to zvládne. A možná to tak není, ale zní to tak. Líbí se mi to :)

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 23:15 | Reagovat

Já nevím, jestli je ohledně vaření jakákoliv otázka hloupá. Ale když se bojíš ptát, můžeš experimentovat! :)

Za deníky mi neděkuj, vůbec není zač!

Obdivuju tě, že to všechno zvládáš. Z části mám z tvých posledních dvou občasníků pocit, že je ti v určitém ohledu líp než předtím. Držím ti palce, ať to má dál vzestupnou tendenci :)

4 stuprum stuprum | Web | 8. dubna 2015 v 3:33 | Reagovat

Očividně se atmosféra upravuje a brzy bude dýchatelná. Tak též držím pěsti, ať jsi taková, jakou si Tě ve snech představuji. :)

5 Vivi Vivi | Web | 9. dubna 2015 v 15:38 | Reagovat

Bozkávať tehotné dievčatá a ženatých mužov? len to nie.
Istotne ťa ubíja to, že ste sa rozišli a ste stále spolu a nemôžte mať spolu nič.
Ale zvládaš to dobre, len tak dalej.

6 Beatricia Beatricia | Web | 9. dubna 2015 v 19:59 | Reagovat

To je jasné a logické, že se na tebe, jako na krásnou holku, budou muži lepit a budou se k tobě mít. Jsi volná jako pták, tak vybírej, seznamuj se a budoucnost ukáže. Ale teď by to skutečně chtělo aspoň malý byteček.☼☼☼

7 Sugr Sugr | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 20:08 | Reagovat

Může mě mít někdo rád, aniž by po mně něco chtěl?
Určitě.
Většinou to ale bývá naopak.
Mohu ti ale odpovědět, za životní zkušenosti: Pokud má někdo rád, je to dar, málokdo to umí, važ si toho i když o tobě něco chce! :-)

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. dubna 2015 v 22:38 | Reagovat

Nebuď smutná. Čekají tě změny, to také není na škodu. Spíš mi připadalo, že se ztrácíš ve vlnách stereotypu... to se teď změní.
Kočkolítové starosti a lopatky a pytlíky na odpad, taky znám! Případně sbírání kočičích bobků vedle, protože Čička to občas pustí, kde se jí zamane, nebo si vzpomene, vleze na kočkolit, ale prdelku stejně vystrčí přes okraj... :-)
Zaujaly mě tvé obavy ohledně vaření. Neboj se ptát, ani na prkotiny, normální člověk ti vysvětlí všechno, blbec se bude tvářit, že je to automatické a že se s tou znalostí snad narodil.
Naštěstí existuje spousta videonávodů, to je daleko lepší než kuchařka. I když kuchařka není vůbec k zahození, to zas ne...
Držím palce se sháněním bydlení. Ideální kombinace - pěkné místo, pěkný vzhle, možnost držet kočindy a slušný nájemm, na kterém člověk finančně nevykrvácí...

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. dubna 2015 v 0:11 | Reagovat

Stvůra a kočka jsou přece normální dvě strany stejné mince :-).

10 bludickka bludickka | 11. dubna 2015 v 19:11 | Reagovat

[1]: To není kombinace :) To se střídalo po dnech :)

[2]: To je fajn, jestli to tak zní. Ani se tak moc necítím :)

[3]: Experiment vždy skončí špatně. Já mám spousty blbých otázek, které ostatní lidi nenapadají - obzvlášť co se týká praktických činností. Jinak mám spíš pocit, že teď bude muset zákonitě být hůř, ale snad to rychle přejde...

[4]: To by mě zajímalo, jak si mě představuješ :)

[6]: Krásná právě nejsem, nevím, jak to dělám :) Ten byt by to vážně chtělo...

[7]: Ono je to spíš tak, že mě někdo má rád, až když splním to, co chce, bez toho ne :/

[9]: Něco jako večer a ráno :)

11 ven ven | Web | 11. dubna 2015 v 22:35 | Reagovat

Ahoj. No mě v pátek psycholožka řekla, že mám truchlit, že málo truchlím. Řeším něco podobného - dlouholetej vztah s problémama. A obrovskýma. A přestože ty opouštíš R, opouštíš něco, co máš ráda = nutnost truchlení.
Zajímalo by mě..., jak jsi v sobě zvládla zpracovat to, že ho opustíš? Já na tom svým chlapovi strašně visím. Miluju ho, vidim s nim celej svuj život, chci být po jeho boku. Přitom by si zasloužil opustit, provedl mi odpornou věc, a mě možná čeká lepší život spíš jinde. Ale vlastně nedokážu ani obě možnosti zvažovat, protože při představě, že o něj přijdu, mě jímá hrůza. Jak jsi na R zvládla neviset? A vidět i ten život bez něj?

12 bludickka bludickka | 11. dubna 2015 v 22:59 | Reagovat

[11]: Jsem ráda, že to chápeš. Mám pocit, že spousta lidí si myslí, že když se chci rozejít já, tak vlastně ani nemám moc důvod ke smutku...
Nemyslím, že bych to měla v sobě zpracované. Rozhodla jsem se, protože jsem ztratila pocit, že chci s ním být až do konce života. Přišlo mi, že ten vztah se nemá kam posunout a že kdybysme se o to přesto pokusili, tak bych byla nešťastná. Ale vyrovnaná s tím zdaleka nejsem. Neumím někoho úplně přestat mít ráda ze dne na den a ztratit ho ze života. Zatím spolu stále bydlíme, takže ta největší krize přijde, až se přestěhuju....
Neviset na R. jsem se snažila už od začátku vztahu, po minulých "visících" zkušenostech. Snažila jsem se stále rovnoměrně věnovat svým kamarádům a zájmům a mít i svůj vlastní život, ne jen ten společný. Teď se snažím být optimistka a věřit, že když překonám tohle bolestivý období, čeká na mě třeba někdo, s kým budu opravdu šťastná. Samozřejmě mě denně stíhají pochybnosti a splíny. Když je nejhůř, tak se snažím soustředit víc na přítomnost, na drobný každodenní radosti. Ale vím, že to nejhorší mě teprve čeká. A bojím se toho dost.
Držím ti pěsti, ať už se rozhodneš jakkoliv, ať jsi spokojená!

13 ven ven | 11. dubna 2015 v 23:08 | Reagovat

dik:) no já docela od začátku vím, že se díky tomu posunu, zapracuju na x věcech, co dělám blbě, okopírovaný nefunkční mechanismy od rodičů, podlíhání strachům a podobně...
mám dojem, že kvůli strachu, že budu bez něj, se omezuju v tom, že si jinou budoucnost než s ním nepředstavuju. rozum mi říká, že je rizikový s ním zůstat, i když by na sobě sebevíc pracoval. a na vztahu... (co není rizikový?:)), že možná není reálný myslet si, že on ty svý problémy je schopen překonat, i když na tom pracuje... zároveň je tam ta věc, že i když bych s ním byla, něměla bych na něm viset... bože, to bude práce...

k té psycholožce chodíme spolu, je docela fajn vědět, že někdo má odbornej dohled nad tím, co řešíme, jak, pozná, když budem mimo...

je pro me hodne fajn vedet, ze to zvládnu. to vim. je pro me skvely, ze vim, že se z tehle situace poucim a bude mi ku prospechu. ale hur se mi uz veri, ze muzu najit chlapa, se kterym bychom se k sobe tak hodili, jak s timto. po vsech strankach... nedokazu si to predstavit a verit tomu...

jo a mimochodem, mlsna kavka (kdesi jsi ji zminovala) je moje oblibeny misto. ted pres zimu tam meli skvelou varenou repu s kozim syrem, polnickem a americkyma bramborama:)

14 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 23:17 | Reagovat

[13]: Nevím, co přesně se mezi vámi odehrálo a jaký problém tvůj přítel má, takže si nedovedu představit, jestli je to překonatelné či není. Každopádně je skvělé, že to řešíte spolu a ještě ke všemu s psycholožkou. Do toho by spoustu lidí nešlo. A hodně lidí si třeba svoje problémy vůbec nepřipouští.
A co ti říká intuice? Nebo nějaký ten nejniternější pocit?
Kdyby si se rozhodla pro rozchod a dál navštěvovala psycholožku, možná bys opravdu mohla zapracovat sama na sobě, udělat si v sobě pořádek a do dalšího vztahu jít vyrovnanější a samostatnější...

15 ven ven | 11. dubna 2015 v 23:26 | Reagovat

já chci být s ním a mám pocit, že tak to má být. on je taky pro to být spolu, jenže ono to být spolu obnáší strašně moc práce na vztahu. a on na to ted nemá chuť. tuto chut ale nemá dost mozná proto, že je momentálně poslední mesíce uplně vyřízenej sám se sebe, nemá se rád, není se sebou vůbec spokojený, pohrdá sebou a podobně. zklamal sám sebe, primárně. svým chováním.
rok a půl mě podváděl s několika holkama. rok a půl mi lhal. od ledna to řeší s touto psycholožkou. díky ní na sobě maká. on navenek působí jako strašně dobrej čestnej schopnej člověk. trvale v sobě potlačoval negativní stránky osobnosti. pořád dokonalej, spokojenej, nikdy ne naštvanej... až ho to dohnalo. a dost surově. tak to na mě před několika týdny vybalil. celou tu pravdu o sobě. facka jak prase. kdybych si neprošla hnusným obdobím dřív (neměla sem se ráda, žádná sebeucta, žádný pocity vlastní ceny, zažít uspěch neexistovalo... nechtělo se mi moc žít, dno), tak bych toto zvládala o dost hůř. hlavně bez naděje. teď prostě vím, že to zvládnu. ať to bude jakkoliv.

takže intuice chce být s ním. pokud ovsem není balamutěná strachem...:/

16 ven ven | 11. dubna 2015 v 23:30 | Reagovat

jo a tu psycholožku teda navrhl on. a je to fajn. Celý to je vlastně fajn. že on se musí začít poznávat. vlastně se nezná. neví kdo je. neví co chce. neví co má dělat. peklo. (on asi nikdo neví přesně kdo je a co chce..., ale aspoň přibližně jsou nejaký varianty přijatelný).

hele kdybysme se domluvily zajít na kafe, budu dost ráda. internetový kamarádství sou totiž fajn. takový bez iluzí, předsudků.člověk si nemusí hrát na to, že je lepší. protože na netu ze sebe často vybleje ty nejhorší věci. akorát..., já už nejsu moc aktivní. tak seš znevýhodněná:)

17 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 23:34 | Reagovat

[15]: Možná to chce prostě ještě trochu času.. několik dalších setkání s psycholožkou, dalších rozhovorů, podnětů a třeba si začneš být jistá, jak chceš, aby to mezi vámi bylo dál. Třeba, až se situace trochu zklidní, získá on chuť na tom vztahu pracovat. Bez té chuti to ale myslím nejde. Záleží, jestli jí ztratil jen dočasně, pod náporem okolností... Asi bych to na tvém místě zatím nelámala přes koleno a spíš si tak nějak pomalu hledala odpovědi, pro sebe s nějaký zásadní krok udělala, až si budu jistá, že ho udělat chci (potřebuju).

18 bludickka bludickka | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 23:39 | Reagovat

[16]: Já jsem na tom teď v nejbližší době docela na štíru s časem, ale na někdy bysme se mohly domluvit, kdyžtak mi písni na email :)

19 ven ven | 11. dubna 2015 v 23:50 | Reagovat

napišu!

jo a jako mě to překvapilo, když to řekl, protože jak má teď velkej úkol být autentickej, tak nedělá věci, co by nechtěl. a přitom je milej, dones mi kytku a hrneček do práce a píše mi zprávy a tak. takže možná to s tou chutí je jen nějak divně chápaný...  čas jsme s psycholožkou určili do konce května.

dík za tvý reakce:)

20 stuprum stuprum | Web | 12. dubna 2015 v 3:27 | Reagovat

Neví co s roupama, typický chlapský výtvor konce století. :)
Ženské už jsou prostě takové, tisickrát musí vstoupit do téže řeky. Radši si najdi věrného ožralce, s ním budeš mít o zábavu postaráno jen - na záchytkách. :D

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. dubna 2015 v 12:45 | Reagovat

Bludičko, určitě jsem nechtěla podceňovat tvůj smutek, spíš jsem měla napsat, protruchli se k uzdravení. Určitou dávku smutku si váš rozchod zaslouží, jsou věci, které se nedají jen tak hodit za hlavu. Takže jsem to formulovala možná trochu hloupě, sama vím, že některé věci se nedají odbýt větou - to bude dobrý. Ono to bude dobrý, až se k tomu dobereš. Bude to jiný. Ale ohledně té změny si myslím, že ti bude, možná paradoxně, k prospěchu, že jsi byla poslední dobou zabředlá ve stereotypu vztahu, který se nevyvíjí, práce, která tě netěší a budoucnosti, která je v nedohlednu. (Sama bych neměla co mluvit, ohledně výhledů do budoucna, stereotypů a strachu mám sama másla na hlavě dost, ale co neplatí na jednoho, může platit na druhého, tož tak.)

22 Bev Bev | Web | 15. dubna 2015 v 14:50 | Reagovat

Budu se zas nudně opakovat, ale pravda je taková, že tvé zápisky se čtou jedna báseň, ne, vlastně se čtou přímo jako báseň, krásná, chmurná, hořká, nadějná, všechno dohromady, přesně jaký je život. Obdivuhodný styl. Držím palce aby se vztahy ustálily, abys dokázala vztah ukončit, když už jsi se k tomu rozhodla, aby R. rozchod ustál a nebyl moc zoufalý... Držím palce. :)

23 bludickka bludickka | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 22:00 | Reagovat

[20]: Kterej z výtvorů? :D Nějak si nevzpomínám, že bych vstupovala často do stejných řek... Nebo reaguješ na Ven? :)

[21]: Já si spíš myslím, že bude hůř. Protože teď mě čekají dva měsíce společného soužití a pak až se přestěhuju,tak mi to teprve začne naplno docházet a bolet to hnedtak nepřestane. Ale vím, že to prostě musí nějakou dobu trvat a pak to bude fajn. Snad :) Vůbec to nevnímám, že bych byla zabředlá v nějakém stereotypu... možná spíš ve věcech bez budoucnosti...

[22]: Já se budu taky opakovat a musím ti po milionté říct, že tvoje komentáře mi vždy povzbudí a přimějou k úsměvu. Jsi kouzelnice :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama