Starý deník 3.3.2002 - 4.3.2002

24. dubna 2015 v 17:55 |  Ze starých deníků
neděle 3.3.2002
Tak to je v prčicích. Je toho tolik co psát a já zas nemam čas, protože už je večer a já bych měla chrápat. Za poslední 3 dny jsem spala každou noc max. 5 hodin. Když bude nejhůř - a asi jo - tak to dopíšu zejtra nebo jindy. Asi začnu čtvrtkem. Máma přijela domů asi v půl 5. A hned mi řekla, že hlídám E., že jede pryč, prej za Tondou. Byla pryč asi hodinu. No, já šla pak k babičce, kde sem čekala na L. A od babi sem se dověděla, že máma k nim přišla chvíli před půl 5. Takže si celej den zas lítala, jak chtěla.. No nic!


Večer sme s L. šly samozřejmě pod věž. Bylo tam totál mrtvo. Pak tam přišla ňáká ulítlá partička. Jinak se s náma začal bavit Osud. Chová se jinak než mezi lidma. Dá se s ním mluvit!!! Pak sme se dostali nějak k tématu máma a já. Vyptával se mi a tak prostě o ní mluvil. Pak mi řek, že ať chci nebo ne, tak budu mít pořád nálepku, že sem stejná jako ona. Doslova: Ať si lehká nebo nejsi, vždycky budeš. Pak říkal, že mu to o mě pár lidí už říkalo - že sem stejná jako máma. Beru to jako nechutnou urážku. Co nadělám? Jen bych chtěla vědět, kdo to říkal!! Jenže Osud mi to neřek. Ale realita je furt stejná - sem panna! Zatím :-)
Pak nás dokonce ještě s tim druhým DJem odvezli domů. I když následující dva dny nás pod věží pomalu ani nepozdravil. To sou prostě ty lidi, který nikdy nepochopim, no!
V pátek na mě čekala L. hned po škole, šli sme do města - konečně mi koupila plyšáčky k Vánocům. Sou skvělý. A taky sme byli v cukrárně na dortu.
Táta přijel už v pátek. Jo, L. musela chvíli hlídat E., protože máma šla "jako" do práce. Pak byli celý odpoledne s tátou. E. samozřejmě u babi. Že jim to není trapný!! Zapoměla sem říct, že táta se rozhod, že mámě tu šanci dá, bezohledu na to, co si myslim. Přestože sem to čekala, tak mě teda zklamal!! A hodně!! Hned to byli někde určitě slavit. Přišli oba zas přiožralý - teda táta víc. No, bylo mi z nich blbě. Pak sme naštěstí vypadly pod věž. Taky sme byly chvíli v pabu. Psal mi Petr - ten voják, že tam mám v půl 10 bejt. Ale tak dlouho sme tam stejnak nevydrželi. Byl tam Martin - voják. Pak za námi přišel ještě s jedním kámošem Pavlem - pod věž. Byli tam s náma celou dobu. Byla to sranda! Blbli sme se spínákama. My s L. - byl to můj nápad - sme vymysleli "jazykovou abecedu", pak sme jedli brambůrky dohromady a taky tancovali na ploužáky - všechny možný kombinace :) a taky sme si všichni natírali pusu mým balzámem - no jak říkám - kravinky! Jo, Martin má mou adresu - tvrdil, že píše krásný romantický dopisy, tak sem mu řekla, že ňákej chci. NO uvidíme!!! (Napsal. A hezčí dopis jsem nikdy od nikoho nedostala. A asi ani nedostanu.) Byli nás doprovodit až k baráku. Akorát my pak neměly čas, tak sme museli jít a oni na nás začli zvonit. E. se zbudila, ale máma s tátou žádný zvonění neslyšeli!! Díkybohu!!
No, o sobotě, atd.... atd... atd... povyprávím jindy, mohla bych teď spinkat. Akorát mi pěkně sere, že sem Evě V. pučila walkmana. Měla mi ho dneska vrátit, ale nic. A přes tejden je na intru. Nevím, jak bez něj budu existovat. Je fakt nespolehlivá. V tom měla Káťa pravdu. No... teď bych se už neměla rozepisovat a spíš dělat hají.

pondělí 4.3.2002
No, v sobotu odpoledne šli rodiče k Princům, domluvit tu tátovo oslavu. Přišli za 2,5 hodiny. Bála sem se, že budou zas ožralý, ale ne. Akorát mi štve, jak se usmířili, teď sou furt zas spolu, všude musí chodit spolu... no šílený! Ale pak večer ještě než sme šli, udělali hezkou scénu. Akorát nevím, jak to začlo. Ale táta se pak oblíknul, házel si věci do tašky a že prej de pryč a že se nevrátí.. samozřejmě si to do 15 minut rozmyslel. Jak říkám - šílený! No, my s L. šly nejdřív do pabu, pak sme měli sraz s Káťou a šly sme pod věž. Teda ještě předtím sme si koupili všichni flašku. Ne, neopila sem se, prostě nic zajímavýho, ale o malinko lepší náladu sem přece jen měla. Pod věží sme tancovaly, a tak. Jeden čas hráli úplně suprový písničky. Jinak tam byl Králík s Mírou H. Dokonce sem dostala od Králíka pusu - v podstatě sem ho přesvědčila :-) Pak tam byl taky Patrik, dělal ňáký kraviny, jako že si udělal vycpaný kozy a pak s tim machroval, a tak. No a ještě, když odešla Káťa sme tam byli s Martinem a Pavlem. Přišlo mi, že se před nima L. docela předváděla. No nic. Pak nás Martin chtěl jít doprovodit, pak se vracel pro Pavla a ňák se zasek. Tak sme zdrhly. Oni pak běželi za náma, ale nedohnali nás, tak to vzdali. No a v neděli pro L. přijel Martin (její brácha) s Martinou a babi. Pak sem hlídala - naši jeli nakupovat - zas spolu! No a sotva jak máma odvezla tátu, přišel Tonda, prej na kafe. Ale spal tu. Napadlo mě to už v noci, kdy E. řvala, že chce do velkýho pokoje a máma jí to nechtěla dovolit. A ráno sem ho viděla, než sem odešla.. ještě spal. No a teďko - dneska - přišla domů až ve čtvrt na 8. Prej byli něco odvézt, co říct nechtěla trapka jedna!
No, ale teď se budu věnovat jiným tématům. Takže Kačenka má tenhle tejden jarňáky, tak to snad vyjde, abysme se mohli přes tejden vidět. Prej pudem ve středu pod věž, tak uvidíme.
A s L.? Nebylo to tak zlý. Neměla sem téměř vůbec ten pocit, že sme si cizí, spíš mi přišlo, že si dost rozumíme. Akorát mi přišla "trapná" - trošinku a občas :-), jak se chovala s těma vojákama - v sobotu. Ale do toho mi není nic. Ale je tu jedna věc, která mi na ní sere, a myslím, že do toho docela mám co mluvit. L. se rozhodla, že si musí pořídit taky mooc spínáků a propíchat si s nima kalhoty, tílka... věci, prostě jak to nosím já. Příde mi to ukrutně trapný. To mě chce jako kopírovat? Jasný, všimla sem si pár věcí, co se snaží dělat stejně jako já, ale todle mi fakt krutě vzalo. Někdo by to tak možná nebral, ale strašně mi to sere. Ona je ona, a já sem já. A chci, aby to tak zůstalo. Nevím, jak jí to vymluvit, ale rozhodla sem se, že jí to napíšu do dopisu. Jen doufám, že jí neurazím a že si to rozmyslí. Ale s tím jak do toho byla nažhavená, bych řekla, že už si je koupila. No musím jí to vymluvit, jestli to nepochopí, tak mě hodně nasere! Ale jak říkám, jinak se mi ten vztah mezi náma zdál zas lepší, tak by nemělo cenu, aby se to posralo. Snad mě pochopí.
Jinak Honzu sem neviděla. A to věděl, že budu o víkendu pod věží. Hledala sem ho všude možně.. a nic. Ani mi nepřines tu kazetu. Rozhodla sem se, že mu napíšu sms, aby tam přišel teď v sobotu a ňáký kecičky....
Je to stejný jako s L. Napíšu jim, co si myslim. Nemůžu po nich chtít, aby mi četli myšlenky. No.. a pak uvidíme! Snad to bude ok.
Jinak nevím, jestli už sem to psala, ale už za 5 dnů slaví táta těch 40. To potom budu vyprávět asi měsíc, protože myslim, že bude o čem. Těžko říct, jestli se tam něco stane. Uvidíme... rozhodně bych se ale na to měla začít psychicky připravovat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. dubna 2015 v 1:55 | Reagovat

Náročné, přesto pamětihodné dny. :)

2 Beatricia Beatricia | Web | 25. dubna 2015 v 17:26 | Reagovat

Tvůj život byl jako pestrobarevná paleta událostí, pocitů a nálad. Těším se na report ze 40. narozenin tvého taťky. To bude asi velké. Tak, prosím, nezapomeň.☼☼☼

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 25. dubna 2015 v 20:41 | Reagovat

Tyjo drsný. To s tou mámou, že jsi stejná jako ona, že máš tu nálepku. No jak se to říká - hukot? haha. Fakt mě to dneska dostalo. A celkově ta Tvoje nechuť k tomu divadlu s usmiřováním. Připomněla jsi mi kamarádku z konce základky. V osmý jsem šla na jinou a potkala jsem tam holku, co byla dlouhou dobu jediná spřízněná. (Ale spíš jsem se o ní "starala", ve skutečnosti jsem žádný kamarádky nikdy neměla.) Její rodiče se taky začali různě podvádět a rozvádět. A byla z toho špatná. A když se pak začali usmiřovat, bylo to hrozně okázalé. Nakoupili si znova snubní prstýnky, všude se objímali, ňuňu, ...no já jsem to vnímala snad ještě hůř než ona. Ale nemohla nic říkat. Bylo jí líp u nás. Tak jsme jí nakonec měli i jednou na štědrý den (a díky mojí mamce za tu její otevřenou náruč). Ta její povedená rodinka jí snad začala hledat až u večeře. Bylo mi to líto. Tak já chápu, nebo se snažím chápat, jak to muselo být děsivý pozorovat. A zajímalo by mě, jestli bys taky klidně takhle a čas vyměnila rodinu, když to bylo děsný.

Ale žes mi jí tak připomněla - nakonec se chovala stejně jako tvoje L. Poznala jsem jí jako roztomilou holčičku a ona mě kopírovala taky ve všem možným. Až si nakonec koupila stejný kalhoty jako já a prohlásila, že jí stejně sluší víc, chichi. Omyly mého dospívání :D ...no, takpardon za dlouhý výlevy :)

P.S.: a dnes bys to čtení myšlenek chtěla po všech, kdyby to šlo, viď? :)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 18:25 | Reagovat

[3]: Vyměnila bych rodinu klidně. Tenkrát jsem o tom občas i snila. Třeba na dovolený v Chorvatsku byli rodiče věčně nalitý a vlastně si mě vůbec nevšímali.. Pak tam měl být nějaký výlet lodí, kam jsem chtěla jet, tak se domluvili s jiným párem, že tam jako pojedu s nima. A já jsem si hrála hru na to, že oni jsou moje rodina. Ještě když jsme se vrátili domů, tak jsem si to namlouvala... A pak jsem před sedmi lety zkoušela přijmout za vlastní rodinu svýho tehdejšího přítele.. ale nedopadlo to dobře.
L. si pak taky tenkrát nechala ušít kalhoty jako jsem měla já. To už jsem úplně šílela :)
Dlouhý výlevy jsou fajn :)
Možná bych se spíš bála, že by se se mnou lidi snažili manipulovat ještě víc.. už tak jsem dost čitelná :)

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 26. dubna 2015 v 22:11 | Reagovat

[4]: ah, tak to je možná ještě víc, než jsem si myslela, s tím vyměňováním rodiny. To mě moc mrzí :( Já jsem se tady občas taky trochu cukula, ale bezdůvodně. Přejímat rodiny zkrátka nejde, ale rodinu můžeš najít i mezi přáteli. A hlavně si založit svojí, "lepší". Samozřejmě chápu, jak to musí být těžký už jen proto, že jí hledáš. Jenže ono to vyjde. Musí :)

6 Sugr Sugr | E-mail | Web | 27. dubna 2015 v 20:14 | Reagovat

Tak nevím proč, ale skutečně asi funguje to, že člověk si přeje vždy to, co nemá. :-) Věř či ne, rodinu neměň, kdo ví, zda-li by jsi byla šťastnější. Všude je něco a kdo tu tvrdí, že né, ten má rodinu naprt uplně! Všimni si těch chlubilů...:-)

7 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 29. dubna 2015 v 13:54 | Reagovat

"já jsem si hrála hru na to, že oni jsou moje rodina. Ještě když jsme se vrátili domů, tak jsem si to namlouvala" ...tak tohle je nejkrutější věta, co jsem poslední dobou četla. Ty krávo (nemyšleno osobně).. někteří rodiče by fakt zasloužili kamenem do xichtu, omlouvám se, je-li můj úhel pohledu příliš zúžen šokem.

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 21:02 | Reagovat

[5]: Aby nedošlo k mýlce, já žádnou rodinu nehledám :) Ani jsem nehledala. O tamté jsem snila, když mi bylo smutno a cítila jsem se odkopnutá a nemilovaná. A ta rodina bývalého partnera přišla sama od sebe, že jsem je začala přijímat za vlastní, nebyl to nějaký záměr. Přátelé jako rodina, to mi přijde naprosto absurdní, o tom snad nedovedu ani snít.. že by něco takového mohlo v mém životě existovat. Vlastní rodina, to bylo jediné lákadlo, ale nenašel se ani jeden, který by chtěl budovat "naší" rodinu...

[6]: No já nevím :D Myslím si že tu mou rodinu by nechtěl vůbec nikdo. Možná někdo z děcáku, ale o tom pochybuju, nebo děti, který rodiče fyzicky týraly, ty by mi jistě záviděly. Rodinu neměním a měnit nehodlám. S tou svou se stýkám minimálně (krom sestry) a beru to, jak to je, třebaže je mi někdy z toho smutno.

[7]: Vidíš a mně ta věta ani nepřijde nějak emocionálně silná :) Mnohem horší se mi zdá, když ve svých denících čtu o tom, jak mámu nenávidím (protože vím, že to nebyl jen nějakej pubertální hec, ale zoufalej fakt.)

9 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 1. května 2015 v 9:48 | Reagovat

[8]: tak jasné, tvé pocity k mámě stejně nemůžu (a nemám na to právo) hodnotit, bo jsi jediná, kdo zná jejich rozsah a opravdovost. Jen mi příjde hrozná představa, že (zase - jen odhaduju, proto se omlouvám, jestli to vidím špatně) ten pocit nenaplnění nechali dojít tak daleko, že se malá holčička "přidala" k rodině, kterou postrádala.. jak opuštěný štěně.. nic mi do toho není a stejně nijak pomoct nemůžu, ale odjakživa špatně snáším cizí neštěstí - z čehož nejhůř právě narušené vztahy mezi rodiči a dětmi. Nevím proč, prostě to tak mám. Ještě raz promiň to vměšování

10 bludickka bludickka | 3. května 2015 v 18:20 | Reagovat

[9]: Neberu to jako vměšování :) Klidně se dál vměšuj a komentuj, tvůj názor mě zajímá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama