...v běh mne bičuje.

2. září 2015 v 13:32 |  Občasník
35. TÝDEN
__________________________________________________________________________________________________________

24.8. Na snídani do restaurace. To si připadám jako na dovolené. Kakao a míchaný vajíčka. A ten pocit, co si člověk dopřává, jen když je někde v hotelu u moře. Cestou na bus objevujeme obchody s oblečením. Je z toho zásek a skoro prázdná peněženka. Ještě nakonec pojedu na Ještěd s igelitkou. Víno na cestu. Takhle se přece vždycky výletovalo. Lanovkou za pár minut nahoře. A pořádně fučí. Jak o život. A člověk si vážně konečně aspoň na chvíli připadá, že ze všeho utekl. Že tohle je dovolená. V restauraci si dáváme noky napůl. Hodně malá porce. A zpátky pěšky. S obchůzkou. Nikdo nikde. Veselé povídání. A motivace sejít nejen pěšky dolů. Ale až do centra. To už nám dává zabrat. V nohách tak asi šestnáct kilometrů. Za odměnu do restaurace Zelený strom. Nic mi nechybí. Jen M. Ještě po tý vší únavě přimět L. zajít do pivního baru. Ale už jen na jedno. Devatenáctka. To jsem i ochotná zkousnout, že je polotmavá. Brzy do postele. A ještě před spaním mi L. pouští jedno Prostřeno. A já jsem úplně tuhá po pár minutách.





__________________________________________________________________________________________________________

25.8. Čumím, čumím do stropu. A pak ještě krátký spánek. Rozvodněná řeka. Bahno, do kterého se boří nohy a nejdou vycloumat. Plavající medvědi. Promodralý umrlec klesající pod hladinu... Budík! Masáž citrónovým olejem. Snesla bych vyšší teplotu. Hodně jemné doteky. Stejně je to zvláštní. Říct si jen dobrý den. A svlíknout se před někým do kalhotek. A nechat se hladit po zádech. Aniž bysme se stihly spřátelit. Aniž bych dopředu měla tušení, jestli mi bude sympatická. Pobalit a rozloučit se s pokojem. Do Iqparku. Spousta zajímavostí. Co by si člověk vyzkoušel. A ještě víc dětí. A trocha ostychu se cpát kupředu. Ale překonaná. Ženská, co sedí vedle a vidí nás si hrát. A říká: Tohle je stolek, kde si hrajou rodiče. (!!) Ještě si zajít na poslední liberecký oběd. A nasednout do busu. Za mnou sedí nádhernej kluk. Už druhej takovej během tří dnů. To je nebezpečný. Bojím se, že zůstanu konsternovaně zírat. Zase Praha. Zase lidi. Brr! A konečně setkání s M. Na jídlo. A jsem hrozně ráda. Že jsme zase spolu. Jen by nemusel barvitě vyprávět o všech holkách, co ho balily. Chci, aby sme existovali jen my dva.


__________________________________________________________________________________________________________

26.8. Á, M. zvoní budík v půl sedmý. Vraždila bych. Jsem rozlámana a nevyspalá. Pospávám. A pak máme konečně klidnou chvilku pro sebe. Ale nejradši bych vůbec nevstávala. Snídám rohlíky s medem. A zelenej čaj. A odolávám touze napít se od M. piva. Uchovávám si ráno takové, jak má být. Vyrážíme do Průhonického parku. Desetikilometrový okruh s vyhlídkami. Je nádherně. Letně. Snivě. Romanticky. A nikde žádný lidi. Hurá. Nádherná procházka. Pak ještě na pizzu. A jít nakrmit strážené kočky. Obě se ode mě nechají mazlit. Zázrak. To se pak člověku vůbec nechce domů. A zbytečné malichernosti s M. vrcholí. Proč mě provokuje? A pak se diví? Že jsem: vzteklá/smutná/žárlivá/zklamaná/odtažitá? Usínání bez objetí trvá mnohem déle.


__________________________________________________________________________________________________________

27.8. Den nezačíná dobře. Když nejsem dostatečně naobjímaná. To pak vyžaduje mnohem víc energie, snažit se usmívat. Potlačovat katastrofické scénáře. Co se mi neustále vtírají do mysli. Všechno se beze mě v práci zvládlo s přehledem. AH neměla nejmenší problém. Zastupovat mě a asistentkovat. Všichni všechno zvládají. Jen pro mne je to náročné. Nikdo si to nedovede představit. Tahle porucha fakt snižuje sebevědomí. Díky ní mi všichni dávají najevo, že nejsem dostatečně schopná. Přitom mě naprosto cokoliv stojí několikrát tolik úsilí. Neviditelného. Jsem čím dál přecitlivělejší. A vše se mě až příliš dotýká. A zvesela si jdu na pauzu. Aniž bych zaznamenala. Že jsem šéfovi nenachystala oběd. Hlavně že si užívám sluníčka. A další komplikace. Odpolední kafe. A není co doplnit do kávovaru. Zmizelo ze světa. Ostatní by to neprožívali. Ale já jsem hned nervózní. Nemůžu za to. A tolik mě štve, že je to považováno za slabost. Pak ještě dva složité spisy. Jejichž řešení se oddaluje. Neproduktivní den. Za R. se mi jako vždy nechce. Ne kvůli němu. Kvůli stresu. I když tentokrát mám hodně co vyprávět. Ani si to nestihneme doříct. Ať jsou naše setkání jakákoliv, vždycky zůstává pocit trpkosti. Vyzvednout M. a jet ke mně. A já jsem smutná. Protože normální svět je pro mě nedosažitelný. A v tom mém je příliš strachu. A nepochopení. A žádné naděje. Že by se mohli ostatní smířit. Se mnou. Tak těžce nedokonalou (jaký je opak slova dokonalý?). Aniž by měli potřebu, snažit se mě vylepšovat. Chtít po mně víc. Nutili mě se překonávat. Možná je jen kritika. A já už se chytám na každé slovo. Jediné (i dobře myšlené), je pro mě jak facka. Jak se pak nebát? Když je pokaždé o sto procent lepší mlčet. Než se komukoliv svěřit.

__________________________________________________________________________________________________________

28.8. Jako kdyby seznam mých úkolů byl nekonečný. A stále narůstal. Jako by každý úkol měl tisíc řešení. Dilema, jaký talíř vybrat šéfovi na palačinky. Dilema, na jak dlouho dát do mikrovlnky žampióny s bramborem. Puzzle, naskládat všechny ty talířky, mističky, příbory, ubrousky, na jeden tác. Jsem na půl hodiny sama doma. A trochu se i cítím jako doma. Jen půlhodina nestačí vůbec na nic. Nálada se houpe. Ale v kině je fajn. Film Miluj souseda svého. Je předvídatelný. Možná prvoplánovaný. A místy zbytečně dojemný. Ale baví mě od začátku do konce. A je to přesně to, co jsem potřebovala. Nejpříjemnější za poslední dobu. Ještě nakrmit strážené kočky. A doma nachystat svačinky i pití na druhý den.
__________________________________________________________________________________________________________

29.8. Busem už v devět z Veleslavína. Do Slanýho na Valník. To je ale sobotní výkon. Začít s vodkou a postavit stan. Koupit si po dlouhý době tričko. Poslechnout Svoloč a Duklu Vozovnu. Obojí mě baví. Nahatej Pepa s Nevinnou. Různí letmí známí. RS. Kterej se ke mně asi ze strachu z M. bojí přiblížit pomalu na krok. Srandovní. Na schodech se hrozně špatně paří. Jdeme na oběd. Smažák. A šopskej salát, ve kterým je snad feferonka. Nebo tuna pepře. Máme sraz s LJ. Točíme si jídlo dokola. Všechno je fajn. Poflakování se. Známí ze Sedlčan. Péťa, co se mi tam líbila. Ale dneska jí balit nehodlám. Éčka, Nvúčka, Totáči. Zpěv, paření, úsměvy, piva, noví známí. Rozdat svoje piva. Pít cizí. A s cigaretama totéž. Všechno všech. Pár lidí reagujících na free hugs tílko. Líbačka s nějakou holkou. Těžko vědět, jak k tomu vlastně dochází. Ale začalo to objetím. M. kvůli tomu zuří. Ale nenechám si zkazit náladu. Že se líbám s holkama, to přece věděl už od začátku. Tak proč mě najednou chtít měnit? Už je unavenej. LJ do nás leje panáky s energeťákem. Nezbývá než to otočit. A postarat se taky o nějaký jídlo. A přimět M. vydržet ještě na Sto zvířat.
__________________________________________________________________________________________________________

30.8. Copak musí ty pankáči vstávat tak brzo? Nebo ještě ani nešli spát? Já ještě nechci být vzhůru! A jeden dobytek kousek od stanu fluše každých pět minut. Z toho by se jednomu zvedl kýbl. Tak jo. Vypakovat se ze stanu. Lahváče. Zbytky vodky. LJ. Aleš s Péťou. Všude je živo. A chodit na záchod je nebezpečný. Opět. I když to není z kopce. Ale na poli se zase můžete nabodnout. Až do krve. Kdyby to bylo jen o pár cenťáku vedle, bolelo by to o poznání hůř. Mezi stany na hromadě s odpadem leží pětilitrovka z vínem. Ještě zčásti plná. Kluci o tom uvažujou. Já ani omylem. Ale pak už je najednou naše. Obcházíme všechny pozůstalé. A dáváme jim napít. To je najednou kamarádů! Když se napije už tolik lidí, přestanu se bát. Je nás banda. Je veselo. Přidává se kluk s kytarou. Kterej mě hrozně baví. Pařím na něj. Další festivalový kolo by mohlo začít. Všechno se zdá v pořádku. Kéž by bylo všechno pořád tak snadné. Víno došlo. Je čas jít dál. Na polívku. A na bus. V autobuse mnoho našich nových známých. Lákáme je jít pít dál. Ale šetřej síly na večer. Tak ještě s LJ do dejvický nádražky. A pak pomalu jen na otočku domů. A M. má zas obrat nálad. K totálnímu smutku. Co s ním? Jak mu pomoct? A co se děje? Kouřím z okna. Přemýšlím, jaký by to bylo vyskočit. Docela lákavý. Ale fakt nízko. Takže co dělat? Nakonec se sám zrodí způsob. Jak na chvíli udělat svět lepším místem. A pak už sraz s M. kamarády. Nedojdeme dál než do hospody pod barák. Pivo, salát, česneková bageta, nový tričko, dobrá nálada, rozhovory, které se okamžitě vytratily z mysli. Skočit si do bytu pro cigarety. A stihnout si najít novou kamarádku. Osmdesátiletou, tak odhadem. Jsou dvě. S pejskem. A dáváme se do řeči. Až tak důvěrné, že se svěřuje, že by chtěla naposledy jet do Itálie. Ale že se jí nemá kdo starat o pejska. Tak jí nabízím hlídání. Ale číslo jsme si nevyměnily. Večer končí. M. kámoši pokračují. My naštěstí už jen do postele. Ale M. stejně pořád není ok.
__________________________________________________________________________________________________________

a pak se celej život o něco snaží
o něčem sní a snad se to i daří
ale někdy se to zmaří, za těch X let
a kniha změní téma během několika vět
těch X let se změní v sekundy zlomek
kterej vezme slova z úst, aniž by člověk dořek
všechno se bourá, věci berou rychlý spády
a pak má člověk pocit, že jen chytá vopdopády


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. září 2015 v 14:15 | Reagovat

Pankáči vstávají brzo, protože nechodí spát. :)

2 A. A. | 3. září 2015 v 16:05 | Reagovat

Vypadá to, že Liberec sis opravdu skvěle užila :) Moc hezký fotky. Jsem ráda, žes mohla na chvíli od všeho vypadnout a relaxovat :) Jinak o víkendu to musela být super akce.

3 weirdcreature weirdcreature | Web | 4. září 2015 v 13:56 | Reagovat

Vidím že si si dovolenku užila. Podlamna aj ked je M. trošku niekedy neznesitelný tak sa k sebe hodíte dokonale a aj s jeho kamarátmi:)
Závidim ti ten festival, aj ja som mala na pláne cez prázdniny pařit na festivaloch ale nejak nevydalo kedže som bola na protialkoholickom, no čo už.
Ak dáš niekomu napiť, hlavne na festivaloch hned je tvoj kamarát to je pravidlo všetkých festivalov :D
Inak v šopskom šaláte som ešte nikdy nemala feferónku, ale všetko je raz prvykrát a preto ked budem nabudúce jesť šopský šalát tak ak sa bude dať, to štiplavé si tam dám aby som zistila ako to chutí a ako si sa cítila ty pri jedení :DD som divná? ja viem.

4 Beatricia Beatricia | Web | 5. září 2015 v 19:50 | Reagovat

To je krásný termín - naobjímaná. Ten si beru do své slovní zásoby. To je všeobjímající slůvko.
Dále se mi líbí, že "RS" se obává k tobě přiblížit, protože máš ostrahu "M". Držím ti s tím "písmenem M" palce, abys byla šťastná. ☼☼☼

5 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 5. září 2015 v 23:17 | Reagovat

tradičně nabité, výlet pěkný :) tou fotkou z iqparku jsi mi připomněla gympl, taky jsem dlouho stála u týhle hračky :)

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. září 2015 v 23:20 | Reagovat

Kočka na rozpálené plechové střeše. Rozhovory s útěkem. A tvoje skvělé názvy článků, jakožto i celé články. Nová slova, nové zážitky. Naobjímaná, to se mi líbí. Dovolenka byla fantastická, doma už se pomalu zabydluješ. Divoké názvy skupin. Tvoje fotka, ta třetí odshora? Dívka s dredy? Sekne ti to!

7 bludickka bludickka | 7. září 2015 v 14:34 | Reagovat

[3]: Festival bez alkoholu si moc neumím představit.. ale snad si to příští rok i tak vynahradíš. Divné? Ani ne? Je to milé :)

[6]: Názvy jsou kus jedné básničky.. až na ten nejnovější tedy. Ano, na třetí i páté fotce jsem já :)

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. září 2015 v 19:32 | Reagovat

[7]: Aha, já myslela, že jde o nějaké kapely. :-)
Ta pátá fotka je zajímavě focená, jako bys letěla vzduchem. Futuristická!
A sluší ti to. Jo.

9 Bev Bev | E-mail | Web | 11. září 2015 v 10:34 | Reagovat

Všechny fotky jsou moc pěkné a tobě to ohromně sluší. Článek parádní jako vždy, je v tom všechno, takový výtah z tvých dnů. Jako bych to přímo viděla. Objímám tě, opatruj se milá Bludičko a měj se co možná nejlépe. pa pa p :D

10 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 14. září 2015 v 23:22 | Reagovat

Naobjímaná!

Ty jsi stejně pěkná ženská!;)

11 bludickka bludickka | 15. září 2015 v 12:25 | Reagovat

[8]: Děkuju :) To je z IQparku :)

[9]: Děkuju za každé slovo a těším se zase příště na viděnou :)

[10]: Ale, ale :D :D Děkuju a červenám se :) Teď už mě poznáš, až se potkáme v kině? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama