Sentimentální, patetická a odevzdaná

26. června 2015 v 14:39 |  Občasník
25. TÝDEN
__________________________________________________________________________________________________________

15.6.
P. říkal, že jsem sentimentální. A měl pravdu. Jedu "svým" ranním vlakem. Koukám po lidech. A je mi hrozně smutno. Z toho, že už brzy přestanou být součástí mýho života. Měla bych honem rychle začít být konstruktivní. Než mě depresívní navyklá podstata vyřadí z normálního provozu. Takže naplnit potřeby. Bezpečí. Přijetí. Někam patřit. Najít činnost, která mě uspokojí. Jak? Smát se na chlapa, co má na klíně kočku není dobrej nápad. Jak já budu žít ve městě? Já, magnet na blázny, úchyly a otrapy. -Máte hezkou sukni. Taková krásně fialová. Až by si člověk líznul. (Celá tramvaj čumí a já s hrůzou čekám, co bude následovat.) -Připomíná mi to takovou výbornou zmrzlinu. A ten účes. Takovej měla kolegyně. Tak přeju, ať ta krása dneska rozdává radost co nejvíce lidem. Mějte se hezky. A hlavně zdraví! Koukám jak vyvoraná. Volání na byty. Potajmu. Ten relativně nejlepší je obsazený. Nic co bych chtěla. Nervozita před setkáním s P. Jaký to asi bude? Jdeme na Petřín. A opravdu je to divný. Ale mohlo by být ještě víc. To dělání jako by nic. Je asi stejně to nejlepší, co můžeme dělat. Není moc ukecanej. A já žvaním. Ale ne celou hodinu a půl. A jinak je ticho. Dřív jsem si takových věcí tolik nevšímala. Rozloučení. Jako kdyby ve spěchu. (Tu jednu krátkou a rychlou pusu mi taky mohl dát! Nebo tu dlouhou, s taháním za vlasy. Ale to bych se zas cítila jako hříšník.) Téma Příště neproběhlo. Ozve se ještě? Sejdeme se ještě? Stane se něco? Aspoň je to napínavý. A má to na mě pozitivní vliv. Že se snad možná konečně dovedu uvolnit. A scházet se s ostatníma klukama. Aniž bych měla výčitky kvůli R. Mluvit na skupině mi stále vadí. Ale cítím se tam líp a líp. Taky trochu doma. Trochu "patřící". Miluju to. Když jsou ostatní nahý a zranitelný. Když jsme si rovni ve svých utrpeních, obavách a úzkostech. Reskripce je opravdu drsná záležitost. A asi bych si to měla vyzkoušet. Když něco nefunguje, je asi třeba to rozmontovat. Najít chybu. Opravit. A znovu poskládat.

__________________________________________________________________________________________________________

16.6. Bludičko, už tě zase poznávám. Svěřovat se cizím lidem ve vlaku. Se svýma stěhovacíma starostma. Když ta holka (ženská) je tak sympatická a přátelská. A kolikrát jí ještě uvidím!? Pracovat a neopouštět svoje myšlenky je kontraproduktivní. Ten neklid trvá už příliš dlouho. Zkouším být komunikativní. Trochu se napasovat do nějaké skulinky. Doufat, že se tam vejdu. Že to třeba bude moje místo? Sraz s R. Nervozita vrcholí. Bachovky už mě zachránili před vypitím minimálně jedné lahve tvrdého alkoholu. To se počítá. Třebaže na bolesti břicha jsou krátké. Modřany. Jsou pěkné. Klidné. I když vzdálené. Ale co ta cesta ze zastávky? Cesta automaticky probouzející myšlenky na znásilnění. Bez možnosti útěku. Nechci si na cestu domů (!?) brát pravidelně plínu. Malý sprcháč a wavky. Ale jinak by to třeba šlo. Být Modřaňanka. V tomhle domě. Třeba. Obchod nikde, restaurace nikde. Jen pochybný sportbar nedaleko bytu. Tohle by nešlo. Bezpečí je jedna z priorit. Unavený a zničený. Táhnu R. napříč Prahou do palačinkárny. Kde je uzavřená společnost. Áááá. A Slepá kočička je drahá a nedobrá. Ach. R. už konečně řekl rodičům o rozchodu. Minulý týden. A mně to říká až teď. A v sobotu ráno si bude stěhovat pryč první věci. Nechci u toho být. Bude to trapné. A bude to bolet. Rychle odbýt nejnutnější domácí povinnosti. Lehnout si. A vědět, že noc nebude klidná. Ještě asi hodně dlouho.
__________________________________________________________________________________________________________

17.6. Manipulace s vlastní myslí je zajímavá záležitost. Která má své nevýhody. Z toho věčného vymlouvání si, namlouvání, přesvědčování, přestávám vědět, co doopravdy chci. A proč to chci? Ze zvyku? Protože si myslím, že to pro mě bude nejlepší? Z touhy po změně? Z touhy po útěku? Z touhy po úlevě? Z touhy po pocitu? Po citu? Jakékoliv nezvratné rozhodnutí mě děsí. A jak si vybrat, když ani jedno doopravdy nechci? Protože to, co se mi jeví jako ideální, neexistuje. Počítat pro a proti? Vždyť každé má jinou sílu. Hodit si kostkou? Při tak zásadních rozhodnutích? Někdy promýšlím následky činů do posledních detailů. Jenže to stejně nemůžu vědět. Většina lidí opakuje spousty hloupých frází. Který člověk dávno zná. A uvědomovat si nestačí. Převádět moudra do praxe trvá léta. A je jich příliš. A ti co je říkají, podle nich stejně nežijou. Pak se zdá prostě nejjednodušší variantou opustit vlastní myšlenky. A jentak se sebou nechat smýkat okolnostmi. Jenže některé myšlenky jsou stejně neodkopnutelné. Třeba ta, že je jednoznačně zlé ublížit komukoliv druhému. Jenže to nelze vždy dodržet. Kdy na tu zásadu rezignovat ve jménu naplnění svých vlastních potřeb? Ti, co se neptají, nejsou moudří, Možná jen zaslepení. Nebo pohodlní. Zrušili mi prohlídku největšího favorita. Už je rezervováno. Smutním. Stavím se na zadní? Nebo se stavím na vlastní nohy? (Na vlastní zadní nohy?) V pondělí na mě po práci čekal P. Včera R. A dnes jdu na pauzu do parku s RS. Dokonce přines i sváču. Je to milé. Přemýšlí, jak by mi mohl pomoct se stěhováním. Ale je to příliš složité (se mnou!). Ráda s ním trávím čas. (Když se to obejde bez mých líbacích choutek. A hlavně bez těch jo.) Jooo. Třeba by mi mohli pomoct všichni mý potenciální milenci. Společně. Chacha. Není nad výměnný obchod že jo. O to v životě jde. Chce se se mnou sejít ten "co se chtěl vykousnout". Nevím proč. (Nechci vědět proč? Nechci si domýšlet proč?) Jestlipak by mi přišel tak hezkej i zastřízliva? Ale je nejmíň o šest let mladší. A je to flegmouš co miluje maso. Nemáme vůbec nic společnýho. A na sex si může najít někoho o sto kiláků blíž. (A na lásku snad nikdo nikoho ani nehledá.) Dělám si ze záchoda druhou kancelář. Chodím tam tajně vyřizovat záležitosti ohledně pronájmů. Stejně je všude všechno slyšet. A nemůžu tam běhat každých 15 minut. Ty lepší byty jsou okamžitě pryč. Asi bych se nesměla zabývat ani prací, abych měla šanci. Jsem poněkud přetažená.A pořád nosím v batohu deset litrů na případnou rezervaci. Je to zneklidňující. A ještě připravovat program kin do časopisu. Stejně nemám všechny podklady. Nějak moc kličkuju. Mezi vším a všemi.
__________________________________________________________________________________________________________

18.6. Ve spánku roznáším kafe. V polospánku se mi zamotávají myšlenky na bydlení (Žižkovice, Vršov,...). Naprosto mimo. Nevím už. Ani jak se jmenuju. Ráno přejedu o zastávku dál. Odpoledne nasednu do špatný tramvaje. V práci dělám chyby. Mám mžitky před očima. Nejsem schopná souvisle uvažovat. A to jsem ještě pořád na začátku! Celej den klikám na inzeráty, který už jsem milionkrát viděla. Telefon pořád u ucha. Kalkuluju nákup tak, abych dostala v Albertu samolepku. (Potřebuju ty nože, sakra! Aspoň jeden.) Čísla, písmena, obrázky,... Nesrovnatelnej zmatek. Z toho se nedá vystoupit. Chvílema je mi úplně všechno jedno. Hlavně ať už je to za mnou. Večerní prohlídka. Hezkýho bytu. Ale nechápu. Jak dva lidi můžou bydlet ve čtyřiceti metrech čtverečních? Když deset tvoří balkón, další polovinu komora, záchod a koupelna. A půlku zbylého prostoru zabírá kuchyňská linka. Bohajeho. Tam se nevejde postel, natož stůl a skříně! Za ty prachy! Tak malej byt! Tak daleko od civilizace! To fakt nejde. Ta totální přetaženost. Je na jednu stranu fajn. Člověk nemá už ani sílu bejt smutnej. Naložit se do vany (třeba už naposled!!) a snažit se chvíli nemyslet.
__________________________________________________________________________________________________________

19.6. Moje nová kamarádka z vlaku. Už brzy jí přestanu potkávat. Je hezký takhle nenásilně a snadno s někým navázat "vztah". Je mi opravdu sympatická. Má hezký tmavý oči. Líbí se mi její hlas a jak pohybuje rty, když mluví. A radši si s ní povídám, než abych četla knížku. A to myslím mluví za vše. Je půl čtvrtý a já se courám po Kampě. A srkám pivo. Třeba nezáleží na tom, kde budu bydlet. Stejně potřebuju být pořád "venku". Nebo na tom naopak extrémně záleží? Na pocitu zázemí. Který si lze v určitých místech vytvořit snáze. A pak neutíkat. Ale stejně budu potřebovat, aby se něco dělo. Možná numerologické závaží pětky? Další prohlídka bytu. Když přijdete o dvacet minut dřív, zjistíte, jak asi tak vypadají sousedé z okolních ulic. Ne, že by mě to překvapilo. R. se byt nelíbí. A mně? (... je už všechno jedno?). Je to malý. Cizí starý nábytek a proleželá postel. Mám zásek. Že se tam prostě nevejde pračka s předním plněním. Nějak nemám sílu na nějaký dojmy. Držím se faktů. Takže pračka asi rozhoduje. S R. na United Islands. Na chvíli. Zase nechtít domů (změní se to někdy?). Přítel JR se na dálku snaží domluvit mýmu počítači. Aby mě přestal vytáčet doběla. A já prolézám inzeráty na R. notebooku. A pak večer v posteli. Celotýdenní rezignace a braní věcí s nadhledem mizí. Říkala jsem si, že to zvládám nestandardně v pohodě. Desetiminutovka chuti skočit z okna. Protože slzy rozhodně nejsou to, co by pomáhalo.

__________________________________________________________________________________________________________

20.6. Krutá rána. A nejen opilcova. Už to skoro nepoznám. Jestli jsem usínala střízlivá, nebo s nějakou tou promilí. Zbitá jsem pořád. Z domova zdrhám v půl desátý. Předtím než se začne R. stěhovat. A přede mnou celej ten dlouhej a bezbrannej den. A jako první na seznamu je sraz s RS. A on nechce nikam jít. Aby nebyl viděn. Tolik k pravidlům. A tak sedíme v autě. A máme si jako vždy pořád co říct. Škoda že to není můj brácha. Nebo kdokoliv. Kdo by po mně nic nechtěl. Nechal otočenej klíček. A tak se mu vybila baterka. A asistenční služba za dvanáctset. Pokec vyšel draho. -A ty se nechceš líbat? (Sakra lidi neptejte se mě na otázky, na který nemám jednoznačnou odpověď!) Kolikrát se vám to stane? Polibek jako umělecký dílo. A nic víc. Vlna vzrušení, která projede celým tělem. Při pouhým lehkým dotyku jazyků. S někým, kdo vás ani nepřitahuje. To prostě není každej den. Chtěl by pomáhat se stěhováním. Doveze mi pár krabic. A pomoh by mi i s úpravou novýho bytu. Jenže nic není zadarmo. Ať si říká kdo chce, co chce. Figuruju v cizích očekáváních. A brzy bude vyvíjen nátlak sexuálního charakteru. A co já si počnu s těma svýma -Ještě chvilku... -Teď už vážně naposledy... Nechávám RS osudu. A Poletíme? stejně neslyším od začátku. A možná bych na ně vůbec neměla chodit. Ten houslista je prostě přesně můj typ, ach. Páťa se svojí přítelkyní. Stejně je to ňuňavec. To zlatíčko, co z něj neochvějně cítím. A ještě by snad zapojili chudáka, aby jim křenil u večerních plánů. Ale to se fakt nesluší. Brouzdám se, bloumám, ťapkám. Stopuju kluka v žlutý mikině. Protože je sám. A protože to byla nejspíš halucinace. Že jsme se tenhle týden potkali v tramvaji (to sedí) a on po mně pokukoval (to jsem si vybájila). Samý kočárky. Rodiny. Páry. Party ... Hnus. Fakt se cítím nepatřičně. Tak se trmácím na Apetit piknik. Jen abych dala kapesníček tátovi kluka, co se praštil do zubů a teče mu krev. A koupila si pytlík karamel s mořskou solí. Který se spolu s mandlovou ritter sportkou stávají mou večeří. Zpátky na United. Motat se v kruhu. Přemýšlet jestli může existovat někdo a něco. Stejně intenzívního jako mám v hlavě. A prostě se mi zdá, že ne. A že brzy o tu naději něčeho výjimečnýho přijdu. Asi budu muset věřit na osud. Abych si usnadnila život. Anebo prostě pořád dělat co můžu a snít. Jenže každým dalším dnem (a každým dalším krokem pryč) je splnění toho snu čímdál méně pravděpodobné. A přitom tom tím vším možná začalo. A skončilo to bez opravdového začátku? Nechci! (Záleží na tom?) Je půl devátý. A mně se vůbec nechce domů. A osamocenýho courání bylo už dost. A nikdo nevysvobodí. Vnucuju se R. Na párty u jeho kolegy. A je to regulérní vnucování. A když přejedu zastávku vlaku, mám chuť to vzdát. Ale po hodině a půl cesty jsem přecijen dorazila na místo. Vypila půl piva a blýskla se svou znalostí prvního českého knížete. Den končí. Bylo toho moc. (A ještě bude!)

__________________________________________________________________________________________________________

21.6. R. vstává brzo. Takže víkend nevíkend, vzhůru od šesti. Zůstat ležet. Mohla bych celej den. Unavená. Ale snít mi poslední dobou prostě nejde. Každodenní rutinní činnost prohlížení inzerátů. RS se závozem banánových krabic. Vytrhl mi trn z paty. Ale není to jistě zadarmo že jo. (Na dluh.) A možná doveze další. A nabízí pomoc se stěhováním (to už by bylo fakt příliš). Co vše jeden neudělá pro VIDINU sexu. Lepší by bylo mít kamarády. (Co by to dělali z lásky.) Ale ta myšlenka je asi součást mé naivity. Doba je jiná. Ještě to bude zajímavý. S R. na oběd. Vymejšlet stěhováky. Dělat program kin. Dopíjet zbytek vína a začít balit. Nejhorší je vědět, jak začít. Nejdřív se s R. chytíme, jako vždycky. Pak spolupracujeme. Možná že nepotřebuju pomoc. Stačí mi jen něčí přítomnost. A pár praktických rad. Z fleku bych si mohla otevřít papírnictví. Donutím se třetinu vyhodit. A taky větší polovinu starých časopisů. Jsem dobrá! Snažím se to brát s humorem. R. pomoc taky není zadarmo. Ale co už. Nějak to bude. Už ani moc nemám sílu cokoliv řešit. Za devět dní se stěhuju. A ještě pořád nevím kam.

__________________________________________________________________________________________________________

Nech si ty klíny
Pro jiné děvče
Nejsem přece blbá

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. června 2015 v 0:50 | Reagovat

Snad Tě nedostane RS. dřív než nějaký slušný kamarád, který by to dělal bez vidiny oplátky. :D

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 27. června 2015 v 18:13 | Reagovat

Vyhlašuju hru Samolepky z Alberta pro Bludičku :))
Stěhování fuj. Všichni chápeme příbeh s pomáháním za něco. Taky jsem se teď vystěhovala z Prahy a potřebovala jsem schovat ledničku, nádobí, pomáhat. A ne zadarmo. Musela jsem se opít. Nenávidím lidi asi, nebo co. Fakt, že ani kamarádovi, co to dělá z lásky se nedá věřit, mě vrací zpátky ze zkouškový represe do života lidí. A mám strašný vztek a teď se mi zas nechce mluvit s lidma. Ale to stěhování!! Mám věci jen za rok a stejně trpím každou vyhozenou věcí.
Taky bych Ti mohla třeba s něčím pomoci. Schválně, jestli holky dokážou vytunit minibyteček skoro zadarmo .)

3 Beatricia Beatricia | Web | 28. června 2015 v 5:00 | Reagovat

Myslím na tebe a hrozně moc ti přeji, abys  zakotvila v hezkém, útulném, ne drahém a vyhovujícím bytečku ve výhodné lokalitě. Držím ti sugestivně palce. Ono se to podaří. Uvidíš! ☼☼☼

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. června 2015 v 20:58 | Reagovat

Nemusím být ani nahá a přesto jsem zranitelná... Bludičko já ti moc a moc držím palce, aby ti to stěhování vyšlo a aby jsi byla spokojená. Každá změna v životě se nese těžce, ale zvyknout se dá na vše, myslím, že bude dobře, uvidíš!

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 1. července 2015 v 18:37 | Reagovat

Ty jseš tak akční! Závidím... Ale i nezávidím, to hledání, shánění, vybírání (když není z čeho). Otázka: pračka s bočním plněním? Z principu? Já mám pračku s horním plněním a je prima a je taky užší, možná by se ti vešla do toho menšího bytečku.
Ale jestli máš pračku svou a chtěla by sis ji vzít, tak potom se nedivím. Nová pračka není za pusu a ty potřebuješ každou korunu.
A stěhování jako takové - hrůza. A to nemáš ještě tolik krámů, co jsme měli my :-)
Přála bych ti pěkný byteček za rozumnou cenu.
A není lepší si sama podat inzerát?

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 19:40 | Reagovat

[2]: Už nějaké samolepky máš? :) Během stěhování taky padlo velké množství alkoholu. A pořád ještě padá... zatím se to neustálilo. Zas tak malej ten byt není. Ale na houpací síť to asi není. Ještě jsem stále nevybalila, ale nabídku klidně ráda přijmu :)

[5]: Vešla se i ta s předním plněním, ale tak tak :) Mám jí asi šest let, už je poněkud rozbitější, ale zatím funguje (snad ještě), jinak mi na tom asi nezáleží, kudy se to do ní dává :)

7 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 12. července 2015 v 20:27 | Reagovat

[6]: jůůů. víš, trochu problém ty samolepky - jsem doma a nic nekupuju! :D když jsem sbírala v praze něco pro dvojčata, tak jsem jich díky koleji měla asi desetkrát víc než byla potřeba...mohla bych je znovu zorganizovat. Ale ona tě ta radost přejde, když jich máš najednou moc :D
S tím bydlením bychom mohli něco udělat ;)

8 bludickka bludickka | 16. července 2015 v 16:48 | Reagovat

[7]: Tak začni spřádat "bydlivé" plány :)
Samolepky už mi chybí jen tři :) Ale myšlenky na to, že bych mohla mít celou sadu nožů byly vážně utopie :D Nechala jsem v Albertu majlant :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama