Starý deník 28.3.2002 - 29.3.2002

30. května 2015 v 3:35 |  Ze starých deníků
čtvrtek 28.3.2002
No, on mi ten pozitivní přístup moc dlouho nevydržel. I když teď je to už zas lepší. V pátek odpoledne sem byla s Evinou, Káťa byla pryč. Mluvila sem s Eviny mámou a ta na mě byla děsně milá. Dokonce mi říkala, jestli u nich nechci zas spát. A navečeřela sem se u nich - makovce, kterej upekla. A taky mi řekla, že jí musím tykat. Sem děsně ráda, je to fakt supr ženská a je vidět, že jí nevadím. Na večer měla Evina ňákej plán, jakým se chtěla Davidovi pomstít. Ale nějak jí to nevyšlo. Proto sem se s nima měla sejít dýl, nenápadně, protože Evina slíbila Davidovi, že s ním bude sama. Protože on měl narozky. Myslím, že sem ten odpor k němu už trochu překonala. Dokázala sem mu i popřát a dát pusu. Evina mi seznámila se svou kámoškou z intru - Erikou. No a ta tam přivedla svýho kámoše Víťu. Docela správnej kluk. Nic moc se jinak nedělo. Akorát pro mě přišel jeden kluk na ploužáky. Byl ňákej divnej, nebo zhulenej. Jméno nevím, ale prej je z Prahy. Pak se ptal, jestli chci jeho číslo a já řekla ne. A pak už sme šly domů. Evina se totiž pěkně ožrala - sotva chodila. Furt říkala, abysme na ní nebyli naštvaný a měla ňáký depky. Já jí chápala.. sice se z toho co se stalo může člověk dostat rychle, ale pořád je to v něm.

Následující den byl hroznej - na provaz. Eva ráno odjela za Káťou. A my jeli s mámou do Domažlic za tou Danou, kuli tomu piercingu. Ona mi řekla, že tohle v životě neviděla a že to z toho piercingu asi nebude. Vyndala mi tu náušnici, což pěkně bolelo, dokonce mi teklo i trochu krve a poslala mě, ať si zajdu buď na kožní nebo na chirurgii, že to bude potřebovat asi buď vysněžit nebo vyříznout. No a do tý doby než se to zpamatuje min. těch 14 dní nesmím tu náušnici mít, ale jestli nechci aby mi to zarostlo, musím si to furt propíchávat. Byla sem z toho dost špatná. Pak nám navíc chcíplo auto, tak sme tam museli 100 let roztlačovat a pak pro nás v závěru musel přijet ňákej tátovo známej. A dostali sme se domů až bůhví kdy.
Měla sem hrozně mizernou náladu, fakt strašnou. A navíc sem večer neměla s kým jít. Potřebovala sem se ožrat. A tak sem to udělala. Koupila sem si malou flaštičku citrusu, kterej nesnáším a kopla jsem to do sebe na lavičce. Dlouhou dobu sem na sobě nic necítila. Pak sem přišla pod věž a dala si pivo. A jakmile sem se trošku napila, už sem začínala cítit, jak to na mě přichází. Pak tam přišla Máňa a Božka, ty Evy kámošky. Řekly, ať si k nim sednu, pak tam s náma seděl ještě jeden jejich kámoš. Já byla zezačátku docela v pohodě - sice mimo, ale dobrý. Potom na mě přišla děsně ukecaná nálada... asi to muselo bejt k nevydržení. A pak se mi udělalo docela blbě. A už sem ani mluvit nemohla. Chtělo se mi děsně spát a jednou sem byla dokonce na záchodě - trochu blejt. Pak sem musela jít radši domů, byla sem fakt mimo, ale šlo to. No až do dneška stálo všechno za...
V po a út sem ani nešla do školy. Naši odjeli v neděli - máma jela s tátou, takže je u nás babička. A ta se mnou byla v po v nemocnici. Šla sem rovnou na chirurgii a odtamtud mi poslali na orl. Tam mi objednali na dnešek na "ambulantní odstranění". Oba dva doktoři mi řekli, že je to z toho piercingu. Poprvé sem byla u Křišana, ten řek, že mi nebude nic vyčítat.. ani nic. Ale Kocum na mě nebyl příjemnej. Začal do mě hustit věci typu, že se mi to nezhojí, a že takhle vzniká rakovina.. a jestli vůbec nemám z toho piercingu HIV... no strašný. Řek mi, že už si nemám nikdy nic propíchávat. O tom, že bych někdy ještě mohla nosit náušnici ve rtu nemohla bejt ani řeč. Měla sem pěkný nervy. Dneska tam se mnou šla Káťa. Kocum mě poslal nahoru, že prej mi to budou dělat na operačním sále. Musela sem se převlíct do bílý košile, odlíčit se a sundat si veškerý náramky a řetízky a náušnice. A taky sem asi přes půl hodiny čekala než si na mě udělali čas. Tam sem si lehla na postel, navlíkli na mě ňáký prostěradla, přivázali ruce, obmotali mi hlavu tak, že mi koukala jen pusa. Pak došlo na věc. Ňáký injekce na umrtvení, který bolely jak svině, pak řezání a zašívání. Nic z toho nebylo příjemný. A taky to bolelo. Sem ukrutně šťastná, že už to mám za sebou. Mám tam 4 stehy. Při tý operaci sem si docela i povídala s tou doktorkou. Jmenuje se Ptáčková a je fakt milá. Byla mi hodně sympatická. Kdyby mi to dělal Kocum, tak nevím. Teď mám pusu pěkně oteklou - jako ty černoši - jak říkala doktorka :)
Dá se s tím existovat velice mizerně, nemůžu žrát a nevím kdy někam budu moct jít - kdy mě babička pustí. Ale stejnak mám z toho fakt radost. Příští tejden si musím nechat jít vyndat stehy. Ale to už snad přežiju. Tak sem to nakonec všechno zvládla. Teď si jen přeju aby se mi to v pohodě zhojilo. A taky doufám, že mě teď už nic zlýho v blízký době nečeká.
Jo ještě se musím zmínit o včerejšku. Od 7 do 1 sem totiž byla s Káťou venku. Nejdřív v pabu a pod věží. Byl tam Včelda. Jo, pozdravili sme se a u toho to skončilo. Vůbec sme spolu nemluvili.. akorát se mi zdálo, že se na mě zezačátku dost díval, ale to se mi mohlo jen zdát. Seděl tam zas s partou kámošů. Akorát když šel k baru, kde sme seděly, tak se na mě usmál - 2x. No a pak už sme byli pod věží... děsně mi to tam nebavilo. Ale byli sme tam s tou Luckou, jak sem se s ní seznámila na Kryštofovi a její kámoškou Martinou. Sem moc ráda, že sem objevila další lidi se kterýma si celkem rozumím.
Ale stejně furt musím myslet, co s tim Včeldou. Nechtěla sem a nechci, aby to skončilo takhle. Tak přemejšlím, jestli to byla "jednorázová záležitost" :-) což mi nepřišlo. Nebo teď je prostě chyba v tom, že sme se děsnou dobu neviděli a teď nevíme jak se k sobě chovat. Třeba není ten typ, co dokáže po takový době přijít a začít se třeba jen bavit. Měla bych možná zkusit začít se s ním bavit já, abych věděla, jak zareaguje... atd. Jenže když vidím kupu těch jeho kámošů... moc se mi nechce. A navíc nevím kdy budu mít příležitost. Dneska mi babi asi nikam nepustí, zejtra jdu na závěrečnou a v so chce jet Káťa do Chlumčan - ještě to není jistý - naši mě asi nepustí, a tak snad jedině v neděli, ale mě se nechce čekat, protože nesouhlasím s tím, že kdo si počká ten se dočká. To je nesmysl!

pátek 29.3.2002

Tak sem nakonec včera přece jen byla venku. Ale bylo to nanic. Holky pro mě přišly, ale já zrovna jedla.. tak sem si s nima pak dala sraz v pabu - bylo zrovna 6 - před, tak sem si myslela, že by tam třeba moh bejt Včelda, ale nebyl. Pak sem šla s Evinou k nim a v 8 sme měly sraz s Káťou. Obě chtěly jít pod věž, ale ukecala sem je, aby sme byly chvíli v pabu. Včelda tam samozřejmě zas nebyl. Docela mi to štvalo. Pak tam ale přišli jeho kámoši, tak sem si říkala, že by se tam třeba moh taky objevit, ale holky pak už chtěly jít, tak nevim, jestli pak přišel. Ale každopádně sem ho neviděla. Pod věží nikdo nebyl, ale holky tam chtěly zůstat. Málem sem tam usla. Ale stejnak sme šly na 10 domů, tak to se dalo ještě vydržet.
No a dneska jdu do těch tanečních. Tuším, že to bude děsná nuda. Ňák ty Velikonoce zatím nestojej za nic. Možná by měla zejtra přijet L., chtěla bych. No uvidíme. Ještě ke všemu sem od ségry chytla rýmu a kašel... tak to zatím nevypadá na změnu k lepšímu...!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. května 2015 v 3:49 | Reagovat

He, to s tím číslem mě pobavilo. :) Vůbec mě bavíš s telefony! :)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 31. května 2015 v 20:18 | Reagovat

Oteklou pusu? Hm..., co by za to herečky daly, které s oteklou pusou dělají díru do světa! :-)
Tvé deníky jsou sice "staré", ale včera jsem viděla v buse chlapce, který měl kroužek v nosu přesně takový, jako mívají krávy na pastvě! Tak jsem si říkala, jestli si vzal z nich vzor! :-))

3 Beatricia Beatricia | Web | 31. května 2015 v 21:26 | Reagovat

Hlavně, že teď už máš pusinku jak se patří a můžeš líbat a líbat...
Těším se na tvou reportáž z tanečních; to přece bylo téma, o kterém se dá hodně psát. ☼☼☼

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. června 2015 v 12:04 | Reagovat

Sakra to jsem si vzpoměla. Je škoda, že jsem vyhodila svůj deník s roku 2003. To jsem byla tak ve drůhé třetí třídě. To bychom se všichni pobavily.

5 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2015 v 13:46 | Reagovat

Zvláštní jak si člověk v touze po originalitě někdy sám sobě uškodí. Bylas tedy velmi odvážná, že sis to vůbec nechala do rtu nasadit. Já jsem posera, nemít naušnice od miminkovského věku, tak se asi ani neodhodlám nechat si propíchnout uši. :D

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 3. června 2015 v 14:13 | Reagovat

správný maminky to vidí na všech, který zrovna potřebujou zachránit. Nakrmí a potěší. Jen tak. Pěkný od ní.
Velký konec naušnice . a ta operace je popsaná srašidelně:D

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 9. června 2015 v 21:17 | Reagovat

[1]: Dodnes jsem z otázky na telefonní číslo rozpačitá, i když už jsem jí slyšela tolikrát :D

[3]: Ještě mít koho líbat :D Myslím, že těm tanečním jsem se zrovna nějak vyhnula a moc prostoru vyprávění o nich nedala...

[4]: Já ten z druhý třídy nevyhodila, ale ztratil se někde při stěhování, asi. Každopádně deníky z tý doby by byly hodně veselý :D

[5]: Nemyslím si, že v tom převažovala touha po originalitě, ale kdoví :) Posera jsem byla a jsem pořád. Do rtu jsem si nechala udělat piercing po letech ještě jednou, ale opět ne na dlouho. A tak mi zůstal jen ten v obočí - ten už mám asi 12 let :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama