Probudit se a vstát. Už to je expozice.

29. dubna 2015 v 14:44 |  Občasník
17. TÝDEN
__________________________________________________________________________________________________________

20.4. Už se nedivím. Některým svým stresům. Stačí se každý den pohybovat v centru. Tramvaj prudce přibrzdí. A ozve se hysterický výkřik. Jako z hororu. Šílenství. Všechno se ve mně sevře. Sotva dýchám. Nevím, co se stalo. Vypadá to, že nějaký důchodce upadl a poranil se. Klepu se ještě půl hodiny. Pokaždý, když si někde v obchodě řeknu: Docela pěknej kluk! - ozve se odněkud- Tati! Brrr. Musím zase začít koukat po zajíčcích. Jenže ti prozměnu chodí po nákupech s maminkou. Z bláta do louže. A sehnat boty je stále nemožné. Pokud nechci dát minimálně tisíc za něco, co mi padá z nohy. Další předskupinový stresy. Další skupinový stresy. Terapeut asi už pochopil. Že mluvím jen na vyzvání. A tak mě občas vyzve (nejen mě). Jsem ráda. Pořád se nemůžu zbavit nutkání. Že bych na sobě mohla pracovat. Víc a víc a víc. Líp a líp a líp.


_________________________________________________________________________________________________________

21.4. Mladá maminka jako ze žurnálu. Klidná a usměvavá. Dvě malý hodný hezký holčičky. A všichni dohromady působí tak idylicky. Že nejsem schopná soustředit se. A pracovat na úkolu na terapii. Miluju vůni sluníčka. To, když se mi zapustí do kůže. To, když já voním sluncem. Nejsem na tom psychicky zrovna dobře. Už zase na sebe vyvíjím přílišný tlak. A nakládám si moc úkolů. Volají mi babička s dědou. A já to nedovedu zvednout. Protože zpráva o rozchodu bude lepší v emailové podobě. Diskuze s R. O tom, jestli by si přecijen nechtěl nechat kočky. Chápu důvody. I bez vysvětlování. Ale ten -Až si za pět let najdu holku, tak bude určitě alergická na kočky - mi teda přijde za vlasy přitaženej. Jak to asi zvládají rozvedení chlapi, co mají děti? Taky řeknou, že je nechtějí vídat, protože jim připomínají manželku!? (A nechcete proboha někdo dvě úžasně roztomilý a zlobivý kočky??!!)

__________________________________________________________________________________________________________

22.4. Tak dobře. Už si ten talíř koupím. I když to není láska na první pohled. Ale nechci pořád jíst z plastovýho boxu. (Nebo z jakých srágor to vlastně je.) Takže rezignace. A nakonec to není ani talíř. Prej miska na těstoviny. Za šedesát korun (nechápu). Snad se zamiluju časem. Píšu email dědovi. Teď už jen oznámit rozchod v práci. Což je problém. Protože to se napsat nedá. Před spaním kousek Waldena. Člověk by nevěřil. Že to vyšlo v roce 1954. Tak nadčasové. A tak depresívní.

__________________________________________________________________________________________________________

23.4. Vztah k talířko-mističce narůstá a sílí. Do doby než... Zjistím, že jsem se špagetama snědla i kousíček potisku. Tomu říkám kvalita! Krátká sukně má další ohlas. Od mé starší kolegyně. Pohled - Óóóó, vy máte sukni! Tak nevím. (Vzhledem k tomu, že nosím sukně teď skoro pořád). Kolik pozornosti nevzbudí stehno o deset centimetrů obnaženější než obvykle. Moje první reakce na inzerát ohledně pronájmu. Byt splňující mé představy. Jen ta cena! Museli by mi slevnit zálohy... a stejně! RS stále naznačuje možnosti setkání. Už z toho začínám být otrávená. A fakt se nesmím přidávat k žádný facebookový události. Ani když zakliknu možná. Kluk v triku s anglickým nápisem - Svaly nerostou na stromech. Ve mně vyvolává pocity nelibosti. Dřu na úkolu na skupinu. Přetěžuju se. Ale snažím se s tím něco dělat. Restrukturalizuju jak vzteklá. I když právě s tou vzteklostí je asi problém.

__________________________________________________________________________________________________________

24.4. Spousty drobných radostí. AH říká, že je pátek. A blázni mají svátek. (A to před ní tajím svou diagnózu.) Navrhuju oslavit to hozením nohou na stůl. A zfrčet se práškama. Co do sebe futruje kvůli nachlazení. Její kluk mi poslal pidikrabičky. Protože mu nabonzovala, že jsem na ně úchylná. To je tak milé!! Stejně jako dáreček. Co mě čeká na poště. Perfektní taška. Co se mi šikne. Kočičí a optimisticky žlutá. Ještě pořád existuje tolik lidí. Který mi občas vlívají do žil chuť do života. Email s radou ohledně vitamínů. Email s pozvánkou na koncert. Povzbuzující email od terapeutky. Asi je její povinností chválit. Všechny. Stejně mě to těší. Moje cesta k ní už je vyšlapaná. Její podněty jsou pro mě vždy přínosné. A nic nevnucuje. Po dlouhý době setkání s L. A já se prostě pořád nedokážu držet. A mám chuť nadávat na jejího kluka. Protože všechno ve mně křičí. Že jí nemiluje. Ale je tohle moje věc? Ne. A jazyk už mám celej rozkousanej. A ona mi řekne, že svůj život vidím růžově. Cože, cože, COŽE? Já která funguju na vynuceném zbytku optimismu. Protože vím, že bez něj bych to mohla zabalit. Tak proč mi říká, že sehnat byt v mojí čtvrti nepůjde. Že stěhováky si nebudu moct dovolit. A tak vůbec. Proč bych to nezvládla? Možná budu potřebovat pomoc. A uvítám jí. Ale zvládnu to. Neexistuje totiž možnost, abych to nezvládla. Prostě musím. Tečka. Konec vysílání.

__________________________________________________________________________________________________________

25.4. Jsem tak unavená. Už po ránu. Že jediné, na co se vzmůžu po tom, co vstanu, je koupel. Koupel s byliným sáčkem na dobrou náladu. Asi to funguje. Trochu. Každá malá cesta - nakoupit nebo na vlak - sebou nese naději. Že se něco stane. Každý krok ven z bytu znamená dobrodružství. Na Parukářce. Na Aprílesu s SI. A pak i s J?. Překvapení. Potkávám JŠ. Po skoro třech měsících. Toho, jak jsme si tak dobře pohovořili o našich vztazích. A už vím, proč se neozval. To je tak, když si někdo myslí, že ani není moc opilej. A přitom nedokáže správně napsat svou emailovou adresu. A tak mám teď tu jeho. Čas mizí, ani nevím jak. Vlastně si poslechneme jen jednu kapelu. Hentai Corporation. Kus. Než SI dostane ránu od sekuriťáka. Omylem. Pěknou šlupku. Kluk se nakonec omluví. Ale až na vyzvání. VD z bývalý práce. Se ke mně zná. Zvláštní. Když jsme se nikdy moc nemusely. Dáváme s holkama ještě pivo. Chce se mi spát. Domov mě neláká. A tak možnost přespání u SI beru jako dobrou nabídku. Spoje jsou nanic. A čeká nás cesta pěšky. Ale zato teplá večeře ve dvě ráno, kdo to má!
__________________________________________________________________________________________________________

26.4. Tma a já vzhůru. Šátek přes oči a zkoušet to znova. Balancovat mezi pozitivní a negativní stranou polospánku. Po desátý se vydrápat z gauče a pomalu vyrazit. Procházka je příjemná. Ale v autobuse mi není moc fajn. Nejradši bych šla pěšky. Vědět tak kudy. Vypadám šíleně. Ta pleť! Ta únava! Musím vypadat jako smažka. Konečně domov. A od R. uvařené rizoto. Bojovat s počítačem. Co to je za kšunt? Ale nesnáším reklamování věcí. Vrácení do továrního nastavení. Zálohování dat. Měsíc bez náhrady. A začínání zase od začátku. To se snad radši denně vztekám. Bolí mě hlava. Ale prášek si nevezmu. Přemýšlím o nenapsání JŠ. Ale stejně asi napíšu. Jen se bojím. Že se zase uvrtám do cizích očekávání. Co mi asi tehdy psal? A dokonce prý zkoušel další dvě verze mého emailu. A nechal si radit od kamarádky. To je velká snaha mě kontaktovat. Až mě to děsí. Ale nechci od sebe dopředu odhánět všechny mile působící kluky. A tak to budu muset risknout.

__________________________________________________________________________________________________________

In the year 3535
Ain't gonna need to tell the truth, tell no lie
Everything you think, do and say
Is in the pill you took today

In the year 5555
Your arms hangin' limp at your sides
Your legs got nothin' to do
Some machine's doin' that for you

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misschien Misschien | Web | 29. dubna 2015 v 15:08 | Reagovat

Stěhování prostě nějak bude a nějak dopadne.
Je prima, že terapeutka je dobrá. Snad to bude celé mít pozitivní přínos.
Chtělo by to novou sukni. A boty. A taky nafukovací dny a energii navíc.

2 Amálka Amálka | Web | 29. dubna 2015 v 16:36 | Reagovat

Pokud se odněkud ozve "Tati, brr!", ještě to neznamená, že chlapec není rozvedený :) Snědený potisk na talířku mě pobavil a celkově se mi zdá, že děláš malé pokroky.

3 Sugr Sugr | E-mail | 29. dubna 2015 v 20:39 | Reagovat

Jak to zvládaj chlapi co byli rozvedení a mají velké děti? Těžko, moc těžko, vlastně vůbec! :-( Nemá cenu si dělat iluze, prostě to tak je...:-)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 20:54 | Reagovat

[1]: Stěhování bude, jaké si ho udělám a možnosti budou takové, z jakých se bude dát vybírat.
Chtělo by to dlouhodobou práci.. pár setkání mi asi nestačí.
Chtělo by to všeho strašně moc :)

[2]: Ozve se jenom Tati. Br, říkám já :) Rozvedení mě nijak nelákají, to radši ti zajíčci. Pokroky nedělám, ja to prostě takhle mám - nahoru a dolů, různé nálady, různé pocity. Není to dobře ani špatně, je to fakt :)

[3]: Myslím chlapi, co jsou rozvedení a mají malé děti - předpokládám, že se s nimi vídat chtějí, alespoň mám teda takovou zkušenost.. ale možná je dneska už všechno zase jinak.

5 stuprum stuprum | Web | 30. dubna 2015 v 6:24 | Reagovat

No bojuj, jdi od R., ale hlavně ne k RS. :D

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 8:22 | Reagovat

Vypadá to, že talířek je prostě k sežrání! :-)

Ano, "mezistavy" mají své mouchy, ale dobrý je na nich potenciál něčeho nového, ať už je to cokoli.

7 L. L. | 30. dubna 2015 v 20:09 | Reagovat

A jak ten byt vypadal?

8 Alcinë Alcinë | Web | 30. dubna 2015 v 23:28 | Reagovat

Úplně zbloudilá.
Chvílemi ústy na podlaze. Skvělý styl psaní. Jsem zmatená.
Ale kvůli těmhle článkům stojí za to vracet se k blogu.

9 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 1. května 2015 v 0:53 | Reagovat

Když si jen představím, kolik já mám na koleji nádobí....

10 bludickka bludickka | 3. května 2015 v 18:18 | Reagovat

[5]: Ale už dost s tima řečma o RS, pořád :)

[6]: S tím potenciálem máš pravdu.. Horší je, že mám v sobě i nějakej destrukční potenciál :)

[7]: Těžko takhle popsat.. třeba ti pak můžu poslat odkaz na email, jestli to tam ještě bude :)

[8]: Moc děkuju za komentář a návštěvu, doufám, že tu nejsi naposledy :)

11 L. L. | 20. května 2015 v 22:36 | Reagovat

[10]: pošli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama