...naděje lhavé duši otrávily...

10. července 2015 v 22:26 |  Občasník
26. TÝDEN

__________________________________________________________________________________________________________

22.6. Sraz s P. zrušen kvůli nepřízni počasí. Jsem ráda. Stejně z toho mám divný pocit. Na skupině skoro nemluvím. Dopis i příběh jsem přečetla. A vyprávět jak se mám? Navíc ostatní mluví o tom, co se jim povedlo. Nevím, jestli mám něco takovýho, čím se chci chlubit. A stejně jsem mimo. Začíná mě bolet v krku. Jako vždy při cestě ze skupiny mi ujíždějí všechny spoje. Mrznu a je mi blbě. Začínám se těšit na bydlení někde blíž. Zbavila jsem se svého umínění a přestala lpět na jediné možné představě. Koukám na plusy místo mínusů. Abych udržela trochu optimismu, dokud to lze. Ale do toho všeho ještě muset přecházet nemoc? Trochu moc věcí najednou. Doma mě čeká R. povalující se před počítačem a dvě hromady kočičích hoven na koberci. V deset večeřím suchej chleba a mám pocit, že si ten malej grog před spaním opravdu zasloužím.

__________________________________________________________________________________________________________

23.6. Poslední tři jízdy vlakem do práce. A z práce vlakem už vlastně nikdy. Přála bych si, abych aspoň jednomu z těch lidí chyběla tolik, jako budou chybět oni mně. Zasloužím si trochu hýčkání. Tak se netýrám chůzí po schodech a dopřeju si výtah. A taky dortík. Mňam. Podrobná analýza všeho pokračuje. Sleduju mapy. A cesty kolem mého možného budoucího bydliště. Sakra. Před domem jsou dvě lampy!! Neumím spát při světle. A v bytě nejsou garnýže. Vyhledávám jak je na tom vyhlídnutá čtvrť s kriminalitou. Na což průběžně navazuje prohlížení stránek o kursech sebeobrany. A vypočítávání cen taxíků z oblíbených klubů. Cesta na "místo činu" mě příliš neuklidňuje. Jezdit půl hodiny ve špičce těma nejfrekventovanějšíma tramvajema je něco, co vás naučí tak leda nenávidět lidi. Po pouhých deseti minutách dostanu od nějaký slepice ránu taškou do ramene. Samozřejmě bez omluvy. Hlavně že se procpala na volný místo. Osmiletý kluci na sebe pořvávají zmrde. Ty věčné kolony způsobují, že cesta vyjde nakonec skoro stejně jako jezdit na okraj Prahy. S přátelskou atmosférou ve vlaku a pohledem na stále stejné známé tváře se to absolutně nedá srovnat. Nebe a dudy. Chůze od tramvaje k domu. Opravdu nedokážu pochopit. Proč musí být všude křoví?? Proč?? Co z toho ty lidi mají? Stačí trávníky. Stromy. Kytky. Křoví evokuje znásilnění. Nic víc. Prohlídka bytu. Výtah je tak prťavý. Že ho rozhodně používat nebudu. Sdílet svůj intimní prostor s někým, koho jsem si nevybrala, stačí v tramvaji. Byt se mi líbí. Stávající nájemníci ho mají krásně zařízený. Jak z katalogu. (To já mít nebudu.) Většinu věcí si odvezou. Vadí mi wavky, karma a vstupní dveře, co by se dali prorazit pěstí. A úplně nejvíc makléřka. Která okamžitě odhodila příjemnou masku. Sotva uviděla holku s dredama a obličejem smažky. Ledabyle oblečenou. (Ráno jsem fakt byla ráda, že vstanu a jdu. Navíc pršelo.) Najednou je nepříjemná. Cítím, jak mnou opovrhuje a vyvolává to vlny emocí. Zmiňuje, jak jsou majitelé bytu slušní a že pro ně chce slušného nájemníka. Pak taky, že dům je klidný a že by byla ráda, aby to tak zůstalo. Přesto zachovávám dekorum. Jsem milá, slušná, skromná. A kupodivu i celkem asertivní. Nebo se mi alespoň daří odhodlaně si stát za svým. Ten byt chci. Je fajn. A já už nechci nic řešit. Mohla bych akorát přebrat. Říkám, že mám zájem. Ona říká, ať to promyslím. Říkám, že to vím hned. Kroutí se. Říkám, že hned zaplatím rezervaci. Kroutí se ještě víc. Prej to nejde. Mám se ozvat zítra. Trvám na tom, že mám jasno a byt chci. Neochotně mi sdělí, že dokončí další prohlídky a ozve se mi. Jsem jako na trní. Cesta domů je náročná. Jsem vyčerpaná a není mi dobře. A to má ještě přijít stěhovák. Odhadnout cenu. A byt zabordelenej, až je mi hanba. Ale není čas ani motivace. Přemlouvám R. a zašívám se ve vaně. Nechci vidět tu pálku. Na kterou mě to stěhování vyjde... Prioritou bude koupit lednici. A vývrtku. A R. počítá s tím, že u mě občas bude přespávat (cože?). Celý to je nějaký zvláštní. Cítím se sama (osamělá). A přitom naprosto nesvobodná. V zajetí strachu, že budu příčinou zklamaných očekávání lidí, na nichž mi záleží. A tím o ně přijdu.

__________________________________________________________________________________________________________

24.6. Odmítnout další plánovanou prohlídku. A řešit s makléřkou sken ofocené občanky. Pak návrh smlouvy a předávací protokol. A den a čas kdy dovezu peníze na rezervaci. A kdy proběhne podpis smlouvy a předání klíčů. Není moc vstřícná. Jen to předstírá. Je těžké se dohodnout. Už aby bylo vše vyřešené. A do toho zapeklitosti v práci. Divnej pocit. Jít zase někam poprvé. K někomu, koho jsem nikdy neviděla. Obnažovat se. I když se mi třeba nebude chtít. Dřív to šlo tak nějak samo. Dnes si udržuju odstupy. Má batikovaný kalhoty. A vůbec vypadá free. Umělkyně. Psycholožka. Ruce od barvy. -Dáme si malej testík. Namalujte kolečka a očíslujte je. Mě je těžký analyzovat. Protože si vždy vybírám pastelky podle toho, které jsou ořezané. Radši se nabonzuju. Aby to příliš nezkreslilo ortel. Tipuje mě na depresačku z přemíry energie. To neodpovídá. Co já mám chuti do života! Jen nebýt tak úzkostná. Zkusíme si imaginaci. A jéje. Zavřený oči mě děsí. Obrázky za nima málokdy bejvaj pěkný. První představa moře mě spíš leká. Nechám se navigovat. A pak dovypravuju příběh. Zajímavá zkušenost. I když bych si teď mnohem víc potřebovala s někým popovídat o tom, jak mi je. A co se mi honí hlavou. Prej -Patologie žádná... výrazná! Co jsem se o sobě dozvěděla? Že můj vztah s R. byl člun bez vesel. Že si beru v životě málo prostoru. Ale co pro mě bylo nejzásadnější? Uvědomění, že jsem opravdu posedlá tím, že musím mít všechny věci pod kontrolou. (A to taky možná nese velký podíl na mých úzkostech. Ale třeba je to jen důsledek něčeho jiného.) A to se prý budu odnaučovat. Třeba tím, že budu kreslit domácí úkoly vodovkama. (Který nesnáším. - Teď už víme proč.) A budu se učit získávat si prostor tím, že budu kreslit na á trojku. (A já mám ráda co nejmenší kousky papíru - Teď už víme proč.) Další sezení za měsíc. To je fakt slabý. Nic neočekávám. Něco zásadního mi to při téhle intenzitě těžko přinese. Ale nic mi to snad nevezme. Tak proč si nepokecat, nezakreslit, nezaimaginovat.
__________________________________________________________________________________________________________

25.6. Poslední ranní cestu na vlak si náležitě nevychutnám. Protože nemůžu najít klíče od bytu a letím na poslední chvíli. Poslední ranní cestu vlakem s mou novou známou (vlastně už bývalou) si nevychutnám. Protože si vybrala k hovoru jiného kamaráda. Je mi fyzicky mizerně. Situace v krku stále stejná. Navíc posmrkávám. Sliznice jedné nosní dírky je napuchlá. Celý tělo mám rozbolavělý. Snažím se alespoň udržet veselou mysl. Na schůzku s makléřkou jsem se tentokrát vyfikla. Ne že by to mohlo něco změnit. Ale třeba mi aspoň bude závidět. Že mám hezčí nohy. (To bude teda drsná pomsta!) ZC to jistě nemyslela špatně. Ale říct mi, že vypadám nějak špatně... To není to co bych potřebovala slyšet. Stačí, že se tak cítím. Nějak moc lidí se ptalo na mou účast na Zakoulefestu. Aspoň to mě může těšit. A taky ŠČ mi pochválila nohy. (Pozn.: Víc kratších sukní odvrátí pozornost od obličeje). Přicházím sama. A bavím se s RS. A pak přichází L. A táhne mě od něj dál. A NVÚ mě po tolika letech stále stejně baví. A zvu RS na panáka. Za ty krabice. A on mě zve taky. Učitel. Nahatej Pepa. A mlha, mlha, mlha. Ze které se vynořuje jen M. V mlze se ztrácí i většina vyřčených slov. Ale snad ty nejzásadnější zůstávají. Polibky. Objetí. Blízkost. A pak zase spánek v mhd. A neplánovaný výlet do Brandejsa. Naštěstí noční bus jede hned zpátky. A nevím, jestli mě řidič zkoušel budit. Nevím nic. Nemůžu najít klíče. Ve čtyři ráno mi musím jít R. dolů do baráku otevřít. Taková jsem hvězda.
__________________________________________________________________________________________________________

26.6. Morální kocoviny uz mě fakt přestávají bavit. Asi si je prostě zakážu. Dneska to jde. Jen mi nepřestává vrtat hlavou jedna otázka. To už se teď pravidelně budu líbat se všemi, které považuju za své kamarády? Nechávám nezodpovězeno. Vím, proč to dělám. Vlastně všechno dává smysl. Asi dokud nenajdu jiný způsob, jak si navodit pocit blízkosti, budu se v oslabení stále upínat k tomu, co funguje. No co už, že jo. Dva orgasmy a prášek. Abych vůbec dokázala vstát. Ou. Ranní rozcvička. Nalačno natřikrát tahat banánové krabice do čtvrtého patra. Mé velké plány na dnešní den se jeví značně nereálné. Energie stačí sotva na to dát si sprchu, udělat si hranolky, zapnout facebook, napatlat si obličej, otevřít si pivo a namíchat alkohol. Kočky jsou celej den v posteli a já taky sotva udržím oči otevřené. Jak zvládnu další akci? Žižkovskou noc? Jako by na mě alkohol už vůbec nepůsobil. Trmácím se do Orionu. Na kapele Hero from zero je osm lidí. Většina z nich patří ke kapele. Je to divný, ale nechci to vzdát. Večeřím přesolenej kousek pizzy a pytlík lusků. Fandila jsem si předčasně. Cesta do Orionu na jedničku. K vyhledání Žižkostela už musím použít navigaci. Pivo pění. Tak zase ztrácet se a hledat večerku. Poslechnout si kapelu IzT. A pozvat ho na panáka. Protože měl svátek. Bavíme se. A RS se vetře. A hned je s IzT kamarád. On je prostě tak přátelskej a fajn. Že ho všichni musí mít rádi. A neměla bych kluka z Houby nazývat "ten pěknej". Někomu by to nemuselo udělat dobře. A RS se s ním pak dává do řeči. (Jak on to sakra dělá?) A MŽ se mi představuje. A je fakt slaďoučkej. Pro tohle já mám slabost. Mohla bych na něj šišlat jak na kocoura. Ještě když řekne, že jeho vysněná holka ho nechce, protože je moc zženštilej (mmm!), rád vaří a moc mu nechutná maso (já ho chci!). Dokonce se s náma loučí objetím. Jen kdyby nehrál v kapele! Tomuhle se musí každej víkend nabízet do postele minimálně jedna. Na to bych neměla. A je tam ještě jeden. Mnohem hezčí. A mužnější. Ale ten je asi o úroveň jinde. Pohledy neopětuje. A pak se ztrácí. Po strašně dlouhý době fakt někdo krásnej! Bavím se s lidma, který už si stejně nebudu pamatovat. Ale je to fajn. Přítelkyně P. mi dává přednost ve frontě na wc. A prý jsem si stěžovala, že mě nezdraví. Dáváme se do řeči. A potom znovu. Nechtěl přeci P., abysme se skamarádily? (Takže teď můžem jít do tý trojky? Možná, že je mi to jedno.) Ale vnucovat se nechci. P. naznačuje, abych se přidala. To tak. Do baru, kde jsem po něm minule vyjela. Do baru, kam oni choděj pravidelně. A teď se cítím za ten úlet mnohem hůř. Když jsem jí poznala. Radši bloudím ulicema a marně doufám ve spásu. Nepřichází. Spása ani autobus. Jsem rozhodnutá jít pěšky. A jdu dlouho. A nic nejede. A čekám. A řídím budíka po deseti minutách. Abych si zase neudělala neplánováný výlet do Brandejsa.
__________________________________________________________________________________________________________

27.6. Nemůžu vstát. Je mi blbě. Z alkoholu i z nachlazení. R. je taky k.o. Nejhorší je ta slabost. Kdy nejsem schopná udělat nic, dokud se nenajím. Jenže ani připravit si jídlo! A pak zas ta únava z nacpání se. Zabitej den. Nemám ráda, když jentak ležím. Ale neodpočívám, nesním, nepouštím si film, nečtu. Jen prostě ležím a nemám sílu na nic. Ani na odpočívání. Chystat další jídlo. A pak se konečně dostat k balení věcí. Dneska to má k humoru daleko. Zezačátku se snažím. Ale R. depka je nakažlivá. Každej balíme v jiným pokoji. Najednou se mi zase zdá, že to mám sbalený úplně naprd. Že převážím věci, který vůbec nepoužívám, ale je mi líto je jentak vyhodit, když jsou funkční. Děsí mě vybalování. Děsí mě dokupování věcí, který byly R. Děsí mě nový byt a nové všechno. Děsí mě všechny jistoty, o které přijdu. Mám chuť brečet. Mám chuť vyhodit do popelnice úplně všechno. Mám chuť utéct. Mám chuť se na všechno vykašlat. Nalejvám si panáka. Abych ho vzápětí přelila zpátky do lahve. Ani tvrdej už mi snad nechutná. Takhle hluboko jsem klesla.
__________________________________________________________________________________________________________

28.6. Smrkám, kašlu, nemůžu spát, je mi blbě. Mrznu v parku, protože fouká studenej vítr. Jsem na útěku před R. rodiči. Táta mu přijel pomoct odstěhovat věci. A máma přijela nezvána, očumovat. Zvoní na mě, když R. není doma. Naštěstí nikdy nikomu neotvírám. (Nesnáším nezvaný a samozvaný návštěvy!) Čeká kousek od vchodu. Těžko říct, jestli se mi povedlo vyklouznout nepozorovaně. Nebo jestli bylo mega trapné, jak jsem předstírala, že jí nevidím. A mrzí mě, že R. nepomůžu odtahat věci. Ale na trapné rozhovory a podobné věci vážně už kapacitu nemám. Mám chuť koupit si mangovou přesnídávku, dívat se na pohádku, zavrtat se do peřiny a nechat se od kohokoliv hladit po vlasech. Místo toho pokračuju v balící mánii. Přijela mi pomoct L. A ta jede! Neřeší, nepřemejšlí. Nenechá mě pomalu ani vysmrkat. Cpe věci hlava nehlava, až mám strach, v jakém stavu se budou odvážet (natož přivážet). Ale lítá to. Sama bych toho tolik nesbalila ani za tejden. Jsem pomalejší, pečlivější, ale zase mi dýl vydrží síly. Je to po všech směrech vyčerpávající. A ještě člověk nemůže dát najevo smutek, ani svou poruchu. Aspoň víno a ve finálu brambůrky. Ve čtvrt na jednu v posteli. Když nejsou myšlenky, jsou obrazy. Když překonám obojí, stejně nemůžu spát. Kašlu, dávím se a zalykám. Ach. A to je pořád teprve začátek. Začátek něčeho nepěkného. Bolavého a plného strachu.
__________________________________________________________________________________________________________

Sakra, pro jedno kvítí slunce nesvítí
Máš strach, no tak no a co

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2015 v 23:08 | Reagovat

Souhlasím že vývrtka je to základní do začátků! :-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 11. července 2015 v 8:09 | Reagovat

To je perfektní vyjádření beznaděje a stagnace - člun bez vesel. Rychle se snaž opatřit nová vesla. Myslím na tebe. ☼☼☼

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. července 2015 v 18:03 | Reagovat

Ono to loučení trochu bolí, opouštíš starý známý život a začínáš znova. Krize bude překonána, jen ne možná hned. Takže, ten byt, co jsi chtěla, jsi dostala? Jestli jsem to pochopila dobře?
Ad vafky, které se ti nelíbí - má to jednu výhodu, v zimě na nich můžeš dosoušet prádlo (a teplem se ti i částečně vyžehlí). I při světle se naučíš usínat, nebo to zajistí garnýž, koupíš v bauhausu, nebo podobném obchoďáku a určitě někoho zlanaříš, aby ji namontoval...:-)
Stěhování ze starého do nového má své výhody, předně můžeš vytřídit věci, které jsou už staré a plní vlastně funkci emotivního závaží.
(tedy pokud nejde o milé dárky k narozeninám, ze kterých jsi měla radost, nebo drobnosti, které sis koupila, protože se ti líbily).
Ať se ti v novém bytě líbí! A nevím, jestli jsem pochopila dobře - měníš i práci?

4 paralelnisvet paralelnisvet | Web | 12. července 2015 v 1:36 | Reagovat

Zase ti Houbaři. Celej gympl jsme se míjeli na zastávce. Ale trochu jsem znala jentoho blonďáčka. jednou mi v baru dal k telefonu svojí holku, který šla po tmě sama domů a já si s ní asi čtvrt hodiny povídala, aby se nebála.
Doufám, že už máš to zlý stěhování z krku a už ti zbývá jen jíst mangový přesnídávky a koukat na videa s houslistou z Poletíme:)

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 12. července 2015 v 10:39 | Reagovat

To mi přijde jako dobrá zpráva!:)
Doufám, že se ti první noc zdálo něco pěknýo ;)

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 19:11 | Reagovat

[1]: Vidíš a přitom jí ještě stále nemám :)

[2]: Možná spíš raději plavidlo s nějakým pohonem :)

[3]: Ono to loučení sakra bolí. Ještě to nějakou řádku času potrvá... Ano, byt jsem dostala. Práci neměním :)

[4]: Houba mě moc neba, ale bloňdák jo :D Abych měla vše úplně za sebou, to asi hnedtak nebude a s houslistou bych dělala jiný věci než koukala na videa :D :D :D

[5]: Jeden sen dobrý, druhý zlý

7 stuprum stuprum | Web | 12. července 2015 v 21:10 | Reagovat

Když už ani panáček nechutná, je třeba se změnit. :)

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. července 2015 v 0:10 | Reagovat

[6]: Mě to povídej, když jsem se poprvé stěhovala (to mi bylo patnáct), nerozchodila jsem to dobrých dvacet let. (Já vím, extrém, ale fakt jsem to tam měla moc ráda - a stěhovali jsme se proto, že se brácha oženil a začali tam bydlet.S manželkou.)
Tak ti přeji, ať to loučení bolí o pár desítek let méně.
A ať se ti něco hezkého zdá, v novém bytečku...

9 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 13. července 2015 v 17:04 | Reagovat

[6]: Pokud jde o roztomilý hudebníky, jsi velmi konzistentní v názorech :D

10 bludickka bludickka | 16. července 2015 v 16:43 | Reagovat

[7]: Je třeba pít víc piva :D

[9]: Máš ještě nějaký podobný tip pro potěchu oka? :)

11 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 16. července 2015 v 19:19 | Reagovat

[10]: Nic lepšího neni, haha.
Ale napadlo mě, že alespoň vím kam půjdem na to pivo. Tvoje levný pivo na žižkově :D Jen prosím přežij léto, vracím se rozumně zas až na semestr .)

12 bludickka bludickka | 30. července 2015 v 11:20 | Reagovat

[11]: Škoda. A srovnatelného? :D
Moje levný pivo není na Žižkově, ale přesné místo sem radši psát nebudu. Půlka léta pryč a zatím žiju :) Tak snad ještě vydržím :)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 14:10 | Reagovat

Už jsem četla o stěhování, ale tenhle článek mi unikl, tak teď vím, co předcházelo. Máš můj obdiv, změnit od základů celý svůj dosavadní zaběhnutý a koneckonců i poměrně fungující život, je skutek naprosto hrdinský a obdivuhodný. Ty peripetie, co tomu předcházely, mi připadají jako agonie, jako nekonečné umírání něčeho, co dosloužilo a pokud se chceš odpíchnout někam dál, musí být odloženo ve starém bytě. Moc ti přeju, aby tě ty nenechavé a zraňující prsty minulosti pustily ze svých spárů a staly se jen mihotavým stínem hluboko v podvědomí. :) Stínem, který dodává hloubku ale netrhá na kusy.

14 bludickka bludickka | 7. srpna 2015 v 13:46 | Reagovat

[13]: Někdy mám pocit, že to nedovedu úplně odložit. A že to pořád ještě umírá. A že v novém bytě je prázdnota, kterou nedokážu zaplnit. Moc ti děkuju za komentář!

15 Bev Bev | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 7:38 | Reagovat

[14]: To věřím. Ale stejně máš můj obdiv, asi to ještě bude trvat, ale bude to určitě zas lepší, já tomu věřím. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama