Starý deník 7.3.2002 - 11.3.2002

3. května 2015 v 17:35 |  Ze starých deníků
čtvrtek 7.3.2002
Momentálně jsem úplně v prdeli! Já už nemůžu takhle dál existovat! Divím se sobě za každej další den, kterej přežívám. Dyť já z ní už vážně zešílím. Nemůžu... prostě už nemůžu. V úterý pro mě na plavání přijela opět s Tondou. Byl pak u nás dokud nejela na cvičení. Jo, Tonda mi řek, že předtim byla máma celý odpoledne s ňákou svou kámoškou Martinou, samozřejmě v hospodě - chlastat - no, to mi bylo jasný. Pak po cvičení uspala E. a řekla že de pryč - "k Lence". Nevím, kdy přišla, protože sem spala jak zabitá.


A ve středu večer měla naplánu že k nám příde ta Martina se svým přítelem a eště Tonda. Já byla radši s holkama pod věží, ale když sem přišla, tak to ještě táhli. Asi přes hodinu sem seděla s nima. Tonda byl úplně mimo, tak ho máma odvezla domů. A to měla v sobě pěknou dávku chlastu! Bože, ta je tak blbá! Martina s tím svým spali u nás. No, a dneska byli až do 7 večer pryč - prej u Tondy. Říkala, že na cvičení nejde, protože včera dostala krámy. A samozřejmě hned jak přijela, řekla že de, šoupla mi E. a totálně srala na to, co říkám a vypadla. Byla docela připitá a já nejsem tak blbá, aby mi nedošlo, že na cvičení určitě nebyla. A to přijela i sem. Furt jezdí, i když chlastá. Bože já jí nesnáším! Vrátila se v půl devátý a byl z ní zas cítit chlast. Ještě sme se stihly pohádat kuli tomu, že já se chtěla dodívat na film a ona mi to prostě vypla. Já pak naschvál nechtěla odejít z pokoje. Ona mi začla vyhrožovat... bla... bla.. pak mi dala budík a že prej ať se budím a dělám si snídani sama! Jenže v tomhle "boji" já nikdy nemůžu vyhrát! Ona si bude vždycky dělat, co chce a já mam prostě smůlu. Já už nemůžu... vážně nevim, co dál! Už sem na pokraji svých sil. Ale řešení je v nedohlednu. Řvu jak malá, ale vážně už to nemůžu snášet!
Teď bych klidně mohla začít psát o středě, jak sme byli s holkama, ale nejde to. Navíc mám stejnak spoustu učení, napíšu to jindy, jen sem potřebovala vypustit aspoň malinko toho stresu. Stejnak nechápu, jak se asi teď budu soustředit na učení!!!!

pondělí 11.3.2002
Ty bláho!!! Potřebuju se strašným způsobem vykecat, takže sem šťastná, že mám konečně čas. Ještě než začnu s něčím zajímavým, proberu tu středu. Takže nejdřív sem byla s Renčou a Káťou v pabu. A pak sme šly pod věž. Nic zázračnýho tam nebylo, ale seznámily sme se s 2 Slovákama. Jeden se menoval Marek, druhej se nepředstavil. Zezačátku sme s nima byly celou dobu, ale pak už ne. Nejdřív to vypadalo, že mi Marek docela balí - aspoň i Káťa to tvrdila :) Třeba holky šly na parket a on mi držel, a že prej musím zůstat s ním, a tak. Ale stejnak z toho nic nebylo a já po tom ani nijak netoužila, i když byl docela hezkej. Dokonce za mnou přišla jedna holka se kterou se bavil, a že prej se mnou chce mluvit. Tak mě chytla za ruku a táhla na záchod. Prej, jestli se mi Marek líbí, a tak. Že je u nich na ubytovně, a kdyby něco, že by mě nějak obtěžoval, nebo s ním byli problémy, tak ať jí dám vědět! Ale nic z toho nebylo. Ve čtvrtek na mě holky čekali před školou a šly sme doprovodit Renču na bus a pak byla Káťa chvíli u nás. V pátek sem vůbec neměla v plánu někam chodit. Jenže už přes den mi psali smsky Eva V. a David. Eva furt, že David jí má jen na to jedno a David zas psal, že Evu miluje a ona ho nechápe. No, byly v tom i ňáký další háčky. Nebudu to rozebírat. Tak po škole sme šly s Káťou za Evou V. a pak k nám. Nakonec mi překecali, abych šla večer pod věž. Eva s Davidem už se spolu sice bavili, ale furt to mezi nima bylo. Skoro celej večer sem o tom s Davidem mluvila. Řekla sem mu všechno, jak to cítí Eva, aby věděl, jak na tom je. Nevím, ale než sem odcházela, tak to mezi nima bylo docela v pohodě. David mě šel doprovodit. Prej za 14 dní slaví devatenáctku - sem na to zvědavá.
Ale teď to nejpodstatnější - sobota! Přes tejden sem psala smsku Honzovi, že v sobotu budu moct bejt dlouho venku... atd.. no, aby přišel. Myslela sem, že se to mezi náma konečně vyřeší, ale nic. No vlastně ten den úplně strašně začal a blbě skončil, jinak byl supr. Začlo to tak, že sem musela brzo vstávat a hlídat E. Ale to by nebylo tak nejhorší jako to, že sem dostala krámy a šíleně mě bolelo břicho. A musela sem uklidit pokoj a připravit se na oslavu. Vůbec sem nemohla - psychicky ani fyzicky. Nejradši by sem bejvala umřela. Ale přecejen sem to ňák zvládla a když přijeli všichni - L., Martin, Martina, babi, teta, byla už sem ok. No a u princů sme se sešli i s tím zbytkem. Čekala sem katastrofu, ale nestalo se! Seděla sem na konci stolu, blízko L., Pavla, Honzy, tety P. a babi s dědou, což nebylo tak zlý. Pořádně sem si nacpala břicho. Pila sem celkem přiměřeně, i když to nebylo vůbec znát. Nebyla sem vůbec ožralá! Zajímavý bylo, že dokonce Honza, kterej je v přítomnosti rodiny věčně nasranej se pak i docela bavil. A já mu i popřála! Ty krásko! I když pusu sem mu nedala, na to sem fakt neměla. Pak sme chtěli s L. a Pavlem jít do pabu, ale bylo ještě zavřeno, tak sme tam vyrazili až po dortu. Měli sme bejt za hoďku zpátky, ale ňák to nevyšlo. Byl tam i Honza - jako bratránek - a ukecal Pavla, aby šel s nima ven na špeka. Pavel přišel, chvilku seděl, ale byl úplně bledej. Pak se se mnou začla bavit Karolína, a že prej se jí Pavel líbí. Tak sme šly hrát kulečník - já s L., proti Pavlovi a Káje. No, já toho teda moc nezahrála. Všimla sem si, že u baru sedí Včelda, tak sem za ním šla. A už se nevrátila. Jen sem se z legrace zeptala na tu 20, co sem mu kdysi pučovala a pak sme se ňák začli bavit. Vůbec sem tomu nemohla uvěřit, že ho potkávám po takový době. Dozvěděla sem se od něj, že je 5. měsícem v léčebně, kuli perníku. Já nevim, prostě sme tak ňák kecali, domluvili sme se, že se ho pak pokusim propašovat na tu naší oslavu. Pak k nám přišel Pavel s L. No, Pavel chtěl asi něco říct, ale jediný co udělal, že se tam pěkně vyblil, tak sme ho s L. odvedly na záchod a já se tam pokoušel dostat ten hnus z jeho mikiny. Trochu se to povedlo, ale nicmoc. Pak sem jim řekla, ať dou na vzduch. Já sem zatím řekla barmanovi a on mi dal kyblík, lopatku, hadr... a mohla sem se dát hezky do uklízení. Kupodivu mi to nepřišlo zas tak nechutný... i když nabírat ten hnus lopatkou a házet do kýble...! Když sem to dodělala, tak sem řekla Včeldovi, že du za nima, a že se pro něj pak kdyžtak zastavíme. On řek, že pude rovnou s náma. Pavel blil i venku, ale pak vypadal docela v pohodě. Jenže projistotu sme se na oslavu vracet nechtěli. Včelda bydlí jen kousíček od pabu, tak sme šli k němu. Když byl Pavel jakžtakž OK, tak sme se vrátili k Princům. Jen sem mámě řekla, kdo je tam s náma - i ukázala, a seděli sme všichni 4 normálně v tý druhý místnosti. Později sme si začli trochu objednávat na účet a trošinku se ta nálada zvedla. Jenže protože tam ňáký lidi měli rezervovaný stoly, tak sme pak museli vypadnout vedle do salonku na oslavu. Tak ňák sem netušila co říct, když tam přivádíme někoho, kdo tam vůbec nepatří. Zmohla sem se akorát na: Vadí vám tu někomu? Na což nikdo nic neřek, tak sme seděli tam. Asi po desátý sme to všichni zabalili a šli pod věž. Včeldovi se tam nechtělo, ale šel taky. Tam byla Káťa s Evinou V., tak sme si sedli k nim. Rodina seděla u vedlejšího stolu. Chvíli sme i tancovali, ale většinou seděli. Včelda byl docela nalitej, a protože nás tam sedělo víc, byli sme docela u sebe a on mi jednou rukou objímal - i když sme tam pak seděli dva :-) A samozřejmě tam byl i Honza. Se mnou se nebavil, ale šel za mámou. Ta mě pak zavolala a říkala, že se jí Honza ptal, jestli s Včeldou chodím a kdo to je, že na mě takhle sahá. Takže pěkně žárlil. Pak sem za ním několikrát byla, ale komunikoval akorát tak, že jednoslabičně odpovídal na otázky. Prostě se s ním vůbec nedalo bavit. A já to docela hustě nestíhala. Nevěděla sem co - Honza nebo Včelda. Protože Včelda mi nebyl nepříjemnej - spíš naopak :-) Káťa s Evou V. pak šly domů a Včelda říkal, že by se měl jít radši taky vyspat. Takže taky odešel. Ještě předtím se se mnou domluvil, abych přišla v neděli ve 3 na náměstí. No a Honza s tím svým kámošem taky zmizeli, jenže do Palety. My byli ještě všichni pod věží. Táta pak šel s bratránkem na špeka. Pak sme s Martinou šly do pabu. Potkali sme tam Hynkovo bráchu - už konečně vím, jak se jmenuje - Míra. Šly s náma do Sklepa, ale tam sme je opustili a šly do palety. Tam pak za náma přišli všichni. Opět sem se snažila mluvit s Honzou, ale nic. Řekla sem si, ať si trhne, že na něj kašlu! No a ve 3 sme museli s L. domů, protože teta chtěla. Byla sem pěkně nasraná, ale stejnak tam byla už dost nuda.
Asi bych měla být stručnější, abych vůbec ještě šla spát dneska!! :-)
V neděli sem chtěla jít na to náměstí - s L., ale oni jeli brzo. Jinak se mi tam děsně nechtělo. Ale chtěla sem vědět, jestli tam Včelda bude. Byla sem si celkem jistá, že ne, ale stejnak. Ukecala sem Káťu a Evu V., že tam budou čekat se mnou. A pak sme fakt Včeldu viděli, s Carykem. Holky se ode mě okamžitě odpojili, takže sem tam čekala sama jak trubka. Oni dva šli "nenápadně" kolem mě. Caryk by mě bejval totálně ignoroval, ale Včelda hned, ať jdu s nima. Byli sme v parečku, jenže se k nám přidalo ještě několik jejich kámošů. Byl to děs! Za celou dobu sem řekla jediný slovo! Prostě trapas. Nejradši bych se zahrabala. Čekali sme na ňákýho kluka, kterej měl mít u sebe špeky. Naštěstí Marek řek Včeldovi, že de domů a že mu dá vyúčák - má několik prázdnejch listů... No a Včelda pak musel na procházku se psem, tak sme se od nich konečně odpojili. Jinak by mi už hejblo. Byli sme v parku, kousíček až za městem - teda aspoň myslim :-) - a bylo to super. Pak sme šli odvést psa k jeho babičce a šli k němu domů. Já tam začla ulítávat na jednom hlavolamu, takže sem se děsně vyblbla. Pak sem tam ještě jedla ňákej jablečnej koláč, a tak. Prostě sme jentak seděli a kecali. Vůbec se mi nechtělo domů. Pak když sem se konečně zvedla z křesla, tak sme najednou stáli naproti sobě, no a pak sme se líbali. A pak se mi nechtělo domů tuplem. Říkal, že tam klidně můžu zůstat, jenže to nešlo. Takže sem odešla a ENDE. Už o ničem jiným psát nebudu, protože to nejde. Od tý soboty na něj myslím. A po neděli ještě víc. Vůbec nevim co si mam myslet. Že by zas?? :-)) Vím jen, že už asi za 14 dní ho pustěj domů. Ale nemám ani jeho číslo, ani sme se domluvili kdy - a jestli - se uvidíme! Nejblbější je, že podle toho jak se bavil s klukama vím, že chodil s ňákou Andulou, jenže tu pak taky někam zavřeli, a oni sou spolu ještě pořád v kontaktu a na Velikonoce by za ním měla přijet. Pochybuju, že by najednou byli jen kámoši. A taky vůbec nevím co s Honzou. Má o mě zájem. To je jasný! Jenže s ním se prostě nedá dorozumět. A. mi sice dneska říkala, že prej má Honza ňáký problémy doma. Jenže já bohužel nedokážu číst myšlenky. A když nic neřekne, těžko můžu něčemu rozumět.
No už vážně musim spinkat.. jestli se vyspím. Na dnešek to vůbec nešlo. Mám toho Včeldy plnou hlavu... i když to snad během několika dnů trochu vyšumí.. ale stejnak. Chtěla bych vědět, jak na tom s ním sem! Nejlíp hned!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 3. května 2015 v 19:21 | Reagovat

Je to úžasné čtení i po těch letech a má to na mne silný dopad se zpětnou platností. Tvá mamka byla neuvěřitelná. Hodila ti na krk malé dítě a sama si užívala volnosti. Já to chápu, ze jsi ji nesnášela. No, už je to historie; tak teď se rozhlížej a svobodně si existuj. Přeji ti úspěch a štěstí. ☼☼☼

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 3. května 2015 v 21:21 | Reagovat

tyjo...honza, máma, táta na špeka...jako stíhám, ale jsem z toho uplně paf. Osudy máš drsný.

3 Elis Elis | Web | 3. května 2015 v 21:49 | Reagovat

Zajímavý počteníčko, tvůj život byl složitý a nějak tak zvláštně zamotaný a  jsem ráda, že si všechno zvládla a na minulost se už asi díváš s nostalgií, co bylo tak bylo, hlavně, aby už bylo líp...

4 stuprum stuprum | Web | 4. května 2015 v 2:50 | Reagovat

Perník je dobrý matroš. :D

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 4. května 2015 v 18:50 | Reagovat

Perníček? Hm...:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama