Starý deník 20.3.2002 - 21.3.2002

26. května 2015 v 6:26 |  Ze starých deníků
středa 20.3.2002
Pak sme se dostaly až před barák. Eva mi řekla, ať dojdu pro Davida nahoru, aby přišel, že s ním chce mluvit. Nevzpomínám si, kolikrát sem byla ještě nahoře, asi 2x, fakt nevim. Ale rozhodla sem se, že musim zdrhnout, vzala sem si akorát to, co mě v tom spěchu napadlo - 2 deníky, nejmilejšího plyšáka, veškerý úspory a mobila. Předváděli sme celkem slušný scény před barákem. My s Evinou střídavě řvaly na Davida, on mlčel. Kecal ňáký nesmysly, že mu bylo blbě, že se ožral a pak blil, tak si slíknul oblečení, aby se moh osprchovat. Jak moc sem tomu chtěla věřit. Pak se zmoh akorát na: "No tak sem udělal kravinu."

Pak se vrátil ještě nahoru, že tam nechal cigára, bylo mi jasný, že se bude s mámou domlouvat. Trvalo mu to strašně dlouho. Pak sme šli všichni do města. Chtěli sme si někam sednout. Nakonec sme skončili v malibu a odtamtud sme šli k Evině. Já tam zůstala spát. Bylo mi tak strašně. David tam byl s náma. Do tý doby Evině vůbec nic nevysvětlil. Akorát byl naštvanej, co na něj řvu i já, tak sem se do toho radši nepletla. Ale řek mi, že neví, jestli má cenu dál chodit s Evou, protože ona mu už nebude věřit. Evina mi pak rozestlala v obýváku a ještě chtěla bejt s Davidem, ale prej už o tom nemluvili a dělali jakoby nic. Mě se nějakou záhadou přecijen povedlo usnout. Ale ráno! Máma mi furt volala - i napsala, ale já to ignorovala. Jen sem ležela na gauči a brečela, co bude dál a co mám jen dělat. A taky sem si velice krutě uvědomovala, že to co se stalo nebyl jen zlej sen, a že se nestane, že se každou chvílí probudím. Tak mizerně mi bylo, že na to slova ani nestačí. Pak se zbudila Evča, nemohly sme dělat, že se nic neděje a tak sme všechno řekly Eviny mámě, obě sme u toho řvaly. A pak přijela má máma. Došla až ke mě do obejváku. Evča tam byla taky, ale nemohla se na ní ani podívat. Já se jen třásla a tekly mi slzy. Máma kecala něco o tom, ať s ní jedu domů, ať tam okamžitě přijdu a že doma si to vysvětlíme. Já jen opakovala, že domů nejdu a že s ní mluvit nechci. Pak odešla - s tím, že na mě s E. počkají v autě. Ale já nepřišla. S Evou sme se objímaly a já jen řvala a řvala. Pak sem se vysprchovala, oblíkla, najedla a připadala si trochu jak člověk. Máma psala smsky, jakože jí to děsně mrzí.. blabla.. že s Davidem k ničemu nedošlo, že jen téměř a abych přišla domů. No samý kecy. Napsala sem jí, ať řekne tátovi, že spím u Káti a že přídu v neděli. Pak už mi nechala na pokoji. Evině volal David, prej byl taky děsně v prdeli, brečel a že ho to děsně mrzí a jestli může přijet. My sme se s Evou zatím dívaly na Pomádu, najedli se a taky namalovaly. Sem jí děsně moc vděčná za to všechno a její mamce taky, je to supr ženská. Pak když přijel David šly sme pro Katku a s Káťou pak do pabu. Tam sme jí na záchodě osvětlily pár nejdůležitějších věcí, aby byla v obraze. Pak když Evina s Davidem byli pryč, řekla sem Kátě všechny detaily. Už sem nebrečela, ale pořád mi bylo strašně. A taky sem měla tu možnost mluvit s Davidem o samotě. Nechtěl o tom vůbec mluvit. I když sem ho zezačátku za to strašně nesnášela, odpustila sem mu. Ale strašně moc mi zklamal, protože já mu věřila. Ale myslím, že on z toho byl asi stejně v prdeli jako my všichni. Až na mámu. A tý to v životě NEODPUSTIM. Řekla sem mu, že když mi odpoví jen na pár otázek, už to nebudu před ním furt pitvat. Řek, že prej mu máma volala, ale jen, aby se ho zeptala, kde sem já - a on blbec jí to vykecal. A prej, že měla pravdu, že oni spolu nic neměli, protože sme přišly my a vyrušily je. Ale já na něj spustila ten svůj psychickej teror a prosila sem ho - div ne na kolenou - aby byl upřímnej. Tak mi nakonec přiznal, že spolu spali a že mu nakecala, aby nám tvrdil, že k ničemu nedošlo. Bože jsem z ní tak strašlivě znechucená. Nedá se to popsat.
Ale teď to mý spisování zas skončím. Takže pokračování zas příště!

čtvrtek 21.3.2002
No, pak sme šli všichni 4 pod věž. Zezačátku to byl děs. Já měla hroznou náladu. Eva s Davidem se k sobě chovali jako by nic a já prostě nemohla. Pak David s Evou odešli pryč, teda už domů. A my pak potkaly s Káťou zase ty Slováky - Marka a toho druhýho :) Hned byla ňáká lepší nálada. Koupili několik flašek vína a já musela chlastat, potřebovala sem pryč. Pryč ze svý hlavy. A povedlo se. Pak sem se jen usmívala a byla šťastná - už jen z toho, že nemůžu ani přemejšlet. Akorát teď lituju toho, že sem se s Markem cucala. Tedy já sem nechtěla, nevím co sem vyváděla. Tak to mi mrzí, no. Ne, že by se mi nelíbil, to zas jo, ale stejnak sem myslela na Včeldu. Cejtila sem se jak kdybych ho podváděla, je to trapný, ale je to tak :-) Mám asi vyhrabáno. Ale jinak to bylo skvělý. Marek - říkám mu Šálička - se mi i pak podepsal na ruku. Káťa už měla taky dost - no veselo. Akorát že sem si jednou musela odskočit na záchod a trochu sem blila, ale jinak mi ani nebylo špatně. Pak sme šly ke Kátě, kde sem spala. Cestou sme potkaly Hynka a ňáký kluky - kdo to byl nevím. A taky nám něco říkali - ale taky nevím. Měla sem dost, ale bylo to skvělý. Bohužel mi Káťa od nich odtáhla, tak nevím co chtěl, ale neva. U Káti doma sem hned padla a usnula. Druhej den mi psala máma, a ať jdu hned domů... slíbila jsem, že přídu na oběd, ale vůbec se mi nechtělo. Ke všemu mi začla děsně bolet hlava. Tak sem se hezky oblíkla, najedla, vyčistila zuby a padala domů. Tam mi bylo ještě hůř fyzicky. Musela sem si vzít prášek, ale bylo mi děsně na zvracení... jak sem se najedla tak to bylo ok. Ale psychicky běs. Ale ňák sem to přežila. V pondělí a úterý sem sice měla depku, i holky poznaly, že se se mnou něco děje, ale nic konkrétnějšího sem jim neřekla. Ale teď už o tom asi dál psát nebudu. Vlastně sem ráda, protože od včerejška dokážu myslet i na jiný věci a chovat se, jako by nic nebylo. I když mi pořád ještě trochu dělá problémy bavit se s mámou. Pohrdám jí!
V pondělí mě děsně bolelo v krku a asi sem měla i teplotu a v úterý to samý. Ještě nejsem úplně ok, ale už to skoro nic není. Včera přijela domů Káťa, chtěla abych s ní šla pod věž, ale nešla jsem.
O mámě psát nebudu, potřebuju trochu pauzičku a klídek... stejnak nevím o tom, že by někam šla. Jen že včera zas někdo zvonil a ona se bavila s někým - chlap - a on odešel. A dneska tu tak na 20 minut byla ta její Martina.. no atd... nic převratnýho, abych o tom chtěla psát.
Sranda byla včera, kdy sem byla se třídou na exkurzi v řeznictví. Naštěstí v mojí půlce z půlky nebyla úča. Ten jeden řezník se na mě totiž dlouze zadíval a říká něco jako: Hele, co si to vyváděla v tu sobotu pod věží? A pak na to měl ještě ňáký blbý narážky. Tohle město je fakt malá prdel. Člověk se neutají! :-)
Jinak zejtra se mám sejít s Danou, co mi propíchávala tu pusu. Mám s tím teď nějaký problémy. Dělá se mi na tom ňákej hnis, nebo co. Už to mám tejden. Jen se bojím toho, že mi tu náušnici vyndá a budu muset chodit delší čas - i kratší :) - bez ní. Já to bez ní nevydržím. Už ke mě patří a já se jí nechci vzdát! to je k pláči :)
No a jinak zejtra je pátek. Tak snad jen doufám, že tenhle víkend bude lepší než ten minulej. - Horší snad už ani nemůže - že tu pusu budu mít v pohodě. Taky bych mohla vidět Včeldu. No uvidíme, jak se to všecho vyvine. Podstatný je, že mi už je líp. A věřím, že mi čeká ještě spousta skvělých věcí, prostě pozitivní přístup a tak je to dobře! (fakt nejsem schopná chápat, kde jsem v sobě ten pozitivní přístup brala!)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bev Bev | Web | 26. května 2015 v 7:24 | Reagovat

Tak to taky nevím, kde jsi ho brala, ale je pravda, že mladý člověk se vzpamatovává dost rychle, i když jsou to teda hrozný otřesy. Dojalo mě, co sis sbalila sebou, dva deníky a oblíbeného plyšáka, mobil a úspory, je v tom tolik smutku, že na to opravdu slova nestačí.

2 Beatricia Beatricia | Web | 26. května 2015 v 8:15 | Reagovat

Je to opravdu smutné, že mladé dívka musela prožívat takové situace. Maminka byla úžasný živel; to nepřispívalo k dobrému vztahu s dcerou. ☼☼☼

3 stuprum stuprum | Web | 27. května 2015 v 3:34 | Reagovat

Taky nechápu, kdes ho brala, hlavně, že ses včas dostala tam, kam já. :D

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 27. května 2015 v 20:03 | Reagovat

Život není peříčko, nevím jen, zda není lepší být v tom nejhorším sám, ty jsi měla kolem sebe pořád někoho, ale mě příjde, že je lepší se zdekovat a být radši sám v takových chvílích o kterých píšeš. :-(
Je to sice smutné, ale je to realita a ta je lepší než mazání medu kolem huby, jako to tu dělají jiní deníčkáři.

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. května 2015 v 22:04 | Reagovat

Já fakt nevím, posílám naivní srdíčka. Je mi to líto, ale obdivuju tě. Myslím, že jsi jen vyrostla a ten pozitivní přístup je složitá věc -  přesto ho máš. Žiješ plnější život než většina lidí. Jsi hrdinka, fandím Ti.

6 bludickka bludickka | 28. května 2015 v 20:03 | Reagovat

[2]: Úžasný živel - takhle bych to tedy rozhodně nevyjádřila. Nepřispívalo to k dobrému vztahu s nikým...

[3]: Nestraš. Já myslím, že ty máš náskok :D

[4]: Podle mě je nejlepší mít kolem sebe lidi, který tě umějí podpořit.

[5]: Nevím, jestli se můžu ztotožnit s tvými slovy.. každopádně ti moc děkuju za povzbuzení! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama