Starý deník 14.3.2002 - 17.3.2002

14. května 2015 v 19:36 |  Ze starých deníků
čtvrtek 14.3.2002
Tak sem tu zas, ale je to spíš ostuda. Měla bych se učit. Koneckonců zejtra mam odevzdat charakteristiku, ale já na to kašlu. Holt to mít nebudu. A co teprv písemka z ekonomiky? Radši nemyslet!
Píšu hlavně, protože chci napsat něco novýho o mámě - už dlouho sem o ní nepsala. Až do tý doby než táta odjel, byli spolu jak hrdličky - jak nechutný!! Bohužel mám poslední dobou strašný výpadky paměti, takže vůbec nevím, co se pak dělo - v pondělí večer. Fakt si nemůžu vzpomenout. No, ale v úterý si šla večer jako s někým promluvit, před barák. Schvalně sem se pak dívala, ale neviděla sem jí. Pak přišla, ale za chvilku znovu odešla. Pak mám ňákej časovej výpadek. Vím jen, že sem slyšela Tondu... byl u nás mezi dveřma a pak na chodbě. Něco na sebe s mámou ječeli, asi se hádali, bylo to docela nahlas, jenže já byla tak děsně unavená, že sem nedovedla vnímat ani slovo.

Pak se ve čtvrt na 2 vzbudila E., že chce mámu a ta samozřejmě nikde.. tak sem jí volala a ona prej, že je před barákem a hned je doma. Byla sem děsně nevyspalá, takže sem pak usnula jako dřevo, tak ani nemám ponětí, jestli se pak máma ještě vypařila! Včera sem dostala nápad přečíst si ňáký její smsky, přepsala sem si je. Obě jsou od Tondy a sou z tý noci na středu: 1) Tak to potřebuješ takovou volnost, co? Teď si můžeš jít vykropit makovici, zašukat si z nějakou špínou z nádraží, rozsekat auto a bude to v pohodě, ne? 2) Tak co, už si alespoň v náladě a máš u sebe nějakýho džofraka, nebo radši přemejšlíš, co? Debila děláš z někoho úplně jinýho a ne ze mě.
Teď bych mohla začít pitvat, co, jak, proč, ale nemám sil. Nemůžu to řešit, snažím se aspoň shromažďovat fakta. Dneska měla bohužel všechny sms vymazaný. Jo a dneska ráno, když sem se zbudila tak mi jen oznámila, že tu máme návštěvu. Když sem na ní furt tlačila, tak mi prozradila, že prej Tonda k nám v noci přišel děsně nalitej, že říkal že se pohádal s rodičema a potřeboval někde přespat! Nevím, jestli je to pravda, vím jen, že u nás spal. A taky to, že buď byl v noci tak tichej, nebo já tak tuhá, že sem se ani nezbudila. Dneska mi máma hned po škole volala a kdy prej přídu domů.. a když sem byla na cestě, tak sem je viděla s Tondou v autě, jak odjížděj z našeho baráku. Doma zas zakouřeno, zataženo, svíčky... na blití! Bože, už o tom dál nemůžu psát.. přestává mi to bavit. Navíc už brzy přijede táta a z toho jejich ťuťuňuňu se zblázním! Ani nevím, co bude mít máma v plánu na dnešek, ale už to nedokážu sledovat - sem jen člověk a taky potřebuju občas chrápat! Musím odsud o víkendu zmizet. Ach jo, jak by bylo skvělý bejt s Včeldou někde hoodně daleko od rodiny. Ale nic z toho se mi pravděpodobně nesplní. Musím furt myslet na tu jeho Andulu. Že je do ní určitě blázen a až se zas uviděj! ... !!.. ! Já nevim. Vždyť se znám. Třeba ho teď chci jen proto, že ho nemám. A kdybycho ho měla.. tak...! No, musím to nechat času, nic jinýho mi nezbejvá... stejnak mi chybí! A doufám, že ho uvidím co nejdřív a že bude všechno ok. Zejtra už je pátek, přijedou holky... musím se ňák dostat do pohody. Asi pudu dneska už spinkat. Zasloužím si ňákej klid. Ale až mi zejtra sprcá učitelka kuli tý slohovce, moc do smíchu mi nebude!

neděle 17.3.2002

Tak teď mám chuť max. tak skočit z vokna, natož psát. Ale abych to nějak zvládla, tak to asi zas udělám na části a zbytek dopíšu příště. Je totiž zas spousta hodin a já toho za poslední dny moc nenaspala. Potřebuju načerpat síly. Teda jestli vůbec budu moct spát. Tyhle poslední 3 dny byly totál strašný. A ještě pořád sem v prdeli. Nechápu jak je možný, že sem se ještě psychicky nesložila. Začnu od pátku odpoledne. Byla sem s Maruškou a A. podívat se na rallye. Maruška pak šla domů a my s A. do pabu. Měla sem čekat ve městě na Káťu, ale zpozdil se jí vlak. V pabu sme byly až do 5. Chvíli sme tam kecaly s Jitkou, pak sem se tam bavila s Králíkem a Láďou. Pak tam měla A. ňákýho známýho - Michala - znám ho od vidění z podvěže - se kterým hrála kulec a pak tam s náma kecal. No a když sem šla domů, tak sem náhodou zahlídla Evinu V. Šla zrovna k holičce a děsně chvátala, tak sem se otočila a šla s ní. Pak mi volala máma a kde sem - jestli doma a kdy přídu.. no buzerace... kolem bylo spousta hlasů, takže bůhví, kde zas byla. Pak měl přijet David, tak sem mu šla naproti, já si koupila sušenky a on lahváče. Když za náma přišla Evča, tak on dělal, jako že je nalitej. Tak z toho Evina byla naštvaná, a stejnak jí bylo nějak blbě. Šli sme k nim, aby se připravila - chtěli sme jít večer ven. Káťa s náma bohužel nemohla. Máma zas volala - ale ne ze svýho čísla, chtěla vědět, kdy přesně přídu a že prej v 9 - to jako za 10 minut - jdou s E. spát. Vůbec jí nenapadlo, že mi je divný, jak jdou spát, když nevolá ze svýho mobila. Schvalně sem řekla že přídem ve 21:45, navečeřela sem se u Evči a k nám sme přišli o půl hoďky dřív. Šla sem potichu do obejváku a viděla sem jí a toho chlapa. Normálně spolu šukali a ani si mi nevšimli. Bylo mi z toho blbě. A už do telefonu sem poznala, že je máma nalitá. Fakt strašný, eště že sem byla po jídle, nebyla bych schopná vůbec něco pozřít. Evča u nás byla na záchodě, takže mámě pak došlo, že sme tam. Hned se za náma přifařila do kuchyně v županu. Začla hulákat na Davida čau tak, že zbudila E. Ta sice hned usnula, ale já se musela připravovat v kuchyni. Snažila sem se bejt rychlá, protože už sem tam nemohla vydržet. Šla sem se podívat do obejváku, co to bylo za chlapa. Zrovna si oblíkal triko. Pak za náma přišel do kuchyně. Nejdřív tam máma vytáhla pivo, ale mě se povedlo ho téměř půlku vylejt do dřezu. Byla pěkně nasraná. Pak vytáhla ferneta a začla všem nalejvat... hlavně Davidovi. Já sem se snažila bejt co nejnepříjemnější, aby odtamtud vypadli a oni furt nic. Pak to ten Fanda nevydržel, sebral se a začal se oblíkat, že odchází. Máma šla za ním ho přemluvit, aby zůstal, že prej sem blbá, a tak. Povedlo se jí, takže vopruzovali dál. Pak když sem byla konečně hotová, tak furt chtěla, aby u nás David zůstal, ať si dem bez něj. A on jako dělal, že teda jo. Tak my sme se zvedli a šli a furt sme čekali, kdy se zvedne a příde za náma. Ale marně! Došly sme pod věž a Eva byla strašně vyřízená. Já taky. Koupili sme krabku a 2 houby, za ty prachy, co sem dostala od toho blba. Chtěla sem totiž, aby mi máma dala ty prachy co mi dluží a ona řekla jemu, ať mi dá aspoň 20. Já buzerovala a on mi nakonec dal 100. Ale stejnak mi to vůbec netěšilo. Pod věží sme byly asi hoďku. Drželi sme se za ruce, seděly, život nás sral a to sme měli tušit, že bude ještě hůř. Dokonce sme se jednou rozbrečely. Já už tak nemohla dál, ale musela sem přestat kuli Evině. Ona pak chtěla, abych od někoho sehnala mobila, že musí Davidovi zavolat. Protože on furt nedorazil. Nakonec mi ho pučil Renaty Radek. Jenže David to nebral, ani nereagoval na sms. Evča rozhodla, že se pude k nám. Obě sme měly nervy totálně v prdeli, vedly sme se za ruce a měly strach z toho co bude. Chtěly sme vejít potichu, jenže byli kliče v zámku. Máma přišla otevřít až po delším zvonění. Vlítly sme tam jako dvě střely a začly ječet, kde je David. Máma stála s tim svým nechutně usměvavým ksichtem a tvrdila, že vůbec neví, ať sme zticha a nezbudíme E. Že si máme sednout do kuchyně, že Davida sežene. Ale my lezli po bytě, prohledaly sme všechno mimo skříní u E. v pokoji. I vnitřky postelí, koupelnu, záchod - prostě všechno. Jediný co sme našly byli veškerý Davidovo hadry, leželi v obejváku na gauči. Máma se furt debilně usmívala, říkala, co děláme scény, že David tam není, že odešel, že to sou věci toho Fandy. Ale snad nejsme blbý. Pak nás zavedla do kuchyně. Tak sme si tam sedly. Furt sem na ní ječela, ale nic. Najednou se ve dveřích objevil David. Už oblečenej, svetr naruby. Prošly sme kolem něj, Eva mu dala facku a já mu řekla něco o tom, že je hajzl a nechci ho znát. Pak sme vypadly a zhroutily se na prvním schodě. Fanda už u nás nebyl. Eva strašně brečela, na mě to přišlo až po chvilce, objímaly sme se a nevěděly co dál.
Pokračování jindy, teď už nemůžu. A navíc vůbec ještě nejsem OK. Nemůžu se z toho zpamatovat. Musím jít spát!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. května 2015 v 20:43 | Reagovat

Starý deník je super. Kdyby dneska byla taková máma, dítě by hned volalo na Linku bezpečí a máma by domámovala!:-) Jakpak se asi má dneska? Bouřlivé období už přešlo?:-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 14. května 2015 v 21:47 | Reagovat

To je opravdu záživné čtení. I po těch letech má silný dopad. Naštěstí je to už historie, ale tenkrát ti nebylo do smíchu.☼☼☼

3 stuprum stuprum | Web | 14. května 2015 v 21:55 | Reagovat

Memoáry z doby, kdy nic nešlo podle plánu vystřídaly zápisky z doby, kdy se těžko lepí střepy. Znám. :)

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 15. května 2015 v 11:19 | Reagovat

Tohle není vůbec záživné, to je spíš strašně smutný :( Co ty. A co ségra. A co vlastně máma.... Řekni řekni, že takový nikdy nebudeme! (Jak to má vlastně člověk vědět.) Co tě k tomu přivede? To je strašný, achjo. Mám chuť myslet si, že to vůbec není pravda.

5 Alcinë Alcinë | Web | 18. května 2015 v 21:05 | Reagovat

....!!! Vykřičet emoce z těla by bylo málo. Tahat ze skříně strašáky? Jak ti je? Proč na to takhle vzpomínáš?

6 Bev Bev | Web | 21. května 2015 v 14:05 | Reagovat

Vůbec se nedivím, že ses nemohla vzpamatovat, je to síla.

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. května 2015 v 10:44 | Reagovat

[1]: Linka bezpečí byla věčně obsazená :D Nevím moc, jak se má dneska. Ani to vědět nechci.

[3]: Jsem ráda, že v tom nejsem sama (ne že bych ti něco takového přála :) )

[4]: Nebudeme takový. Možná nebudeme nejlepší, ale bezcitný určitě ne!

[5]: Nevzpomínám na to s hrůzou. Je pár horších vzpomínek nebo srovnatelných. Chodím teď na skupinovou terapii a tam jsem se musela vracet k lecčemu a ne takhle zpětně (to je fajn), ale spojovat to se současností. Mě ty staré deníky spíš povzbuzujou, že bylo hůř, tak není důvod se teď věšet :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama